Lehrer des Lebens

Lehrer des Lebens 36.

23. ledna 2016 v 21:46 | Saline A.


8. ledna 2008, Magdeburg
Že je něco špatně, si spolužáci všimli hned, jak se Bill vrátil do třídy. Oči měl skleněné a líčení nebylo upravené tak, jak by si Bill přál. Překvapivě to ale přešli bez poznámek - možná proto, že Tom na všechny ode dveří vrhl varovný pohled, než odešel. Andreas na svého nejlepšího přítele pohlédl s němou otázkou v očích. Stačilo, aby Bill zavrtěl hlavou a Andy pochopil. Jemně mu stiskl ruku, aby věděl, že je tu pro něj. S vděčným úsměvem Bill odvrátil pohled směrem k tabuli, snaže se vnímat látku. Nesměl dát učitelům příležitost ke vzteku.
Po škole ho Tom vyvezl do jeho oblíbené veganské restaurace - snažil se ho přemluvit už pár let, aby tam s ním zašel a nikdy nic nezabíralo. Teoreticky by mu tedy mělo zvednout náladu, že tam s ním bratr zašel, ale když tam spolu seděli, necítil takové uspokojení, jaké by měl cítit. To vyvolalo lítost, že Tomův plán nevyšel tak, jak očekával. Tom se naštěstí ale nezlobil - předpokládal, že to bude na nic, že to bude jen náplast na vnitřní krvácení, proto s Billem promlouval nanejvýš něžně a láskyplně, jak jen dokázal. I tak ale odjížděli brzy, aby se černovlásek mohl schoulit pod peřinu a spát.
~

Lehrer des Lebens 35.

6. prosince 2015 v 5:26 | Saline A.

8. ledna 2008, Magdeburg
Říká se, že maturitní ročník je nejkrásnějším rokem z celého studentského života. Spousta zábavy, život před sebou, žádné závazky… Bill si přál, aby to platilo i pro něj. Hned po návratu z vánočních prázdnin ředitel mimořádným prohlášením rozhodl, že známky pro maturitní ročník jsou s okamžitou platností uzavřeny. Všichni byli z podobného rozhodnutí poměrně v šoku - spousta žáků ještě stále počítala s tím, že po prázdninách budou mít šanci vylepšit to, co nějakým způsobem nestačili v minulých měsících. Vzbudily se valné protesty od všech maturitních ročníků, dokonce i Bill se přidal - ačkoliv měl známky perfektní, jeden si chtěl, pro vlastní dobrý pocit, o desetinku vylepšit. Poté, co ale zjistil, proč pro ně bylo pololetí uzavřeno, chtěl se někam schovat a nevylézat.
Školou se začínalo proslýchat, že jeden ze studentů má poměr s novým učitelem, Anisem Ferchichim. Mluvilo se o někom z maturitních ročníků, o chlapci. Vzhledem k tomu, že ve škole byl Anis vysoce profesionální, nikdo z Billových spolužáků neměl ponětí o tom, s kým by Anis mohl mít poměr. Proběhlo sice pár nějakých vtípků na Billovu adresu, ale byly nevinné - podobné padaly i na hlavy ostatních studentů.
Tři dny od oznámení byl Bill ve vší tajnosti zavolán do ředitelny. Raději se o tom Anisovi ani nezmiňoval, protože kdyby to měl někomu říct nahlas, nejspíš by se zhroutil rovnou - takhle měl teprve náběh na zhroucení.
Přede dveřmi do kanceláře ředitele se Bill zastavil. Ruce se mu třásly a potil se snad i za ušima. Neochotně, skoro jako kdyby měl klepat na dveře Alexandrovi. Když se zevnitř hlubokým a drsným hlasem ozvalo pozvání dovnitř, málem sebou seknul. "Dobrý den, já… Chtěl jste…"
"Posaďte se."
Billovi se zastavilo srdce. Pohled, který mu věnoval pan Kaiml byl tak opovržlivý, že měl chuť skrčit se do klubíčka a zalézt někam pod stůl. Pokorně se posadil na židli proti němu a nejistě vzhlédl. Před očima se mu promítnul celý jeho vztah s Anisem, od začátku až do současnosti. Chtělo se mu brečet, věděl, že to jeho ředitel ví. A že z toho bude problém. Viděl vůbec dneska Anise ve škole?

