Bitter-sweet returns

Bitter-sweet returns 5.

25. února 2016 v 9:48 | Saline A.

Spal několik dlouhých hodin tvrdým spánkem, i přes to se ale ráno cítil jako oživlá mrtvola. Kruhy pod očima jako by měly za úkol celému světu vykřičet, že je unavený a lehký třes rukou se to snažil potvrdit, protože přese všechnu snahu a manuální zručnost, se mu ani líčením nepodařilo zamaskovat, že se cítí mizerně. Telefon mu hned po probuzení oznámil, že na něj čeká nepřečtená zpráva od Bushida. Podvědomě tušil, jaký je obsah, a přesně z toho důvodu telefon zahrabal hluboko pod peřinu a s tichým pobrukováním zamířil do Tomova pokoje.
"Měl bys na mě být hrdý," usmál se místo pozdravu a hupnul vedle Toma do postele, zatímco ten se na něj rozespale podíval. Hluboce zazíval, přitáhl si peřinu vysoko pod bradu a nevrle zabručel. Neměl rád překvapivá probuzení, a ještě hůř je snášel, když měl výjimečně možnost vyspat se dlouho během pracovního dne. "Včera jsem Bushidovi řekl, že mu pořád nevěřím."
To Tomovu pozornost upoutalo natolik, aby se alespoň přiměl otevřít oči a s dalším zívnutím si peřinu stáhnul po ramena. "Proč bys mu říkal něco takového?"
"Nějak… jsme došli k diskuzi, kdy jsem musel přiznat, že mu nakonec podlehnu. Nevím, co by se muselo stát, abych mu nepodlehl," nakrčil obočí, než mávnul rukou. "To je jedno. Řekl jsem mu, že pokud se mi bude zdát, že se řítím do záhuby, zmizím a on už mě nikdy v životě neuvidí. Slíbil, že už mě nezraní a já mu řekl, že mu zatím nevěřím," pokrčil rameny. "Jsi na mě hrdý?"
"Jsem na tebe hrdý," zabručel Tom. Věděl, že jinak by mu Bill nedal pokoj, což mu potvrdilo i to, že si smotal polštář pod hlavu a přitiskl se k němu. Tom si povzdechl a promnul si obličej. "Vážně jsem," vydechl, sotva se nad významem Billových slov alespoň trochu zamyslel. "Vypadáš unaveně. Spal jsi špatně?"

"Ne, celkem dobře, měl jsem hodně tvrdý spánek," mávnul rukou. "Ráno mi psal."
"A co?"
"Nevím, nečetl jsem to!" zamračil se, jako kdyby snad bylo naprosto samozřejmé, že si to nepřečte.
Tom na něj pohlédl s pozvednutým obočím. "Dřív jsi všechny zprávy otevíral skoro okamžitě," vysvětlil důvod svého překvapení. "Co myslíš, že píše?"
"Hádám, že se mi snaží vysvětlit, že mě nikdy nepřestal milovat, a i když jsme se na nějakou dobu rozdělili, pořád mezi námi existuje silné pouto, které nejde jen tak přetrhnout. Oh a určitě píše, že mu můžu věřit, že tentokrát už si mě vzít nenechá."
"Zní to, jako kdybys chtěl, aby přesně tohle napsal…"
Bill sklopil pohled, nehtem zaškrábal na látku povlečení, než ke svému bratrovi nejistě vzhlédl. Ačkoliv o celé situaci náhle mluvil s ledovým klidem, téměř jako by se to vůbec nedělo jemu, Tom poznal, že za jeho slovy jsou skrytá přání. "Možná? Chtěl bych mu uvěřit, Tomi… Ale dost se bojím."
"To je dobře," přikývl Tom spokojeně. "Asi bych ti pořádně natloukl, pokud by ses nebál mu věřit po tom, co ti posledně provedl."

Bitter-sweet returns 4.

22. února 2016 v 2:43 | Saline A.

"Pane bože, spal ty jsi vůbec?" Tom se zhrozil, sotva vešel do Billova pokoje a spatřil svého bratra zrovna, když se chystal zamaskovat obrovské tmavé kruhy pod očima. Noc s Bushidem se na něm podepsala, ale byl rád, že to byly kruhy pod očima, co mu zůstaly na památku, a ne slzy.
"Jo jo, spal, jen jsem si pořádně neodpočinul. Ale doženu to v autě, neboj," zářivě se Bill usmál, korektorem šikovně zahlazujíc stopy. Měl stoprocentně lepší náladu, takže věděl, že v autě si doopravdy odpočine.
Tom přešel blíž. Zkoumavě Billa studoval, než se usadil vedle něj a šťouchnul do něj. "Máš zdravou barvu v obličeji, i když jsi očividně celou noc nespal, takže musíš být psychicky v pohodě. Co se stalo?"
"Mluvil jsem s Alexem," rozhodl se Bill povědět Tomovi alespoň část pravdy. "Hodně mi to pomohlo, jako vždycky. A pak jsem si pustil filmy, nějak jsem nemohl usnout."

