Die Umerziehung 33.

24. května 2015 v 6:37 | Saline A. |  die Umerziehung

Bill nemohl uvěřit tomu, jak rychle čas ubíhal. Byl polapen v euforii lásky a pracovního nasazení. Změny v chování si všiml absolutně každý, kdo s ním přišel do styku. Ačkoliv stále na všechny kladl poměrně vysoké nároky, každý musel uznat, že je mnohem milejší a vstřícnější. Všichni si spolupráci s ním užívali. Během pracovní náplně a dalšího sbližování s Bushidem, se kterým byli konečně plnohodnotní partneři, se čas mílovým krokem dostal až do chladného prosince s Vánoci a Silvestrem za dveřmi.

Bill nakupoval jako zběsilý, zčásti protože dárky vyloženě miloval, ale taky proto, že byl šíleně nervózní. Vzhledem k tomu, že rodina dvojčat Vánoce vždy prožívala, nedalo se z toho nijak vykroutit. Od začátku trestu se Bill s rodiči párkrát sešel, ale vždycky sám. Tentokrát měl dorazit i s Bushidem, a rovnou před úplně celou rodinu. Byl vyděšený jako malé dítě. Všichni sice věděli o jeho orientaci, ale ještě nikdy nikoho domů nepřivedl, a jako prvního hodlal přivézt Anise Mohameda Youssefa Ferchichiho, odsouzeného drogového dealera, kterého dostal na převýchovu. Co víc by si matka pro své dítě mohla přát?

"Hej, nervózo," Anis chlapce pobaveně vtáhnul do objetí, když Bill i po půl hodině stále pobíhal mezi ložnicí a obývákem s tím, že určitě zapomněl na nějaký dárek. Bill se zavrtěl, ale nakonec omotal paže kolem Anisových ramen a zabořil mu hlavu ke krku. "Všechno bude v pořádku."


"Já vím," zamumlal. A opravdu to věděl. Z Bushida se během posledních týdnů vyklubal neuvěřitelně milý a pozorný muž, takže věděl, že Simone si ho zamiluje. "Ale jsi úplně první, koho si přivedu domů. A to mi je 22. Prostě chci, aby to všechno bylo dokonalé. Už jen kvůli tomu, že jsou to tvoje první Vánoce na svobodě bez maminky."

"Ale ono to nemusí být dokonalé, Habibi," Anis s úsměvem vzal chlapcovu hlavu do dlaní. "Já už teď jsem nesmírně šťastný, že mám vůbec možnost být toho součástí. Klidně jsem se totiž mohl zavřít doma a tobě dopřát soukromí s rodinou."

"Sklapni, vždyť víš, že i ty jsi svým způsobem součástí té rodiny. Jen musíš poznat 90% z ní," vydechl. "Bože, tak moc se těším, až bych z toho zvracel," zaúpěl.

Anis se rozesmál. "Hlavně prosím tě ne na mě, jiné slušné oblečení mám už jen u sebe a tam to tedy nestíháme."

"Jsem v pohodě," Bill se zhluboka nadechl a natáhl se pro polibek. "Na jednu stranu se nemůžu dočkat, až poznáš mámu s tátou. Na druhou stranu bych si tě nejraději zatáhnul do postele a nevylezl dřív, než na Silvestra," krátce se zasmál do polibku.

"Jen se neboj, však já ti tu postel vynahradím i u Toma," Bushido chlapci s pobaveným úšklebkem zmáčknul zadeček. "Oh, a něco mám," líně ho obešel a přešel k televizi. "Došlo mi, že mám starý foťák, tak jsem si řekl, že můžeme udělat nějaké fotky. Co ty na to?"

Bill se pousmál. Bushido už nějakou dobu mluvil o tom, že by si chtěl pořídit pořádný foťák na profesionální úrovni, takže Bill mu ho samozřejmě při první příležitosti koupil, dokonce i s polaroidem. "Zní to skvěle. Po půl roce si konečně můžeme udělat nějakou fotku, která nebude od profesionálů. To není ono."

"Jak romantické. Můžeme z toho udělat péefko, a taky si jí zarámovat a dát nad krb!"

