Lehrer des Lebens 37.

27. ledna 2016 v 11:58 | Saline A. |  Lehrer des Lebens

24. ledna 2008, Berlín
Býval oblíbeným žákem. Vzhledem ke svým studijním výsledkům, učenlivosti, vstřícnosti a akčnosti při různých událostech patřil Bill k žákům, kterých si učitelé ve své třídě vážili, byli rádi, že ho tam mají. Jakmile se ale zjistilo, že hříšným párem, který na školu vrhá neblahé světlo, je Anis s Billem, rázem jako by neexistoval, v tom lepším případě. V horším případě se ho učitelé snažili dostat na kolena. Několikrát do hodiny ho vyvolávali, a pokud něco nevěděl, psali si čárku. Billovou jedinou výhodou bylo, že měl opravdu výbornou paměť - pamatoval si spoustu učiva ještě z dřívějších hodin, takže se stávalo málokdy, že by něco nevěděl.
I tak ale bylo podobné jednání velmi nepříjemné, tím spíš, když se k tomu přidaly i posměšky některých spolužáků. Najednou jako by táhli s učiteli za jeden provaz, a nebýt pár dobrých duší, které k němu čas od času jen tak přišly a sdělily mu, že jemu a Anisovi drží palce, nejspíš by se zbláznil. Na Anisovi bylo vidět, že ani on to nemá jednoduché - hodinu od hodiny vypadal vyčerpaněji. Bill neměl ani ponětí, co se děje za zdmi kantorských kabinetů, jeho přítel se o tom vůbec nechtěl bavit. Tohle chování se ho poměrně dotýkalo, ale na druhou stranu… On Anisovi také neříkal o montážích a vzkazech, které mu spolužáci házeli do skříňky nebo na něj, ani se nezmiňoval o urážkách, které si musel vyslechnout. Jakmile byli po škole spolu, často si někam zalezli a jen si užívali čas spolu. Odpočívali, sledovali seriály nebo filmy, často také chodili za Anisovou rodinou a občas k Billovi. Díky tomu se stalo normálním, že Bill přespal u Anise nebo Anis u Billa, nikdo už se ničemu nedivil, a to zejména kvůli chlapcovu špatnému spaní.


Od té doby, co se to ve škole tak rapidně zhoršilo, Billovo psychické zdraví pomalu upadalo, a kvůli tomu se zhoršoval i jeho spánkový režim. Oproti jeho původním zvykům, kdy spal pravidelně alespoň devět hodin, v současnosti spal sotva šest, a ještě ne zrovna kvalitním spánkem. Anisova přítomnost hodně pomáhala - ačkoliv třeba nespal, byl s ním a cítil se v bezpečí, takže si relativně odpočinul. I tak ale za poslední dva týdny zhubnul asi pět kilo a na jeho útlém těle to bylo okamžitě znát. Původně krásně zaoblené boky a zadeček se nebezpečně ztenčily a tváře nabíraly řezanějších rysů. Přál si věřit tomu, že se to brzy zlepší, ale vzhledem k tomu, že se nebezpečně blížil poslední termín k odevzdání přihlášek na umělecké školy, bylo mu snad ještě hůř. Neměl ani ponětí, kam by chtěl jít.
"Ta mediální komunikace nevypadala blbě," zahučel Tom, zatímco s Billem otráveně procházeli ulicemi Berlína. Obešli zhruba desítku univerzit, a žádná nebyla přesně to, co chtěli. "Ten kluk říkal, že je to docela flákárna."
"Proč nejdeš na hudební fakultu? Mohl bys hrát na kytaru a třeba by ses díky tomu někam dostal."
"Nechci to studovat," pokrčil rameny. "Je to můj koníček a sotva bych to začal brát vážně, dokonce se třeba musel učit noty, už by to pro mě byla povinnost. Neříkám, kdybych měl hrát někde v kapele, bylo by to super. Ale studovat to? Néé," zašklebil se.
Bill se krátce zasmál. "V kapele bys byl dobrý, myslím, že to je povolání přesně pro tebe. Žádné starosti, pohoda, zábava, holky," pousmál se. "Možná bys to měl někde zkusit?"
Tom na bratra s úsměvem pohlédl. "Víš moc dobře, že do kapely bych šel jenom v případě, že bys tam ty zpíval. Nedokážu si představit, že bych měl jet někam na turné a ty bys zůstal doma," pevně ho objal kolem ramen. "Kdo by tu pak na tebe dohlížel?"
