Lehrer des Lebens 15.

10. června 2015 v 7:37 | Saline A.

17. října 2007, Loitsche
Přišel domů se zamilovaným úsměvem. V dlani něžně svíral růži od Anise a zvědavě prozkoumával obývák, aby našel ideální vázu, zatímco matka s otcem seděli na pohovce a věnovali se svým zálibám. Simone zpozorněla, jakmile v synově ruce spatřila květinu. Beze slova vstala a chlapci podala úzkou vázu, načež ho za ruku odvedla do kuchyně. "Krásná růže. Měl jsi hezký den?"

"Uh, jo," Bill se nervózně ošil a vlezl si ke stolu. Prsty tahal za okraj ubrusu, zatímco očima hypnotizoval růži na stole. "Však víš, škola a pak to nahrazování těláku. Udělal jsem si pár kotrmelců, zhoupnul se na visuté hrazdě, skočil přes kozu a tak."

"A růži jsi dostal za odměnu?"

Na Billovy rty se vkradl úsměv. "Tak nějak. Mami, já … s někým se vídám," nejistě k matce vzhlédl. "Je mi s ním hrozně hezky a cítím, že po tom hrozném fiasku s Alexe by to konečně mohlo být to správné, že jsem našel člověka, se kterým bych mohl být šťastný."


"Bille, drahoušku," se shovívavým úsměvem Simone přitiskla rty na jeho čelo. Posadila se proti němu a vzala jeho dlaň do své. "Vím, že jsme o tom, co se stalo mezi tebou a Alexandrem, skoro vůbec nemluvili a teď zpětně mě to mrzí. Samozřejmě, že mě těší vidět tě šťastného a veselého, ale jsi si jistý, že ta nová známost není jen převozník?"

"Co tím myslíš?"

Povzdechla si. "Každý z nás po rozchodu prožívá svým způsobem těžké období. Někdo víc, někdo míň, ale nikdo se neumí odpoutat od minulosti ze dne na den. Nejčastěji nás z předešlého vztahu dostane nový, takzvaný převozník, který zaplátá všechny naše bolístky a my jsme pak připravení jít dál, vstříc něčemu novému, už uzdravení."

"Ne, ne, takhle to rozhodně není, mami," ohradil se Bill téměř okamžitě. "Chci říct, samozřejmě, že jsem po tom rozchodu byl smutný a tak, ale… Já už nějakou dobu věděl, že to není v pořádku. Naštěstí v tu dobu, kdy mi to začalo docházet, tady byl Bu," pousmál se. "Pomohl mi uvědomit si, že si zasloužím mnohem víc. Ukázal mi, že si zasloužím lásku a ne jen… kluka, který se mi snaží dostat do kalhot," zamumlal. "Vážně se vedle něj cítím krásně."

"No, to mě samozřejmě těší," usmála se Simone, ačkoliv měla ve tvářích stále vepsanou pochybnost. Přeci jen, byla to matka, vždycky musela pochybovat. "Kdy mi ho přivedeš ukázat? I Gordon by ho určitě moc rád poznal."

"Vouhou, tak to pr!" se smíchem Bill zavrtěl hlavou. "Děkuju za podporu, ale oficiálně s ním jsem jenom dva dny. Myslím, že na představování máme ještě hodně, hodně, opravdu hodně času. Tak… za půl roku možná? Nebo tři čtvrtě, ať mám jistotu, že tě seznamuju se správným člověkem. Víš co, ať tě neseznámím s někým, s kým bych se za chvíli rozešel. S Alexem se taky vyplatilo počkat."

Simone se rozesmála. "No dobře, dobře. Tak mi o tom tvém Buovi alespoň něco pověz."

"Všechno, co potřebuješ vědět, je, že se s ním cítím božsky," vstal, opatrně zvednul vázu. "A vím, že udělá cokoliv, abych zůstal šťastný," políbil matku na tvář a zamířil do svého pokoje.

~

"Tak máma už ví, že existuješ. Neví teda, že jde o tebe, ale… Ví, že jsem se k někomu přicucnul," Bill se rozvalil v polštářích, dodělávaje pár úkolů na další den.

" :D Přicucnul, to je hezké přirovnání! Proč jsi jí neřekl, že jsi se mnou?"

