Lehrer des Lebens

Lehrer des Lebens 45. (2/2 konec)

27. února 2016 v 2:50 | Saline A.
pokračování

~
11. listopadu 2008, Berlín
"Vážené rodiny, přátelé, kolegové a všichni ostatní, kteří máte tu čest tu s námi dnes být. Z celého srdce bych vás tu chtěl mezi námi přivítat na této, pro nás neuvěřitelně speciální, události. Máme za sebou spoustu práce, hádek, kterých opravdu bylo hodně, to mi věřte, radosti, smíchu, ale i pláče - asi nikoho nepřekvapí, že jsem většinou brečel já," Bill pobaveně mrknul do davu a vesele se usmál na Anise s Andreasem, než znovu pokračoval: "Nakonec jsme to dokázali a dostali se až sem, ale bez podpory vás všech, kteří tu jste, bychom to nedokázali. Byli jste tu pro nás v našich nejhorších i nejlepších chvílích, a právě za to vám patří obrovský dík. Myslím, že nebudu mluvit jen sám za sebe, když řeknu, že jsme upřímně dojatí z toho, kolik vás tu je. Asi ani my sami jsme v začátcích nevěřili, že bychom to
mohli dotáhnout až sem. No, abych pořád jen nemluvil," s úsměvem se rozhlédl a pozvedl sklenku, "prosím, připojte se k nám a oslavte s námi vydání našeho prvního singlu."

Lehrer des Lebens 44.

23. února 2016 v 4:36 | Saline A.

29. března 2008, Magdeburg
Celý následující týden byl pro Billa i všechny ostatní kolem Anise jeden velký zátěžový test. Anis, který se konečně začínal dávat trochu dohromady, nebyl schopný vydržet chvíli v posteli a vůbec ho nezajímalo, že nemá tolik síly, aby sám bez problémů došel z postele až do kuchyně. Proto kolem něj pořád musel někdo poskakovat, kdyby náhodou ho snad stabilita zradila. Za to řeč se mu ale vrátila velmi rychle, takže mluvil, a mnohdy víc než Bill, a to se dalo jen těžko snést. Jediná věc jdoucí mu k dobru byla, že ani jednou nezmínil pomstu.
Bill se se zívnutím stulil na pohovce, zatímco Nyze s Anisem rozebírali plány na otevření nějaké budovy pro jejich účely. Nevěnoval jim moc pozornosti, ale vzhledem k tomu, že ani jednou nezmínili, jakých účelů by se to mělo týkat, trochu se zamračil. "A co že v těch prostorách budete dělat?"
"Rozjedeme klub boxu," utrousil Anis bez jakýchkoliv emocí, než se znovu otočil k Nyzemu.
"Co že rozjedete?" Bill pozvedl obočí v nevěřícném úžasu.
"Boxovací klub," Anis se k němu nechápavě otočil. Co bylo za problém?

Lehrer des Lebens 43.

20. února 2016 v 10:27 | Saline A.

19. března 2008, Magdeburg
Čas jako by žil vlastním životem a letěl rychlostí nezávisle na daná pravidla. Bill se téměř ani nestačil rozhlédnout a měl za sebou první den maturit, načež rychle navazoval den další. Díky přísné přípravě všechno probíhalo bez nejmenších problémů, jediný učitel mu nemohl nic vytknout - prakticky od chvíle, co se před ně posadil a vytáhl si otázku, se nezastavil. Nedal jim příležitost se ani nadechnout, jen nevěřícně sledovat, jak dokonale všechno ovládá.
Tom s Andym už to měli poněkud horší, ale díky podpoře Simone, která celou dobu seděla proti nim a povzbudivě se usmívala, z hlavy pokaždé nějaké informace vydolovat dokázali - prozatím to tedy vypadalo, že by maturitu zvládnout mohli. Bill si neuvěřitelně vážil podpory, kterou jim třem Simone dodávala, obzvlášť když on sám Tomovi ani Andreasovi pomoci nemohl. Jeho mysl se nedokázala pořádně soustředit ani na zkoušky, jel na autopilota. Jediné, čemu se jeho mozek dokázal plně věnovat, byl Anis, ačkoliv si to přísně zakázal. Poté, co se patnáctého března u něj doma rozloučili, spolu vůbec nebyli v kontaktu. Ačkoliv se Bill snažil dát mu prostor a nepřemýšlet nad tím, kde je nebo co dělá, pořád mu ještě nevěřil natolik, aby se vůbec nezajímal. Potřeboval alespoň vědět, že je v pořádku, ale telefon mu nezvedal a Luise nic nevěděla.


