Unverwüstlich

Unverwüstlich 14. (Konec)

23. srpna 2013 v 17:46 | Saline A.
"Bez konců prostě nejde začít od začátku", se zpívá v jedné mé oblíbené písni a já nemohu jinak, než souhlasit. Tato povídka je pro mne srdeční událostí, protože se mnou zažila plno nejdůležitějších věcí v mém životě, a zároveň je to dílo, na které jsem prozatím nejvíc pyšná. Ačkoliv jsem nesplnila všechny plány, které jsem s ním měla, i tak mohu říct, že jsem tomu dala všechno, co si zasluhovalo a pokud se mě někdo zeptá, jaké své dílo bych mu mohla doporučit, určitě by to bylo tohle.
Chtěla bych vám všem nesmírně poděkovat za všechny krásné komentáře, ať už jste povídku přečetli celou nebo ne. Vážím si každé odezvy, kterou jste mi tu zanechali a doufám, že s příští povídkou se sejdeme znovu. :) A abyste měli jistotu, že něco dalšího přijde, na konci máte malinký příslib. :))
Mějte se krásně, drahoušci. ♥


Pairing: Tom / Kay One
Myslel jsem, že to, jak se ke mně matka chovala od začátku mého přiznání, bylo příšerné. Ale to, co následovalo po doručení obsílky, to bylo prostě katastrofální. Mě, Billa i všechny ostatní bombardovala výhružnými a nenávistnými esemeskami a telefonáty, až jsme to s Billem nevydrželi a telefony si vypnuli a odevzdali je tátovi. Rozhodl se, že všechno použije jako důkazní materiál, až dojde k soudu. Chtěl, aby to matce spočítali všechno.

Co mi přišlo smutné a zároveň pozitivní bylo, že Bill se od ní začal odpoutávat. Bylo na něm poznat, že veškerý zbytek lásky, který k ní kdo ví, proč ještě stále uchovával, se pomalu ztrácel vlivem téhle poslední zkušenosti. Oba nás to mrzelo, ale víc převládal vztek.

Unverwüstlich 13.

5. srpna 2013 v 11:11 | Saline A.
Moc se omlouvám za velké zpoždění, ale tento týden byl pro mě pracovně opravdu náročný. Snad se vám díl bude líbit a prozradím, že se blížíme ke konci. :))
Krásné počtení.


Pairing: Tom/Kay One
Je to už opravdu hodně dlouho od doby, kdy jsem naposledy mluvil s tátou a bylo to tak uvolněné a upřímné. Celý rozhovor trval skoro dvě hodiny, přičemž na konci zazněl příslib, že se během pár dní objeví, abychom našli způsob, jak se vypořádat s mámou i Johnem. Bylo to vůbec poprvé, kdy jsem mu to věřil.

Nálada mi rázem vzrostla na maximum, načež na samý vrchol mě dostal i Amosův příchod. Užívali jsme si jedno z těch přátelských odpolední, kdy si člověk na světě připadá bezmezně šťastný, nicméně v Billově obličeji stále zůstával stín smutku, proto jsem si Anise odtáhl do ložnice a trochu vyčítavě se na něj podíval. "Co je s Billem, Anisi?"

Unverwüstlich 12.

23. července 2013 v 0:03 | Saline A.
Omlouvám se za zpoždění, ale minulý týden byl pro mě opravdu hektický ohledně práce i zážitků a já neměla čas, za odměnu za vaší trpělivost mám pro vás ale trochu delší díl. Tak si ho užijte. :))
A moc děkuji za nádherné komentáře, děláte mi hroznou radost. ♥


Když jsem se vzbudil podruhé, cítil jsem se klidnější. Už jsem si uvědomoval, kde jsem, kdo je v domě a kdo je dostatečně daleko pryč ode mě.s tichým zakuckáním a hlubokým nádechem jsem se pootočil za mělkým dýcháním, které mi dopadalo na krk. Musel jsem se pousmát, když jsem spatřil Kayův uvolněný obličej, zajatý v hlubokém spánku.

Víc jsem se otočil v jeho pevném objetí a něžně přejel prsty přes jeho rty. Nedokázal jsem si vybavit, kdy naposledy jsem se cítil oproštěný od všech starostí, kdy jsem se cítil svobodný. Uvědomoval jsem si, že sestěhování s Kayem bylo velkým krokem, potřebným k mému uzdravení od utrpení z předešlých dnů a ke snaze zapomenout na zlo, které na mně páchala matka.

Unverwüstlich 11.

9. července 2013 v 13:18 | Saline A.
Omlouvám se za zpoždění ;) Hezké počtení!


Trvalo to celou věčnost. Neměl jsem sílu na nic, ani na pozitivní myšlení. Byl jsem vyčerpaný na smrt a jediné co jsem chtěl, bylo lehnout si kamkoliv a spát klidně celé věky. Přestože u mě John nebyl, i tak jsem trpěl. Nevím, na co mě napojil, ale kdykoliv jsem začal usínat, mé tělo dostalo šok, přičemž během celé doby jich muselo být snad sto. Byl jsem natolik mimo, že jsem ani neudržel moč v těle, ale neměl jsem sílu ani na stud.

Nebylo mi vůbec jasné, jak dlouho jsem v té studené místnosti visel zavěšený na háku, ale když se mezi dveřmi objevil John, mým tělem projela směsice určité úlevy a zároveň šíleného strachu. Ublíží mi ještě víc?

Unverwüstlich 10.

26. června 2013 v 14:06 | Saline A.

