Lehrer des Lebens 45. (2/2 konec)

27. února 2016 v 2:50 | Saline A. |  Lehrer des Lebens
pokračování

~
11. listopadu 2008, Berlín
"Vážené rodiny, přátelé, kolegové a všichni ostatní, kteří máte tu čest tu s námi dnes být. Z celého srdce bych vás tu chtěl mezi námi přivítat na této, pro nás neuvěřitelně speciální, události. Máme za sebou spoustu práce, hádek, kterých opravdu bylo hodně, to mi věřte, radosti, smíchu, ale i pláče - asi nikoho nepřekvapí, že jsem většinou brečel já," Bill pobaveně mrknul do davu a vesele se usmál na Anise s Andreasem, než znovu pokračoval: "Nakonec jsme to dokázali a dostali se až sem, ale bez podpory vás všech, kteří tu jste, bychom to nedokázali. Byli jste tu pro nás v našich nejhorších i nejlepších chvílích, a právě za to vám patří obrovský dík. Myslím, že nebudu mluvit jen sám za sebe, když řeknu, že jsme upřímně dojatí z toho, kolik vás tu je. Asi ani my sami jsme v začátcích nevěřili, že bychom to
mohli dotáhnout až sem. No, abych pořád jen nemluvil," s úsměvem se rozhlédl a pozvedl sklenku, "prosím, připojte se k nám a oslavte s námi vydání našeho prvního singlu."


Sálem se rozlehl hlučný potlesk, zatímco Bill se otočil ke svým třem spoluhráčům a spojil se s nimi v jednom velkém objetí. "Pořád tomu nemůžu uvěřit, kluci, ale my to, sakra, dokázali!" zahučel Tom šťastně, díky čemuž se všichni krátce zasmáli.
"Nikdy by mě nenapadlo, že z nás bude tak zatraceně dobrá kapela," Georg se zazubil, "ale kdo by odolal, když máte mě, že ano?"
Bill si se smíchem otřel pár slz dojetí a přikývl. "Nikdy by mě nenapadlo, že ve vás najdu nejlepší přátele. Teď už chápu, že se vás Tom tak dlouho držel. Jste prostě…"
"My víme," s úsměvem přitakal Gustav a nejmladšího člena skupiny jemně poplácal po rameni. "Myslím ale, že by ti rád něco řekl i tvůj přítel," pokynul hlavou za dvojčata, kde stál Anis s pugétem růží.
"Proboha, příště si musím vzít voděodolné líčení," zaúpěl chlapec tiše, jakmile se mu do očí nahrnuly nové slzy. Chvatně přešel pár kroků ke svému partnerovi, okamžitě ho pevně objal kolem krku. Vděčný, že Anis pochopil jeho rozpoložení a mlčel, nechávaje Billovy slzy máčet límeček jeho košile, se k němu přitiskl ještě o trochu víc.
"Ačkoliv musím říct, že jsi neskutečně půvabný, když pláčeš," s něžným úsměvem se Anis trochu odtáhl, aby chlapcovy slzy mohl otřít, "tak myslím, že je na čase, abys přestal plakat a ukázal všem tvůj oslňující úsměv. Přišli kvůli tobě a byla by škoda je ochudit o tak krásný zážitek."
"Promiň, já jen," Bill se krátce zasmál, chvatně se snažil rozmrkat další příval slz. "Tohle všechno je tak nádherné, jsem z toho neuvěřitelně dojatý a pak ještě přijdeš ty a neseš růže," rozhodil rukama, ale přítele pohladil po tváři. "Bože můj, co za život bych to měl, kdybych tě nepotkal a tak šíleně se do tebe nezamiloval."
Anis kytici podal hostesce, jen aby mohl s chlapcem proplést prsty a přitisknout se k němu. Přitiskl rty těsně k jeho uchu, než začal tiše pronášet báseň:
"Můj milý má mé srdce, jeho já,
výměnou rovnou, jedno za druhé.
Já jeho chráním, mého on si dbá;
nebylo směny dřív, tak předrahé.
Svým srdcem ve mně sám je se mnou spjat,
mým srdcem, v mysli smyslů nabývá;
má rád mé srdce, měl jej za poklad;
já cením jeho, ve mně přebývá.
Do srdce pohledem mým zasažen;
do mého přešlo zranění;
že ze mne bolestí byl postižen,
mám cit pro jeho srdce trápení;
Rovnaký bol ta změna šťastlivá:
Můj milý má mé srdce, jeho já."
Sir Philip Sydney, Můj milý má mé srdce, jeho já
KONEC
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.