"Pořád nic nevíš?" Simone něžně stiskla chlapcovo rameno, zatímco se snad už po sté během jedné minuty starostlivě podíval na svůj telefon. Čekal na výsledky ze zkoušek, ale bylo mu to úplně jedno.
Zavrtěl hlavou. "Padá mi to rovnou do hlasovky a na zprávy nereaguje…"
"Třeba pro tebe chystá nějaké překvapení, Bille. Nemaluj hned čerty na zeď," přitiskla ho k sobě a políbila na spánek. Oba ignorovali, že jsou v místnosti plné lidí, kteří na ně zvědavě civí - dospělý muž se tulí ke své matce jako malé dítě. "Víš moc dobře, že se vždycky všechno vysvětlilo, takže se to vysvětlí i teď. Určitě bude mít dobrý důvod ke svému chování."
"Já ti nějak nevím, mamko," přiznal Bill tiše. "Když jsme pracovali na tom bytě, bylo to všechno v pohodě a tak, ale pořád cítím, že se něco mezi námi něco hrozně změnilo, a tak přemýšlím, kde jsem udělal chybu nebo co jsem řekl špatně…"
"Bille," Simone mu něžně nadzvedla hlavu a usmála se. "Procházíte si špatným obdobím, děje se spousta věcí a změn, ale to neznamená, že jsi něco udělal špatně ty, nebo že se nevyhnutelně něco špatného děje i v tuhle chvíli. Zkus se zhluboka nadechnout a odsunout starosti stranou, uvidíš, že když nebudeš přemýšlet negativně, uvidíš to dobré, co všechno se děje. Já vím, že by sis přál, aby tu byl s tebou, držel tě za ruku a podpořil tě. Možná by ti to ale spíš přitížilo, kdyby tu byl. Všichni by se na vás dívali, učitelé by byli nervózní… Vím, že máš o něj starosti, ale věř mi - kdyby se něco dělo, už bys to určitě věděl. Špatné zprávy se vždycky dozvíš."
Bill přikývl, vděčně schovávaje hlavu v záplavě matčiných rudých vlasů. Už jako malé dítě se v jejích vlnách schovával, poskytovaly mu tu nejlepší ochranu před okolním světem a všemi jeho neduhy. Tentokrát to ale bylo jiné, tentokrát ani matčiny vlasy nepomohly k tomu, aby se cítil klidněji. Něco se dělo a on potřeboval vědět, co.


