Lehrer des Lebens

Lehrer des Lebens 16.

17. června 2015 v 7:51 | Saline A.
19. října 2007, Magdeburg
Byli domluvení, že v osm večer Billa s Andreasem Anis vyzvedne u Andreasova otce, kam se chlapci po škole uchýlili. Původně měli v plánu nějaký oběd, ale Bill byl nervózní snad jako by mu za zády stál mozkomor, takže pizzu a kebab navrch spořádal bez rozpaků Andreas, zatímco Bill se zkrášloval. Ačkoliv to nepotřeboval, po několika hodinové hysterii a přípravách se konečně cítil být hotov. O pravdivosti svého názoru ho koneckonců utvrdil i Andreas, jakmile se mu ukázal v celé své kráse. Vybral oblečení z posledních nákupů, takže úzké černé kalhoty a upnutá košile mu přesně pasovaly. Přihodil k tomu ještě bílou koženou bundičku a v kombinaci s perfektním líčením a načechranými vlasy vypadal jednoduše neodolatelně.

"Hádám, že dneska zůstaneš u Anise, co?" zazubil se Andreas.

Bill zrudl a do chlapce šťouchl nohou. "Dneska všichni spíme v bytě, který Anis vlastní nad klubem. Prý jsou tam zařízené ložnice, aby se nemuseli táhnout v noci přes město."

"Hm, docela příkladné umístění bytu. Takže jednu ložnici zabíráte vy?"

"To nevím. Minule, když jsme byli u něj na té chatě, tak mi taky nechal ložnici a sám spal na gauči."

"Byli jste u něj na chatě?"

"Oh," Bill se nejistě podrbal na krku. "Já ti o tom neřekl? Minulý víkend mě Anis vyzvedl a jeli jsme k němu na chatu u jezera. Byli tam i Kay a Nyze, ale hrozně rychle odpadli, byli úplně sťatý," krátce se zasmál. "Pak jsme si nějak povídali s Anisem a tak. Usnul jsem na gauči a Anis mě odnesl do postele, ale ráno jsem se vzbudil sám."

Andreas pozvedl obočí. "To ale přeci ještě pořád neznamená, že tam nespal."

"Ne, Anis takový není. Vážně, kromě pár letmých dotyků na mě nijak nesáhl. Nikdy neudělal nic, u čeho si nebyl jistý, že s tím souhlasím. Pokaždé byl gentleman."

"Zní to, jako kdyby vypadl z nějakýho přeslazenýho románu."

Bill si s úsměvem strčil telefon do kapsy a přikývl. "Jo, to si taky občas říkám. Ale teď už pojď, ty troubo. Za chvíli tu bude Anis, nikdy nechodí pozdě."

~

"Páni, Anisi, je to tu perfektní," vydechl Bill, sotva se rozhlédl v klubu. Nebyl to nijak obrovský prostor, ale byl tam dostatek prostoru pro tanec i posezení. Billovi se obzvlášť zamlouvalo řešení stropu spolu se sloupy v místnosti.

"Není to nic moc," Anis mávnul rukou a raději si k sobě chlapce konečně přitáhnul za pas. "Je spousta věcí, který by se tu daly zlepšit, ale zatím si nikdo nestěžuje a míváme plno, tak co," s úsměvem oba chlapce provedl až k baru. Obsluze ukázal, koho si mají pamatovat, aby neplatili, a hned poté s nimi došel až k vlastnímu boxu stranou od ostatních. Tam už seděli vysmátí Nyze s Kayem, vedle kterého okamžitě usedl Andreas. Bill už se chtěl posadit, sotva se s muži srdečně přivítal, ale Anis si ho chvatně chytil za pas. "Pojďme si dát nějaký drink," zamumlal mu do ucha tak svůdným hlasem, až se Bill zmohl jen na odevzdané kývnutí.

"Celkem rychle ses trhnul od svých přátel," pobaveně na něj pohlédl, jakmile se usadil na barové stoličce a Anis k němu přistoupil, chytaje ho za boky.

Krátce se zasmál. "Ty se mi snad divíš? Bože, s takovým skvostem jako jsi ty, by byl hřích být hned od začátku s nima. Dneska ti to extrémně sluší."

"Víš, já bych si myslel, že kromě obleku už nemůžeš vypadat tak dobře," Bill s úsměvem obtočil ruce kolem Anisova krku, "ale hádám, že i kdybys na sobě měl pytel od brambor, tak bys vypadal prostě skvostně," roztáhl nohy a přitáhl si tak Anise blíž k sobě. "Je úžasný mít tě jenom pro sebe."

