Salón de Té

Salón de Té 11. Konec

16. ledna 2010 v 23:25 | Saline A. & Mizuki chan
(Z pohledu Alexe)
"Díky za hodinu, děcka. Uvidíme se v pátek na kondičkách, vezměte si věci na ven, půjdeme se proběhnout. Holky, ne, že na některé z vás uvidím to ultra krátké tričko! Ještě pořád není tak teplo, aby jste se v tomhle mohli ukázat. Tričko a mikinu. Všichni povinně!" rozhlédl jsem se sálem a holkám výhružně pohrozil prstíkem. Zasmály se, ale věděly, že to myslím smrtelně vážně a nepochyboval jsem, že v pátek dorazí i s klapkami na uši. "Mějte se fajn, zatím ahoj," křikl jsem za posledními tanečníky a čekal, než se za nimi zavřou dveře.
"Tak co, líbilo se Ti tu?" pousmál jsem se na Daniela.

Salón de Té 10.

17. srpna 2009 v 12:14 | Saline A. & Mizuki-chan
(Z pohledu Alexe)

"Mio? Mio, kdepak se touláš?" Už půl hodiny jsem chodil po bytě jako idiot s miskou toho nejjemnějšího a nejkvalitnějšího masa, s úmyslem nalákat to malý, zpropadený kotě a pořád nic!
Buď se objevil nějaký mladý ambiciózní kocourek, nebo odešla s Danielem. A jestli odešla s Danielem, celý týden bude žrát pouze suché žrádlo. Potvora jedna, vždycky poslechla nechodit nikam s cizími lidmi, ale přijde Daniel a zdrhne hned. To je od ní tedy ukrutně milé.
Rozčileně jsem misku postavil na volné místo v ledničce a rozhlédl se po bytě. Co mám dělat, když nemůžu házet té potvůrce klubíčko vlny.
Fialovou, tu má nejradši.
Pomalu, za zvuků linoucí se hudby jsem šel ke stolu, s nadějí, že nakreslím návrh na nové studio, ale jakmile se ke klavíru přidaly bubny, jakoby mé tělo samo začalo tančit.
Vlnil jsem se do rytmu, mé tělo dělalo prudké výpady, ruce mi téměř létaly a nohy jako bych měl metry vysoko nad zemí.
Nikdy jsem netančil s takovou lehkostí. Byl jsem si jist, že jsem našel tu pravou část do sestavy. Ta původní nám stejně moc nešla. A tahle… Ta znamenala vítězství.

Salón de Té 9.

17. srpna 2009 v 12:14 | Saline A. & Mizuki-chan
(z pohledu Daniela)

Gay, gay, gay, gay, gay! Tiše jsem si to slovíčko prozpěvoval až domů. Já tomu nemůžu uvěřit!On je...teplej! Mám chuť se teď a tady na ulici rozesmát bláznivým smíchem psychopata a křičet že on, tanečník Alex Bastien je gay! GAY! G-A-Y! Skloňuji to slovíčko v několika pádech, a v různých melodiích si jej hvízdám pod nosem. Před brankou našeho domečku si radostně poskočím a klíčem zavěšeným na zlaté šňůrce u krku si odemknu velký zámek. S úsměvem otřu neviditelnou vrstvičku prachu z domovní cedulky s příjmením Arcanni a na svazku klíčů hledám klíč od domovních dveří.

Salón de Té 8.

17. srpna 2009 v 12:13 | Saline A. & Mizuki-chan
"Ehm… Proč mě tvoje kočička nemá ráda?" Trošku zklamaně jsem se od něj odtáhl, ale zároveň se s úsměvem otočil k Mie. Napřáhl jsem k ní ruce a ona mi spokojeně skočila do náručí. Olízla mi krk a tiše zavrněla.

"Je příliš rozmazlená, než aby měla ráda ještě někoho jiného, než mě. Viď Mio?" Podrbal jsem ji na čumáčku a rozesmál se pohledu, který vrhla na Dana.

"Nikomu by neublížila," pohled jsem stočil k jeho lícím " i když.. Možná trošku žárlí."

"Žárlí? A proč žárlí?" Trošku vyjeveně se koukal střídavě ze mě na Miu.

Salón de Té 7.

17. srpna 2009 v 12:13 | Saline A. & Mizuki-chan
.....
"Dane, chtěl bych Ti poděkovat za to, cos řekl o mém tanci. Ani nevíš jak moc mě zahřálo u srdce, když jsi to říkal. Ta slova byla nádherná, taková mi ještě nikdy nikdo neřekl."
"No, v podstatě nebyly moje, takže…"
"Vsadím se, že tys je podal lépe, než ta slečna. Takže děkuji tobě."
.....