Lehrer des Lebens 34.

2. prosince 2015 v 1:21 | Saline A.

31. prosince 2007, nedaleko Berlína
Strávili spolu naprosto nádherný týden. Během dlouhých dní, když se zrovna ani jeden nepřipravoval na nadcházející náročné školní dny, rozlehlou zahradu proměnili v ráj sněhuláků a jiných postav. Bill využil své kreativity a postavil trollí rodinu, zatímco Anis sněhuláky představující jeho a Billa. Měli výhodu, že sníh nepřestával padat - mohli kdykoliv něco přidělat a ještě si užít koulovačky a muchlování ve sněhu.
Ačkoliv si čas strávený s Anisem nemohl vynachválit, po probuzení na Silvestra ho zaplavil nepříjemný pocit stesku po Tomovi. Protože si každý den volali, nedocházelo mu, že bude poslední den v roce bez něj. Bylo to poprvé za celý život, kdy měl Nový rok přivítat bez svého bratra a nebyl si jistý, jestli se mu ten pocit, jen nelíbí nebo ho přímo nenávidí. Byl otrávený a nemohl se dočkat, až konečně dostane sklenku s alkoholem.
K Billovu velkému překvapení krátce po obědě zazvonil na dveře poslíček nesoucí velkou přepravku s občerstvením. V šoku sledoval, jak Anis s úsměvem zaplatil a ještě chlapci strčil poměrně vysokou bankovku do kapsy od bundy.
"Na co tolik jídla?" tázavě k Anisovi vzhlédl, sotva se za poslíčkem zavřely dveře. "Vím, že hodně jím, ale dokonce i já bych měl problém tohle všechno sníst."
Anis se pobaveně zasmál. Okamžik mlčky rozprostíral jídlo na konferenční stolek v obýváku, než ke svému mladičkému příteli vzhlédl s potutelným úsměvem na rtech. "Však ono to také není jen pro tebe." Bill mlčky pozvedl obočí. "Já ti s tím pomůžu, samozřejmě. Oh, dojdeš otevřít, prosím?" náhle se rozzářil, když se domem znovu rozezněl zvonek. "Musím si vyřídit hovor."
Bill se zamračil. Už od rána se Anis choval nanejvýš divně - přestože byl chlapec chvílemi protivný i sám sobě, Anis se nepřestával usmívat. Neustále sršel humorem a nepřestával vtipkovat, po asi pátém vtípku ho Bill jednoduše přestal vnímat a se skicákem si zalezl na terasu. Tentokrát se ale rozhodl jeho podivínství nevnímat a zamířil otevřít, protože zvonek začínal být otravný.

Lehrer des Lebens 33.

28. listopadu 2015 v 4:19 | Saline A.


25. prosince 2007, nedaleko Berlína
Když Bill s Anisem dorazili na místo, byla už tma, přičemž viditelnost stěžovalo i husté sněžení. Jediné, co Bill mohl spatřit, byl matně osvětlený dům, takže spěšně pobral věci, které mu Anis svěřil a rychle ho k domu následoval. Nedivil by se, kdyby se po cestě ztratil. Jen co vstoupili do předsíně, obklopilo je úžasné teplo a přítmí z tlumených světel.
"Požádal jsem hospodyni, aby sem dnes zašla a zatopila," vysvětlil Anis dřív, než se Bill vůbec stačil zeptat. "Hodím věci do ložnice, tak kdyžtak dej to jídlo od mámy do kuchyně, jsou to ty druhé dveře," ukázal, načež okamžitě zmizel naproti.
Bill si povzdechl a líně se svlékl ze zimního oblečení, než vešel do kuchyně. Něžnost projevovaná u Anisových rodičů opadla skoro hned, jak se znovu posadili do auta. Nevěděl, z čeho to vzniklo, možná z vědomí rozhovoru, který je čekal. Bill věděl, že mu to Anis odpustil - jinak by tu vůbec nebyl, ale také věděl, že mu musí vysvětlit všechno, co se stalo a proč se to stalo. Zatímco přemýšlel, ani si neuvědomil, že zírá z okna, přičemž jídlo od Luise leželo na kuchyňské lince.

