Jednorázové sny

I'm your lord

5. dubna 2013 v 0:35 | Saline A.
Přeju hezkou noc/ráno/odpoledne. :)
Když jsem tenhle pairing psala poprvé, ani náhodou by mě nenapadlo, že bude mít takovou odezvu, jakou tehdy měl, ale byla jsem z toho samozřejmě nadšená. A ještě víc, když přišlo i pár proseb o pokračování. :)
No, měsíc s měsícem se sešel a já napsala další díl povídky Handcuffed, ale tímto to bude nejspíše končit. :) Možná se s nimi ale setkáme ještě někdy. ;)
Takže, krásné počtení.


Pairing: Chester Bennington / Bill Kaulitz

Vlastně ani nevím, co mě to popadlo, jít znovu Chesterovi pod ruku. Nervozitou se mi celé tělo klepalo tak moc, že jsem pomalu ani nenatáhl paži ke zvonku, což ale nakonec ani nebyla potřeba, protože z malinkatého reproduktoru vedle dveří se ozval tichý rozkaz, abych šel dovnitř. Nenuceně jsem se otřásl, když mi přejel mráz po zádech pod tou silnou autoritou.

Handcuffed

4. srpna 2012 v 20:51 | Saline A.
Hlásím se s trochu neobvyklým pairingem, nicméně v YLOTS se setkal s dobrým ohlasem a já myslím, že si zaslouží zvláštní povídku jen sami pro sebe. Snad se bude líbit. :)

Věnuji jí mé drahé Víle, jelikož vím, že ona z něj byla nadšená nejvíc ♥


Pairing: Chester Bennington/Bill

Samolibě jsem se usmíval nad sklenkou bílého vína, zatímco jsem pohledem visel pouze na jediném muži, který byl celý večer středem mého zájmu. Když Toma napadlo uspořádat seznamovací večírek po našem přestěhování sem do Los Angeles, nepřikládal jsem tomu žádnou větší pozornost, ale poté co mi předložil seznam hostů, které by rád pozval, rázem jsem změnil názor a s překvapivou vervou se pustil do plánování. Najal jsem nejlepší catering ve městě, kteří zařídili jak občerstvení, tak rozkošné barmany i servírky, s Tomem jsme pak ještě společně vybrali DJ, načež dalšími mými starostmi bylo už jen vypadat perfektně a samozřejmě - ujistit se, že ON se tu stoprocentně objeví.

Těžká volba

27. června 2011 v 20:16 | Saline A.
Nedivte se tomu blbýmu názvu, vyčůrala ho Nikie a vzhledem k tomu, že je to povídka pro ní, tak jí ho nechám (a taky kvůli tomu, že mě leší nenapadl. :D). Užijte si too! :D (A popřejte Nikie k narozeninám! :D)

Slunce rozzářila ztmavlou oblohu a umožnilo tak duze zářit do všech stran sytými barvami, zatímco déšť opatrně dopadal na vyprahlou zem. Mladá slečna tuto scenérii pozorovala s úžasem a touhou dotknout se jemných paprsků, ale držela se zpátky za hradbou světla nepropustných závěsů.
Když sklopila pohled od duhy zpět k hustým lesům obklopujícím její dům, všimla si páru žlutých očí, které ji bedlivě sledovaly. Ze rtů jí uniklo podrážděné zavrčení doprovázené přimhouření očí, ale přesto se zvedla z pohodlí svého křesla a rozešla se směrem k tomu chlapci. Našlapovala pomalu, ale rázně, aby bylo znát její rozhořčení z náhlého setkání.

Temný les

3. prosince 2010 v 19:29 | Saline A.
Jedno z dávných drabblových šílenství.

Zbyl jen sen

13. září 2010 v 22:19 | Saline A.
Jedno ze starších děl, jedna z mála básní, které jsem kdy byla schopna sepsat. :)

Ústa se klepou,
oči se blyští,
já chtěla být s tebou,
jako strom s listím.

Andílek v bouři

30. srpna 2010 v 21:35 | Saline A.
Je to něco, co mě napadlo před několika týdny, ovšem s jedním problémem - jak to zatraceně ukončit? Nerada píšu jednodílné povídky, jelikož... nemám tolik prostoru pro rozepsání situace, pro rozepsání vztahů, pro komplikace, pro slučování... Ale tahle povídka... Nevím, představovala jsem si ji v hlavě naprosto jinak a nebýt pochmurného počasí, asi bych ji ani nikdy nedopsala a v počítači by mi tkvěla jako asi další miliarda povídek, ale... Proč ji nezveřejnit? Alespoň vám zkrátím čekání na Chemin de vie :)
Hezké počtení!

