die Umerziehung

Die Umerziehung 42. Konec

8. září 2015 v 14:38 | Saline A.

Pondělí, začátek týdne. Stovky, tisíce lidí v brzkých ranních hodinách vráželi ze svých domovů míříce vstříc své budoucnosti nebo honbě za lepšími zítřky. Bill celou noc nespal, protože i on měl před sebou důležitý den. Nikdy by neřekl, že po podpisu smlouvy s nahrávací společností může nastat den, který pro něj bude ještě důležitější.

Ležel v Anisově pevné, nervy klidnící, náruči, ale celou noc se jen díval z okna a přemýšlel. V Anisově objetí se cítil tak bezpečně, že se mu z ní nechtělo odejít. Přesto z postele vyklouznul ještě dlouho před tím, než se jeho budík alespoň přiblížil k nastavenému času. V koupelně si dopřál spoustu času jen sám pro sebe. Horká sprcha mu masírovala ztuhlé svaly a odplavovala alespoň část z jeho negativních myšlenek. S veškerou přípravou si dával na čas - nespěchal s fénováním ani jemným líčením, staral se jen, aby bylo všechno naprosto perfektní.
Překvapeně se ohlédl, když se ozvalo rozespalé zívnutí z postele, zatímco si oblékal čistě bílou košili. Anis měl ještě stále spoustu času na spánek. "Ahoj."
Anis přikývl a promnul si obličej. Očividně také vůbec nebyl odpočatý. "Spal jsi vůbec?" vydechl při pohledu na hodiny.
"Trochu," zamumlal Bill, zatímco si rukávy roloval k loktům a nasazoval si prsten. "Možná na hodinku, maximálně. Vstal jsem dřív a alespoň se připravil."

Die Umerziehung 41.

3. září 2015 v 18:46 | Saline A.

Bill s Anisem se pro stěhování absolutně nadchnuli. Místo toho, aby byli nervózní z pondělní tiskové konference, se soustředili na zařizování obydlí u Toma. Jen co odevzdali Andrease do rukou letušek na cestě zpět do Ameriky, rozjeli se do nejrůznějších obchodů s bytovými doplňky. U sebe toho sice oba měli dost, ale kromě pár maličkostí, které si s sebou brali kvůli citové hodnotě, se rozhodli ponechat vybavení novým majitelům, aby mohli u Toma začít s novými věcmi. Brali to jako nový začátek, kterému čelili společně, proto brali zařizování jako výzvu. Po nocích malovali, přes den stěhovali. Tom většinu času držel v náruči Pumbu, který se snažil vesele pomáhat, a mlčky nad nimi vrtěl hlavou. Často si neodpustil nějakou posměšnou poznámku, ti dva vypadali směšně. Oceňoval ale jejich nadšení.

"No, konečně to vypadá jako pokoj," s pobaveným odfrknutím Tom hodil Pumbu do postele a rozhlédl se pokojem. "Já věděl, proč tu s tím nemám nic dělat. Bylo by to zbytečný vyhazování peněz a mrhání časem."

"Blbost. Stoprocentně jsi byl jen líný."

Tom se zašklebil. "Kde máš Bushida? Očekával bych, že tě teď bude nakládat," líně dopadl vedle Pumby a protáhl se.

"Proto jsi vešel bez zaklepání?" se smíchem do něj Bill lehce kopnul a v tureckém sedě se uvelebil mezi polštáři. Hrdě se rozhlédl a sám sebe pochválil. Opravdu se mu, s Anisovou pomocí, povedlo odvést dobrou práci. "Musel si jet něco zařídit, tak jsme se dohodli, že na mě počká doma."

"Ještě se vracíte k tobě?"

Die Umerziehung 40.

29. srpna 2015 v 18:42 | Saline A.

"Dobré ráno," s širokým úsměvem Bushido zezadu objal Billa dělajícího kávu a políbil ho na tvář. "Vyspal ses dobře?"

Bill překvapeně pozvedl obočí nad Bushidovou vřelostí, ale něžně ho pohladil po paži a přitulil se k němu. "Fantasticky, ale překvapilo mě, když jsem se vzbudil a tys tam nebyl. Kam jsi mi utekl?"

"Proběhnout se a pro snídani," kývnul hlavou k menší krabici, kde bylo Billovo nejoblíbenější pečivo a ovoce. "Andy ještě spí?"

"Jo, je jako mrtvola," Bill se s krátkým zasmáním v Bushidově objetí přetočil a líně ho políbil. "Proč?"

"Jen tak… Doufám, že dnes přes oběd nic nemáš? Pozval jsem kluky od tebe, Toma i Davida. Něco uvařím."

"K čemu taková sešlost?"