"Andreas už o nás ví?"

"Včera jsem mu to řekl, proč?"

"Abych mohl udělat tohle," okamžitě si chlapce k sobě pevně přitiskl a dravě napadl jeho rty. Vášnivě spolu proplétali jazyky, přičemž Anis doslova toužebně drtil jeho boky. "Jo, přesně tohle jsem chtěl udělat už od středy," vydechl proti jeho rtům.

Bill se zasmál a spokojeně se k němu přitulil. "Ačkoliv… Jsem šťastný, že tu jsem s tebou, měli bychom jít za ostatními," skousl si ret. "Později se můžeme odpojit."

"Později půjdeme tančit," přislíbil mu Anis. Nemohl se dočkat, až se k sobě budou tisknout ve změti ostatních lidí.

~

Večer se mírně vyostřoval. Nyze po chvíli zmizel za barmankou, která na něj celý večer házela očka a Kay… No, řekněme, že i tady dokázal umíchat svůj vražedný koktejl, který nadšeně podstrčil tentokrát Andreasovi. Na rozdíl od Billa to ale Andrease naopak nakoplo, takže pokud se zrovna nestrefovali do Anise nebo Billa, tulili se k sobě a důvěrně si špitali do ouška. Normálně by si z nich Bill dělal srandu, ale dnes večer do něj jeho milovaný učitel lil jeden koketjl za druhým, takže mu bylo všechno jedno. Dokonce ani neprotestoval, když ho vytáhnul na parket, a to zásadně nikdy netančil (ale rád o tom mluvil).

Když se k němu zezadu přitisknul a přiložil mu ruce na boky, zavrněl a přitisknul se k němu i s ochotou a úsměvem. Líně se pohupovali do rytmu, nechávali se unášet s ostatními tanečníky. Netrvalo ale dlouho a Anisovi to přestalo stačit. Dlaněmi vyjel výš pod chlapcovu košili, zatímco rty mu přitisknul na krk v pomalé cestičce. Bill mu se slastným výdechem omotal ruku kolem krku a naklonil hlavu pro jeho lepší přístup. Společně s alkoholem se dostával do stavu naprosté blaženosti a cítil, že i Anisovi začíná být dobře.

Otočil se v jeho objetí, aby se na ně mohl podívat, ale v tu chvíli ho Anis popadl a přitiskl na zeď. Ani se nestačil nadechnout, Anis chlapce vášnivě políbil. Zatímco se jejich jazyky proplétaly v divokém tanci, Bill cítil, jak se mu do zad zarývají cihly, když mu Anis košili lehce vyhrnul. Trhaně zalapal po dechu. Muž s polibky znovu zamířil na chlapcův útlý krk. Bill cítil, že za sebou zanechával stopy, ale v tu chvíli ho nic nezajímalo. Jediné, co ho zajímalo, bylo jeho rostoucí vzrušení a Anisovo, které ho už dost jasně tlačilo do boku. Billův sten putující snad přímo z jeho slabin, došel až k Anisovu uchu přímo ve chvíli, kdy ho chytil za zadeček a přitiskl ho na sebe.

Nerozmýšlel se ani vteřinu. Popadl chlapce za ruku a hbitě se proplétal tančícími lidmi. "Kam to jdeme?" snažil se Bill překřičet hudbu.

"Do soukromí!" ozvala se mu odpověď, díky čemuž se mu v těle zkroutily snad všechny vnitřnosti.

~

Zastavili se hned v úzké chodbičce ke schodům. Anis chlapce něžně, ale přesto s razancí natiskl na zeď a znovu ho políbil. Chytaje ho za zadeček si ho mírně vyzvedl. Bill mu okamžitě omotal nohy kolem boků, ačkoliv mu tichý hlásek vzadu v hlavě našeptával, aby se raději mírnil. "Anisi," umlčel ho jediným stenem.

Muž se spokojeně usmál a pomalu chlapce pustil na zem. Jeho erekce toužebně a zoufale křičela po dotyku, ale mozek stále ještě nevypověděl službu, naštěstí. Opřeli se o sebe čelem. "Měli bychom… se vrátit zpátky."