Lehrer des Lebens 32.

24. listopadu 2015 v 1:18 | Saline A.


24. prosince 2007, Loitsche
Vánoce byly pro Billa odjakživa svaté - hádky i drobné neshody šly stranou, v jeho srdci měla místo jen láska. Ačkoliv se s Anisem poslední den školy nepohodl a přese všechna očekávání si pak nenapsali, hned po probuzení jemu i celé jeho rodině popřál krásné Vánoce. Hned na to ale telefon odložil a zamířil za svou rodinou.
Rok co rok s Tomem zdobil vánoční stromeček, zatímco Simone s Gordonem připravovali občerstvení na večer. Zatímco domem se linula omamná vůně čerstvě napečeného cukroví, Tom s Billem se láskyplně hašteřili pod stromečkem, protože Tom nehleděl na to, zda to ladí nebo ne. Prostě vešel tak, jak se mu to zrovna líbilo. A s tím se puntičkářský Bill nemohl smířit. Jako každý rok, i tentokrát došlo k přestřelce skleněnými koulemi - a i tentokrát o několik z nich přišli. Simone už to, po tolika letech, brala téměř jako tradici - pokud by dvojčata nerozbila alespoň jednu skleněnou ozdobu, nejspíš by v dalším roce nastal konec světa.
Jakmile měli hotovo, vydávali se na procházku. Loitsche sice nebylo nijak velké, ale procházky se daly dělat pěkné - zejména, když byla spousta sněhu a dvojčata se mohla koulovat. Šlo o jednu z nejkrásnějších tradic, které do jejich života přinesl Gordon, a které se Bill nikdy nechtěl vzdát. Procházka jim zabrala tentokrát tolik času, že u babičky se pomalu ani neohřáli a už pospíchali domů k slavnostní večeři a rozdávání dárků. To byla Billova nejoblíbenější část dne. Ne kvůli dárkům, ale kvůli radosti rodiny a pocitům, které sdíleli.

Lehrer des Lebens 31.

20. listopadu 2015 v 2:16 | Saline A.


21. Prosince 2007, Magdeburg
Když se Bill vzbudil první ráno po Gordonově odhalení pravdy o něm a Anisovi, dočista na to zapomněl, takže když k němu odcházel a Gordon ho nechal pozdravovat, málem dostal infarkt. Večer a další rána si tedy pro jistotu začal připomínat, kdo všechno už o nich ví. Velikost skupinky mu vůbec radost nedělala, ale snažil se uklidňovat tím, že všichni jsou jejich přátelé, nebo že jsou dospělí - nemají zapotřebí to nikde rozhlašovat. Ať tak či onak, pořád ve skupině těch, co ví, byl i někdo, kdo vědět neměl.
To Billa rozčilovalo nejvíc. Do mysli mu vstoupila paranoia, která ho požírala zevnitř. Za Anisem zásadně jezdil autobusem a pokud bylo nezbytně nutné, aby se nechal vyzvednout, trval na tom, že Anis přijede normálním autem a zastaví klasicky na ulici, nikde stranou. Anis se brzy začal pochopitelně vyptávat, ale Bill vše šikovně zamaskoval obavami z Jörga. A Anis se dál nevyptával…
Během skrývání svých paranoidních představ se Bill musel ještě připravovat na ples. Vzhledem k tomu, že nikdo nedokázal plně uspokojit jeho představy o oblečení, koupil si pár kousků, které nenásilně upravoval. Nechtěl budit moc pozornosti, chtěl jen, aby se do něj Anis znovu zamiloval, aby na chvíli ztratil dech. Díky kombinaci smyslného líčení a střídmých doplňků se přesně to i stalo.
Jen co vstoupil do dveří místnosti přípravného výboru, kde měli všichni půl hodiny před začátkem sraz, a Anis na něj poprvé pohlédl, kompletně oněměl. Bill věděl, že kdyby kolem nebyli další lidé, do ucha by mu zašeptal několik láskyplných komplimentů. Ale večer musel začít…

Lehrer des Lebens 30.

16. listopadu 2015 v 3:14 | Saline A.