"Je vidět, že vypadáš líp," přikývl Tom. "Včera jsi nám na večírku fakt chyběl. Mateo o tobě mluvil se všemi jeho přáteli, furt o tobě básnil."
"Chudáčku, to ses musel cítit mizerně, viď? Zase ve stínu mé slávy," pobaveně Bill zavrtěl hlavou. "Jak ty to celý život děláš, že ti to nevadí? Jsi můj statečný bráška!"
Tom se rozesmál, Billovi rozcuchal vlasy. "Dokud mám víc sexu a zájemkyň o něj, než ty, tak se smířím se vším."
"Jo, tak to budeš mít asi vždycky," odfrkl Bill.
"Počkej, jak dlouho už jsi neměl sex?"
"No… Pamatuješ na to moje divoký období, kdy jsem myslel, že mi Anise z hlavy vyžene sex?" ušklíbl se. Bylo to už víc, než půl roku, kdy Bill noc co noc vyrážel do nejrůznějších klubů a dopřával si jednorázových známostí. Trvalo to měsíc, než mu došlo, že tohle rozhodně nefunguje. Během onoho měsíce toho ale stihnul víc, než za čtvrt roku s Anisem. "No, tak od té doby jsem s nikým nespal."
"Ty vole," Tom nevěřícně zavrtěl hlavou, sleduje Billa, který už si, nádherně upravený, spěšně balil poslední věci. "To je poměrně dlouho. Nechybí ti to?"
Bill pokrčil rameny. "Chybí, ale znovu už se k tomu vracet nehodlám. Jednorázovky pro mě skončily už tehdy."

Bitter-sweet returns 3.

18. února 2016 v 10:41 | Saline A.

"Bille, ahoj! Rád tě zase vidím. Je to skoro věčnost od doby, co jste odletěli," charismatický Alexandr na Billa zíral skrz obrazovku počítače, shovívavý úsměv jako vždy usazený na rtech. Dokázal se snad někdy přestat usmívat?
Bill mu úsměv nejistě oplatil. Tom vyrazil na večírek k Mateovi, ze kterého se Bill kvůli únavě omluvil. Měl v plánu zalézt si do postele, pustit si pár dílů Perníkového táty a spát až do dalšího dne, ale pak si všiml na telefonu několika zpráv a zmeškaného hovoru od Alexe a rozhodl se, že by se mu ozvat přeci jen mohl. Zasloužil si to, alespoň po tom, co si o něj dělal takové starosti, jak slyšel od Riy. "Věř, že mně to připadá úplně stejně. Nemůžu se dočkat, až zase budeme doma. Nějaké závratné novinky z našeho světa?"

Alex se zamyslel. Dal tak Billovi možnost si ho pořádně prohlédnout. Alex je moc hezký muž. Ačkoliv si pěstoval vousy, byl to jeden z nejvíce čistotných mužů, který o sebe často dbal mnohem víc, než sám Bill. V očích se mu rozpouštěla čokoláda spolu s láskou, které měl na rozdávání. Byl perfektní ve všech směrech a Bill věděl, že kdyby ho poznal dřív, neexistovala by jediná možnost, jak by se do něj nezamiloval. Ale s Bushidem v životě… "Ne, neděje se vůbec nic," zaslechl odpověď, takže se znovu vrátil do přítomnosti. "Ale co ty? Ria říkala, že Tom si dělal starosti, že jsi hodně vyčerpaný. Všechno v pořádku?"
Bill si povzdechl. Občas litoval toho, jak dobří přátelé s Riou byli. "Přiznávám bez mučení, že je toho na mě trochu moc. Těším se na Curacao, snad si trochu odpočinu. Až to všechno skončí, alespoň na tři týdny zmizím někam k moři, daleko od všech."

Bitter-sweet returns 2.

11. února 2016 v 2:34 | Saline A.

FLASHBACK
"Bože, konečně voláš! Myslel jsem, že to číslo roztrháš a už se nikdy neozveš."
"Zmuchlal jsem ho a zahodil."
"Ale stejně jsi zavolal…"
"Jo, no, Tom vždycky říkal, že jsem z nás dvou ten hloupější." … "Co ode mě chceš?"
"Musíme si promluvit, Bille."
"Teď máš celkem dobrou příležitost mluvit."
"Nechci to řešit přes telefon."
"Tak to jsme ve slepé uličce, protože já tě nechci vidět."
"Prosím, Bille."
"…"
"Jen jedna schůzka. Pokud i pak řekneš, že už mě nikdy nechceš vidět, tak to přijmu. No, nebo se o to alespoň pokusím."
"Jsem dennodenně pod dozorem ochranky, fanoušků a novinářů. Nepodaří se mi utéct."
"V hotelu, ve kterém bydlíš, je možnost dostat se na střechu. Zařídím nám tam přístup, na recepci ti nechám kartu."
"Ale jak…?"
"Buď tam zítra v deset. Všechno ti vysvětlím."
KONEC FLASHBACKU