"Co?" Bill na něj překvapeně pohlédl. Rukama putoval pod jeho tričkem, načež se naklonil a s úsměvem ho políbil. "Pojďme nahoru." Anis pozvedl obočí, ale beze slova přikývl a zamířil i s chlapcem po schodech k bytu. "Tady přebýváš nějak častěji nebo jen po akcích?" Bill k němu rozpačitě vzhlédl, sotva se ocitli ve stroze, ale poměrně útulně, zařízeném bytu. Pustil se Anise, aby ho mohl zvědavě projít.

"Je to spíš takový moje útočiště. Chodívám sem jen občas, většinou tu bývají o víkendu kluci, ať se nemusí tahat někam daleko," s pokrčením ramen se posadil na opěrku pohovky.

Bill se pousmál. "Jsi ke svým kamarádům hodně velkorysý."

"Když mám tu možnost, vždycky rád pomůžu. Vím, že oni dva mě nenechají ve štychu."

Bill přikývl, prstem ukázal na dveře. "Tvoje ložnice?"

"Ty dveře úplně nalevo," zavrtěl hlavou Anis.

Bill si skousl ret. S mírným úsměvem na něj pohlédl, než se pomalým rozhodným krokem rozešel k ložnici. Byla docela maličká, ale postel byla velká dostatečně. Se zamručením se uvelebil v peřinách.

Anis nejistě poposedl a promnul si zpocené dlaně. Byl na vážkách, jestli má nebo nemá za chlapcem jít. Dole ještě svou vášeň dokázal utáhnout na uzdu, ale dokázal by se zastavit i tady, když měl chlapce v ložnici, připraveného pro něj? Zavřel oči, zhluboka se nadechl. Před sebou si představil Billa a ty jeho obrovské oči. Odrazil se od gauče a zamířil za chlapcem.

Seděl na posteli s hlavou skloněnou a rukama složenýma v klíně. Něžně ho chytil za bradu a hlavu mu zvedl, jemně ho políbil. Vypadal tak křehce. "Ahoj, maličký," zašeptal mu proti rtům, nohou zavíraje dveře.

Bill se široce usmál, rukama mu zajel pod tričko na bedra. "Dobrý den, pane profesore. Nebolí vás nohy?"

"Možná bych si na chvíli lehl," přikývl. Bill se okamžitě posunul do středu postele, přičemž Anise si stáhnul s sebou. Nechal ho, aby se mu uvelebil mezi nohama, a znovu ho objal kolem pasu. Pomalu se mu zrychloval dech, cítil, že Anis je stále tvrdý.

"Cítíte se líp?" zašeptal.

"Perfektně," muž s úsměvem přitakal. "Ale co ty? Úplně hoříš, možná bychom měli…" rozepnul první knoflík na košili.

"Myslím, že by mi to mohlo pomoci."

Anis k chlapci vzhlédl, zatímco hbitými prsty rozepínal jeden knoflík za druhým. Vyloženě se vyžíval v tom, jak se chlapci při každém pohybu látky zatajil dech. Jen co byly knoflíky rozepnuty, společně košili stáhnuli dolů. "Pořád hoříš. Možná… bych mohl," sklonil se a jazykem obkroužil narůžovělou bradavku. Okamžitě mu v nejbližším okolí naskočila husí kůže. "Ano, tohle by mohlo fungovat."

"Myslím, že brzy omdlím, pane profesore," zalapal Bill po dechu. Cítil, jak se mu touha šíří žilami jako lavina, mohl ji vnímat až v konečcích prstů.

"To máme štěstí, že jsem si nedávno obnovoval kurz první pomoci," opustil jeho bradavky a plynulou cestou polibků před klíční kosti a krk přešel až ke rtům. "Perfektně ovládám techniku dýchání z úst do úst."

Bill zakňučel. "Hádám, že si dneska oživíte i praxi, pokud budete ještě chvilku pokračovat."

Anis palcem přejel po chlapcových rtech. Byly plné, rudé a přímo volaly po vášnivých polibcích, díky kterým by ta nádherná osoba pod ním mohla ztratit dech. O krátkou zástavu srdce se ale tentokrát postaral Bill Anisovi, když se mírně nadzvedl v bocích a úmyslně se otřel rozkrokem o jeho.

