Lehrer des Lebens 23.

26. srpna 2015 v 15:52 | Saline A. |  Lehrer des Lebens

1. prosince 2007, Magdeburg
Kdokoliv, kdo poznal Billa s Andreasem najednou, mohl hned od prvního okamžiku pozorovat, jak úžasně to spolu navzájem umí. Navíc, vždy z první ruky mohli sledovat, jak nenásilně Andreas umí manipulovat s Billem, který o tom neměl ani potuchy. To se mu nakrásně podařilo i dnes večer. Pod záminkou romantického filmu otevřel lahev otcova poctivého vína a do ruky mu strčil misku se zmrzlinou, kterou důkladně ozdobil višňovým likérem, nenápadným zabijákem. Doufal, že se mu povede opít ho natolik, aby byl poněkud sdílnější ohledně uplynulé noci s Anisem.

"Takže… Jsi s ním spal?" Andreas na Billa zvědavě pohlédl. Musel bedlivě hlídat, jestli Bill nepřekročil svojí hranici opilosti. Stačilo by málo a nedozvěděl by se ani jeho jméno.
Bill se zachichotal a tvář zarudlou rozpaky schoval za skleničkou, než přikývl. "Jo, spal jsem s ním. A když říkám spal, tak myslím sex."
Andreas protočil očima. "A co, jaký byl?"
Bill vykulil oči a hned ukázal rukama. "Véééélký!"
Andymu zacukaly koutky, ale naštěstí dokázal udržet vážnou tvář. "No a co? Líbilo se ti to? Bolelo to? Byl na tebe něžný?"


"Ty jsi ale nějaký zvědavý!" Bill na něj s přimhouřenýma očima zíral, až měl Andy nutkání uštědřit mu políček. "Byl na mě hrozně hodný. Pořád se ptal, jestli jsem v pořádku, jestli mě nic nebolí. Ale já byl tak hrozně nadržený! Bože, nemohl jsem se dočkat."
"Takže to bylo žhavý rodeo?"
Bill se rozesmál tak šíleně, až mu po bradě steklo pár kapek vína. "Rodeo! To zní, jako kdybych byl kůň!"
"…"
Bill na svého kamaráda nejistě pohlédl, smích se mu zadrhl v hrdle. "Proč se nesměješ?"
"…"
"Jsem opilý, že jo?" dramaticky se chytil za srdce a povzdychl. "Maminka by teď na mě asi nebyla pyšná… Ale za to Tom! Ten by ze mě měl tuze velkou radost."

"Jo, tak se ani jednomu z nich prosím tebe o dnešním večeru nezmiňuj, jinak mi Simone zakáže stýkat se s tebou, protože tě kazím a Tom mě zabije," zabručel Andreas. "Na jeho malýho Billa mu nikdo nemůže sáhnout."
Bill se hlasitě rozesmál. "To znělo, jako kdyby… kdyby tak pojmenoval svýho pinďu!" halekal mezi záchvatem smíchu a lapáním po dechu.
Andreas na něj okamžik bez zájmu zíral, než mu na hlavu hodil peřinu a otráveně zamířil do svého pokoje. "Spi, ty násosko."

~

2. prosince 2007, Magdeburg
"Andreasi, já tě nenávidím," Bill bolestně zaúpěl a přetáhl si peřinu přes hlavu, zatímco jeho nejlepší přítel si během přípravy míchaných vajíček zvesela prozpěvoval. "A co to tu, do háje, tak příšerně smrdí? Jako kdyby se tu někdo pos-"
"To je tvoje snídaně," skočil mu Andreas do řeči, "a pokud nechceš, abych ti do ní plivnul, raději urychleně zmlkni."
Bill se zapitvořil, a s povzdechem vylezl z postele. "Anisovy vajíčka teda voněly líp…"
"Myslíš ty na pánvičce nebo mezi nohama?" ležérně si Andy jazykem olíznul sousto z vařečky, zatímco Bill vyprskl vodu.
"Přísahám bůh, Andreasi, ty jsi takový vesmírný hovado, že to svět neviděl. Vůbec nechápu, proč jsem tvůj kamarád já a ne Tom. Perfektně byste se k sobě hodili, oba jste stejný prasata," znechuceně se zašklebil a zamířil do koupelny, ale už brzy mu na rtech pohrával úsměv. Stejně jako u Toma, i u Andyho dokázal podobné prasárny brzy překousnout. Po krátké sprše se vydal zpět do kuchyně a nakoukl do pánvičky. "Tak co, zůstalo to u plivnutí nebo ji tam i nazvracel?"
"Nazvracel a máš v tom jablka," zazubil se Andy, sotva Billova ústa pojala první sousto.
Bill se krátce zasmál a přikývl. "Jo, chutná to odporně. Díky za to."