"Debile," Bill ho se smíchem praštil do ramene a popadl spícího Pumbu. Ten pes byl geniální - buď spal, nebo něco hryzal. "Tak pojď, ty ňoumo. Už se těším na mámy koláč."

*

Bill byl, mírně řečeno, překvapený. Předem se připravil na všechny možné situace Anisova přijetí, od mírného pohoršení až po naprosté znechucení a vyloučení z domu, ale ani ve snu by ho nenapadlo, že jeho vlastní matka s babičkou si z Anisovy drogové minulosti ještě budou dělat srandu. Zíral na ně v naprostém šoku, zatímco všichni tři se smáli nad vaječným likérem.

"Vypadá to, že si rozumí, co?" objevil se vedle něj Gordon, podávaje mu sklenku s vínem.

Bill sklenku s díky přijal a hned se dlouze napil. "Abych byl upřímný, nevím, jestli mám být nadšený, nebo se bát. Máma s babičkou jsou nebezpečná dvojice sama o sobě a nejsem si jistý, co přinese spojení s Anisem," zabručel, než ke svému nevlastnímu otci vzhlédnul. "Co na něj říkáš ty?"

"Že potřebuju trochu víc času, abych poznal, jestli mi stojí za důvěru," Gordon se shovívavě usmál. Byl tím typický - vždycky všechny podporoval v jejich snech, ale za každé situace zůstával nohama pevně na zemi. Snažil se na věc nahlédnout ze všech úhlů, pořádně poznat lidi, a až poté byl ochotný stáhnout se do situace. "Na první pohled ve mně důvěry moc nevzbudil, to ti nebudu lhát. Ale před tím, než si ho vzaly do zajetí máma s babičkou, jsem s ním prohodil pár slov a úplně marný to nebylo."

"Taky mi trvalo celkem dlouho, než jsem mu začal věřit. Samozřejmě mojí důvěru během prvních měsíců neustále podkopával," krátce se zasmál, "ale teď musím uznat, že stálo za to dát mu šanci. Já vím, že na to vůbec nevypadá, tati, a sám bych to do něj nikdy neřekl, ale je to neuvěřitelně milující partner. Fakt vůbec nelituju, že jsem mu tu šanci dal."

"To rád slyším, Bille," Gordon chlapce objal kolem ramen a ten se k němu vděčně přitiskl. Už když jim ho matka přivedla ukázat jako malým dětem, Bill se na něj silně upnul. Okamžitě v něm poznal člověka hodného důvěry a kompletně mu propadl. Poznal v něm otce, kterým se mu Jörg odmítal stát, takže k němu přirozeně tíhnul. "Však už bylo na čase, když sis uvědomil, že v sobě toho romantika pořád máš. Zasloužíš si všechno, po čem toužíš. Teď jen, aby ti to Anis dokázal dát."

Bill s úsměvem pohlédl na muže, který usrkával babiččin domácí vaječný likér, zatímco byl uprostřed vášnivého rozhovoru s babičkou dvojčat. Byla to živelná dáma s ráznými názory, takže předpokládala, že diskutují o islámu. "Muselo by se stát něco opravdu vážného, aby nedokázal, tati. Asi to teď bude znít jako klišé, ale fakt nejlepší dárek, který jsem letos mohl k Vánocům dostat, je, že jsme tu dneska všichni spolu."

"Vůbec to není klišé," povzbudivě se Gordon usmál. "To je prostě pocit naprostého naplnění štěstím a láskou, kdy nepotřebuješ nic víc, než mít všechny, které miluješ, u sebe. Jak by tohle mohlo být klišé?"

Bill otci vděčně stiskl paži, načež pohledem přelétl místnost, než se zastavil u Bushida, který ho něžně sledoval. Omluvil se otci a pomalu zamířil za Anisem. Zoufale zatoužil po pevném objetí a polibku. "Nazdar cizinče," omotal ruku kolem jeho pasu, a zatímco mu Anis vtiskl polibek na spánek, otočil se na babičku. "Netrápíš mi ho moc?"