"Pane profesore," Bill si skousl ret. "Není vám špatně? Úplně hoříte…"

Muž divoce pohlédl na chlapce pod sebou. Mučivě pomalu si svlékal tričko, aby mu umožnil pokochat se jeho vysportovaným tělem. Sledoval, jak si jazykem vlhčí touhou vyprahlé rty, skrz které v krátkých intervalech vypouští vzduch. Pousmál se, když roztřesené a nervózní ruce zamířily na cestu k jeho břichu. Nejdřív se ho dotknul opatrně, jako by si chtěl ověřit, že je skutečný, ale jakmile zjistil, že to není sen, ale realita, celou dlaní vyjel od pupíku až ke krku, za který si ho přitáhnul dolů k sobě v žádosti o divoký polibek.

"Možná," jemně prsty Anis zatahal za Billův opasek, "by nám pomohlo sundat si ještě jednu vrstvu oblečení."

"Možná by nám to skutečně mohlo pomoci," vzhlédl k němu Bill plný důvěry.

Lehrer des Lebens 14.

3. června 2015 v 7:31 | Saline A.
17. října 2007, Magdeburg
Pro Billa se škola stala utrpením. Nejen, že se celý den musel chovat naprosto normálně, aby nikdo nic nepoznal, což mimo jiné obsahovalo i hravé pošťuchování s pár spolužáky, ale také se musel zatraceně přemáhat, aby se nerozběhl a neskočil na Anise pokaždé, když ho spatřil.

Včerejší suplování pro něj byly muka - kdo mohl tušit, že Anis umí hrát na piáno, a tuplem, že u toho bude vypadat tak zatraceně dobře? Spolužačky ve třídě tam div neomdlévaly, když ho viděly. Bill litoval, že musel na autoškolu, jinak by se v Anisově kabinetu zamknul a nejspíš by už neodešel. I z toho důvodu byl jak na trní, když se horlivě převlékal do nejméně odporného úboru, který našel.

Téměř všichni ze školy už odešli, až na pár učitelů, kteří nad opravováním písemek uvažovali, proč se při volbě povolání rozhodli pro sebevražednou misi, kde budou každý den přemýšlet, proč jsou ti spratci tak blbí. A ještě ve škole byl školník, ale ten s flaškou piva rozjímal nad tím, jak má krásný život.

"Nevěřil bych, že se dočkám dne, kdy tě uvidím v teplákách!" Anis pobaveně rozpřáhl paže, když si konečně všimnul Billa mezi dveřmi tělocvičny. Vypadal ještě drobněji než obvykle, jak tam stál v teplákách, které mu byly velké, a tričku upnutém na tělo. Měl chuť ho políbit.

Bill trucovitě nakrčil nos. "Ještě chvilku si ze mě dělej srandu a přísahám, že odejdu, ať už by mi za to hrozilo cokoliv," zabručel.

Lehrer des Lebens 13.

3. června 2015 v 6:51 | Saline A.

16. října 2007, Magdeburg
"Co se dneska vrtíš jako klubko hadů?" Andreas otráveně pohlédl na černovlasého chlapce, který byl jako u vytržení. Neustále se nervózně ošíval, pohledem těkal z místa na místo a ve vlasech jako by mu vybuchla bomba, jak si je rukou pořád prohraboval.

"Co? Uh-uh, nic, všechno je v pohodě. Jenom jsem zase špatně spal a víš, jak mizerně to snáším," zalhal pohotově. Včera večer, když ležel zachumlaný v posteli pod peřinou a tetelil se blahem, zároveň i přemýšlel nad následným postupem ohledně Anise.

Bylo samozřejmé, že nikdo ze školy se o jeho vztahu s Anisem nesmí dozvědět. A ačkoliv znal Andrease snad od narození a klidně by mu vložil vlastní život do rukou, rozhodl se, že alespoň prozatím by bylo nejlepší, když o tom bude z jejich okolí vědět co nejméně lidí. Bohužel, jeho osobní limit se vyčerpal ve chvíli, kdy to řekl Tomovi. Byl tak vyděšený z toho, že by to mohlo prasknout, že…

"No tak, Bille!" Andreas s ním netrpělivě zacloumal. Už dobrou minutu na něj mluvil.

Lehrer des Lebens 12.

27. května 2015 v 6:50 | Saline A.

15. října 2007, Magdeburg
"Omlouvám se," Bill se opřel hlavou o Anisovo rameno, když se přetočil a nechal se obejmout kolem ramen. Byli zatím stejně vysocí, ale sklonil se víc než ochotně, aby našel oporu. "Vím, že jsem se zachoval jako pitomec. Nevím, proč jsem utekl. Nebo vím. Bojím se, Anisi. Víš, jaký je ředitel. A spolužáci," s povzdechem mezi prsty sevřel jeho košili. "Všimli si, že jsme často spolu. Dnes na mě měli nějaké poznámky, proto jsem nebyl na druhé hodině," přiznal tiše.