"Hej, půjdeme dneska nakupovat?"
"Andreasi," Bill na něj pohlédl téměř zoufale. "Už minule jsem ti říkal, že mě tvoje nákupní horečky přivedou na mizinu a myslel jsem to vážně. Jsem chudý jak kostelní myš! Kdybych dárky nekupoval už v průběhu roku, letos by ode mě asi každý dostal vlastní obraz."
"Myslím, že jsme to v létě měli brát s tou brigádou vážněji. Kdo mohl tušit, že přítok peněz vyschne tak zoufale brzo?!"
Pobaveně se zasmál. "S tím, jak rychle a často jsme chodili nakupovat, se to dalo očekávat, Andy. Navrhuji tedy následovné," jako správná princezna si odkrknul, než pokračoval. "Objednáme pizzu, otevřeme ty Pringles, který tvůj táta asi schovává na útok zombíků, a uděláme si filmový den. Popravdě totiž ani nemám moc náladu někam chodit. Pořád mě při chůzi trochu bolí kostrč."
Andreas se spiklenecky rozesmál. "Jo, vím, co tím myslíš. Za chvíli si na to zvykneš, neboj. Ale jinak jo, tenhle nápad nezní úplně mizerně. Pizzu bych si dal. A můžeme si k tomu objednat i nějaký hambáče, to tam mají nově."
"To už je fuk," mávnul Bill rukou. "Něco objednej, já ti půlku zaplatím. A zatím půjdu najít něco, co je ve sbírce tvého otce alespoň trochu na úrovni. To, co jsme viděli posledně, byla naprostá katastrofa."
"Minule jsem film vybíral já."
"No právě proto." Bill se zašklebil, se smíchem uhnul letícímu podšálku.

~

"Tohle kdyby viděl pan profesor!" Andreas při pohledu na svého kamaráda znechuceně nakrčil nos, ale hned vzápětí se rozesmál. "Vypadáš, jako kdybys sežral třídu malých číňanů."
"Děláš, jako kdybys snad za celou svojí mizernou existenci někdy viděl velkýho číňana," odrfkl Bill se smíchem. Natáhl ruku v úmyslu po Andreasovi hodit křupku, ale včas si to rozmyslel a raději ji strčil do pusy. "Před tebou se nemusím snažit vypadat jako člověk, viděl jsem, když sis ve čtvrtý třídě nadělal do kalhot."
"Tom mi do jídla dal tři lžíce chilli!" vyhrkl Andy v sebeobraně.
"To nic nemění na tom, že sis pořádně nadělal," pokrčil Bill lhostejně rameny, na rtech mu pohrával pobavený úsměv. Tom podobným způsobem potrápil spoustu spolužáků, ale nikdy mu to nikdo na triko nepřišil. Byl tajemnou legendou.
"Doufám, že jsi ty fotky spálil!" Bill se zlomyslně uculil a uhnul pohledem. "Bille! Ty jeden zatracenej zmetku!" bleskově k němu přiběhl a skočil vedle, okamžitě ho začal lechtat. "Proklínám den, kdy jsi do ruky dostal ten foťák!"

Bill se svíjel smíchy, z očí mu tekly slzy jak hrachy a očekával, že by se brzy počůral, pokud by Andreas nebyl takový slaboch. Naštěstí brzy padl vedle Bill a otřepal si bolavé ručičky. Slaboch. Bill si otřel slzy od smíchu a snažil se znovu popadnout dech. "Neboj. Přísahal jsem sám sobě, že ty fotky nevytáhnu na veřejnost dřív, než ti bude čtyřicet." Andreas úlevně vydechl. "Nebo zásnubním večírku!"
"Ty bastarde," zavrčel výhružně a rozběhl se za Billem, který s hrdelním smíchem utíkal do jeho ložnice, aby se tam mohl zamknout. "Přísahám, že jestli tu fotku zveřejníš, tak všem ukážu tu, kde jsi v dámském spodním prádle na tom večírku!"
"Neukážeš," Bill nanovo vybuchl smíchy. "Asi před rokem jsem ti tu krabici se všema trofejemi ukradl, zatímco jsi spal," zachrochtal. "Mimochodem, hezký motýl na zadku!"

"WILLIAME!"
"Tak tos posral. Zveřejním všechno!"
"ZVEŘEJNÍŠ TO A ZABIJU TĚ!"
"Tom zveřejní i jeho sbírku!"
"…"
"Tys nevěděl, že Tom má sbírku, že ne?" Bill otevřel dveře na délku paže s triumfálním úsměvem. Andreas zavrtěl hlavou. "Haha, hahaha! Takže se mě ani nedotkneš nebo jsi společensky mrtvej."
Andreas zakňučel. Jakmile se proti němu spikli oba, tak neměl šanci. Ani tu nejmenší.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.