Lehrer des Lebens 41. (2/2)

13. února 2016 v 2:11 | Saline A. |  Lehrer des Lebens
pokračování

~
2. února 2008, Loitsche
"Může mi tu někdo říct, co se sakra stalo?" Tom zamračeně přešel ode dveří k Billovi a Simone, kteří spolu seděli na gauči a tiše si povídali. Bill matce ošetřil bolavou tvář, na které naštěstí nebylo téměř nic vidět, zatímco jeho tvář lehce natekla a rudě zářila do prostoru.
"Byl tu Jörg," pokrčil Bill rameny. "Než začneš běsnit, tak tě prosím, ať to necháš být, Tomi," unaveně k němu vzhlédnul. "Dneska jsme to všechno ukončili a já nechci, aby se to ještě rozebíralo. Stačí, že bude jančit Anis."
Tom už otevíral pusu na protestování, ale poté, co k němu prosebně vzhlédla i Simone, nesouhlasně zavrčel a klekl si před ně. "Bolí to hodně?"
"Nic to není," Simone zavrtěla hlavou. "Spíš bych se bála o tu Billovu ránu - skočil přede mě a schytal to dvakrát."
"A udělal bych to znovu," odsekl chlapec, sotva Simone nesouhlasně nakrčila nos. "Nedovolím, aby tě kdokoliv uhodil."
"Už jsem vám někdy řekl, že jste oba dva hrozní pitomci?" Tom s povzdechem něžně přejel konečky prstů po bratrově pohmožděné tváři. "Hrozně mě mrzí, že jsem to neslyšel a nemohl vám pomoct."
Bill se s jemným úsměvem opřel do dotyku a chytil Tomovy prsty do svých. "Neomlouvej se, Tomi. Není to tvoje vina, vůbec ničemu bys nezabránil. Byla jen otázka času, než by se mu to povedlo."
"Nevím, jak tohle vysvětlím Anisovi."
"Tohle nech na mně," jemně mu stiskl ruku. "Jen mě k němu prosím odvez."