"Nechci, abys měl problémy se zákony… Radši počkáme, až nebudu chodit do školy. Bude to bezpečnější," povzdechl si sám pro sebe. Anis neměl ani tušení, jak moc chtěl matce říct, že právě on je tím, s kým chtěl trávit svůj čas, ale trochu se bál její reakce. Ne jen proto, že je Anis o jedenáct let starší, ale hlavně, že je jeho učitel. Akorát se přetočil na záda, když se mu rozezněl telefon. "Anisi, ahoj! Co se děje?"

"Co jsi myslel těmi problémy se zákony?" Bill mohl slyšet, jak se Anis mračí. "Bille, zlato, náš vztah není nezákonný. Byl by, pokud by ti bylo méně než čtrnáct. Takže jediný "zákon", který porušujeme, je ten, co nastavil ředitel. Jinak neděláme vůbec nic špatně," konejšil ho něžně.

"Počkej, takže bys neměl problémy se zákony? Bože, Anisi, já si celou dobu myslel, že ano! Tak teď mi úplně spadl kámen ze srdce. Díky bohu! Hned se na pátek těším víc. Myslím, že…"

"Že?"

"Že bych u tebe na noc mohl zůstat. Jen to musíme nějak zamaskovat před Andreasem," s tlumeným vzdechem se pohladil po holém bříšku. "Raději ještě počkám, než mu něco řeknu."

"Já myslel, že už o nás ví, když navrhoval tu party."

Bill se krátce zasmál. "Vlastně mám pocit, že má zálusk na jednoho z tvých kamarádů. Má evidentně experimentální období a asi se mu líbí Kay, takže prosím, prosím zařiď, ať je v pátek přítomen."

"Neblázni, ten ňouma si nenechá ujít jedinou příležitost vidět tě, stejně jako Nyze. Budu jim muset dát patřičně najevo, že jsi můj," vkradl se mu na rty hrdý úsměv. "Ale pokud se Andreas postará o Kaye, já Nyzemu prostě domluvím nějakou pěknou brunetu a bude o zábavu postaráno."

"Už se pátku nemůžu dočkat. Bude to úplně jiné, když nebudeme svázaní zdmi školy, spolužáky nebo profesory. Víš, budeme mít svobodu, nebudeme se muset o nikoho starat. Jen… budeme spolu. Těším se, až si spolu zatancujeme! Akorát se před tím budu muset trochu opít. Nejspíš trochu víc. Asi bych hodně trpěl, kdybych měl tančit střízlivý, asi jako při tělocviku," zasmál se Bill.

"Pokud při tanci vypadáš stejně smyslně, jako při gymnastice, tak doufám, že si vezmeš hodně úzké džíny."

"Anisi," zavřel Bill oči s tichým výdechem. Rukou se hladil po břiše, znovu mu v hlavě vyvstaly obrazy z nadcházející noci. Znovu byl vzrušený.

"Nemáš ponětí, jak moc se těším, až zase budu držet tvoje tělo u sebe," zamumlal Anis. "Nejraději bych si pro tebe přijel hned teď a odvezl si tě k sobě. Tedy bych tě položil do postele a pomalu tě svlékal, až bys byl jen ve spodním prádle. Pak bych konečky prstů pohladil každičký záhyb tvého těla. Až bych tě prozkoumal prsty, šel bych znovu stejnou trasou, jen bych to tentokrát udělal svými rty a jazykem. Bille?"

"Ano?" zakňučel chlapec s hlavou zabořenou v polštáři. Bože, byl z Anise během tří dnů vzrušený víc, než z Alexe za celou dobu, co spolu byli!

"Ta hvězda, co máš… Tu budu jazykem zkoumat milimetr po milimetru." Bill táhle zasténal, což vyslalo přímý signál do Anisových slabin. Přejel si dlaní po tvrdnoucím penisu a zalapal po dechu. "Maličký, musím… jít. Krásně se vyspi," vyhrkl a hovor rychle vytípnul. Okamžitě rukou zajel pod svoje trenýrky. Ten kluk s ním dělal divy.

~

18. října 2007, Magdeburg
Bill byl obtěžkaný taškami. Ačkoliv od matky nedostal žádný větší obnos, Andreas měl geniální schopnost najít perfektní kousky za minimální ceny. A když náhodou ne, u prodavačky dokázal usmlouvat nějakou slevu. Jak to dokázal, Bill nezjistil za celou dobu jejich přátelství ani jednou. Ostatně se o to ani nesnažil - jakmile šel na nákupy, Andy musel být s ním. Byl jediný spravedlivý kritik, přestože Billa proklínal už po hodině jejich shopping tour.