"Rád bych s váma něco prodiskutoval," Bushido jemně promnul chlapcovy boky a znovu ho políbil, než se s úsměvem odtáhl. "Ale teď se jdi nasnídat, pečivo je ještě teplé. Já si zatím skočím do sprchy."

*

"Včera večer jsi dlouho mluvil s Anisem. Víš, proč je dneska tahle sešlost?" Bill pochybovačně pohlédl na Andrease. Bushido mezitím vesele konverzoval se všemi členy "obědové party" poté, co spořádali perfektní jídlo. Bushido byl samý vtípek, ale zatím stále držel důvod setkání pod pokličkou.

Die Umerziehung 39.

24. srpna 2015 v 18:37 | Saline A.

Od chvíle, kdy se vztah mezi ním a Anisem vrátil zpátky do normálu, Bill o sebe pečlivě dbal a staral se o to, aby za všech okolností působil půvabně. Dnes ráno by se však dalo říct, že vypadal katastrofálně. Rozcuchané vlasy měl svázané do ledabylého culíku na vrcholku hlavy, oči měl opuchlé od pláče a rty popraskané. Anis měl být celý den na natáčení nějakých pořadů, takže se Bill rozhodl udělat to, co už pár dní s Anisem odsouvali. Jeho balení. Jejich společné bydlení se velmi rychle krátilo, ale ani jeden z nich si to nechtěl připustit a sbalené tašky by se staly faktem, který by nešel nijak zpochybnit.

Byl zrovna u skládání košilí, přičemž do jedné se rovnou oblékl, aby mohl cítit jeho vůni, když se bytem rozezněl zvonek. Zmateně vstal a ke dveřím zamířil, po cestě si utíraje slzy a nudli u nosu. "Překva-no do prdele!" z Andreasova nadšeného úsměvu se rychle vytvořil znechucený škleb, sotva si Billa prohlédl. "Vymáchal ses snad v kupě slimáčího slizu nebo co? Jinak totiž neexistuje jediný rozumný důvod, abys vypadal takhle." Bill vypadal, že je na hranici hysterického pláče a smíchu, až si z toho pšíknul a z nosu mu stekla nudle. Andreas uvažoval, jestli se náhodou neocitl v nějakém stupidním bollywoodském filmu, ale vytáhl z kapsy kapesníčky a podal je škytajícímu Billovi, než si ho přitáhnul do objetí. "Dřív jsi vypadal líp, když jsi brečel."

Bill škytl a praštil ho do hrudníku, ale pevně ho objal. "Co tu děláš?"

"Ježiš Bille, taky tě hrozně rád vidím a ano, taky se mi stýskalo!" Andreas pobaveně protočil očima a s Billem vstoupil hlouběji do bytu, aby za nimi mohl zabouchnout. "Volal mi Tom a já byl zrovna jen pár hodin letu odtud, takže jsem si řekl, že tě přijedu na pár dní podpořit."

Die Umerziehung 38.

19. srpna 2015 v 18:36 | Saline A.

David nelhal, když říkal, že se strhne peklo. Celé dny jeho i Bushida sledovala početná skupina lidí, přičemž pokud se někde zdržovali, nahnala se tam celá parta čítající minimálně patnáct bulvárních novinářů. Bill si na to zvykl překvapivě rychle, dokonce ani Bushido neměl nějaké extra velké problémy. Na veřejnosti tak působili jako dobří přátelé, ale často mezi nimi bylo cítit dusno, které se do vzduchu vkrádalo. Bylo to pochopitelné vzhledem k tomu, že Bill toužil po projevech lásky a z jejich nedostatku býval často nevrlý. Anis se snažil přecházet to, tolerovat, ale občas se to nedalo unést. Snažil se, co to šlo, aby Billovi plnil přání a zahrnoval ho láskou, takže když se Bill vztekal, že je toho málo, prostě se někdy neudržel. Bill si potřeboval uvědomit, že není jediný, kdo trpí.

Zároveň se k tomu přidala i Bushidova mediální vytíženost. Videoklip raketově stoupil po všech žebříčcích, singl bořil hitparády a předobjednávky na album rostly po stovkách. Každý se snažil utrhnout z něj kousek, ve vysílání ho chtěly všechny pořady. Nemohlo to pro něj dopadnout lépe. Až a to, že Bill se bytostně nesnesl s jeho manažerem. Ti dva si absolutně nesedli, válčili spolu při každí příležitosti. Nikoho by ale nenapadlo, že se Paul sníží k něčemu až tak špatnému…

"Dneska ke mně dorazil kurýr se soudní obsílkou," vešel Bill do obýváku unaveně. Byl to jeden z jeho nejtěžších dnů, s Tomem osobně kontaktovali všechny umělce, se kterými chtěli navázat spolupráci. "Přišlo to jen mně nebo i tobě?" Bushido mlčky zvedl rozlepenou obálku. "Co to je?"