~


20. března 2008, Magdeburg
Byl naštvaný. Strach a bezmoc z nevědomosti se rychle přeměnily v upřímný vztek, kdy musel nechat veškeré práce a rozhodně zamířit za Anisem. Neměl sice žádnou jistotu, že svého přítele najde na nějakém z míst, o kterých věděl, že tam často chodívá, ale musel udělat alespoň NĚCO. Poté, co mu hlasová schránka oznámila, že vyčerpal veškerý prostor pro své vzkazy, mu došla trpělivost. Toma stroze požádal o klíčky od auta a vydal se na cestu Magdeburgem, během níž volal všem Anisovým přátelům, na které měl kontakt. Vztek narůstal úměrně s tím, jak odpovědi jeho kamarádů byly vyhýbavější. Něco věděli a nechtěli mu to říct.
"Anisi?" zakřičel do bytu, sotva do něj vlezl a bundu hodil na zem. Ticho, do kterého cvaknul knoflík kabátu při dopadu na zem, bylo až podezřele velké. "Vím, že jsi tady, vidím tu nepořádek. Dal jsem ti několik dní, abych ti dopřál svobodu, ale už toho mám dost, takže doufám, že máš dobrý důvod k tomu, aby ses mi vyhýbal!" S obočím staženým hlasitě procházel všechny pokoje, až nakonec došel do ložnice. To, co spatřil, mu ale na okamžik zastavilo srdce. "Ježíši! Anisi!" zděšený výkřik se vydral skrz jeho ústa a dřív, než ho Nyze s Kayem stačili zastavit, Bill už přeběhl celý pokoj a klečel vedle svého přítele, jehož tělo pokrývaly nejrůznější druhy šrámů a modřiny v celé škále barev. "Co se stalo? A proč jste mi, vy pitomci, nedali vědět?!" Nyzeho i Kaye zuřivě praštil tam, kam zrovna dosáhl, než se znovu obrátil k Anisovi a jemně ho pohladil po čelisti.
"Bille, co kdybys šel s námi do kuchyně? Anis si trochu odpočine a my… ti to všechno vysvětlíme," Kenneth nejistě zatáhl chlapce za ruku.
"Proč mi to nemůžeš říct tady?"
"Protože nám je jasný, že budeš hysterčin a Bu teď ze všeho nejvíc potřebuje klid, takže koukej zvednout svůj kostnatej zadek a vypadni do kuchyně," odsekl Nyze netrpělivě. Vysloužil si díky tomu od Kaye i od chlapce vyčítavý pohled, ale ani jeden z nich neprotestoval a společně se odebrali do kuchyně, nechávaje tak dobitého muže odpočívat.
"Tak prosím," rozmáchl Bill rukama, "máte prostor mluvit. A být váma, nevynechám vůbec nic."


"Ježíši Nyze, ty radši mlč," Kay rázně umlčel chudáka Nyzeho, když už se nadechoval k podání stručné a nelítostné výpovědi. Kay, který na rozdíl od Nyzeho viděl, že chlapec před nimi je mrtvolně bledý i přes svou očividnou vzteklost, se rozhodl být přeci jen trochu mírnější - nechtěl riskovat, že by museli pečovat ještě o Billa, pokud by se jim tam složil. "Jde o pár lidí, se kterými se Anis v poslední době dostal do styku. Všechno se zdálo být v pohodě, než jsme zjistili, že je mezi nimi nasáčkovaný i jeden týpek z doby před kriminálem. Bu s ním neměl dobrý vztahy už tehdy, ale teď, když viděl, že se Bushidovi daří, a ještě má vedle sebe tak krásnýho kluka jako jsi ty, trochu se mu zatmělo před očima. Naočkoval pár lidí z party, ve který byl Bu teď a… po jedný hádce to trochu bouchlo. A skončilo takhle."
"Kdy se to stalo?" špitl Bill vyděšeně.
"Druhý den poté, co jsi od něj odešel," zamumlal Nyze. "Podívej, černovlásku, nás fakt mrzí, že jsme ti nic neřekli, ale když Anis ještě vnímal, řekl, že musíme udělat cokoliv, abys to
nezjistil. Nechtěl riskovat, že by to ohrozilo tvoje výsledky u maturity, nebo abys vyšiloval a tak. Celou dobu se staral jen o tebe."
"A co Luise? Ví o tom jeho maminka?"
"Ta je zvyklá, že když se několik dní neozývá, je lepší do toho nešťourat," pousmál se Kay. "Bille, všechny zranění jsme mu ošetřili, měli jsme tu známýho doktora, který ho vyšetřil - teď už potřebuje jen hodně spát. Dostává tlumící léky, takže to není zas takovej problém, ale ještě chvilku to potrvá, než bude úplně v pohodě."
Bill zděšeně přelétl pohledem z jednoho na druhého. "Vy jste ho ani nevzali do nemocnice? Co když má vnitřní krvácení? Co když má zlomenou nějakou kost a ta mu propíchne životně důležitý orgán, nebo mu špatně srostou nebo…"
"Bille," Nyze ho pevně chytil za ramena. "Uklidni se, o všechno jsme se postarali. Anis měl celý dny prvotřídní péči. Nás," zazubil se. "Co maturita, udělal jsi jí?"
"Samozřejmě, že udělal," odfrkl Bill opovržlivě a vytáhl si rukávy po lokty. "Takže mi teď ukažte, co můžu udělat, abych Anisovi alespoň trochu pomohl s rekonvalescencí. Mám času na rozdávání, všechno ostatní je teď nicotné." Zatímco rázně směřoval zpátky do ložnice, ani si nevšiml zoufalého pohledu, který si vyměnili Nyze s Kayem. Zábava a klid končí, nastává doba sekýrování.


