Lehrer des Lebens 44.

23. února 2016 v 4:36 | Saline A. |  Lehrer des Lebens

29. března 2008, Magdeburg
Celý následující týden byl pro Billa i všechny ostatní kolem Anise jeden velký zátěžový test. Anis, který se konečně začínal dávat trochu dohromady, nebyl schopný vydržet chvíli v posteli a vůbec ho nezajímalo, že nemá tolik síly, aby sám bez problémů došel z postele až do kuchyně. Proto kolem něj pořád musel někdo poskakovat, kdyby náhodou ho snad stabilita zradila. Za to řeč se mu ale vrátila velmi rychle, takže mluvil, a mnohdy víc než Bill, a to se dalo jen těžko snést. Jediná věc jdoucí mu k dobru byla, že ani jednou nezmínil pomstu.
Bill se se zívnutím stulil na pohovce, zatímco Nyze s Anisem rozebírali plány na otevření nějaké budovy pro jejich účely. Nevěnoval jim moc pozornosti, ale vzhledem k tomu, že ani jednou nezmínili, jakých účelů by se to mělo týkat, trochu se zamračil. "A co že v těch prostorách budete dělat?"
"Rozjedeme klub boxu," utrousil Anis bez jakýchkoliv emocí, než se znovu otočil k Nyzemu.
"Co že rozjedete?" Bill pozvedl obočí v nevěřícném úžasu.
"Boxovací klub," Anis se k němu nechápavě otočil. Co bylo za problém?


"Viděl ses teď někdy v poslední době v zrcadle? Sklonil jsi hlavu a podíval se na svoje žebra a břicho? Nebo třeba i jen ruce?" Bill naštvaně šťouchl do Anisova boku, kvůli čemuž se z mužových úst vydral bolestný sten. "Po tomhle všem chceš otevřít boxovací klub?!" zavrčel. Koutkem oka zahlédl, že Nyze se tiše zvedl a proplížil se do kuchyně, do dostatečné vzdálenosti od konverzace, která byla na spadnutí.
Anis si promnul krk a s povzdechem na svého přítele pohlédl, snažil se přijít na způsob, jak co nejlépe vysvětlit, že tohle bylo přesně to, co měl v plánu. "Bille, to, že mě vyhodili ze školy, pro mě byl jasný impuls, že se sebou něco musím udělat, musím se věnovat sobě a vlastním snům. Škola byla super, rád jsem děckám něco předával, ale nebylo to ono, nemohl jsem jim ze sebe dát všechno. Teď už vím, že můžu dát těm klukům budoucnost. Je hrozná spousta kluků, kteří neumí zvládat svůj vztek a potřebujou ho někde ventilovat - tak než aby někde mlátili slabší, naženu je k nám do posilky a přinutím je ten vztek ovládat, naučím je pracovat s tím. Budu učitel i trenér, budu dělat to, co mě baví, dvojnásobně. Podívej," jemně chytl Billovu ruku, přestože chlapec se stále nesouhlasně mračil, "já vím, že jsi teď vyděšený po tom, co se stalo. Ale tomuhle nijak nemůžu zabránit, ať se budu snažit sebevíc. Ty lidi jsou… No, musel bych být hodně sprostý, kdybych chtěl aspoň ve stručnosti říct, co za zmije to je. Ale nehodlám se k tomu vracet, nebudu se ani mstít." Bill překvapeně vzhlédl. "Byl bych idiot, kdybych se jim vrhal po krku po tom, co ses o mě tak staral," pousmál se Anis. "Alespoň tohle ti dlužím."
"No to máš teda pravdu, že dlužíš," zabručel chlapec, ale muži stiskl ruku a pousmál se. "Já jen nechci, aby se někdy opakovala situace, kdy o tobě několik dní nebudu nic vědět a pak tě najdu pomalu v bezvědomí."

Anis povzdechl a přisedl si blíž k chlapci, něžně vzal do dlaní jeho obličej. "Já vím, že jsem se v poslední době nechoval úplně nejlíp a hrozně mě mrzí, že jsem tu s tebou nebyl v období maturity," prsty polaskal ostře řezané líce, načež se naklonil a jemnými polibky lemoval jeho čelist. "Slibuju ale, že tohle všechno se změní. Já se změním, zlepším se. Jen jsem na chvíli ztratil pojem o tom, kdo vůbec jsem."
Bill po krátkém zaváhání omotal ruce kolem Anisova krku a hned na to s ním žádostivě spojil rty. "Já ti věřím."
"Nemám vám dát soukromí?" otráveně přežvýkl Nyze stojící mezi dveřmi.
Bill se smíchem zavrtěl hlavou a od Anise se odtáhl. "Není třeba. Dokud nebude zdravý, má utrum - trest za nezodpovědné chování," zazubil se, když Anis otráveně zaúpěl.