Die Umerziehung 37.

14. srpna 2015 v 18:32 | Saline A.

"Musíme si promluvit", jsou tři nejhorší slova. Slova, která rozhodně nechcete slyšet po alkoholovém dýchánku do tří do rána, z úst vašeho manažera v osm ráno. Bolestně zasténal. "Je mi líto, ale tentokrát to vážně nepočká," nekompromisně se David nacpal do dveří. Automaticky zamířil do kuchyně. Jestliže chtěl s Billem něco vyřešit, musel do něj nejdřív nalít vyprošťovací kafe.

Bill se za svým manažerem ploužil ostražitě, přičemž pohledem kontroloval byt. Byl jako po výbuchu - včera se s Anisem silně opili, jen aby si to rozdali snad v každém koutě. Nohou odkopl boxerky s notnou dávkou zaschlého spermatu pod pohovku a pevněji si kolem těla uvázal župan. "Doufám, že někdo umírá, protože jestli ne, brzo umřu já."

"Vypadáš příšerně."

"Anebo umřeš ty," Bill svému manažerovi věnoval kyselý úsměv, než s výdechem dosedl proti němu a přitáhl si hrnek kávy k sobě. "Tak co se děje, že mě musíš budit, zatímco normální smrtelníci ještě spí?"

"Normální smrtelníci už dávno pracují, Bille, není víkend," David si unaveně promnul oči. "Máme problém. Jde o tebe a o Bushida."

"Pomluvy o našem odsouzení už tady byly, klidně je potvrď, je mi to fuk. Stejně už s tím všechna média počítají."

"O to nejde. Bille, potřebuju, aby ses soustředil!" párkrát zatleskal, když si všiml, že Bill usíná. "Je to důležité, tak mě vnímej, prosím," znovu tlesknul, jen pro jistotu. "Chystá se na vás past."

Bill zpozorněl. "Co? Jaká past?"

Die Umerziehung 36.

9. srpna 2015 v 18:28 | Saline A.

Spousta lidí na celém světě oslavy Nového roku bere pouze jako povinnou party. Nevnímají ji jako začátek něčeho nového, krok k novému životu nebo tak. Pro Billa to bývalo stejné, alespoň tedy do letošního roku. Ten změnil všechno. Přestože celkově svátky mohl hodnotit jako jedny z těch nejkrásnějších, v lednu jako kdyby se všechno vytratilo. Nechápal, co se stalo. Myslel si, že mezi ním a Anisem to může být už jen lepší. Rozhodně nečekal, že všechno může být horší.

Sotva přišlo Anisovo dokončování alba a s tím spojené PR akce, začalo se to pomalu sypat. Anis byl v jednom kuse v háji, takže aby ho Bill viděl, musel si zrušit některé vlastní akce, aby mohl jít na ty jeho. Bohužel mu bylo často k ničemu i to, protože musel celou dobu stát v ústraní; Bushido ho kompletně ignoroval. Doufal, že to bude lepší, alespoň když přijdou domů, ale ve většině případů se Anis se slovy: "Promiň, zlato, ale dneska jsem úplně grogy. Sám víš, jak náročný to je.", odebral do ložnice, kde téměř okamžitě usnul. Pokud náhodou zůstal vzhůru, většinou se pohádali. Bill se snažil nedávat nic najevo, ale Tom je všímavý starší bratr.

"Tak co se děje?" s povzdechem dosedl vedle Billa. Od rána byla celá skupina v jejich vlastním studiu, a zatímco kluci s Tomem řešili hudbu, Bill si něco bezdušně čmáral do sešitu a vydával to za tvoření textů.

Bill vzhlédl. Pohledem přelétl celou místnost, a teprve když zkonstatoval, že Gustav s Georgem jim nevěnují pozornost, promnul si oči a k Tomovi se otočil. "Včera jsme se zase chytli s Anisem.

"Jak zase?"

"Do začátku roku se hádáme," zamumlal Bill neochotně.

Die Umerziehung 35.

4. srpna 2015 v 8:25 | Saline A.

Plakal. V pokoji pro hosty probrečel několik hodin, než konečně usnul. Nebyl si jistý, kvůli čemu přesně brečel - že Anis někoho zabil, že někdo zemřel nebo snad mu bylo líto, že to Anisovi hned neodpustil. Byl z toho v šoku a mrzelo ho, že si musel vzít čas od Anise, že s ním nedokázal zůstat. Proč to bylo tak těžké? Přál si, aby býval dokázal nad tím mávnout rukou, ale prostě to nedokázal.

Když se ráno vzbudil, hlava mu třeštila. Netoužil po ničem jiném, než zalézt pod peřinu a spát až do druhého dne, ale přemohl se a silou vůle došel do Anisovy ložnice. Na první pohled bylo jasné, že ani Bushido neměl klidnou noc, podle způsobu rozházených přikrývek. Bill si k němu ostýchavě vlezl pod peřinu a pevně ho objal.