Když obešli všechny obchody, které uznali za vhodné, zalezli si do oblíbeného sushi baru. Bill pyšně sledoval svůj poklad, zatímco Andreas jim objednával. "Tak," přitáhl si jeho pozornost. "Co doma, už jsou psychicky připravení na to, že zítra nespíš doma?"

"Ještě jsem jim to neřekl," odmítavě Bill zavrtěl hlavou. "To bohatě stačí večer, až dorazím domů, máma je teď celkem v pohodě."

"Praštil jsi jí pánvičkou?"

"Andreasi!" Bill se rozesmál. "To jsem samozřejmě neudělal. Jen jsem si s ní trochu promluvil. Řekl jsem jí o Alexovi a tak…"

"A tak? Snad jsi jí neřekl od Anisovi."

"No… Vlastně jsem jí spíš řekl, že se s někým vídám, ale že je to v naprostém počátku, takže je nechci seznamovat, aby to nedopadlo stejně mizerně jako s Alexem. Kupodivu to vzala mnohem líp, než jsem čekal. Což znamená jediné - víc svobody pro mojí maličkost!" zazubil se.

"To je vlastně docela geniální," uznale zamručel Andreas. "Rovnou jsi jí tak připravil na to, že si domů přivedeš Anise!"
"Andy…" Bill se s povzdechem odmlčel. Využil příležitosti, kdy jim sympatický číšník přinesl jídlo k tomu, aby si promyslel další postup. Úsměvem poděkoval mladému muži, než se mírně naklonil k Andymu. "Víš já… Uh. Vlastně jsem jí vážně svým způsobem připravoval na Anise."

"Cože?"

"My jsme se v pondělí dali dohromady," vyhrkl a honem si do pusy nacpal kousek svého sushi. Bohužel sousto polkl dřív, než se Andreas vzpamatoval. "Promiň, že jsem ti to neřekl hned. Vím, že sis to zasloužil vědět, ale byl jsem z toho úplně mimo. Vlastně, abych byl upřímný, když mi vyznal lásku, zbaběle jsem zdrhnul. Nebýt Toma, nejspíš bych se s ním dohromady nedal," nejistě na svého přítele pohlédl. Ale ten seděl, házel do sebe jeden kousek sushi za druhým a usilovně přemýšlel. "Proto jsm byl jako praštěný druhý den, i včera a vlastně i dneska. Jsem z něj úplně mimo."

"Takže to vím jen já a Tom?"

"No a brzy se to dozví i Kay a Nyze, možná už to dokonce i ví, to nevím. Ale jinak vůbec nikdo. Nechci, aby se to ve škole vědělo, dokud nebudeme mít po maturitě. Byly by z toho úplně zbytečné problémy, nehledě na ty řeči. Za to nám to nestojí. Navíc, Anis tam pak zůstane, takže chci, aby měl čistý štít před ředitelem. Nechci, aby ho pak z něčeho podezříval nebo tak, až odejdeme."

"Sakra Bille, jak ty to děláš, že dokážeš myslet tak daleko do budoucnosti, natož domýšlet důsledky? Já nedokážu domyslet důsledky toho, že se tady láduju sushi, natož abych myslel půl roku dopředu, co mi přinese sex s někým!"

Bill se rozesmál. "Víš co, já mám tu výhodu, že jsem pobral rozum za dva. Díky tomu mám mnohem větší možnosti, takže… Si vlastně vůbec nemáš co vyčítat."

Teď se rozesmál Andreas. "Vyčítat? Bille, to poslední, co bych si vyčítal, je, že nemyslím na vzdálenou budoucnost. Víš, jak je úžasný pocit jít někam ven, klidně si užít a nemyslet na to, co bude, až se ráno vzbudíš?"

"No jo, ale to bych musel… ty víš co," zamumlal Bill.

"Povolit otěže a nechat se odpanit? Jó, to bys nejspíš musel," pobaveně Andreas přitakal, do pusy si labužnicky nerval hned několik kousků. Bill se při pohledu na něj neubránil širokému úsměvu. Najednou nevěděl, proč o něm vlastně vůbec pochyboval. Vždyť to byl skoro jeho bratr.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.