~

3. dubna 2008, Magdeburg
Jakmile se Anis zmátořil alespoň natolik, aby dokázal bez problémů fungovat celý den sám, Bill se okamžitě z péče o něj přeorientoval na péči o sebe. Čas plynul jako voda a on opravdu potřeboval se svým životem pohnout - zatímco se staral o Anise, telefonicky domlouval se svým novým zaměstnavatelem Hansem Bothem detaily o své nástupu, přičemž už několik dní oficiálním začátku jeho kariéry Hans naplánoval společnou pracovní cestu. Nešlo prozatím o nic velkého, jen výstava kdesi u hranic s Francií, i tak to ale pro Billa znamenalo hodně a chtěl se proto perfektně připravit. Každý den docházel do galerie a zkoumal Hansova díla, toužil poznat jeho styl a zjistit něco o jeho osobě. Plně se tak projevil jeho perfekcionismus, kvůli čemuž Anis musel z chlapcových rukou prospekty od Hanse násilně vybírat a schovávat mu je. Vzhledem k tomu, že kromě stáže a Anise tu byl v pořadí stále i jeho a Tomův byt, už po pár dnech pendlování si připadal vyčerpaný a bylo zřejmé, že si svůj čas musí lépe naplánovat, pokud chce všechny tři strany udržet spokojené.

"Takže, jak dlouho se teď u nás zdržíš?" Tom neskrýval podráždění, když Billovi servíroval pizzu na talíř.
Bill se nejistě zavrtěl, nejlepší by bylo, kdyby se dlouho nezdržoval - druhý den měl schůzku na snídani s Hansem a na oběd měl jít zase s Anisem, po kterém neočekával, že se bude někam vracet, ale když sledoval Tomův zklamaný pohled, nebyl schopný mu to udělat. "Zůstanu tady, zítra si jen odbudu snídani s Hansem a oběd s Anisem a pak se vrátím sem k tobě," usmál se povzbudivě. "Musíme přeci ještě dodělat můj pokoj."
"Proboha Bille, co tam chceš ještě dodělávat? Máš tam všechno podle tvých plánů," Tom otráveně zahučel. Doufal, že se budou moct prostě flákat - sledovat filmy, jíst a drbat, otevřít si třeba flašku nějakého dobrého alkoholu nebo tak. Rozhodně neměl chuť dřít v Billově pokoji, když už byl přeci dávno hotový. "Navíc chci o víkendu odpočívat. V pondělí mě čeká první pracovní den a opravdu nechci být strhaný z otročení tobě."

"Oh, to už nastupuješ?" Bill překvapeně zkontroloval datum na svém telefonu. "Páni, čas od maturity utíká nějak rychle," povzdechl zklamaně, ale na bratra se povzbudivě usmál. "Nemusíš se ničeho bát, Tomi. Gordon tě tam brával už jako malého kluka, je to skoro jako tvůj druhý domov."
"A to já se nebojím," mávnul Tom rukou, přežvykuje velké sousto. "Budu to tam mít na háku, ale nemůžu přijít první den a hned všem ukazovat, jak moc zmáknutý je mám," odfrkl pobaveně. "A na to musím být fakt vyspalej, jinak si zalezu někam do kanceláře a usnu."
"Bože, přál bych si mít zaměstnání, kde se můžu sebrat a jít spát!"
Tom se hlasitě rozesmál. "Bille, ty vole, vždyť jsi na placený stáži, během který budeš jezdit do zahraničí a neutratíš ani cent za ubytování nebo stravu a fakt nevěřím tomu, že by tě Hansík nechal o chlebu s máslem."
"No dobře, uznávám," pobaveně zakoulel očima, "že jsem to taky nechytnul zrovna špatně. Oba jsme měli zatracený štěstí. Když si to tak vezmeš, tak jsme si v jeden den rozhodli, co a jak chceme mít a hned jsme to tak měli. Ty jsi měl výhodu, že tě tam znají odmala a na auta jsi zatraceně šikovný, takže nepotřebuješ ani školu, abys to znal. Já měl obrovské štěstí s Hansem - nebýt jeho, nejspíš bych si teď užíval dlouhé prázdniny a přemýšlel nad tím, co se životem. A tenhle byt!" Bill se rozhlédl prostornou místností, v níž se rozkládala kuchyně i obývák, nadšeně se usmál. "Jen se na nás podívej, Tome. Ještě před dvěma měsíci jsme byli u našich doma a jen přemýšleli nad tím, co třeba jednou dokážeme. Tohle je náš splněný sen."
Tom souhlasně přitakal. "Já vím, konečně se na nás usmálo štěstí a my dostali to, co si tak dlouho zasloužíme - klid. Poslyš, mluvil jsem s Géčkama," opřel se o lokty a vážně na bratra pohlédl. "Docela se jim líbil ten nápad, že bychom mohli založit tu kapelu. Už si dovezli sem do skladu bicí a kytary," zazubil se. "Zkoušel jsem s nima něco zahrát a bylo to dobrý, skvěle jsme se sladili. Teď už jen čekáme na to, až si najdeš čas ty a zkusíme to všichni."