~


22. března 2008, Magdeburg
Probděl téměř celé dva dny - ačkoliv se v péči o Anise střídali s Nyzem i Kayem a on měl možnost se trochu prospat, krčil se stulený v křesle v rohu pokoje a při každém šustnutí z Anisovy postele už byl na nohou a pátral po příčině. Sem tam se Anis na okamžik probral, ale bylo to spíš takové probuzení, během kterého téměř nic nevnímáte - uvědomil si, kde je, a co všechno ho bolí, takže všichni nakonec byli vděční, že znovu usnul.
Bill se ho zrovna snažil alespoň trochu očistit žínkou, když zaslechl Anisův tichý, spánkem zastřený hlas. "Maličký?"
"Hej," posunul se tak, aby na něj Anis viděl bez jakékoliv námahy a opatrně mu otřel obličej. "Jak se cítíš?"
"Jako kdyby přese mě přejel traktor."
"No, rozhodně tak vypadáš," pousmál se. "Měl bys spát, potřebuješ hodně odpočívat, aby ses brzy uzdravil."
"Omlouvám se," Anis ztěžka zvedl ruku, aby mohl s chlapcem proplést prsty a jemně stisknout.
Bill se s úsměvem naklonil a políbil ho na čelo. "Teď se neomlouvej, na to bude čas, až se uzdravíš. Budeš mi to muset vynahradit." Překryl přes muže peřinu a lehl si na bok vedle něj, ani na vteřinu nepouštěje jeho dlaň. S povzdechem sledoval, jak jeho přítel znovu usíná, načež si znovu prohlédl jeho tělo. Čekalo je ještě několik dlouhých dní.

Lehrer des Lebens 42.

17. února 2016 v 13:20 | Saline A.

15. února 2008, Magdeburg
"Bille, drahoušku, máte to tu s bratrem opravdu moc pěkné," Luise něžně stiskla Billovu ruku, sotva zakončili prohlídku jeho budoucího bydlení. Anisova maminka už dlouho mluvila o tom, jak ráda by byt viděla, proto se Bill rozhodl v něm strávit s ní jeden den uprostřed jarních prázdnin. Po několika dlouhých dnech volna, kdy se téměř nezastavil a do úmoru na bytě pracoval, se už konečně dalo říct, že se začíná podobat jeho představám. S pomocí Toma, Anise i Andrease, které na práci naverboval, vše probíhalo hladce a bez problémů, podle Billových rozkazů si každý vzal na starost jeden pokoj a pod chlapcovým dozorem plnili jeho rozkazy.
"Pokud se nám podaří sehnat dobrý nábytek za rozumnou cenu, po maturitě bychom možná mohli bydlet," spokojeně se usmál Bill. "Jde to rychleji, než jsem předpokládal, kluci jsou hrozně šikovní."
"S nábytkem určitě počítej s naší pomocí, Bille. Karl má velkou spoustu přátel a určitě jim nebude dělat problém dát nějakou rozumnou slevu," Luise se vesele zazubila, chlapce pohladila po vlasech. "Jsem moc ráda, že nám budeš takhle blízko, s Anisem to pro vás bude krok kupředu zase." Bill s nejistým úsměvem přikývl a špičkou nohy šťouchnul do plachty ležící na zemi. "Máte nějaké problémy?"
"Já nevím, Luise," vydechl zoufale. "Pořád si říkám, že se nic neděje, ale… Poslední dobou je něco špatně. Když jsem ho poznal, byl neuvěřitelně milý, galantní. Jen tak ho něco nerozházelo, vztek jsem u něj skoro ani nepoznal. Ale teď? Je často naštvaný, až agresivní a pro ránu nejde nijak daleko. Hodně se teď hádáme, jako bychom si vyměnili role. Nevím, co se to s ním stalo."