"Hej," Bushido zmateně zamrkal, probíraje se ze spánku, ale hned si k sobě chlapce úlevně přitiskl. "Jsi zpátky."

"Je Silvestr, nemohl jsem dovolit, aby se probudil sám," vydechl. "Omlouvám se, že jsem včera utekl. Potřeboval jsem nějaký čas pro sebe, abych se s tou informací smířil."

"A smířil?" Bushido na mladíka nejistě pohlédl. Samozřejmě byl nervózní. Billova reakce ho včera vyděsila, očekával nejhorší - že Bill požádá o předčasně ukončení jejich trestu a už ho nikdy nebude chtít vidět.

Bill s povzdechem zavrtěl hlavou. "Ne. Ale myslím, že se s tím nesmířím asi nikdy. Budu se s tím muset naučit žít, protože i když mě napadlo, že bych tě opustil… Cítil jsem se mnohem hůř, než když jsem zjistil, že kvůli tobě někdo umřel."

"Takže zůstáváš?"

Die Umerziehung 34.

30. července 2015 v 18:05 | Saline A.

"Jsi dneska nějak potichu," Bill Anisovi prohrábl vlasy. Bylo jen pár dní po Vánocích, a oba si užívali klidné dovolené, takže kromě chvil, kdy Anis občas zmizel a psal texty, je nikdo nerušil, neobtěžoval a už vůbec nikam nezval. Stáhli se z veřejnosti, jen aby mohli celé dny ležet v posteli a užívat si jeden druhého. Většinu času Bushido vyprávěl nejrůznější historky, ať už z dětství nebo období drogového království. Bill si to neuvěřitelně užíval, přestože z některých historek mu běhal mráz po zádech. Na oplátku Anisovi zase vyprávěl o zákulisí jejich slávy, o částech, které nebyly zrovna příjemné. Jenže z výřečného muže se najednou stal tichošlápek. "Stalo se něco?"

"Ne," Bushido se pousmál a chlapce u sebe přitiskl. "Jen mi po tom všem vyprávění došlo, jak moc mi máma chybí. Než ses vzbudil, mluvil jsem se Sercanem."

Bill překvapeně zamrkal. "Opravdu?"

"Jo. Domluvil jsem se s ním na schůzce," zamumlal. "Máme se sejít na třicátého u mě doma. Doufal jsem, že bys mohl jít se mnou."

"No, technicky vzato jít musím," Bill se krátce zasmál, "ale samozřejmě, že půjdu. Budu hned ve vedlejší místnosti, abyste nejdřív měli čas promluvit si v soukromí."

Bushido si promnul obličej, než s povzdechem přitiskl rty na chlapcovo čelo. "Už nepochybuju o tom, že mi tě do cesty vhodila máma."

*

Die Umerziehung 33.

24. května 2015 v 6:37 | Saline A.

Bill nemohl uvěřit tomu, jak rychle čas ubíhal. Byl polapen v euforii lásky a pracovního nasazení. Změny v chování si všiml absolutně každý, kdo s ním přišel do styku. Ačkoliv stále na všechny kladl poměrně vysoké nároky, každý musel uznat, že je mnohem milejší a vstřícnější. Všichni si spolupráci s ním užívali. Během pracovní náplně a dalšího sbližování s Bushidem, se kterým byli konečně plnohodnotní partneři, se čas mílovým krokem dostal až do chladného prosince s Vánoci a Silvestrem za dveřmi.

Bill nakupoval jako zběsilý, zčásti protože dárky vyloženě miloval, ale taky proto, že byl šíleně nervózní. Vzhledem k tomu, že rodina dvojčat Vánoce vždy prožívala, nedalo se z toho nijak vykroutit. Od začátku trestu se Bill s rodiči párkrát sešel, ale vždycky sám. Tentokrát měl dorazit i s Bushidem, a rovnou před úplně celou rodinu. Byl vyděšený jako malé dítě. Všichni sice věděli o jeho orientaci, ale ještě nikdy nikoho domů nepřivedl, a jako prvního hodlal přivézt Anise Mohameda Youssefa Ferchichiho, odsouzeného drogového dealera, kterého dostal na převýchovu. Co víc by si matka pro své dítě mohla přát?

"Hej, nervózo," Anis chlapce pobaveně vtáhnul do objetí, když Bill i po půl hodině stále pobíhal mezi ložnicí a obývákem s tím, že určitě zapomněl na nějaký dárek. Bill se zavrtěl, ale nakonec omotal paže kolem Anisových ramen a zabořil mu hlavu ke krku. "Všechno bude v pořádku."

 
 

Reklama