Lehrer des Lebens

Lehrer des Lebens 26.

31. října 2015 v 21:02 | Saline A.

5. prosince 2007, Magdeburg
Bill pobaveně praštil Andrease při cestě ze školy. Celý den si z něj kvůli něčemu dělal srandu. Bylo to tak milé přátelské pošťuchování, ke kterému se čas od času přidalo i pár spolužáků, až mu na okamžik přišlo, jako by se snad všechno vrátilo do doby, kdy bylo všechno v pořádku, ačkoliv podvědomí mu tiše našeptávalo, že je to světlá chvilka před bouří.
"Hej, není támhle tvoje máma?" vykulil Andreas oči a do Billa strčil, chlapec div nezapadl do vedlejšího křoví.
Bill pohledem zaostřil směrem, kterým kamarád ukazoval a překvapeně přikývl. "Jo, to je moje máma. Ale co tu sakra dělá?" okamžitě k matce zamířil s Andym v patách. "Mami, co tu děláš?"
Simone se nervózně ošila. "Jörg by tě chtěl vidět."
"Cože by chtěl?" Bill pozvedl obočí, posměšně si odfrkl. "A kde je Tom?"
"S Tomem mluvil osobně po telefonu a ten ho odmítl. Teď ho nemůžu najít, odjel nejspíš ze zadního parkoviště a telefon mi, pochopitelně, nezvedá."

Lehrer des Lebens 25.

27. října 2015 v 21:00 | Saline A.


4. prosince 2007, Magdeburg
"Promiň, já vím, že jdu pozdě, ale je šílený provoz a musel jsem čekat na semaforech, nedalo se to skoro nikde přeběhnout," Bill vpadl do auta téměř bez dechu, jako plíce utíkaly ještě pár metrů za ním. Normálně by za Anisem dorazil přesně včas, kdyby se ovšem nemusel vracet zpátky do školy pro důležitý projekt z němčiny, který ještě potřeboval pár dodělávek. Takhle si musel on, absolutní antisportovec, ještě popoběhnout.
"To je v pohodě, zašel jsem alespoň ještě pro kafe," s úsměvem mu podal kelímek.
Bill, jemuž konečně přiběhly plíce, zkusmo ochutnal perníkové latté, než se naklonil a přítele políbil na líčko. "Jako kdybys mi četl myšlenky. Zase."
"To zase ne, jen jsem viděl, jak už od jedenácti pomalu spíš za chůze. Cos dělal celou noc?" Anis se krátce zasmál a pomalu vyrazil na cestu k němu.
"Povídal jsem si s jedním takovým chlápkem, který očividně spánek vůbec nepotřebuje," se smíchem na něj Bill vyplázl jazyk. "Po našem rozhovoru jsem se ještě chvíli učil, dneska jsme psali z matiky a bude to braný jako závěrečka."
"Už vám uzavírá známky?"
Zavrtěl hlavou. "Ne, to ne. Ale je to pro ní nejdůležitější známka, v testu bylo učivo za celý půl roku. Teď bude dělat jen doplňková přezkoušení."
Anis si odfrkl a ušklíbl se. "Tenhle systém asi nikdy nepochopím. Na co podobný nejdůležitější známky, když je mnohem jednodušší, a pro studenty výhodnější, aby se napsalo vícero menších testů, na které se můžou lépe připravit? Hromadný test jim v tom spíš uškodí, musí mít v hlavě zmatek ze všech těch vzorců."
Bill ho mlčky sledoval, pyšný úsměv se mu usadil na rtech. "Ty jsi jako učitel vážně perfektní, víš to? Lituju všech, které nemůžeš učit," jemně ho pohladil na krku.
"Ale prosím tebe," Anis se stydlivým úsměvem upřel pohled na silnici. "Jediná moje výhoda je, že jsem ještě relativně mladý a pořád si pamatuju, co dělalo největší problémy mně."
"Miluju tě, víš to, viď?"
Anis se usmál a na červené na semaforu si ukradl polibek. "Vím."

Lehrer des Lebens 24.

23. října 2015 v 20:48 | Saline A.