Lehrer des Lebens 41. (2/2)

13. února 2016 v 2:11 | Saline A.
pokračování

~
2. února 2008, Loitsche
"Může mi tu někdo říct, co se sakra stalo?" Tom zamračeně přešel ode dveří k Billovi a Simone, kteří spolu seděli na gauči a tiše si povídali. Bill matce ošetřil bolavou tvář, na které naštěstí nebylo téměř nic vidět, zatímco jeho tvář lehce natekla a rudě zářila do prostoru.
"Byl tu Jörg," pokrčil Bill rameny. "Než začneš běsnit, tak tě prosím, ať to necháš být, Tomi," unaveně k němu vzhlédnul. "Dneska jsme to všechno ukončili a já nechci, aby se to ještě rozebíralo. Stačí, že bude jančit Anis."
Tom už otevíral pusu na protestování, ale poté, co k němu prosebně vzhlédla i Simone, nesouhlasně zavrčel a klekl si před ně. "Bolí to hodně?"
"Nic to není," Simone zavrtěla hlavou. "Spíš bych se bála o tu Billovu ránu - skočil přede mě a schytal to dvakrát."
"A udělal bych to znovu," odsekl chlapec, sotva Simone nesouhlasně nakrčila nos. "Nedovolím, aby tě kdokoliv uhodil."
"Už jsem vám někdy řekl, že jste oba dva hrozní pitomci?" Tom s povzdechem něžně přejel konečky prstů po bratrově pohmožděné tváři. "Hrozně mě mrzí, že jsem to neslyšel a nemohl vám pomoct."
Bill se s jemným úsměvem opřel do dotyku a chytil Tomovy prsty do svých. "Neomlouvej se, Tomi. Není to tvoje vina, vůbec ničemu bys nezabránil. Byla jen otázka času, než by se mu to povedlo."
"Nevím, jak tohle vysvětlím Anisovi."
"Tohle nech na mně," jemně mu stiskl ruku. "Jen mě k němu prosím odvez."

Lehrer des Lebens 41. (1/2)

13. února 2016 v 2:07 | Saline A.


