Lehrer des Lebens

Lehrer des Lebens 5.

12. března 2015 v 13:05 | Saline A.

7. září 2007, Magdeburg
Billa trápila kocovina. Na rozdíl od ostatních spolužáků, kteří nakonec pařili asi do tří do rána a vypili podstatně víc, a nebylo jim, kromě unavenosti, vůbec nic, Bill, který s Anisem vypil každý jednu láhev vína, trpěl. Hlava mu třeštila, žaludek měl jako na vodě a ještě měl něco s krkem po spaní na nejhorší posteli jeho života. V důsledku toho byl extrémně otrávený, nabručený a, k nelibosti všech okolo, i hádavý. Proto nebylo divu, že když ho učitel biologie napomenul, aby nemluvil, přestože Bill se opravdu jen ptal na stranu v učebnici, zhádali se jako psi a Bill byl vykázán do ředitelny. V podstatě to ani nebylo nic neobvyklého - ti dva se hádali v jednom kuse. Bill se ale i tak cítil ukřivděný, což dal řediteli dost jasně najevo. A ten dal zase jasně najevo Billovi, že je pro zbytek dne, tedy tři hodiny, vyloučen.

"Starej Horovitz je idiot a kvůli tomu MĚ vyloučili!" s frustrovaným zavrčením dosedl (bez zeptání) na židli proti Anisovi.

"Vyloučili tě?" třídní učitel nevěřícně zamrkal. "Bille, je první týden školy!"

Lehrer des Lebens 4.

26. února 2015 v 12:59 | Saline A.

5. září 2007, Loitsche
Černovlasý chlapec se vrtal v už dávno vystydlé večeři, zatímco jeho bratr se vehementně snažil přesvědčit matku, že spát ze středy na čtvrtek mimo domov o školní týden je vyloženě brilantní nápad. Snažil se o to už více než hodinu a jejich matka se v povolnosti neblížila vysněnému cíli o nic víc, než na samotném začátku. Bill už předem věděl, že tahle bitva je prohraná.

"Mami, vždyť Bill by šel taky a ty víš, co to znamená," starší z dvojčat se rozhodlo vsadit na poslední možnost. "Bill je tady ten zodpovědný, takže pokud se takhle někam jde, můžeš mít jistotu, že to bude ve vší počestnosti, a že se tam nebude pít. Bill by to nedopustil."

"Bille, je to pravda?" matka se na něj pátravě zadívala.

Lehrer des Lebens 3.

19. února 2015 v 12:54 | Saline A.

2. září 2007, Magdeburg
První věc, která chlapci těsně po probuzení proběhla hlavou, byla, že jeho postel je pohodlnější než obvykle. Hned vzápětí se nad tou myšlenkou pozastavil. Jeho postel? Kdy se dostal domů? Jak? S kým? Zavrtěl se v hlubokém zamyšlení, kvůli čemuž do něčeho vrazil. Do něčeho měkkého. Ztuhl. Pomalu, v duchu se připravujíc na všechny možné varianty, otevíral oči. Sotva ale spatřil osobu vedle sebe, úlevně vydechl.

Jak široký, tak dlouhý, se vedle něj rozvaloval Andreas. Blonďaté vlasy mu trčely do všech stran, zatímco z pootevřených rtů se mu linul opilecký dech, který by dokázal oživit mrtvého a vzápětí ho zase zabít. Bill znechuceně nakrčil nos a odvrátil se, Andreasův dech mu připomínal vlastní kocovinu a bolest hlavy. Se zaúpěním se zabořil zpátky do polštářů a zachumlal se pod peřinu. Sice nepoznával ani jednu jedinou věc z pokoje, v němž se nacházel, ale byl v něm s Andym, takže nemohli být někde ve špatném prostředí. Víc ho zajímat nemuselo.

Lehrer des Lebens 2.

11. února 2015 v 6:05 | Saline A.
1. září 2007, Magdeburg
Jestli Bill od srdce něco nenáviděl, byla to jízda autobusem. Vzhledem k tomu, že bydleli na maličké vesnici Loitsche a do školy tak museli denně složitě dojíždět, byl z toho neuvěřitelně otrávený. Nemohl se dočkat chvíle, kdy Tom konečně dodělá autoškolu a bude je tak moc kamkoliv vzít autem. Protože ale papíry ještě neměl, museli se spokojit s řidičem, který byl otrávený ještě víc, než byli oni sami, a nekončenou cestou na jejich oslavu.

"Slyšel jsem, že máte novýho třídního. Jakej je?" Tom se rozvalil vedle svého mladšího bratra, způsobně usazeného u okénka, aby si náhodou nepomačkal oblečení ještě dřív, než někam dojedou. Za celý den neměli možnost si promluvit vzhledem k tomu, že Tom naháněl holky a Bill se důkladně připravoval. Měl se vidět se svým přítelem Alexem, který byl v posledních čtrnácti dnech na dovolené s rodiči. Těšil se na něj, konečně chtěli oznámit přátelům, že jsou spolu. Do té doby to bylo přísně tajné.

"Celkem fajn," Bill pokrčil rameny s úsměvem. "Vypadá hodně sympaticky, je přátelský. Dostal jsem od něj dárek."

Lehrer des Lebens 1.

24. prosince 2014 v 9:46 | Saline A.
Vánoční dárek pro vás. :) Ještě nevím jak se povídka bude objevovat, nemám moc předepsaných dílů, takže prozatím asi jen sporadicky. :)
Mějte se krásně,
Saline A.

1. září 2007, Loitsche
6:15. Ráno. Čtvrt na sedm. Pátek. Černovlasému chlapci se chtělo brečet. Rozespalý, neupravený a totálně znechucený zamířil do kuchyně, kde ho, jako každý rok, čekali rodiče. Přede dveřmi se setkal se svým dvojčetem, Tomem. Očividně ani jeden nebyl na větvi z toho, že museli vstávat, o čtvrt hodiny v Tomově případě, o celou hodinu v Tomově, dřív, jen aby jim mamka s Gordonem, jejich nevlastním otcem, mohli popřát k narozeninám. Dříve byli nadšení i přes brzké vstávání, protože umírali touhou po dárcích. Nyní byla vidina dárků sice super, ale skutečnost, že se po gratulacích museli zmátořit a zamířit do školy, je neuvěřitelně deprimovala.

"Připravený?" zahučel Tom.

"Na dárky? Jo. Na školu? Nikdy. Už by mohl být večer," odvětil Bill stejným tónem. Oba se pousmáli při představě večera, kdy měli jít s pár přáteli slavit své osmnácté narozeniny. Vyměnili si spiklenecký pohled, než se konečně rozhodli vstoupit do jámy lvové.
~
1. září 2007, Magdeburg
"Proč mám pocit, že s každým rokem jsi první školní den extravagantnější?" Andreas, modrooký blonďák, Billův nejlepší přítel, si ho se smíchem prohlížel.
 
 

Reklama