"Tome, teď to mám v práci ale trochu našlápnuté. Brzy jedeme na tu výstavu a já musím být připravený a…"
Tom zvedl ruku na znamení, aby Bill přestal mluvit. "Je mi to jasný, máš jiný priority. To je fuk. Užij si zítra jídla s těma, na který si čas vždycky najdeš. Nemusíš se sem vracet."
"Tome, tak to ale přeci není!" Bill zoufale sledoval, jak Tom bez zájmu odstrkuje svoji pizzu a bez dalších slov mizí v hlubinách bytu. Chtěl mu vysvětlit, jak hrozivě se ve svých myšlenkách mýlí, že i na něj si kdykoliv najde čas, ale pak se zarazil a poraženecky sklopil hlavu. Vždyť Tom měl pravdu. Zatímco Anis se zabral do plánování svého boxerského týmu, na chlapce neměl vůbec čas, a kromě pár schůzek a přespání u něj bylo zbytečné, aby tam zůstával. Mnohem větší cenu mělo v takových chvílích zůstávat s Tomem a pomoci mu s plněním jeho snu. Kašlal na vlastního bratra, zatímco on tu pro něj byl vždycky.

~

4. dubna 2008, Magdeburg
Tom se zmateně zamračil, když přes hučící televizi zaslechl tlumené zvuky bicích, doplňované mužskými popěvky. Televizi vypnul, aby lépe slyšel, a když se ke zpěvu i bicím přidala ještě kytara, rozhodně se zvedl a zamířil z bytu po schodech dolů, přičemž míra jeho zmatení se zvyšovala s každým krokem, kdy v mužském zpěvu poznal Billa. Překvapeně zamrkal, jakmile spatřil Gustava s Georgem, kterým Bill nadšeně něco vysvětloval, zatímco si otvíral lahev piva. "Bille? Co to, sakra, děláš?"
"Tome!" Bill se otočil s širokým úsměvem. "Koupil jsem tvoje oblíbený pivo, brambůrky a pizzu nám dovezou zhruba za dvacet minut!"
Tomovo obočí vystřelilo ještě výš. "Co tady děláš?"
Bill s povzdechem položil mikrofon, který svíral v ruce a omluvně pohlédl na Gustava s Georgem, než přešel vzdálenost až ke svému bratrovi. "Vynahrazuju ti to, že jsem se choval jako sebestředný pako," pousmál se. "Kolem mě se teď toho dělo tolik, že jsem se snažil vyhovět všem, a nakonec jsem nevyhověl hlavně tobě. Omlouvám se za to, Tome. Mluvil jsem s Anisem a dohodli jsme se, že to trochu zpomalíme, dokud si nerozjede ten svůj byznys. Má to teď všechno napěchované a na mě skoro nemá čas, býval jsem tam jen pro jeho vlastní pocit, občas pro sex, a možná taky pro svoji kontrolu, že je v pořádku. Už vidím, že bych udělal mnohem lépe, kdybych byl tady s tebou, nestal bych se tolik posedlý prací s Hansem, protože bych neměl tolik času se tomu věnovat. Takže… jsem se domluvil tady s dědouškama, že zůstanou na víkend - budeme hrát, ládovat se, hrát hry, pít… Zkrátka se budeme bavit. A já ti slibuju, že pokud sám nebudeš chtít, aby Anis přijel, kromě občasného hovoru se s ním neuvidím a prospekty od Hanse neotevřu. A od pondělí celkově začnu svůj čas věnovat hlavně tobě."