31. ledna 2008, Loitsche
"Proboha Tome, vážně?! Vážně TEĎ za mnou budeš běhat a budeš se chtít na něco ptát? Jestli něco chceš, běž si zmlátit Jörga, stejně jako to udělal Anis, běž si vylít svůj vztek, ale mně dej pokoj!" Bill po bratrovi hodil polštář hned, jak mu vstoupil do pokoje, a zlostně si zatahal za vlasy. "Nechci s tebou mluvit, nechci tě dokonce ani vidět!" hodil po něm další polštář. "Nemůžu uvěřit, jak můžeš být tak nenávistný, že by ses raději popral, i když víš, že to přinese jen další problémy! Proboha, je to sice největší kretén pod sluncem, ale pořád je to náš otec, Tome! Nemůžeš jen tak někomu dovolit, aby ho zbil, nebo si přát udělat to samé!" další polštář přeletěl přes pokoj. "Jsi úplně zaslepený vztekem! Kdybys normálně uvažoval, došlo by ti, že místo abyste chránili mojí čest a všechny tyhle pitomosti kolem, ještě tomu uškodíte, protože místo klidu na mě pošlete další nenávist!"
"A ty si uvědom, že se chováš jako sobec!" Tom mu chvatně skočil do řeči a jedním polštářem po něm mrsknul zpátky. "My nechráníme jenom tvojí čest, ale i naší. Dotýká se to jak Anise, tak i mě, ty idiote a my nehodláme jen tak stát, když se nám někdo snaží zničit život!"
Hádali se jako dva malí kluci o autíčko, křičeli na sebe přes celé podkroví, zatímco Simone pod schody mlčky naslouchala slovům jejích dětí, dokud Bill vyčerpaně nedosedl na postel a nesložil hlavu do dlaní, tiše vzlykaje. "Já prostě jen chci mít už klid ode všech hádek, nechci kolem sebe nenávist."
Tom si promnul týl. Vidět Billa plakat pro něj nikdy nebylo jednoduché, srdce se mu okamžitě svíralo a jediné, po čem toužil, bylo ochránit ho před veškerým nebezpečím. Chlapec si ale musel uvědomit, že Anis s Tomem ho budou vždy chránit, ať už jakýmkoliv způsobem. "Poslyš, Bille," s povzdechem se posadil vedle něj a jemně mu stiskl koleno, "já vím, že se to chápe hrozně těžko. Vždycky jsi byl v pozici toho slabšího, který potřebuje ochránit, a tak nevidíš…"
"To je blbost a ty to víš," s dalším vzlykem na něj Bill pohlédl. "Několikrát se stalo, že jsi to byl ty, kdo potřeboval ochránit, ale já jsem nikdy nepoužil hrubou sílu, vždycky jsem věděl, že to jde vyřešit jinak, Tome. Nemůžeš uhasit oheň ohněm."

Lehrer des Lebens 40.

10. února 2016 v 2:03 | Saline A.

30. ledna 2008, Magdeburg
Bill v šoku zamrkal a roztřesenými prsty chytil mezi prsty Anisovu bradu, a natočil mu hlavu, aby viděl celou jeho levou tvář. "Co jsi dělal?"
"Nic," čelist se mu nebezpečně stáhla. Nechtěl o tom mluvit a Billovi bylo jasné, že kdyby mu hrana čelisti a lícní kost nehrála všemi barvami, nejspíš by ani nikdy neřekl, že se něco stalo. Zamračil se. Nehodlal jen tak ignorovat fakt, že se jeho přítel s někým očividně porval. Ne po tom, co mu řekl Nyze.
"Anisi," zavrčel nekompromisně a trochu mu na bradu zatlačil. Z mužových rtů uniklo bolestné zasyčení, Bill se pro sebe spokojeně usmál. "Nemysli si, že se nechám uchlácholit tím, že jsi někde spadl a praštil se. To ti nezbaštím, tuplem když je tak moc vidět, že mluvit nechceš. Ale já se tě neptám, takže koukej vyklopit pravdu, co se stalo, že vypadáš jako cirkusák!"
"Popral jsem se s tvým otcem."
Vykulil oči, roztřesená ruka mu okamžitě sklouzla z Anisovy brady a o krok ustoupil. "Cože jsi se?"
"Chtěl jsi pravdu, tak tady jí máš. V pondělí jsem se kromě pár pohovorů sešel ještě s jedním soukromým detektivem. Potřeboval jsem zjistit, jaká svině je zodpovědná za to, že ti zničila poslední měsíce na střední, že ti vzala klid a pohodu," zavrčel, vztek rostl společně s obsahem jeho slov. "Nebylo to vůbec složité, od Toma jsem dostal tipy a dost jsem jim věřil i já, předložil jsem to detektivovi. Ještě ten večer jsem věděl, že ten, kdo se nás snažil zničit, byl Jörg Kaulitz, tvůj biologický otec. Nad ničím jsem nepřemýšlel a okamžitě za tím vyrazil. Původně jsem s ním chtěl jen mluvit, zjistit co je to za zrůdu, že tohle udělá vlastnímu synovi, ale už po pár jeho slovech jsem se neudržel a jednu mu vrazil. Překvapilo mě, že se bránil, takže jsem dvě rány schytal taky, proto tohle," ukázal na svůj obličej. "Ale hravě jsem to obrátil ve svůj prospěch, je to slaboch. Neměl šanci."
"Neměl šanci?" vypískl Bill vyděšeně. "Co jsi mu udělal?"