"Já nevím, možná Anis?"
"To není to stejný, jako kdybych na tebe dohlížel já. Sice mu věřím a tak, ale já jediný jsem ten, kdo se o tebe dokáže postarat správně."
Bill se k němu s úsměvem na okamžik přitiskl. "Teď mě napadlo, neříkal jsi náhodou, že ten tvůj důchodcovský klub taky hraje na něco? Bicí a basa, ne?"
"Jo, Gustav na bicí dost válí a Georg sem tam něco zabrnká," zasmál se Tom. "Proč, myslíš, že bych s nima měl založit kapelu?"
"Není to zas tak mizerný nápad, měl bys nějaké využití. Třeba by sis našel nějakou nenáročnou práci, klidně u Gordona ve firmě, a mohl by ses vykašlat na školu. Výšku stejně zas tak moc nepotřebuješ."
Tom si povzdechl a na Billa pohlédl. "Tobě už se do školy nechce, viď? Kvůli tomu, co se děje na škole teď."
"Já nevím, Tome… Říkám si, že na univerzitě by to mohli brát úplně v klidu, nemuseli by to řešit, ale taky si říkám, proč by to řešit neměli? Jen proto, že se říká, že tam jsou už dospělí? Vždyť jsou tam úplně stejně staří lidi, jako u nás na škole…" Bill si zastrčil ruce do kapes a pokrčil rameny. "Čím dál víc si říkám, že bych měl zkusit nějakou galerii jako stážista nebo tak, a při tom navštěvoval kurzy… Nedávno jsem byl v kontaktu s tím malířem, co byl vloni u nás na škole a měl by o mě zájem, líbí se mu moje práce," pousmál se. "Napadlo mě, že bych to mohl zkusit."
"Ozval se ti a tys mi to ani neřekl? Tak teď jsem uraženej," odfrkl Tom naoko, ale po chvilce se rozesmál. "Bille, to je úžasná příležitost, tak nad čím ještě váháš? Tehdy jsi říkal, že má pobočku v Magdeburgu, což je skvělý, mohl bys zůstat s Anisem, třeba si tam najít byt nebo tak!"
"A co ty?"
"No, docela jsi mě nalomil s tou kapelou. S klukama by se to možná dalo dát dohromady, a ty bys měl určitě dost času, abys s náma zpíval," zazubil se. "A mezitím bych mohl pracovat třeba někde v servisu, mám doporučení z tý loňský brigády, byl jsem tam fakt třída. Gordonova škola u motorů všeho druhu už odmala mi dost píchla."
"Tak to bychom si mohli nějaký menší byt najít spolu," oplatil mu Bill úsměv. "Často bych asi zůstával u Anise, ale oficiální domov by byl u tebe."
"To je dost dobrej nápad. Vidíš, že to s tebou není tak marný!" se smíchem mu Tom prohrábnul vlasy. "Díky tý brigádě, co nám našel Andy, si dokážeme docela i našetřit, když k tomu přidáme i výživný od otce a myslím, že pak by nám dost pomohla i máma s tátou, a i babička by asi zkusila přidat."
"Bože, když si představím, že jsem si teprve teď předělal svoje podkroví a už od něj utíkám," Bill falešně zafňukal. "Tolik práce jsem na tom udělal!"
Tom nakrčil obočí. "Co podkroví, ale co Andy? Jak on to má se školou?"
"Andy? Vážně se ptáš na to, jak to má se školou právě Andreas? Tome, ten kluk už vymýšlí obřadní rituál na spálení maturitního vysvědčení! Jeho už do školy nikdy nikdo nedostane, i kdyby to mělo znamenat další tři roky flákání. Myslím si, že skončí u jeho táty ve firmě, přeci jenom, tam ho může mít pod kontrolou, aby se neflákal, nefetoval a tak. A taky mu dá možnost se finančně od něj odpoutat, což potřebuje jako sůl."
"Je pravda, že představa Andrease na vejšce je docela dost vtipná," uznal Tom se smíchem. "A co teprve, kdyby to udělal, dokážeš si ho představit v taláru?"
"Nebuď na něj zlej, Andy není hloupej," Bill do bratra šťouchnul, ale rty mu cukaly v potlačovaném smíchu. "Jen se mu prostě do studia nechce, nic víc. Radši si život užívá, než ho studuje."
"Spíš nechává ostatní, aby studovali jeho, a on si to užívá," ušklíbl se Tom. A Bill souhlasil.