Salón de Té 6.

17. srpna 2009 v 12:12 | Saline A. & Mizuki-chan
(Z pohledu Alexe)

"Hm, zdravím." Pousmál jsem se jeho vyděšenému výrazu a položil obsluze půjčovny na pult DVD, která jsem si vybral.
"Stalo se něco? Vypadáš, jako kdybys viděl ducha." Trošku ve mně zahrabal strach, jak tam na mě úplně bílý koukal. Ale když se mu zorničky rozšířily překvapením, že na něj mluvím, došel mi důvod jeho nečinnosti. On byl prostě jen mimo z toho, že jsem na něj milý.
"Já, promiň. Jen jsem byl… překvapený. Jo, to je to správné slovo." Podrbal se za uchem a pevněji stiskl své filmy v rukou.

Salón de Té 5.

17. srpna 2009 v 12:12 | Saline A. & Mizuki-chan
(Z pohledu Daniela)

Chvíli jsem za ním ještě postával dokud se neotočil,a poněkud nezvořilým hlasem se zeptal jestli něco potřebuji.Vykoktal jsem že ne,nic ikdyž jsem v tu chvíli měl chuť s ním tlachat o tom,co kreslil.
Odešel jsem tedy od něj a zamířil za dívenkou,která v ruce držela zápisníček.Za tou samou dívenkou,která před chvílí pronásledovala toho černovlasého prince.Pověděla mi,že je to tanečník.Má vlastní skupinu a studio a prý ho tady zná docela dosti lidí.
S vševědoucným výrazem zamířím od těch potřeštěných děvčátek pryč.Zpět ke svému stolečku a kamarádům.
Když odcházel,rozloučil jsem se s přáteli a po špičkách šel za ním.
Připadám si jako dítě.Sleduji jej jako pako už dobrou půlhodinu.
Zahnul tam,přešel sem,pak odbočil támhle..

Salón de Té 4.

17. srpna 2009 v 12:11 | Saline A. & Mizuki-chan
(Z pohledu Alexe)

Rozrušeně jsem ho chytl za tvář s tím, že mu něco peprného řeknu, ale okamžitě jsem ruku zase stáhl zpět a radši zmuchlal návrh.
"Nic se nestalo," broukl jsem na něj a otočil se zpět ke svému stolu.
Návrh je zničený, inspirace byla narušená, tudíž to nemůžu dokončit. Letmo jsem zdvihl pohled, když jsem zamnou stále slyšel přerušovaný dech. Díval jsem se do jeho rozrušené tváře lehce poznačenou ruměnci.

Salón de Té 3.

17. srpna 2009 v 12:11 | Saline A. & Mizuki-chan
(Z pohledu Daniela)

Pokaždé když se dotknul mé kůže...pokaždé mnou prošel ten podivný pocit..
Takové to vnitřní vzrušení...byl jsem z něj na větvi!Vzrušeně jsem kvičel a sledoval něžné pohyby jeho dlaně na mém břiše.Když jsem blahem vypískl asi po páté,všiml jsem si změny výrazu v jeho tváři..Byl soustředěný ale zároveň jakoby se dobře bavil...

Pak odešel...Tubu s krémem mi vtiskl do dlaně a odešel.Sledoval jsem jeho záda a přiblble se culil.Ovšem smích přišel ochvíli později kdy se na toho kluka vrhla v čajovně uvřeštěná holčina že chce podpis.

Salón de Té 2.

17. srpna 2009 v 12:10 | Saline A. & Mizuki-chan
(Z pohledu Alexe)

Dívám se na to ptáče, který se zběsile červená po jeho výjeku. Vážně nevím o tom, že bych měl tak moc studený ruce. Dobrou půl hodinu jsem si je zahříval o čaj. Tak co mu přelétlo přes nos?
"Stalo se něco?" S lehce nadzvednutým obočím se na něj podívám, ale dál mu mažu spáleninu.
"Ne, ne, nic." Špitl nesměle a ošil se pod mým dalším dotykem.
"Jestli je ti to nepříjemné, stačí říct a můžeš si to namazat sám." S lehkou arogancí jsem se na něj osočil, když už nejméně po páté sykl a ukníkl. S tímhle vážně nejsem zvyklý pracovat!
"Promiň." Vyděšeně couvl s otevřenou pusou.
 
 

Reklama