"Já? No dovol!" naoko dotčeně se chytila za srdce, ale na rtech jí pohrával něžný úsměv. Zpočátku byla z Billovy orientace zklamaná - samozřejmě doufala, že alespoň od jednoho ze svých vnoučat se dočká kompletní rodiny, ale rychle se s tím smířila. Pravnoučat se dříve či později určitě dočká od Toma a pro Billa chtěla hlavně jeho vysněnou pravou lásku. "Akorát jsem se ho chtěla zeptat, kdy se hodlá požádat o ruku."

"Ale babi, vždyť víš, že u nás svatba pro homosexuály není možná."

"No a? To neznamená, že nemůžete uzavřít registrované partnerství. Žijete spolu na hromádce!"

"Především spolu žijeme kvůli nařízení soudu," se smíchem Bill zavrtěl hlavou. "Kdo ví, jestli bychom se bez pomoci justice vůbec dali dohromady. Ale pokud ano, nemusíš se ničeho bát. Nezávazného sexu bychom si zatím užívali jen bez sestěhování," pobaveně jí políbil na čelo.

"Doufám, že alespoň používáte kondomy! Všude je ten AIDS a tak."

"Proboha babi," rozesmál se Tom, jenž akorát dorazil. "Začni se prosím chovat úctyhodně jako žena svého věku, a raději se pokřižuj, protože jsou oba chlapi nebo tak něco, ale pro pána krále, neřeš, jestli používají kondom nebo ne."

Bill si pobaveně odfrkl. "A to nevíš, že celou dobu s mamkou žertovali na Anisovu drogovou minulost."

"Ale když jsme si my dva zapálili jointa, hned jsme dostali facku!" Tom se uraženě zašklebil.

"Bylo vám dvanáct!"

"Sex, drugs & rock'n roll, babi," Tom se rozesmál, něžně svou babičku líbaje do vlasů.

Bushido chvatně využil situace a Billa si odtáhl stranou od ostatních hostů sešlosti. Posadil se na opěrku odstrčeného křesla a chlapce si přitáhl k sobě. "Copak?" Bill se k němu s úsměvem sklonil, pohladil ho po tvářích.

"Vůbec nic. Prostě jsem si tě jen chtěl na chvíli ukrást pro sebe," pevně chlapce objal kolem pasu a tváří se opřel o jeho hrudník. "Možná mě přeci jen trochu přemáhá sentiment. Simone mi hodně připomíná mojí mamku, takže se mi zastesklo."

"Anisi," Bill si s povzdechem sedl na jeho kolena a objal ho kolem krku. "Nevím, jaké to je, když ti rodič umře, ale zase vím, jaké to je, když od tebe vlastní otec dobrovolně odejde. A vím, že Vánoce bez něj prvních pár let bolely jako čert. Chápu ale, že pro tebe je to mnohem horší. Maminku jsi miloval a ve vězení tě nejspíš udržovala silným, takže asi tuším, že tohle nejsou Vánoce, jaké by sis po propuštění na svobodu představoval. Ale hej," jemně mu pozvedl bradu a přiložil mu dlaň na srdce. "Můžeš jí tu s námi cítit, v každém úderu tvého srdce."

Bushido zavřel oči a zhluboka se nadechl, než se naklonil a přitiskl rty na chlapcovy v něžném polibku. "Máma mi chybí, to ano. Ale bože, přísahám, že mi tě poslala z nebe."

Bill mu s úsměvem prohrábl vlasy. "Jo? Myslíš, že jsem tak dobrý?"

"Jsi to nejlepší, co mě, v mým mizerným, životě, potkalo," zašeptal zcela vážně.

Bill cítil, že mu vlhnou oči dojetím, takže byl víc než vděčný, když Simone svolala k rozbalování dárků. Rychle rozmrkal slzy a vstal, podávaje Anisovi ruku. "Tak pojď, tohle si nemůžeš nechat ujít."

*

Celé osazenstvo Kaulitzových a Trümperových buď spalo, nebo odjelo domů. Anis, vyčerpaný náporem emocí, se velmi brzy odebral do Tomem připravené ložnice, zatímco Bill si uvařil horkou čokoládu a s bratrem po boku usedl v obýváku před televizí. Dávali zrovna nějakou pohádku, což v Billovi akorát umocňovalo hlubokou lásku.

