Lehrer des Lebens 36.

23. ledna 2016 v 21:46 | Saline A. |  Lehrer des Lebens


8. ledna 2008, Magdeburg
Že je něco špatně, si spolužáci všimli hned, jak se Bill vrátil do třídy. Oči měl skleněné a líčení nebylo upravené tak, jak by si Bill přál. Překvapivě to ale přešli bez poznámek - možná proto, že Tom na všechny ode dveří vrhl varovný pohled, než odešel. Andreas na svého nejlepšího přítele pohlédl s němou otázkou v očích. Stačilo, aby Bill zavrtěl hlavou a Andy pochopil. Jemně mu stiskl ruku, aby věděl, že je tu pro něj. S vděčným úsměvem Bill odvrátil pohled směrem k tabuli, snaže se vnímat látku. Nesměl dát učitelům příležitost ke vzteku.
Po škole ho Tom vyvezl do jeho oblíbené veganské restaurace - snažil se ho přemluvit už pár let, aby tam s ním zašel a nikdy nic nezabíralo. Teoreticky by mu tedy mělo zvednout náladu, že tam s ním bratr zašel, ale když tam spolu seděli, necítil takové uspokojení, jaké by měl cítit. To vyvolalo lítost, že Tomův plán nevyšel tak, jak očekával. Tom se naštěstí ale nezlobil - předpokládal, že to bude na nic, že to bude jen náplast na vnitřní krvácení, proto s Billem promlouval nanejvýš něžně a láskyplně, jak jen dokázal. I tak ale odjížděli brzy, aby se černovlásek mohl schoulit pod peřinu a spát.
~


8. ledna 2008, Loitsche
Bylo to už pár hodin, co se chlapci vrátili z města, a přesně jak Tom očekával, Bill si hned vlezl do postele, a po pár minutách usnul. Tom ho chodil pravidelně kontrolovat, než přišel Gordon, kterého pod záminkou, že má něco s kytarou, vylákal k sobě do pokoje.
"Prasklo to," vyhrkl, sotva se za nimi zavřely dveře a měli tak jistotu, že je Simone neslyší. "Někdo na Billa a Anise poslal anonymní udání, prý v tom byly i fotky. Anise vyhodili a Bill… No, ten spí nahoře v pokoji, ve škole se úplně zhroutil."
Gordon v šoku zamrkal. "Proč by to někdo dělal?"
"Napadlo mě, že by to mohl být Alexandr, protože mu Bill nikdy nedal to, co doopravdy chtěl," zamračil se Tom. "Ale to je teď, pro tuhle chvíli jedno - pokud zjistím, že to byl on, a jako že to zjistím, vyřídím si to s ním sám. Teď ale musíme vymyslet, co s Billem. Hrozně se bojí toho, co na to řekne máma, a to se upřímně, moc nedivím. Všichni známe mámu a její: "Co by na to řekli lidi?" pohled na věc. Musíš mi s tím pomoct, tati."
"Samozřejmě, že ti s tím pomůžu! Ale jak?" Gordon se posadil na postel a promnul si zátylek. "Je teda pravda, že vaše máma si Anise hodně oblíbila - dost jí imponoval, když tu byl, až jsem si říkal, jestli nemám začít žárlit. Jenže to bylo kvůli tomu, že je to Billův třídní učitel. Líbilo se jí, jak je na Billa milý a tak. Trochu se bojím toho, jak vezme, že spolu ti dva randí."
"No jestli se bojíš i ty, tak jsme ztracený, Gordone!" vyhrkl Tom. "Vkládám do tebe všechny svoje naděje, že se ti povede mámu zpracovat, protože na tebe dá vždycky ve všem nejvíc. Nemůžeš selhat!"
"Vkládáš poměrně velké naděje do takového staříka, Tome…"
"Tati," naklonil se k němu naléhavě Tom, "oba dva víme, že máma by bez tebe byla ztracená. Málokdy dá na můj nebo Billův názor, často dává jen na tebe. Jestli je někdo, kdo jí může přesvědčit o tom, že jejich vztah není špatný, jsi to ty. Nikdo jiný. Ale musíš to udělat dřív, než to zjistí babička. Protože jakmile to zjistí babička první, je to v hajzlu úplně."
"Kdy je podle tebe nejlepší, abych jí to řekl?"
Tom se nervózně podrbal za uchem. "Myslím, že třeba dneska to nezní úplně mizerně?"
"Tome!"
"Já vím," povzdychl. "Slibuju, že u toho budu s tebou, ale Bill se cítí opravdu mizerně a hrozně moc by pomohlo, kdyby zítra šel do školy s vědomím, že za ním celá naše rodina stojí," naléhavě ke svému nevlastnímu otci promlouval, než se náhle zarazil.
"Tome?"