~
Než se stihli z Berlína vrátit domů, měli kompletně vymyšlený celý plán, jak bude vypadat jejich život po ukončení studia na gymnáziu v Magdeburgu. Bill se rozhodl, že přijme nabídku pracovat v galerii Hanse Botha se všemi benefity, tudíž jakýkoliv výjezd do zahraničí a Bill má možnost jet s ním, přičemž náklady bude mít nulové. Zároveň má spoustu dovolené a plat… No, řekněme, že si nebude moct stěžovat. A ještě ke všemu se bude moct učit techniku od slavného malíře. Co víc si přát? Tom zase moc dobře věděl o jednom autoservisu, kde si ho budou vážit jak platově, tak přístupem - už dávno mu slibovali, že mu vždycky uplatnění najdou. Nezbývalo, než najít nějaké rozumné obydlí a mohli se stěhovat. Billovi to vdechlo novou radost do života, na okamžik zapomněl na starosti spojené se školou. Jediné, z čeho měl obavy, byla máma a její názor.
"Jste si tím, kluci, stoprocentně jistí?" Simone se na ně dívala s pochybami, ale vzhledem k tomu, že rovnou neřekla ne, byla velká šance, že řekne ano.
"Ne," zazubil se Bill. "Ale pevně věříme tomu, že to vyjde. A víš, že my když si něco usmyslíme, tak to dokážeme."
"No, spíš to dokáže Bill a já se vezu, ale je jasný, že to zvládneme," Tom se zasmál. "Navíc, představ si, jak krásný budeš mít ateliér z Billova předělaného podkroví! To stojí za podporu našeho plánu, ne?"
Simone se naoko zamyslela, než se usmála. "Samozřejmě, že vás podpořím. Jestli odejdete na vysokou nebo pracovat, to je jedno. Hlavně, že budete dělat to, co vás baví."
"Vážně? Bylo to tak snadné?"
"Vážně, bylo to tak snadné. Jsem na vás pyšná, kluci, že myslíte na svojí budoucnost, a ačkoliv budete dělat to, co vás baví nejvíc, zároveň přemýšlíte zodpovědně. Je to pro mě známka, že jsem vás asi nevychovala tak mizerně, jak mi vyčítá váš otec."
"Gordon ti něco vyčítá?" něžně Bill naznačil, kdo má v jeho očích hlavní postavení jako otec rodiny, a stisknul jí ruku. "Myslím, že na sebe můžeš být hrdá, mami. Vychovala jsi dva syny, kteří ctí svojí rodinu a sebe navzájem, dva dospělé muže, kteří myslí na to, jak se zabezpečit a zůstat spolu. Někdo by možná mohl namítat, že ze mě máš couru, co se peleší kvůli lepším známkám-" "a ze mě máš děvkaře, co vleze do postele s každou," skočil mu do řeči Tom, "ale myslím, že víš, kde je pravda."
"Máme s Gordonem dva skvělé syny," přitakala Simone s něžným úsměvem. "A opravdu jsme na vás oba pyšní."
"Už jste přemýšleli, kde byste tam chtěli bydlet?" ozval se Gordon, který scénu tiše sledoval ode dveří, do té doby zcela nepovšimnut. Bill se zářivě usmál, ale zavrtěl hlavou. "Mám tam jednoho přítele. Vlastní bývalou tovární budovu, nic extra velkého, ale je to prostě starší budova. Vím, že tam má k dispozici plně funkční byt, je dost velký pro vás dva i návštěvu rodičů," zazubil se. " Myslím, že nájem nechtěl nijak vysoký, přeci jen je to opuštěný barák. A pokud si ten byt sami zrekonstruujete, myslím, že vám poskytne i materiál nebo peníze na něj. Je to dobrák od kosti."
"Tati, to zní skvěle!" vyhrkl Tom. "Spoustu věcí si s Billem zvládneme udělat sami, a co ne, s tím nám pomůžou Gustav s Georgem, ti toho umí docela dost, a Andy má kontakty přes tátovu firmu. Bylo by skvělý, kdyby tohle vyšlo!"
"Můžu mu klidně hned jít zavolat. Kdyby to bylo k dispozici, mohli byste si začít předělávat už teď, ať to máte k maturitě hotové."
Bill vystřelil ze svého místa a Gordonovi se vrhnul kolem krku. Objímal ho pevně, snaže se dát mu najevo veškerý vděk, který k němu cítil. "Díky, tati. Za všechno. Mám tě rád."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.