"Bille, ale mně přece nejde o to, abys mi věnoval všechen svůj čas," Tom bratra chytil za ramena a zlehka s ním zatřásl. "Kdo to s tebou má vydržet celý dny?" zasmál se krátce. "Šlo mi jen o to, abys na mě nekašlal úplně, aby sis uvědomil, že jsme se rozhodli bydlet spolu, ale od tý doby, co máme byt hotový a ty máš práci, tady skoro nejsi. Mně nevadí, když jsem tady většinu času sám. Jen potřebuju vědět, že jsi pořád se mnou, že se mnou v životě pořád počítáš."
"Samozřejmě, že počítám! Copak si myslíš, že se mě jen tak snadno zbavíš, hlupáku?" Bill Toma uraženě praštil do ramene. "My dva jsme na plný úvazek, neexistuje tu možnost, že by snad jeden z nás zmizel. Tome, počítám s tebou až do konce svého života, dokonce jsem přesvědčený, že jednoho dne umřeme spolu."
Tom nakrčil nos nad zvláštní volbou Billových slov pro vyznání lásky, ale s úsměvem mu pocuchal vlasy a krátce ho objal. "Tak co říkáš, předvedeme tady těm starcům, jak se do toho pořádně obout?"

~

"Takže, Bille," Georg se ošil na pohovce, zatímco Bill k němu vzhlédl z Tomova klína, ve kterém se vyčerpaně uvelebil hned poté, co každý spořádali dvě pizzy a vypili několik lahví piva. "Tom nám říkal, že máš přítele."
"To vám podal správné informace."
"No a… Jaký to jako je?"
Bill pozvedl obočí, koutky rtů mu nebezpečně zacukaly. "Jako co přesně myslíš?"
"No…" Bill se zuřivě štípal do ruky, jen aby se nerozesmál nad Georgovými rozpaky. "Sex."
"Oh jo, tohle jaký je," zazubil se a Toma nenápadně štípnul do stehna, jakmile ucítil, že i on zadržuje smích jen ztěžka. "Musím ti říct, že sex s mužem je něco naprosto jiného, než co znám z vyprávění od Toma o dívkách. Víš, žádná žena, a dokonce ani panna," ukázal na bratra, který okamžitě souhlasně přikyvoval, "ti nedá ten perfektní pocit úzkosti, jaký ti dá muž. A co teprve když ty jsi ten muž, kterého někdo naplňuje," přivřel oči a naoko zasténal, sleduje rosícího se Georga. "Nevím, jestli jsi to už slyšel nebo ne, ale prostata, to je v podstatě čudlík, který tě přenese do jiné galaxie. Když jsi šikovný, nemáš problém ji najít i vlastními prsty. Ale když ti do ní tlačí penis při každém přírazu, a zároveň se někdo věnuje tvému vlastnímu penisu, prstem ti hladí špičku nebo tě pevně svírá u kořene. V tu chvíli ti před obličejem exploduje škála barev, hlava se ti motá, vnitřnosti stahují a ty jen zoufale lapeš po dechu a prosíš o víc," znovu zasténal. "Tomu, kamaráde, se říká sedmé nebe."

Georg pomalu polknul, bez jediného slova sledoval chlapce, který už to nevydržel a svíjel se v záchvatu smíchu, přičemž nedlouho na to se k němu přidal i jeho starší bratr. Billovi bylo úplně jasné, že zatímco Gustav jen znuděně přežvykuje, v Georgovi se pere směsice znechucení a upřímného zájmu, jak dosáhnout toho, aby podobný zážitek mohl zažít také a nemusel při tom lovit mladé poddajné kokety vzadu v klubu, nebo se podobnou koketou stát.
"Je vám jasný, vy idioti, že ten chlap teď bude celý víkend přemýšlet nad tím, jak to prožít?" Gustav pozvedl koutek rtů v náznaku pobaveného úsměvu.
Dvojčata zahýkala smíchy, když se Georg okamžitě ohradil a oznámil, že nic takového v plánu tedy rozhodně nemá. Zamyšlený pohled stranou ale prozrazoval úplný opak.
"Ty vole, Georgu, jestli chceš, tak já ti klidně najdu nějakou prdýlku na protažení," Tom se smíchem po příteli hodil polštářem, zatímco Bill do bratra káravě šťouchnul.
"Fuj, Tome, nebuď prase!"
"Nabízím kamarádovi možnost božsky si užít! Říká se tomu přátelské gesto!"
"Tys to snad zkoušel, že to tak propaguješ?" Georg po Tomovi sekl pohledem.
Tom se znovu rozesmál. "Já? Ne. Nebo alespoň ne s chlapem, ale vzhledem k tomu, že u ženský je to dobrý, nedokážu si ani představit, jak dobrý to musí být u chlapa. Ženský jsou na sex uzpůsobený, ale chlapi, tam to je něco jinýho."
"Proboha, tuhle konverzaci nechci vést," zaskučel Bill a chvatně se začal zvedat z Tomova klína. "Jste dobytci, všichni. Fuj!" odfrkl, ale se smíchem odtančil do kuchyně, kde chvatně sáhl po telefonu a vytočil Andreasovo číslo. Ten tu nesměl chybět.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.