14. prosince 2007, Loitsche
"Naší matce asi přeskočilo, nebo byla blázen celý život a my si toho nikdy nevšimli," Bill otráveně vpadl do Tomova pokoje. Starší bratr k němu nechápavě vzhlédl od kytary. "No hádej, kdo sedí v kuchyni u stolu a čeká na večeři?"
"To si děláš prdel!"
"Ne!" zaúpěl zoufale. "Přišla domu dřív, takže málem viděla tohle," ukázal klíční kosti, kde se vytvořila hromada cucfleků, "a ještě ho pozve na večeři! Kdybych naší mámu neznal, skoro bych si až myslel, že něco tuší a chce nás nachytat. Ale to, že to myslí dobře, mě děsí mnohem víc. Co když se s ním spřátelí?"
"Tak budeš mít o starost míň, až je budeš představovat," Tom se rozesmál. Odložil kytaru a přešel k bratrovi. Objímaje ho kolem ramen, zamířili dolů do kuchyně. "Každopádně nedovol, aby byli dlouho sami. Znáš mámu."
Bill přikývl a k Tomovu boku se přitiskl. "Díky, žes nás nechal samotné."
"Víš, že pro tebe všecko," zazubil se. "Anisi, dobrý večer!" usmál se zářivě na Billova učitele. "Vás bych teda v naší kuchyni znovu nečekal," rozesmál se. Bill protočil očima, ale s úsměvem na svého přítele mrknul a přešel k matce.

Lehrer des Lebens 29.

12. listopadu 2015 v 2:13 | Saline A.

14. prosince 2007, Loitsche
Hned poté, co Gordon odjel do práce, se Bill vrátil do postele, kde ještě stále vyspával Tom. Rovnou mu vypnul budíky, aby ho nic nebudilo a krátce napsal Anisovi i Andreasovi, aby ho ve škole dneska nehledali, načež se zabalil do peřiny a rychle usnul.
Znovu se vzbudil až těsně před jednou. Tom už vedle něj dávno neležel, takže usoudil, že luxuje ledničku nebo něco podobného. Promnul si obličej a jen v trenýrkách a starém vytahaném tričku zamířil dolů do kuchyně, žaludek mu jasně dával najevo, že se cítí ukřivděn. "Tome? Proč jsi mě - do prkýnka!" vykulil oči, když u kuchyňského stolu spatřil Anise a hned proti němu svou matku. Cudně si stáhnul tričko níž. "Co tu děláte?"
"Uvolnil se mi čas na oběd, tak jsem tě přijela zkontrolovat, když mi Gordon psal, že se ti přitížilo. A před chvílí dorazil pan Ferchichi."
"Vznikly nějaké problémy ohledně plesu a máš to na starosti ty, a do pondělí to nepočká, takže ostatní začali šílet. Proto jsem si řekl, že se zastavím a dáme to dohromady," usmál se Anis. Bill cítil, že ho rentgenuje očima a zkoumá, jestli barva jeho pokožky je bílá zdravým nebo nemocným způsobem.
"Není to úžasné?" zvolala Simone nadšeně. "Já už budu muset zase jít, takže vás nechám pracovat. Bille, Tom si nabral náruč plnou jídla a zavřel se u sebe v pokoji, takže od něj budete mít pár hodin klid. Anisi," otočila se k muži a potřásla mu rukou. "Nesmírně ráda jsem se s vámi setkala. Doufám, že bude další příležitost," blýskla po něm úsměvem, a jen co Billa upozornila na nevhodné oblečení, už vybíhala z domu.

Lehrer des Lebens 28.

8. listopadu 2015 v 1:11 | Saline A.