Lehrer des Lebens 39.

6. února 2016 v 15:01 | Saline A.


28. ledna 2008, Magdeburg
Bill stál před školou skrytý pod větvemi mohutného stromu, přesto se ale našlo pár jedinců, kteří si jeho úkrytu všimli a nenechali to bez poznámky. Všichni do jednoho ale zmlkli, jakmile k chlapci zamířil vysoký svalnatý muž. Bill se nejistě pousmál, nechal se od Nyzeho jemně obejmout kolem ramen. "Všechno v pořádku nebo," lhostejně zvýšil hlas, "mám těm chudákům ukázat, že moje svaly nejsou ze steroidů?"
"Všechno v pořádku," vydechl Bill a kamaráda krátce objal na přivítanou, než společně zamířili k autu. Anis měl od rána nějaké pochůzky kvůli novému pracovnímu místu a Tom, protože končil o dvě hodiny dřív, odjel na schůzku s mužem kvůli pronájmu jejich budoucího bytu - jen těžko by s ním sjednávali nový termín. Protože nechtěl bloumat ulicemi města, kde se v posledních dnech necítil zrovna bezpečně, domluvil se s Nyzem, že se sejdou a trochu si povyrazí. Doufal, že konečně získá alespoň nějaké odpovědi… "Díky, že jsi pro mě přišel."
"Kdybych věděl, že tady pro tebe normálně není Tom nebo Anis, jezdil bych pro tebe klidně každý den. Tohle chování je zvěrstvo," odfrkl si Nyze znechuceně. "Myslel jsem, že žijeme v 21. Století, a že ty jsi v maturitním ročníku. Takhle to ale vypadá, že jsme se ocitli ve století minulým a ty máš třídu plnou neandrtálců."
"Tohle ještě nic není, bývá to mnohem horší," Bill pokrčil rameny. "Mluvil jsi dneska s Anisem? Neodepsal mi na zprávu a já ho nechci nějak stíhat, kdyby měl třeba nějakou schůzku."
"Ne, nemluvil, princezno, promiň. Vím akorát, že měl dneska těch pohovorů víc, tak je možný, že ještě někde trčí. Neboj, ozve se hned, jak bude mít volno."
Bill přikývl. Sklopil pohled ke svým botám, poté vyhlédl z předního okénka, než se s povzdechem otočil k Nyzemu. "Nyze, můžu se tě na něco zeptat?" Mladý muž na něj, překvapený náhlou změnou tónu hlasu, pohlédl, ale souhlasně přikývl. "Jde o Anise a jeho minulost." Nyzeho zájem vzrostl ještě víc. "Je něco, čeho bych se měl bát? A prosím, buď upřímný, nebaví mě vyhýbavé odpovědi. Před pár měsíci jsem Anise viděl ve městě zakukleného, aby ho nikdo nepoznal, a Kay byl posledně dost vyhýbavý. Prosím, buď alespoň ty naprosto upřímný."

Lehrer des Lebens 38.

3. února 2016 v 12:00 | Saline A.