Anis se zamračil. "Co se stalo?"

"Agnes… Když jsem od tebe vyběhl, byla zrovna za mnou. Nahlas se zamýšlela nad tím, komu všemu… Koho jsem musel obšťastnit, abych měl tak dobré výsledky a přitom i úlevy. Bylo to tak ponižující! Navíc u nás na vesnici se povídá, že jsi můj milenec a vydržuješ si mě. A já…"

"Já vím," s povzdechem Anis pohladil chlapce po vlasech. Vypadal v jeho náruči tak zranitelně, až měl chuť zvednout ho do náruče a někam odnést. "Vesnice, ve které žijí převážně staří lidé, se často neumí smířit s faktem, že se vídá muž s mužem, natož když je jeden z nich snědý a viditelně starší než ten druhý. Hádám, že kdyby věděli, že jsem tvůj učitel, půlka by dostala infarkt a druhá by se začala modlit."

Lehrer des Lebens 11.

21. května 2015 v 6:45 | Saline A.
15. října 2007, Magdeburg
Andreas, jemně řečeno, šílel. Sotva se dozvěděl, co se stalo, chtěl osobně zbít zodpovědnou osobu a klidně i její přátele, jen aby se to neopakovalo. Že se něco stalo, poznal i Anis, když kolem něj Bill během dne pokaždé prošel absolutně bez povšimnutí. Billovi bylo jasné, že se nevyhne otázkám. A právě z toho důvodu se rozhodl, když mířil do skladu za Anise, že Tomovi nic neřekne - nechtěl z toho dělat velkou věc. V podstatě ani o nic nešlo, jen ho to trochu rozhodilo a někdo si toho všiml. Nic víc.

"Hej, jsem tady," zamumlal se zrakem nekompromisně upřeným k zemi, když konečně došel ke stolu. Byla to obrovská kruhová místnost, v níž od středového stolu vybíhaly řady s regály plnými knih. Normálně by v ní Bill spatřoval krásu, ale dnes…


"Už jsem myslel, že nepřijedeš," Anis k němu vzhlédl. Usmíval se, ale sotva si všiml, že chlapec se tváří jako by kdekoliv jinde byl raději, zamračil se. Přešel k němu a mlčky mu z ramene sundal těžkou kabelu s učením. Čekal, jestli Bill nějak zareaguje, ale ani se nepohnul. Opatrně mu dvěma prsty nadzvedl bradu. "Co se stalo?" zeptal se tiše.

"Nechci o tom s tebou mluvit," prosebně na něj Bill konečně pohlédl. Věděl, že by si dělal starosti a chtěl by to řešit - to ale nechtěl Bill. "Omluvenku za druhou hodinu ti přinesu, slibuju. Jen…" zhluboka se nadechl při vzpomínce na ostrá slova spolužačky.

Lehrer des Lebens 10.

24. dubna 2015 v 10:08 | Saline A.

14. října 2007, Loitsche
"Můžeš prosím zajet tamhle?" Bill ukázal na malinké parkoviště u ještě menšího obchodu. Bylo hezky stranou od zraků ostatních, takže je nikdo nemohl sledovat z okna. "Nechci, aby vznikaly další drby. Jsou tady na to specialisti a mohli by ti zadělat na problémy," vysvětlil, když Anis bez námitek zaparkoval na určeném místě.
"Nemusíš mi to zdůvodňovat, já to chápu. Malá vesnice s tuctem přestárlých ženštin, které v minulém životě určitě fungovaly jako rozvědky," Anis pobaveně odfrkl a Bill se upřímně rozesmál. "Děkuju za ten víkend, Bille. Byl…" nejistě se poškrábal za uchem, než k němu vzhlédl. "Užil jsem si ho," opravil se s úsměvem. "A kluci, soudě podle toho jak se tvářili, když jsme odjížděli, tě taky rádi uvidí znovu. A co nejdřív."
"Hrozně se mi tam s vámi líbilo," přiznal Bill, Anisovi úsměv vřele oplatil. "Nejraději bych tam s vámi zůstal ještě aspoň týden."
Anis si promnul zápěstí. Bojoval s nutkavou potřebou chytit chlapce za ruku. "Klidně se můžeme někdy domluvit a o prázdniny tam zajet. Navíc, po maturitě budeš mít hromadu volna."