13. prosince 2007, Loitsche
Bill se, jemně řečeno, ztrácel. Byl naprosto, kompletně polapen v říši výboru zimního plesu. Na internetu se snažil najít co nejvíc inspirace, takže namísto s Anisem ležel po nocích v posteli s notebookem a hledal a hledal. Částečně si tím ulevoval i od anonyma, který se v posledních dnech celkem činil. Poté, co Bill nijak nereagoval na první vzkaz, se nejspíš trochu naštval a Billovi to chtěl dát sežrat. Denně měl ve skříňce vzkazů hned několik, přičemž se nedá říct, že by se snad mírnily. Naopak byly čím dál sprostší a agresivnější. Ačkoliv se snažil nedat na sobě nic znát, každá zpráva ho vystresovala - tím spíš, že se nedalo nijak vystopovat, kdo za tím stojí.
"Tak co, už sis vybral perfektní princeznovské šaty?" usmál se Tom ode dveří.
Bill se pobaveně zašklebil a zavrtěl hlavou. "Zjistil jsem, že žádné šaty se nedělají tak úzké, aby seděly na můj vosí pas," povzdechl. "Dnešní holky jsou moc tlusté."
Tom se smíchem zavřel dveře a přešel k Billově posteli, na kterou se svalil. "Tak to abych začal hledat holky včerejší… Co děláš?" pokynul hlavou k notebooku.

Lehrer des Lebens 27.

4. listopadu 2015 v 1:08 | Saline A.

5. prosince 2007, Loitsche
"Díky bohu, žiješ!" Tom se z obýváku vyřítil a Billa popadl do náruče s takovou vervou, div chlapce neporazil. "Když mi Jörg volal, říkal jsem mu, že s ním nikam nejde ani jeden z nás, a když jsem přišel domů, máma mi oznámila, že tě za ním odvezla. Promiň, kdyby mě to napadlo, unesl bych tě ze školy!"
Bill bratra vděčně objal zpátky. "Už nikdy ho nechci vidět, Tome."
"Co se stalo?"
"Někde mě viděl nebo mu někdo musel říct, že mě viděl nastupovat k Anisovi do auta. Často je střídá a navíc se scházíme v uličkách stranou od lidí… Jörg se mě zeptal, kolik mi za to dávají."
"To si děláš prdel!" vykřikl Tom. "Tobě jsem ještě neodpustil, že jsi ho s ním pustila, tak mě nech!" odsekl matce, která ho za sprostou mluvu napomenula. Pohlédl zpět na Billa. "Doufám, že jsi ho vyfuckoval."
"Chrstnul jsem mu džus do obličeje…"
Tom se krátce zasmál. "Hodil jsi po něm i tu skleničku, doufám!"
"Už tak mi bylo líto toho džusu," ušklíbl se Bill pobaveně. Tom věděl, jak mu zlepšit náladu. "Pořád nemůžu uvěřit, že mi to fakt řekl. Vlastnímu synovi!"
"Vždyť je to jen kus hovna," Tom mu s úsměvem promnul ramena. "Být tebou, tak se tím vůbec nezatěžuju. Za chvíli budou Vánoce a ještě by ti to mohl zhnusit. Takže s Jörgem udělej krátký proces," naznačil rukama zmačkání papíru do kuličky a hození do koše. "Víš moc dobře, že to v hlavě nikdy neměl v pořádku, vždycky mlel hovadiny. Nic z toho, co ti řekl, není pravda. Oba moc dobře víme, co ty a Bu… To není žádný úlet, natož že bys s ním byl kvůli prachům. My víme, kde je pravda, a to je důležitý."
Matka zvědavě nakoukla do předsíně. "Co to tu řešíte?"
"Výborně, mami, ještě, že tě vidím!" usmál se Bill líbezně, jen aby jí vzápětí mohl zpražit pohledem. "Pro příště, až budeš chtít domluvit schůzku s Jörgem, tak to nedělej. I kdyby umíral, tak už ho nikdy nechci vidět."
Simone vytřeštila oči. Bill by přísahal, že slyšel, jak jí srdce vynechalo úder. "Co se stalo?"
"V podstatě mi řekl, že jsem prodejná děvka. Takže pro mě skončil, okay? Už o něm nikdy nechci slyšet ani slovo," se vzteklým vrčením kolem matky prošel a zamířil rovnou do svého pokoje. Potřeboval mít na chvíli klid ode všech kolem, jen si se sluchátky v uších sednout a kreslit, neřešit žádné problémy. Chtěl vypustit veškeré emoce na papír a ještě si u toho zazpívat. Na okamžik dokonce zalitoval, že už má hotové celé podkroví - mohl tam pro potěšení něco rozbít.
 
 

Reklama