2. prosince 2007, Loitsche
Tom se domem ploužil jako tělo bez duše. Na víkend mu vypadlo několik plánů, a jakmile neměl kolem sebe neustále křepčícího Billa, byl naprosto bezradný. Po dlouhých měsících oprášil skateboard ve snaze alespoň trochu zahnat nudu, ale dokonce ani to nebylo natolik záživné, aby u toho vydržel. Nakonec tedy vyrazil zase domů a zasedl ke kytaře. Na chvíli ho napadlo, že by snad mohl jet za Andym s Billem, ale brzy ten nápad zavrhl. Věděl, že ti dva potřebují trochu času pro sebe. A taky jich dvou pohromadě bylo už po pár minutách dost. Nechtěl riskovat.
S povzdechem se zakousl do klobásy a zároveň si otevřel krabičku se zmrzlinou. Sotva se otočil s úmyslem vrátit se k sobě do pokoje a pustit si nějaký seriál, ze rtů mu unikl téměř ženský výkřik a klobása letěla kamsi pod linku. Bill, do té doby mlčky stojící ve dveřích, hystericky zařval smíchy. "Tak díky tomuhle víkendu já budu žít věčně!"
"Blbečku," zabručel Tom ublíženě při pohledu na psa, který nadšeně žvýkal odhozenou klobásu. "Taky sis mohl třeba odkašlat nebo tak."
"A připravit se o tu božskou podívanou? Ani náhodou," odfrkl a se slastným zamručením si vytáhl vlastní zmrzlinu. "Kde jsou naši?"
"Odtáhli k babičce."

Lehrer des Lebens 23.

26. srpna 2015 v 15:52 | Saline A.

1. prosince 2007, Magdeburg
Kdokoliv, kdo poznal Billa s Andreasem najednou, mohl hned od prvního okamžiku pozorovat, jak úžasně to spolu navzájem umí. Navíc, vždy z první ruky mohli sledovat, jak nenásilně Andreas umí manipulovat s Billem, který o tom neměl ani potuchy. To se mu nakrásně podařilo i dnes večer. Pod záminkou romantického filmu otevřel lahev otcova poctivého vína a do ruky mu strčil misku se zmrzlinou, kterou důkladně ozdobil višňovým likérem, nenápadným zabijákem. Doufal, že se mu povede opít ho natolik, aby byl poněkud sdílnější ohledně uplynulé noci s Anisem.

"Takže… Jsi s ním spal?" Andreas na Billa zvědavě pohlédl. Musel bedlivě hlídat, jestli Bill nepřekročil svojí hranici opilosti. Stačilo by málo a nedozvěděl by se ani jeho jméno.
Bill se zachichotal a tvář zarudlou rozpaky schoval za skleničkou, než přikývl. "Jo, spal jsem s ním. A když říkám spal, tak myslím sex."
Andreas protočil očima. "A co, jaký byl?"
Bill vykulil oči a hned ukázal rukama. "Véééélký!"
Andymu zacukaly koutky, ale naštěstí dokázal udržet vážnou tvář. "No a co? Líbilo se ti to? Bolelo to? Byl na tebe něžný?"

Lehrer des Lebens 22.

21. srpna 2015 v 15:49 | Saline A.

1. prosince 2007, Magdeburg
Anis svými rty něžně přejížděl po celé délce chlapcovy páteře. Laskal alabastrovou pokožku, jemnou jako pokožka novorozence. Prsty si hrál s jemnými vlasy, havraní čerň mu protékala dlaní. "Dobré ráno," zamumlal chlapci do ucha, když se konečně rozespale pohnul.
Bill se uculil do polštáře a natočil hlavu, aby muže mohl rozespale políbit. "Krásné dobré ráno."
"Jak ses vyspal?"
Přetočil se na záda a protáhnul se. S úsměvem na Anise pohlédl a pohladil ho po tváři. "Naprosto pohádkově. Myslím, že si tu postel odstěhuju k sobě domů."
"Nebo si já odstěhuju tebe k sobě domů," Anis se lišácky zazubil, než si ukradl líný polibek. "V kuchyni na tebe čeká královská snídaně. Vajíčka, croissanty, džemy, banán, jahody, kapučíno a džus."
Bill vykulil oči. "Tak co ještě dělám v posteli?" začal se z ní okamžitě štrachat, zatímco se z Anisova hrdla ozýval pobavený smích.

~

Prožili spolu naprosto dokonalé dopoledne, kdy společně zasedli k televizi a sledovali nějaký sitcom, zatímco se k sobě tulili a líně se líbali. Bohužel pro oba, Bill si domluvil oběd s Andreasem, tudíž už brzy od svého přítele odjížděl. Věděl, že v posledních dnech Andyho poněkud zanedbával - kromě školy už se téměř nevídali, Bill skoro všechen svůj volný čas věnoval převážně Anisovi. A protože nechtělo kamaráda přijít, s matkou se předem domluvil, že s ním bude celý víkend. Anis to jednou za čas přežije.
"Sním či bdím nebo opravdu vidím svého dávno ztraceného nejlepšího přítele?" Andreas se v předstíraném šoku chytil za srdce, jako by dostal infarkt. Bill protočil očima, ale se smíchem se nechal obejmout. "Rád tě vidím i jindy, než ve školní jídelně, cizinče."
"Promiň," Bill kajícně sklopil zrak. "Já vím, že jsem tě v poslední době dost zanedbával."
"Prosím tebe," Andy s úsměvem mávnul rukou. "Kdyby mi to nějak extrémně vadilo, tak se k tobě prostě nasáčkuju, to se fakt nemusíš bát. Ale víš co, hodně jsem s mámou jezdil po vejškách a tak. Mám pocit, že ta baba se prostě nemůže dočkat dne, kdy mě vykopne na kolej!"
Bill se tiše rozesmál. "Vidíš, a já si ani nerozmyslel, jaký obor bych chtěl studovat."