Lehrer des Lebens 9.

9. dubna 2015 v 8:37 | Saline A.

13. října 2007, Jersleben
Po zhruba dvaceti minutové cestě, během které detailně rozebrali, proč a kdy se Bill rozhodl, že bude vegetarián, vypadalo, že Anis je tím upřímně fascinován. Cesta díky tomu utekla tak rychle, že Bill překvapeně zamrkal, když zastavili před dřevěnou roubenkou. Okouzleně vydechl. "To je nádherný."

"Počkej, až to uvidíš uvnitř," Anis s úsměvem pobral všechny jejich věci a chlapci pokynul. "Hej, holoto, vezu vzácnou návštěvu," zahulákal ode dveří domu.

"Nene!" z hloubi domu se ozval nadšený výkřik následovaný hlasitým dusotem. Jen co se Bill zul, už ho Kay popadl do náruče a vesele s ním zatočil. Očividně už měl upito. "Princezna dorazila."

Lehrer des Lebens 8.

2. dubna 2015 v 8:30 | Saline A.

12. října 2007, Magdeburg - Loitsche
Ve většině případů Bill nesnášel, když musel jíst na veřejnosti. V 95% totiž platilo, že se pokapal, umazal, někde mu něco spadlo nebo vypadal jako nenažrané prase. Proto se pokaždé buď snažil jedení na veřejnosti vyhnout, nebo jíst co nejmenší sousta. Když mu ale Anis do klína položil durum, vrhl na něj zoufalý pohled.

"Je vegetariánský!" vyhrkl Anis okamžitě v sebeobraně.

"Uh, jo, no, já…" Já co?! Bill rozpačitě nakrčil nos. Copak mohl nejvíce sexy muži jeho života říct, že bude vypadat jako prase po třech mrtvicích, když se do toho zakousne? "Neumím to jíst," přiznal nakonec neochotně.

Anis se upřímně zasmál. "No, vzhledem k tomu, že tohle jídlo v žádném případě nejde jíst nějak elegantně, mám pro tebe jedinou radu: co nejvíc otevři pusu a zakousni se."

Lehrer des Lebens 7.

26. března 2015 v 13:12 | Saline A.

12. října 2007, Loitsche
"Kdo že se ti líbí?" Tom k Billovi vzhlédl jako ve zpomaleném filmu. "Mám pocit, že jsem tě špatně slyšel."

"Slyšel jsi moc dobře a ty to víš," se zabručením Bill padl do bratrovy postele. Stočil se do klubíčka jako nakopnuté štěně. "A vůbec nedělej, že o tom nevíš. Jsem si jistý, že jsi o tom věděl mnohem dřív, než já. Vždycky jsi věděl všechno dřív."

Tom se krátce zasmál. "Okey, uznávám, že když byla tehdy ta party u Patricka, trochu jsem se zarazil nad tím, jak rychle jsi s profesůrkem zmizel na kus řeči. Ale zase na druhou stranu jsem si myslel, že kdyby se ti líbil, tak mi to řekneš… Takže hádám, že sis to celou dobu odmítal přiznat a teď jsi konečně povolil?"

Lehrer des Lebens 6.

19. března 2015 v 13:09 | Saline A.


12. října 2007, Magdeburg
Šílenství. Jestli nějaké slovo mohlo vystihnout, jak se cítil, tak právě tohle. Znovu seděl v autě se svým třídním učitelem. Tentokrát ale nebyli na očích. Byli v nějakém ohromném areálu, který údajně sloužil Anisovu nevlastnímu otci jako gigantické skladiště "starých" aut, k nimž měl Anis samozřejmě k dispozici klíče. Jen co přijeli na místo, šokovanému Billovi vtiskl do dlaně malý svazek dvou klíčů a ukázal na starší auto se slovy, že si má vlézt za volant.

A tak tam seděl. Vyděšený jako nikdy, zoufale zíral na Anise. "Bille, uklidni se. Co ti říkal učitel, že máš dělat jako první?"

"Rozsvítit světla. Strčit klíč do zapalování a pootočit, zkontrolovat kontrolky na palubní desce. Nastartovat. Zařadit jedničku a pomalu pouštět spojku. Pak zrychlit, přeřadit na dvojku a pak trojku postupně. Při řazení vždycky sešlápnout spojku a pak pomaleji pouštět."
 
 

Reklama