"Co když to udělal Jörg?" vyděšeně na něj pohlédl. "Tati, co když Jörg Billa nafotil a poslal to řediteli? Alexandr je sice kretén, ale je docela hloupej. Ale Jörg…"
"Proč by tohle dělal vlastnímu synovi?" zamračil se Gordon. Kromě toho, že se situace týkala jeho mladšího syna, ačkoliv nevlastního, pokud ho udal jeho biologický otec, věc se stávala mnohem závažnější i pro něj. Nepřicházelo v úvahu, že by si s ním účty vyřizoval Tom. Musel by přijít na scénu on. A neváhal by ani minutu.
Tom odfrkl. "Proč asi? Protože Bill mu řekl, ať se jde vycpat, a že už není jeho otec. Sice Billa nemá tak moc rád kvůli jeho orientaci a tak, ale když ti tohle řekne tvůj biologický otec, samozřejmě tvoje ego utrpí."
"Myslím, že bychom si měli promluvit s tvojí matkou."
~
Simone byla, něžně řečeno, konsternovaná. Poté, co jí její syn a manžel sdělili nejnovější události z Billova života, seděla u kuchyňského stolu, v ruce svírala sklenku s vínem, kterou jí pro jistotu nalili, a zírala před sebe. Snažila se dát dohromady, kdy k tomu došlo, jak se to mohlo stát, a proč si vůbec ničeho nevšimla. Pouštěla svého mladšího syna neznámo kam, neznámo s kým, a nebylo jí divné, že nezná jeho přítele. Dokonce nevěděla ani jeho jméno, celou dobu o něm mluvili jako o "Buovi".
Tom si promnul ruce a poposedl, nervózně pohlédl na Gordona. Ten se jemně usmíval a Tomovi pokynul, aby Simone dal ještě chvilku čas. Viděl, že se jí v hlavě spojují všechny souvislosti z posledních měsíců. Na ex vypila skleničku vína, než se konečně otočila k Tomovi.
"Takže oni dva spolu…" naznačila, načež Tom mlčky kývl a Gordon jí dolil skleničku. "Je k Billovi hodný?"
"Mami, já jsem ještě nikdy ve svém životě, neviděl Billa šťastnějšího. Měla jsi je vidět o Silvestra, úplně vedle něj zářil. Klidně si troufnu říct, že pokud se nestane něco hodně neočekávaného, Bill s ním bude chtít strávit zbytek života, a bude se mít nádherně. Anis mu snese modré z nebe. Miluje ho."
Simone přikývla, upila asi půl skleničky, než stočila pohled ke Gordonovi. "Ty jsi o tom věděl celou dobu?"
"Ne. Když tady u nás pan Ferchichi byl, šel jsem je pak hledat, když byli dlouho na té procházce. Něco málo jsem nechtěně vyslechl, a potom to z Billa trošku vypáčil. A dřív, než se zeptáš, proč jsem ti to neřekl, miláčku," něžně ji chytil za ruku, "tak to bylo jen z toho důvodu, že jsem věděl, jak budeš vyděšená. Doufal jsem, že to vydrží až do doby, než kluci skončí střední, až to proběhne úplně bez řečí, že Bill randí s učitelem. Bohužel… se stalo tohle."
"Jak je Billovi?"
"Teď spí," vydechl Tom. "Před chvílí jsem ho kontroloval. Nemyslím si ale, že by na tom byl kdovíjak skvěle. Ve škole se celkem složil, ředitel nebyl zrovna milej podle toho, co mi říkal. A Anise vyhodili, což Billovi taky moc nepomáhá. Viní se za to."
"Chudinka moje," vydechla Simone a odložila skleničku, zhluboka se nadechla. "Dobře, musíme se postarat o to, aby měl doma co nejlepší prostředí. Tome, ne, že si sem budeš tahat holky! Gordone, ty… No, buď prostě Gordon," vděčně ho pohladila po tváři. "Já se postarám o to, aby měl nejlepší prostředí ve škole."
"Mami, prosim tebe, hlavně nechoď za Kaimlem!" zamračil se Tom. "Jestli za ním půjdeš, bude to ještě horší. Bude nejlepší chvilku počkat, jak to tam bude probíhat, a až pak něco dělat. Zbývá nám už jen pár měsíců, můžeme pak třeba Billa nechat doma, jsem si jistej, že taková Schnöderová mu omluvenku napíše, třeba s mononukleózou nebo tak."
"Nechci utíkat," zašeptal Bill ode dveří tiše. Všichni k němu bleskově vzhlédli, v matčiných očích se objevila mateřská něha. "Mami, promiň, že jsem ti to neřekl už dřív, ale hrozně jsem se bál, že to Anisovi může nějak uškodit a já nechtěl dělat problémy. Tolik jsem ti to chtěl říct, Anise ti představit jako svého přítele, ale nešlo to…"
Simone vstala a pomalu k synovi přešla, načež ho pevně objala. "Nic se nestalo, miláčku, já to chápu," políbila ho na spánek. "Slibuju ti, že přijdeme na to, kdo vám chtěl takhle ublížit, a postaráme se, aby mu to neprošlo. A vám dvěma budeme oporou."
Bill s výdechem zabořil hlavu k matčinu krku a tiše, žalostně se rozvzlykal. Gordonovi se při pohledu na ně dva sevřelo srdce, zatímco Tom horlivě psal Anisovi, že by možná měl přijet.