Pairing: Tom/Kay One

Náš společně strávený bezstarostný čas utekl jako voda. Skoro jsem se ani neohlédl a už jsem se zarmouceně loučil s Kayem mezi dveřmi. Ačkoliv jsme si navzájem slíbili, že se co nejdříve uvidíme, bylo nám jasné, že se delší dobu neuvidíme. Návrat matky sliboval kruté zacházení, jako trest za mé dva dny klidu. A měl jsem pravdu.

Jen co naši přijeli, první věc, kterou matka udělala byla, že důkladně prošmejdila celý dům, přičemž můj pokoj velmi důkladně, aby zjistila, zda jsem si během její nepřítomnosti neužíval jakéhokoli druhu zábavy. Ani na zjištění, že u nás přespal Anis, nereagovala nijak nadšeně, což se změnilo ve chvíli, kdy jí Bill oznámil, že přijel kvůli němu.

Unverwüstlich 9.

13. června 2013 v 12:14 | Saline A.
Omlouvám se za zpoždění, ale jsou stíženy snad všechny mé podmínky, takže... Nicméně máte tu delší díl, než původně. :))


Pairing: Kay One/Tom

Noc byla dlouhá. Přestože jsme s Kayem byli poměrně dost unavení, nedokázali jsme se jeden druhého nabažit a milovali jsme se několikrát za sebou. Usnuli jsme pozdě v noci naprostým vyčerpáním, kdy jsme neměli ani sílu přetáhnou přes sebe peřinu. Modlil jsem se tak, aby nás ráno nikdo nešel vzbudit.

Díky bohu bylo mé přání vyslyšeno; ráno nás nebudil vůbec nikdo, kromě slunečních paprsků, které nám tančily po obličeji. Neochotně jsem se překulil na druhý bok, na což okamžitě zareagoval Kay, když si mě přitáhl zpět do svého objetí.

Unverwüstlich 8.

2. června 2013 v 10:49 | Saline A.
Tak jsem to stihla, jsem úžasná! :D Užijte si díl, snad vám zpříjemní deštivé dny! :))


Pairing: Tom / Kay One

Celý den probíhal mnohem lépe, než jsem se vůbec odvažoval si přát. Bylo to jednoduše perfektní. Ať už se předešlý den dělo cokoliv, hodiny strávené vedle mého partnera, bratra a přítele, mi vynahrazovaly každičkou vteřinu, kterou jsem strávil v bolestech. Přesně kvůli těmto chvílím mi stálo za to nevzdávat se a bojovat, neztrácet víru v to, že brzy bude konec.

Unverwüstlich 7.

27. května 2013 v 13:24 | Saline A.
Omlouvám se za zpoždění, díl jsem měla už včera, ale selhal mi PC. Snad se mi podaří napsat díl tak, abych ho mohla na sobotu naplánovat, uvidíme. :) Možná bude i dřív ;)
Nicméně krásné počtení, očekávejte brzy i nějaký článek, jdu ho teď sepsat :))


Pairing: Tom/Kay One
Když jsem ráno rozlepil oči, nesmírně mě překvapilo, že nade mnou nestojí matka se svým arogantním výrazem, ale zároveň i to, že z kuchyně se ozýval, trochu škrobený a nervózní, smích. Nejistě jsem nakrčil obočí a, kašlajíc na nějakou úpravu svého zevnějšku, vydal se prozkoumat danou situaci.

Unverwüstlich 6.

14. května 2013 v 13:36 | Saline A.
Omlouvám se za zpoždění, maturita, znáte to ;)


Pairing: Kay One/Tom
Večeře byla prostě příšerná. Přestože i Gordon se pozastavil nad tím, jak špatně jsem vypadal, matka to tvrdošíjně ignorovala a donutila mě prostřít a později i umýt nádobí. Nejenže mi bylo špatně ze sezení, ale přidala se i bolest žaludku po nechutné dušené růžičkové kapustě, kterou matka uvařila k večeři. Jasně jsem v jejích očích viděl tu škodolibost, když přede mě postavila talíř.

Do svého pokoje jsem zamířil co nejrychleji jsem dokázal, naprosto ignorujíc matčiny otázky o průběhu sezení. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, jestli mě pak za to nějak potrestá; potřeboval jsem prostě utéct do svého úkrytu, kde mi nikdo nemohl ublížit.

Unverwüstlich 5.

5. května 2013 v 18:28 | Saline A.
Omlouvám se za maličké zdržení, nějak jsem neměla napsaný díl. :)


Pairing: Kay One/Tom

Když skončilo "sezení", byl jsem mimo. Po množství prožitých elektrošoků se mi klepalo kompletně celé tělo a chvílemi se mi zadrhával dech, nemluvě o bolesti, kterou jsem neustále pociťoval. Z toho důvodu se o mě Temperance opravdu laskavě starala a taxík mi zavolala až ve chvíli, kdy jsem se dokázal postavit na vlastní nohy.

Přiznávám, že když se mě řidič zeptal na adresu, kam má jet, zaváhal jsem. Netoužil jsem po ničem jiném, než vidět Kaye, ale bylo mi tak špatně, že jsem nechtěl, aby on viděl mě. Nicméně představa, že bych ho třeba několik dalších dnů nemusel vidět, mě přeci jen přiměla vydat se na cestu za ním. Jen jsem doufal, že na mně nepozná, jak moc špatně mi je. Potřeboval jsem se najíst, abych získal alespoň trochu energie.
 
 

Reklama