Lehrer des Lebens 35.

6. prosince 2015 v 5:26 | Saline A. |  Lehrer des Lebens

8. ledna 2008, Magdeburg
Říká se, že maturitní ročník je nejkrásnějším rokem z celého studentského života. Spousta zábavy, život před sebou, žádné závazky… Bill si přál, aby to platilo i pro něj. Hned po návratu z vánočních prázdnin ředitel mimořádným prohlášením rozhodl, že známky pro maturitní ročník jsou s okamžitou platností uzavřeny. Všichni byli z podobného rozhodnutí poměrně v šoku - spousta žáků ještě stále počítala s tím, že po prázdninách budou mít šanci vylepšit to, co nějakým způsobem nestačili v minulých měsících. Vzbudily se valné protesty od všech maturitních ročníků, dokonce i Bill se přidal - ačkoliv měl známky perfektní, jeden si chtěl, pro vlastní dobrý pocit, o desetinku vylepšit. Poté, co ale zjistil, proč pro ně bylo pololetí uzavřeno, chtěl se někam schovat a nevylézat.
Školou se začínalo proslýchat, že jeden ze studentů má poměr s novým učitelem, Anisem Ferchichim. Mluvilo se o někom z maturitních ročníků, o chlapci. Vzhledem k tomu, že ve škole byl Anis vysoce profesionální, nikdo z Billových spolužáků neměl ponětí o tom, s kým by Anis mohl mít poměr. Proběhlo sice pár nějakých vtípků na Billovu adresu, ale byly nevinné - podobné padaly i na hlavy ostatních studentů.
Tři dny od oznámení byl Bill ve vší tajnosti zavolán do ředitelny. Raději se o tom Anisovi ani nezmiňoval, protože kdyby to měl někomu říct nahlas, nejspíš by se zhroutil rovnou - takhle měl teprve náběh na zhroucení.
Přede dveřmi do kanceláře ředitele se Bill zastavil. Ruce se mu třásly a potil se snad i za ušima. Neochotně, skoro jako kdyby měl klepat na dveře Alexandrovi. Když se zevnitř hlubokým a drsným hlasem ozvalo pozvání dovnitř, málem sebou seknul. "Dobrý den, já… Chtěl jste…"
"Posaďte se."
Billovi se zastavilo srdce. Pohled, který mu věnoval pan Kaiml byl tak opovržlivý, že měl chuť skrčit se do klubíčka a zalézt někam pod stůl. Pokorně se posadil na židli proti němu a nejistě vzhlédl. Před očima se mu promítnul celý jeho vztah s Anisem, od začátku až do současnosti. Chtělo se mu brečet, věděl, že to jeho ředitel ví. A že z toho bude problém. Viděl vůbec dneska Anise ve škole?


"Pane Kaulitzi, dostala se ke mně obálka s … kompromitujícími informacemi a fotografiemi o vaší osobě," začal rázně. Trochu snížil hlas, když si všiml bojácnosti chlapce před sebou, ale z vážnosti neubral. "Slyšel jsem nějaké povídačky už dříve, ale nechtěl jsem jim věnovat pozornost, dokud nebudu mít v ruce nějaké důkazy. Nechtělo se mi věřit, že tak slušný chlapec jako vy…" povzdechl si a předložil před Billa obálku. "Důkazy už jsem dostal."
Bill po obálce nejistě sáhl. Přemýšlel, jestli vůbec chce vidět, co přesně zjistil ředitel. Nebyl si jistý, zda je připravený vidět rozsah fotografií. Vytáhl dvě. Na jedné ho Anis pevně objímal kolem pasu a líbal ho na čelo. Pamatoval si ten den, bylo to po konfliktu s Björnem, kdy se mu málem rozbrečel na rameni. Na druhé fotografii se líbali, Bill přitisknutý proti zdi u Anisova klubu. Zatočila se mu hlava.
"Co mi k tomu řeknete?"