~
Ležel v posteli a skrz střešní okna sledoval noční oblohu. Mysl měl zamlženou psychickým vyčerpáním. Uvědomoval si, že před nějakou dobou u něj byl Tom s matkou, ale nebyl schopný jim říct ani slovo. Byl unavený a chtěl spát, přestože věděl, že spánek mu nedá takový odpočinek, jaký by potřeboval. To by musel spát alespoň týden.
Zmateně zamrkal a otočil hlavu, když se mu kolem pasu zezadu omotaly něčí ruce, a na rameni ucítil polibek. "Anisi, co tu děláš?"
"Tom mě pustil dovnitř."
"A máma…?"
"Poprosila mě, abych zůstal přes noc," odhrnul mu pramen vlasů z čela a jemně ho na něj políbil. "Bille, mrzí mě, co se stalo, a že z toho budeš mít problémy s ostatními."
"Mrzí mě, že tě vyhodili."
"O to se nestarej, já si práci vždycky nějakou najdu," pevněji ho objal. "Teď se postaráme o to, abys byl ty v pořádku. Nedovolím, aby tě ve škole někdo šikanoval."
Bill se s povzdechem přitulil do přítelovy náruče a políbil ho na bradu, prsty přejel přes tetování na paži. "Nechci, abyste se ke mně chovali jako k chudákovi, Anisi. Sice jsem to dneska neunesl, ale to bylo z šoku. Já nejsem tak slabý, jak to vypadá, vážně ne. Můžu to zvládnout, víš? Můžu s nima bojovat."
"Já ale nechci, abys bojoval, habibi. Jakmile začneš bojovat, nikdy nevyjdeš bez úhony. Chci, aby ses soustředil na to, abys ze školy vyšel neporušený, bez zranění."
"Anisi, ale když se nebudu nijak bránit, tak mě to zabije," nejistě Bill nakrčil nos. "Já vím, že mě zabije, pokud se na mě sesypou urážky a já tam budu jen stát a dívat se. Musím bojovat, musím dokázat, že nejsem slabý, že mám sílu a chuť bojovat za nás, že si za naším vztahem stojím. Protože já doopravdy stojím, Anisi. Dneska ve škole jsem byl trochu v šoku a litoval jsem, že jsem to nezastavil na začátku, ale to proto, že mě vyděsilo, že přijdeš o místo. Tohle jsem nechtěl. Ale pak… Mluvil jsem s Tomem a mámou. A já jsem nikdy nebyl na nic hrdější, než na náš vztah. A hrozně si toho vážím, protože," otřel si pár zbloudilých slz a pousmál se, "když jsem s tebou, cítím se v bezpečí, milovaný. Pokaždé, když jsem s tebou, jsem šťastný, Anisi. A nedovolím, aby mi tenhle pocit vzali."
~
9. ledna 2008, Magdeburg
"Jsi si jistý tím, co chceš udělat?"
"Ne."
"Ale chceš to udělat?"
"Ne. Teda ano. Hrozně se bojím, ale vím, že tohle je mnohem lepší, než kdyby to zjistili od někoho jiného. Takhle budeme mít svou hrdost."
"Miluju tě, víš to?"
"Já tebe taky," pousmál se Bill nejistě a krátce Anise políbil, než se odtáhl. Ani ne za pět vteřin už Anis stál u jeho dveří a otvíral je, jen aby mu mohl nabídnout ruku. Bill ho nenechal čekat dlouho. Rychle jeho dlaň sevřel a z auta vystoupil.
Okamžitě se na ně stočil zrak všech lidí, kteří byli na parkovišti. Kromě učitelů a spolužáků se tam našlo i pár rodičů, a nejeden z nich si opovržlivě odfrknul. Anis, který to slyšel, si Billa ochranitelsky objal kolem ramen a přitiskl k sobě. Bill k němu vděčně vzhlédl, než se natáhl ještě pro pár svých sešitů a odvážně, s Anisem po boku, se rozešel ke škole. Zírali na ně úplně všichni, doslova. U několika si všiml opovržení, u pár z nich znechucení. Všiml si, i že pár spolužaček se usmálo, stejně jako pár kluků z jeho třídy. Někteří tomu nevěnovali nijak velkou pozornost, očividně se podívali pro zjištění, co se děje, ale jinak jim to bylo fuk. Jenže tu bylo i pár lidí, kteří si neodpustili poznámky. Vulgární poznámky.
Billova původní odvaha se pomalu vytrácela, více se přitiskl k Anisovu boku. Měl zůstat doma, s heřmánkovým čajem pod maminčinými křídly, schovaný před zlými pohledy všech okolo. Opravdu by ale tak moc mohl zklamat Anise po té, co mu předchozí noc tvrdil, že za něj chce bojovat? Ne, nemohl ho zradit. Musel tu být s ním, po jeho boku a držet ho za ruku.
Byli na to dva od samého začátku, a budou až do konce. Narovnal se v zádech a s nepatrným úsměvem na rtech zvedl hlavu. Byl s Anisem. Co mohlo být víc?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.