~
2. února 2008, Magdeburg
"Anisi?" Bill nejistě nahlédl do tichého bytu. Bylo to poprvé od chvíle, kdy mu Anis dal klíče od jeho bytu, a on je použil. Ačkoliv mu je dal Anis v dobré víře, aby k němu mohl chodit kdykoliv, kdy se mu zachce, za celou dobu si to nikdy netroufl. Tentokrát ale s každým krokem sbíral odvahu ukázat se Anisovi. Našel ho v obýváku na gauči, spícího zabaleného v dece. Přiklekl k němu a jemně mu prohrábnul vlasy. "Hej, Anisi…"
"Mhm."
"Anisi," Bill se zlehka otřel rty o mužovo ucho a pohladil ho po tváři. "Vstávej, prosím."
"Jsem vzhůru," vydechl muž neochotně a poslepu objal chlapce kolem pasu. "Pojď ke mně pod deku." Spokojeně zafuněl do záplavy černých vlasů, když se Bill bez protestování přitiskl k jeho horkému tělu a objal ho kolem pasu. "Hezky voníš."
"Musím ti něco říct," zašeptal Bill neochotně.
Anis okamžitě zpozorněl a otevřel oči. Okamžik trvalo, než mu oči přivykly zšeřelému pokoji, ale sotva se rozkoukal, ani se nemusel ptát, o čem s ním chtěl chlapec mluvit. S vytřeštěnýma očima přejel konečky prstů jemně přes jeho tvář. "Kdo ti to udělal?"
"Slib, že nebudeš vyšilovat."
"Jörg?!"
"Chtěl uhodit mámu a já před něj skočil. Hloupě se trefil…" nejistě Bill přikývl. "Anisi, hlavně to, prosím, už nech být. Cokoliv se teď udělá, to akorát zhorší a já vážně, vážně nechci zažít další ráno, kdy se otec ukáže u nás doma a bude křičet na mamku, natož aby jí snad ještě někdy znovu uhodil. Prosím, já vážně chci, abychom tuhle záležitost už měli uzavřenou a nechali jí za sebou."
Anis zamračeně na ránu lehce přitlačil a zamračil se ještě víc, když chlapec okamžitě zasyčel a bolestně hlavou ucukl. Očividně byla bolest horší, než jak to vypadalo, a že to vypadalo zle. "V lékárničce mám nějakou mastičku, která je dobrá na podobná zranění."
"Slib mi to, Anisi," Bill naléhavě chytil mužovu dlaň do své. "Slib mi, že už s Jörgem dobrovolně nepřijdeš do kontaktu."
Kdyby právě nedržel chlapce v náruči, nejspíš by si vzdorovitě založil ruce na prsou a začal vehementně argumentovat, proč to nemůže nechat jen tak. Jenže chlapec vypadal tak drobně, jak tam tak ležel s očima prosebně vykulenýma a podlitinou pod okem, že ho s povzdechem políbil na čelo a přikývl. "Slibuju." Přál si, aby býval dokázal být tím hajzlem, jakým býval kdysi, a zavolat Kayovi a Nyzemu, aby to vyřídili za něj - v podstatě by svůj slib neporušil, protože slíbil, že on sám s Jörgem nepřijde do kontaktu. Ale když se Bill v jeho náruči pomalu uvolňoval, zatímco prsty laskal horkou pokožku na jeho zádech, nemohl mu to udělat. Ne po tom všem, co se mezi nimi v poslední době odehrávalo. Zasloužil si, aby měl alespoň na chvíli klid. Nehledě na to, že věděl, co přesně by se stalo, kdyby ho Anis takhle podvedl - okamžitě by se s ním rozešel a už jen pouhá představa toho, že by se s ním rozešel…
Rozechvěle přitiskl rty na jeho a přitiskl si ho blíž k sobě. Držel ho pevně, snad aby se mu v náruči nerozpadl. "Hej, co se děje?" vydechl Bill zmateně, sotva si uvědomil změnu v Anisově chování. To, jak naléhavě přetahoval svetr přes chlapcovu hlavu…
"Představil jsem si, jak bych se cítil, kdybych o tebe přišel," Anis k němu vzhlédl, v očích výraz čiré hrůzy. Dlaní poněkud hrubě přejel přes chlapcovu čelist ve snaze o pohlazení, ale po neúspěchu s ním raději znovu spojil rty v polibku a přitiskl se na něj. Zoufale toužil po úplném splynutí, chtěl cítit jeho tělo způsobem, kterým může jen on a nikdo jiný. Bill hodně rychle pochopil a polibky mu začal oplácet se stejnou vervou, přičemž oběma chvatně svlékal oblečení. Ani si neuvědomil, jak dlouho to bylo od doby, co spolu splynuli naposledy, ale teď mu to přišlo jako celá věčnost. Oba naléhali tak moc, že příprava netrvala ani pět minut, když do něj Anis konečně pronikl.
Byl v něm až po kořen, zoufale přemýšlel, zda zůstat v opojném sevření nebo se pohnout, ale chlapec mu to usnadnil. Prosebně se pod Anisovým silným tělem prohnul a zavrtěl pánví, díky čemuž Anis zalapal po dechu a oplatil mu to prudkým přírazem. Bill lačně sevřel jeho boky, chtěl víc.
~
2. února 2008, Magdeburg
Bill si nepamatoval, kdy se to stalo, ale někdy během jejich sexuálních hrátek je Anis dostal, neznámo jak, do ložnice, kde se nakonec oba uvelebili v těsném objetí. Chlapec cítil, jak mu pulsuje v tváři, do které se v samém zápalu vášně několikrát nechtěně uhodil, ale nevěnoval tomu vůbec žádnou pozornost. S přimhouřenýma očima sledoval Anisovo břicho, na které prsty kreslil drobné vzory, zatímco poslouchal omamný zvuk tlukotu přítelova srdce.
"Přesně tohle je to, za co bojujeme," zašeptal mělce, úsměv posazený na rtech.
Anis se trochu zavrtěl a konečky prstů přejel po linii chlapcových zad, než se sklonil a políbil ho do vlasů. "Nedokážu si představit den, kdy bychom bojovat přestali."
"Takový nenastane…"
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.