Lehrer des Lebens 21.

16. srpna 2015 v 15:48 | Saline A.

30. listopadu 2007, Leipzig
Billovy dny začínaly utíkat na jeho vkus až příliš rychle. Od chvíle, kdy dostal řidičské oprávnění, jako by si najednou uvědomil vlastní dospělost a skutečnost, že je v maturitním ročníku. Jako každý rok, i letos se pro maturitní ročníky měl konat zimní ples, který pro něj osobně byl absolutní tečkou, milníkem v jeho životě. Po něm se všechno změní.
Nechtěl tam jít.
Anis si samozřejmě Billovy rozmrzelosti, kdykoliv o zimním plesu začal mluvit, všiml. Několikrát se z něj snažil dostat, co se děje, ale vždy upovídanému Billovi jako by v tu chvíli někdo zašil pusu. Proto se rozhodl zlepšit mu náladu a 30. Listopadu, kdy ostatní studenti ze třídy byli na školním výletu, Billa vyvezl do Leipzigu. Město leželo pod mírným nánosem sněhu, přičemž hlavní náměstí už se pomalu připravovalo na tradiční trhy. Všude to hýřilo barvami, a oproti obvyklým, světu známým, německým standardům, téměř všichni se tu smáli a byli veselí.

Bill pochopitelně roztál téměř okamžitě, když co si koupil punč a Anis ho obdaroval malinkým zvonečkem. Tulili se k sobě u malého stolku s výhledem na celé náměstí. "Tak co, už se cítíš líp?" Bushido studenými prsty chlapci upravil čepici na hlavě.
"O čem to mluvíš? Víš, že s tebou je mi vždycky dobře," zmateně k němu Bill vzhlédnul. Dvěma loky dopil svůj punč a s Anisem propletl prsty, dal se do loudavé chůze. Chtěl si to tu prohlédnout.

Lehrer des Lebens 20.

12. srpna 2015 v 15:45 | Saline A.

22. října 2007, Magdeburg
"Vypadáš, jako kdyby ses vyválel pod parním válcem," se smíchem Tom dosedl vedle svého bratra při obědě. Bill na něj pohlédl takovým stylem, že Tom by na místě ležel v kaluži krve, pokud by jen řekl slovo navíc o jeho vzhledu. Vypadal příšerně a taky se tak cítil. V noci se mu mizerně spalo a dopoledne měl menší roztržku se spolužákem, když se z nevinného pošťuchování a flirtování stalo hrubé a vlezlé rýpání. Bill si to samozřejmě nemohl nechat líbit a dost ostře se proti němu ozval. Jeho pocit zadostiučinění radostně poletoval kolem, ale celkovou náladu měl sraženou kamsi pod bod mrazu. Nelíbilo se mu, jak se vztahy s jeho spolužáky začínaly bortit. "Tak co se děje?"
Bill jen mávnul rukou a dál se rýpal ve svém obědě. "Trochu jsem se chytnul s Björnem, žádná velká věc."
"Tak proč tu sedíš jako hromádka neštěstí?"
Bill pokrčil rameny a tác s jídlem odstrčil stranou. "Nejsem z toho zrovna nadšený. Ale to je fuk. Tomi, jdu si sednout do atria, máme psát z chemie a chci se na to ještě podívat. Kdyby se po mně sháněl Andy, tak mu řekni, že na hodinu dojdu sám," jemně mu stiskl rameno. S knihami přitisknutými k hrudi zamířil rovnou do venkovního atria. Počasí sice působilo hodně nepříznivě, ale díky prosklené části atria byl bezpečně schovaný jak od počasí, tak spolužáků - nikdo se nechtěl dívat na to, jak venku pomalu mrzne.

Rozepře s Björnem hned po ránu mu vůbec neudělala dobře, tuplem poté, co ráno zaspal. Byl unavený, roztěkaný a nevrlý. Cítil se mizerně tak moc, že by si nejraději zalezl na půdu, kde by se zavřel a několik hodin s nikým nekomunikoval. Nejspíš by se rýpal ve skříňkách a natíral trámy.
"Bille?"

Lehrer des Lebens 19.

6. srpna 2015 v 15:44 | Saline A.