"Já…" odkašlal si. Hlas mu nebezpečně selhával. "Nevím, co říct, aby to nikomu neublížilo."
"Obávám se, že v tuto chvíli je nevyhnutelné někomu ublížit," odvětil pan Kaiml bezvýrazně. "Bille, nechal jsem uzavřít známky, protože jsem chtěl, aby váš vztah s… panem Ferchichim nemohl ovlivnit jejich průběh. Vím, že spousta učitelů by to dokázala dát najevo, přestože jste byl vždy výborným studentem a známky jste měl vynikající." Se sklopeným pohledem Bill seděl, nechávaje ředitele mluvit. Chtěl už to mít za sebou. "Nevím, co se muselo stát, abyste vy a pan Ferchichi udělali tohle, ale…"
"Já se bránil," skočil mu Bill do řeči tiše. "Dlouho jsem se snažil zabránit svým citům, pane Kaimle, opravdu ano," vzhlédl k němu. "Ale… Když člověk zažívá lásku tak silnou, jakou prožívám já s Anisem, opravdu nejde vzdorovat dlouho. Brzy se přistihnete, jak podléháte emocím, jak toužíte být s ním a držet ho za ruku a vědět, že jste v bezpečí, že není žádná špatná minulost, ale jen překrásná přítomnost… Podlehnete úplně a v tu chvíli už není cesty zpět. Najednou se nerozhlížíte, děláte jen všechno pro to, abyste mohl být s láskou svého života."
"Tato škola váš vztah nepodporuje," ztvrdly řediteli rysy. "Vašemu třídnímu učiteli v současnosti běží výpovědní doba a vy můžete být rád, že jste tu poslední rok. Doporučení k přijetí na vysokou školu se ode mě nedočkáte."
Bill zalapal po dechu. "Vy jste Anise vyhodil? Proboha proč? Jsme oba dospělí! Nemáte na to právo, zákony to nezakazují!"
"Zakazují to interní pravidla školy. Víc vám nemám co říct. Předpokládám, že spolužáci se brzy dozvědí, co se děje, to pro vás bude dostatečně velký trest."
Zamotala se mu hlava. Při představě, čeho všeho jsou jeho spolužáci schopní, se mu chtělo zvracet. "Smím odejít?" hlesl tiše. Ani se na ředitele nepodíval, zda kývnul nebo ne - rovnou se zvedl a rychlým krokem zamířil rovnou k záchodům. Cítil, že jeho snídaně mu má k aktuálnímu dění co říct.
~
Zvonil mu telefon. Aspoň tak třináctkrát. Seděl v klubíčku v záchodové kabince a slzy mu tekly po tvářích, ani jednou hovor nepřijal. Jakmile jeho mozku pomalu došlo, že na záchodě sedí už skoro hodinu a telefon vyzvání znovu, automaticky hovor přijal.
"Bille!" vyděšený hlas jeho bratra ho částečně probral z úplné apatie. "Proboha Bille, kde sakra jsi?! Snažím se ti dovolat celou věčnost!"
"Já…" Bill se zmateně rozhlédl, neochotně si připomněl, co se stalo. "Pánské záchody u ředitelny…" zamumlal. Slyšel, že Tom mu spěšně něco odvětil, ale bylo mu to jedno. Nechtěl vnímat, co mu Tom říká - chtěl, aby ho objal.
Ani ne za pět minut dovnitř toalet někdo vtrhnul. Okamžitě poznal, že je to Tom. Co nejrychleji to dokázal, vyhrabal se na nohy, a sotva otevřel dveře, padl bratrovi do náruče a rozvzlykal se jako malé dítě.
Tom ho s povzdechem nasměroval zpátky do kabinky, aby náhodou neměli nechtěné svědky, a pevně si ho k sobě přitiskl. Dávno věděl, co se děje, Anis šel rovnou za Tomem poté, co nemohl zastihnout Billa.