PS: Neptejte se mě, proč jsem se ji rozhodla zařadit mezi články na Téma týdne :D

Nechtěná smrt

27. června 2010 v 23:33 | Saline A.
Našla jsem povídku, kterou jsem psala někdy v 6. třídě, tak vám jí sem dám, aby jste se měli čemu smát ;))

Černobílé kotě

4. února 2010 v 13:38 | Saline A.

Svíčka pomalu dohořívá a vy se díváte na ztmavlý knot, který každou chvílí odpadává do roztaveného vosku. Vlahý vítr, který do pokoje prolétl skrze otevřené okno, svíčku jemně sfoukl a pokojem se rozhostila tma.
Nasloucháte tichému vrnění kočky, kterou drbete za uchem, dodávajíce si tak odvahu něco říct partnerovi, který sedí proti vám a čeká, až něco řeknete.
Párkrát naprázdno otevřete ústa, ovšem v zápětí je hned znovu zavřete, jelikož slova, která jste měla v plánu říct, se nehodí.
Světla lampy dopadají na vaše tváře a dodávají této chvíli dramatičnost. Vy ani partner stále netušíte, co říci a jak se zachovat.
Malé, černobílé kotě tiše přede a občasným mňouknutím vám dává najevo, že tu není proto, aby dělala zvukovou kulisu, nýbrž aby byla laskána.
Až malý, avšak prudký pohyb tlapkou kočky, zarývajíce drápky do vaší ruky, vás probere zpět do reality. Rozhlédnete se s tím, že začnete mluvit a obhajovat váš vztah, ovšem tak, jako zhasla svíčka, tak zhasla vaše naděje.
Partner je pryč a vám zůstalo jen malé kotě a tichý vítr, který se vesele prohání prázdným bytem.

Nenávidím a miluji

3. února 2010 v 21:36 | Saline A.

Milovala jsem Tvůj úsměv ...
Nikdo nedokázal vykouzlit tak dokonalý úsměv jako ty.
Milovala jsem Tvé oči ...
Vždy, když jsem viděla ten okouzlující pohled, nemohla jsem se nabažit těch barevných spirálek.
Milovala jsem Tvou tvář ...
Dokonale jemné rysy tvých lící, které vždy roztomile zčervenají.
Milovala jsem Tvé objetí ...
Takový pocit bezpečí bych nenašla ani v náruči obra.
Nenávidím Tvůj pohled ...
Tolik pohrdavosti se ani nedá sečíst.
Nenávidím Tvé plné rty ...
Tolik svádějí k polibkům, které už nikdy nebudou patřit mně.
Nenávidím Tvé tělo ...
Pohyby, které dříve byly mé jsou teď dívek, kterých by sis dříve ani nevšiml.
Nenávidím Tvůj hlas ...
Ten, ze kterého vycházejí tak povrchní věty.

Strom

2. února 2010 v 1:34 | Saline A.

Je ráno a vy se jdete projít nepříliš navštěvovaným lesem. Díváte se na stromy smutně vzhlížející k nebi, čekajíc na svůj osud.
Shazují své krásně zbarvené listy, myslíc si, že si tím nějak pomohou. Naivně si myslí, že čím více listů shodí, tím menší je riziko, že je pokácí.
Zastavíte se v půli kroku a rozhlédnete se kolem.
Stromy se na vás dívají zoufalým pohledem a čekají, co uděláte. V dálce si vyhlédnete jediný strom, jež nezpívá nešťastnou melodii, nýbrž píseň, která oslavuje život.
Pomalu se rozejdete směrem k němu, šlapajíc na seschlé listy ostatních stromů.
Dojdete přímo před něj a zadíváte se na bohatou, barevnou korunu, křičící do světa, jak je jejich život krásný.
Posadíte se na jednu z jejích pevných větví a necháváte si našeptávat krásná, něžná slůvka.
Víte, že dokud budete s tímto stromem, vaše starosti se rozplynou spolu s tichou melodií, hladící vaše uši.
 
 

Reklama