25. ledna 2008, Magdeburg
"Doufal jsem, že až budeš mít po škole a půjdeš na výšku, že bys mohl bydlet se mnou." Bill pomalu přežvýkl a nejistě ke svému příteli vzhlédl. Po škole vyrazili rovnou k němu, nechtěli se nikde zdržovat - pátek byl ve škole obzvlášť krutý, školní tyrani se nudili a jako cíl si vybrali Billa, dokud nezasáhl Tom. Na toho si stále ještě nikdo netroufl.
Jakmile k Anisovi dorazili, Bill se mu během přípravy večeře svěřil o jeho a Tomově nápadu na stěhování. Očekával, že ho v tom podpoří a společně se nadchnou z této vidiny budoucnosti, ale Anisův téměř chladný přístup ho opravdu zaskočil.
"Nenapadlo mě, že tady ta možnost je," přiznal Bill nejistě. "Nikdy jsme se o tom nebavili a mně přišlo, že jsme spolu teprve krátce na to, abych se k tobě stěhoval. Navíc, už odmala jsem s Tomem a …" poškrábal se na krku. "Myslel jsem, že jsem naznačoval, že se mnou automaticky získáváš i jeho… Jsme jedno balení, nedokázali bychom fungovat bez sebe, Anisi."
"Zkusili jste to snad někdy?"
"Ne," přiznal bez rozpaků. "Nepotřebujeme to zkoušet. Já vím, že tomuhle nemůžeš pořádně porozumět, protože s nikým nemáš takové pouto, jako já s Tomem. Já ani nedokážu pořádně vysvětlit, jaký náš vztah je. Je to úplně jiná úroveň. Dokonce i jiná úroveň, než má spousta jiných párů dvojčat. Anisi," jemně ho pohladil po ruce, "život bez Toma pro mě postrádá smysl."
"A život beze mě?" vyzývavě k němu Anis vzhlédl od svého talíře.
Bill zaraženě zamrkal. Proč došlo k tak náhlé změně v jeho chování? "Co je tohle za otázku, Anisi?" zmateně odstrčil talíř s jídlem a chytil ho za ruku. "Víš moc dobře, že tě beru jako svého osudového a nechci o tebe v žádném případě přijít. Kdyby se náhodou ale cokoliv stalo, vím, že ačkoliv by to bylo neuvěřitelně těžké, nakonec bych to zvládnul i bez tebe. Neměl bys právě za tohle být šťastný? Že bych dokázal jít dál, kdyby se něco stalo?"
Anis se zamračil a ruku z chlapcova sevření vysmekl, mlčky přešel ke kuchyňské lince a dal se do umývání nádobí. "A jak mám vědět, že mě kvůli Tomovi neopustíš?"

Lehrer des Lebens 37.

27. ledna 2016 v 11:58 | Saline A.

24. ledna 2008, Berlín
Býval oblíbeným žákem. Vzhledem ke svým studijním výsledkům, učenlivosti, vstřícnosti a akčnosti při různých událostech patřil Bill k žákům, kterých si učitelé ve své třídě vážili, byli rádi, že ho tam mají. Jakmile se ale zjistilo, že hříšným párem, který na školu vrhá neblahé světlo, je Anis s Billem, rázem jako by neexistoval, v tom lepším případě. V horším případě se ho učitelé snažili dostat na kolena. Několikrát do hodiny ho vyvolávali, a pokud něco nevěděl, psali si čárku. Billovou jedinou výhodou bylo, že měl opravdu výbornou paměť - pamatoval si spoustu učiva ještě z dřívějších hodin, takže se stávalo málokdy, že by něco nevěděl.
I tak ale bylo podobné jednání velmi nepříjemné, tím spíš, když se k tomu přidaly i posměšky některých spolužáků. Najednou jako by táhli s učiteli za jeden provaz, a nebýt pár dobrých duší, které k němu čas od času jen tak přišly a sdělily mu, že jemu a Anisovi drží palce, nejspíš by se zbláznil. Na Anisovi bylo vidět, že ani on to nemá jednoduché - hodinu od hodiny vypadal vyčerpaněji. Bill neměl ani ponětí, co se děje za zdmi kantorských kabinetů, jeho přítel se o tom vůbec nechtěl bavit. Tohle chování se ho poměrně dotýkalo, ale na druhou stranu… On Anisovi také neříkal o montážích a vzkazech, které mu spolužáci házeli do skříňky nebo na něj, ani se nezmiňoval o urážkách, které si musel vyslechnout. Jakmile byli po škole spolu, často si někam zalezli a jen si užívali čas spolu. Odpočívali, sledovali seriály nebo filmy, často také chodili za Anisovou rodinou a občas k Billovi. Díky tomu se stalo normálním, že Bill přespal u Anise nebo Anis u Billa, nikdo už se ničemu nedivil, a to zejména kvůli chlapcovu špatnému spaní.
 
 

Reklama