"Všechno bude dobrý, Bille. Budeme tu už jen pár měsíců a pak bude konec, už je nikdy neuvidíš. Půjdeš na vysokou a bude vám s Anisem dobře," šeptal mu do vlasů tiše.
"Zničil jsem mu kariéru," škytl Bill. "Vyhodili ho kvůli mně, kvůli tomu, že jsem se nedokázal udržet zpátky. Měl jsem mu říct ne."
Tom na něj zaraženě pohlédl. "Lituješ toho, co se mezi váma stalo? Že jste prožili nádherný měsíce plný lásky? Bille, nikdy jsem tě neviděl šťastnějšího! A jestli si myslíš, že Anis teď řeší práci, tak jsi na omylu."
"Mluvil jsi s ním?"
Rychle přikývl. "Ty jsi nebyl k zastižení, tak šel za mnou. Dokud o tom neví nikdo jiný než ředitel, chce to pozdržet co nejdéle, takže chtěl, abych tě našel a dohlédl na tebe. Neřekl ani slovo o tom, že by ho vyhodili, nebo že by něco byla tvoje vina. Bille, Anis si práci najde kdekoliv. A ty rozhodně za nic nemůžeš."
"Bojím se, co na to řekne máma…"
"Prosím tebe, když si máma mohla zvyknout na to, že mám každej tejden jinou holku, zvykne si i na to, že chodíš s Buem. Navíc, když u nás byl, absolutně si ho zamilovala. Takže myslím, že to nebude zas takový problém," usmál se Tom povzbudivě a otřel bratrovi pár slz. "Výhra je, že Gordon je s tím v pohodě. A jakmile je s tím v pohodě táta, máma se snadno přeorientuje na správný názor."
"Jak víš o…?" Bill k němu zmateně vzhlédl. Nepamatoval si, že by s ním předtím o Gordonovi mluvil - zmínil se akorát před rodiči Anise.
"Mluvíš ze spaní, ňoumo," odfrkl Tom s úsměvem a otřel dalších pár slz. "Mám nápad. Ty se teď dáš dohromady, trochu se upravíš. Máme před sebou jen jednu hodinu, kterou stoprocentně zvládneš. Pak tě vyvezu někam na výlet, jo? Co říkáš třeba na oběd v té restauraci, kam ses mě pořád snažil vytáhnout? Ta veganská…"
"To zní dobře," vydechl Bill. "Měl bych si trochu pospíšit, za chvíli začne další hodina…"
"Jo. Máš na to asi tak dvě minuty," zazubil se Tom a Billovi ochotně otevřel dveře.
Zatímco Bill spěšně maskoval stopy po předchozích slzách a snažil se rozmrkat další, Tom seděl na záchodě a mlčky ho sledoval. Billova hrdě vzpřímená záda byla najednou shrbena v sebeobraně, jako kdyby měl zpoza rohu někdo vyskočit a vrazit mu kudlu do zad. Ještě větší, než už vrazil s fotkami. Pořád mu vrtalo hlavou, kdo to mohl udělat. Sebastien byl dávno vyřazený ze hry, Tomova výhružka zabrala perfektně. Měl toho příliš mnoho, co by mohl ztratit, než aby tolik riskoval. Nikdo jiný ale Billa nenapadal. Přestože Bill nepatřil vyloženě k populárním, oblíbený byl a spolužáci ho měli rádi. S nikým neměl problém, natož nějaký velký konflikt. Nedokázal si ani představit, co by ten udavač mohl Anisovým a Billovým prozrazením získat.
A pak mu v hlavě vyvstalo jméno, na které předtím ani nepomyslel. Byl tady někdo, kdo se mohl chtít Billovi pomstít, ačkoliv neměl žádný vážný důvod. Existovala osoba, která mohla žárlit na Anisovu pozici ve vztahu s Billem. Člověk, který od Billa očekával mnoho a nedostal nic.
Alexandr.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.