S rukama založenýma na prsou došel až ke kraji střechy. Město měl jako na dlani. V tu chvíli si vzpomněl, proč kdysi tohle město tolik miloval, a proč jej miluje tolik milionů lidí na celém světě. Už po celá desetiletí je ozdobou a pýchou země a Bill to naprosto chápal. Znovu se do něj zamiloval, teď když ho mohl vidět v celé jeho kráse. Byl svým výhledem natolik fascinován, že na chvíli zapomněl na strach a nervozitu ze setkání s Bushidem.

Během dne se soustředil na hledání talentů mezi uchazeči. Ačkoliv to bylo těžké, povedlo se mu to a dokonce ani Tom nepoznal, že se něco děje. Když se večer rozcházeli do svých pokojů, popřál mu hezký večer a šel volat Rie, aniž by pojal sebemenší podezření, že Bill kompletně zešílel a měl v plánu sejít se s mužem, který mu zlomil srdce. Dvakrát.
A přesto tu Bill stál, mrznul a sledoval noční dění nádherného Berlína ze střechy hotelu, v němž byl ubytovaný. Pořád nechápal, jak je možné, že se nechal přemluvit ke schůzce. Vážně byl tak hloupý?

Prudce se otočil, když za sebou uslyšel ostré nadechnutí. Znovu se díval do čokoládově hnědých očí, které ho první měsíce po přestěhování pronásledovaly ve všech jeho snech. Viděl ho všude, nemusel ani snít, aby měl jeho obličej před sebou. Stačilo zavřít oči. A teď je tu měl znovu, jen pár metrů od něj. Mohl by se ho dotknout, jen kdyby udělal pár kroků dopředu. Mohl by znovu cítit jeho dlaň na své tváři, rty na svých. Mohl by znovu cítit teplo jeho hřejivé náruče.
Udělal krok dozadu a přitáhl si kabát blíž k tělu. "Anisi," pokývl na pozdrav.

Bitter-sweet returns 1.

24. ledna 2016 v 0:01 | Saline A.
Pokračování Pretty Little Secrets
Stejně jako téměř pokaždé, i tentokrát jsem si povídkového Billa upravila dle svého nejlepšího uvážení, stejně jako samotnou realitu. Posunuli jsme se v čase o tři roky, během nichž dvojčata žila v LA a Bushido s Annou zplodil další dvě děti.
Bill má stále svou krásnou hebkou tvářičku, holí se, líčí se a má vlasy sestříhané na mohawk, ale většinou to nosí obyčejně sčesané dozadu.
Do Německa se vracet nechtěl, protože v LA zůstal Alex, ke kterému začínal pociťovat náklonnost, zatímco v Berlíně zůstával Bushido, se kterým od odjezdu nemluvil a snažil se na něj zapomenout. Jenže příležitost porotcování Superstar je přivezla zpět…

Bill se zhluboka nadechl, nervózně sledujíc ulice Berlína. Je to už dávno, co tu byl naposledy. Tolik věcí se od jejich odjezdu změnilo, až se pomalu bál, že to tu nepozná. Ale bohudík, nebo možná bohužel, poznával všechno.
Zpátky do Německa se po třech letech vrátili už před pár měsíci, ale nebylo to pro něj tak strašné - díky castingům po celé zemi se Berlínu mohl ještě nějakou dobu vyhýbat, přičemž s Tomem se dost často vraceli domů mezi jednotlivými termíny. Pomáhalo to jim oběma udržovat mysl čistou, když se mohli alespoň na pár dní schovat před útoky paparazzi a fanoušků, kteří během jejich skrývání zešíleli snad ještě víc. A to si mysleli, že víc už to nejde. Samozřejmě si to užívali, ale nebylo nad ticho v Los Angeles…

"Jsou to jen tři dny. Jen tři dny a pak odjedeme do Bad Driburgu a na Curacao, Bille. Budeme na měsíc u moře, sbírat síly," Tom bratra konejšivě chytil za ruku. Moc dobře věděl, jak těžké pro něj je vracet se na místo činu.
"Ano, ale pak se zhruba na čtvrt roku vracíme do Kolína, který není tak daleko, jak bych si přál," tiše hlesl Bill, vděčně stiskávaje Tomovu dlaň. "Já to zvládnu, vždyť víš. Jde jen o ten první den, než se aklimatizuju a dám se dohromady. První nápor vzpomínek. Nic víc."
Tom ho s úsměvem poplácal po stehně. "Jsi můj statečnej bráška."
 
 

Reklama