21. října 2007, Bodeniederung
Anis věděl, že ačkoliv je Bill tělem i duší dítě města, procházky přírodou nebo je klidné posezení v parku, si užíval. Proto mu uložil povinnost obléknout se pohodlně, než ho v neděli v poledne vyzvedával. Teplota sice nedosahoval ani deseti stupňů celsia, ale byl jasný den a u jezer mělo být krásně. Do piknikového koše nasbíral nějaké trvanlivější jídlo a pořádně teplou deku, kdyby jim náhodou byla zima a spoustu horké čokolády, než k Billovi vyrazil.

Bill vypadal jako vždy naprosto skvěle. Přestože nebyl nijak vymóděný, Anis na něm mohl oči nechat. V obyčejných džínech a flísové košili schované pod teple vypadající bundou se téměř ztrácel, což podtrhl jen slabým nánosem make-upu a ledabylým culíčkem na vrcholku hlavy. Vypadal obyčejně a neodolatelně.
Ani se nestihl v autě pořádně usadit, když se k němu Anis naklonil a dlouze ho políbil. "Ahoj," zamrkal překvapeně, ale usmál se. "Nebude ti trochu zima?" zatahal za lehkou mikinu, kterou měl Anis na sobě.

Lehrer des Lebens 18.

1. srpna 2015 v 18:22 | Saline A.

20. října 2007, Magdeburg, Anisův byt
"Anis říkal, ž jsi skončil v ložnici s Kayem," Bill pobaveně vzhlédl k Andreasovi, zatímco společnými silami připravovali špagety k obědu. Bill ráno volal matce, která měla náladu tak moc dobrou, až jí vůbec nevadilo, že se její syn vrátí domů až pozdě odpoledne. Bill toho samozřejmě hodlal využít k času s Anisem. "Takže něco bylo?"
Andreas se uculil a Bill by přísahal, že poprvé v životě viděl svého přítele červenat se. "Trochu se to zvrtlo, přiznávám bez mučení."
"Jo? A co?" Bill si div nevykroutil krk, jak moc se snažil vidět svému příteli do obličeje, aby na něj mohl bez rozpaků zírat. Byl nepřirozeně zvědavý, chtěl vědět všechno.
Andreas se při pohledu na něj rozesmál. "Byli jsme oba dva dost opilí, takže jsem si dost jistý, že to nebyl nejlepší výkon jeho života. I tak to byl ale zatraceně dobrý sex," zamručel. Pobaveně přimhouřil oči a smyslně si přes rty přejel klobásou právě ve chvíli, kdy do kuchyně vstoupil Kay.
"Mluvil tu někdo o sexu?"

Lehrer des Lebens 17.

24. června 2015 v 7:57 | Saline A.
19. října 2007, Magdeburg, Anisův byt
V jeho očích nebylo jediné stopy po nejistotě nebo zaváhání. Zračily bezmeznou důvěru v muže, který opatrně stahoval uzoučké kalhoty dolů, přičemž každý nově odhalený kousek pokožky polaskal něžným dotykem. Nezaváhal, ani když bleskově svlékl své kalhoty a znovu se na něj přitiskl. Teď už je nedělilo nic, jen slabá látka spodního prádla. Bill přivřel oči. Nečekal, že cítit někoho proti sobě v tak intimní pozici bude tak dobrý pocit. Instinktivně koleny sevřel Anisovy boky a ruce znovu omotal kolem jeho ramen, zatímco se otřeli klíny. Mělce zasténal.

"Habibi," sladce vydechl Anis do chlapcova ucha. Nemohl se ho nabažit. Útlé tělo decentně zdobené tetováním, které v Anisově mysli vyvolávalo nejhříšnější myšlenky. Chlapec se zachvěl, když Anis prsty hvězdu obkreslil. "Jsi tak překrásný," utopil sten v chlapcových rtech. Dlaní sjel na jeho zadeček. Mírně si ho nadzvedl, začínaje se třít rozkrokem. Byl vzrušený, ne-li přímo nadržený. Nechtěl nic uspěchat a chlapce vyděsit, ale zároveň už se nedokázal držet zpátky.

Bill beze slova zajel rukou do Anisových vlasů a toužebně mu tření začal oplácet. Věděl, že Anis dnes večer nikam dál nepůjde, nebál se proto předat mu otěže nad situací a odevzdat se mu. Jazyky zkoumaly ústa toho druhého, zatímco zpocená těla se o sebe otírala téměř zoufalou snahou o uvolnění. Oba toužili po momentálním maximálním splynutí, které si navzájem mohli dát. Anis pevně svíral droboučký zadeček, přičemž Bill pro změnu zanechával důkazy vášně na jeho ramenou a zádech.
 
 

Reklama