"Dnešek se celkem vydařil, že?" Tom na bratra s úsměvem pohlédl.

Bill nadšeně přitakal. "Úplně to předčilo moje očekávání. Anis se vytáhnul, co?"

"Docela mě dostal. Pojistil si mě dopředu," rozesmál se. "Ale neměl to dělat, muselo to stát balík."

"Pro Anise to nic není, věř mi. Ale vím, co tím myslíš a není to tak. Nesnažil se nikoho z vás koupit, to vůbec ne. Byl ze svojí rodiny zvyklý, že si každé Vánoce navzájem plnili svoje sny, ať už menší nebo větší, a protože teď už má jen bratra, který s ním nekomunikuje… Myslím, že se tak trochu ani ne upnul, spíš prostě měl potřebu tuhle jejich malou tradici někde ventilovat. A sehnat tu kytaru pro něj nebylo nic těžkého, má známého sběratele, který mu dlužil."

"Takže nemám mít výčitky, že jsem mu dal jenom mizernou otevřenou permici na fotbal?"

Bill pobaveně zavrtěl hlavou. "Ne, to rozhodně nemusíš. Navíc sám si chtěl lístky kupovat, jen nikdy nevěděl, jaké termíny a pak to propásl většinou. Takže to teď alespoň nemusí řeišt a prostě se sebrat a jít. Udělal jsi mu tím radost."

"To jsem rád. No a co ty?"

"Já?" vzhlédl k němu. "Já jsem spokojený. Hlavně jsem rád, že všichni Anise přijali, víš? Nevím, jestli bych dokázal bojovat s odmítnutím od našich třeba. S kýmkoliv jiným ano, ale máma s tátou…"

"Vím, co myslíš," Tom chápavě přikývl. "Na druhou stranu myslím, že i kdyby ti ho snad neschválili, tak by řekli, že je to tvoje věc a nemůžou ti do toho mluvit. Vždyť takhle řeší skoro všechno, co se jim nezdá. Chtějí, abychom se ve všem vykoupali a protrpěli si."

"Abychom pro příště byli ponaučení," dodal Bill s úsměvem. "Ale víš moc dobře, že by mě to hlodalo a už bych si ten vztah nedokázal užít. Vždycky mě nalomili."

"Jeden z nás dvou musel být srab."

"Říká ten, který brečel u píchání piercingu," Bill se rozesmál, ale vstal a bratra políbil na spánek. "Díky, Tome. Za všechno," vděčně mu stisknul ruku, než zamířil s přáním dobré noci do ložnice. Už se chtěl stulit u Anise. Mezi dveřmi se zastavil a pohlédl na muže, který ležel v jejich posteli. Ležel na břiše roztažený přes skoro celou postel, s očima zavřenýma. Bill se usmál. Věděl, že muž nespí, i tak ale tiše zavřel dveře a rychle se svléknul. Pomalu lezl do postele, přičemž Bushidovi na záda kladl sérii drobných polibků.

"Ahoj, maličký," Anis si mladíka s úsměvem stáhl k sobě do náruče, schovávaje ho pod svým tělem. "Už jsem myslel, že se tě nedočkám."

Bill protočil očima, zeširoka se usmívaje. "Mohl jsi houknout, já bych přišel mnohem dřív."

"Chtěl jsem ti dopřát čas s Tomem."

"Jsi hodný," líně se otřel rty o jeho. Konečky prstů přejel po celé délce Anisovy páteře, pevně muže objal.

"Děkuju za dnešek," vydechl Bushido dřív, než Bill vůbec stačil něco dodat. "Opravdu ti za to děkuju, protože jsem se cítil fantasticky a měl jsem možnost si uvědomit, něco, co jsem věděl už před pár týdny. Bille, …"

"Miluju tě," skočil mu Bill do řeči. Původně neměl v plánu vyznávat se, ale poté, co slova byla vyřčena, věděl, že nelhal. Miloval ho. Vzhlédl k Bushidovi, kterému snad poprvé v životě došla slova, a pohladil ho po lopatkách. "Miluju tě, Anisi. Vím, že tohle jsme ani jeden neměl v plánu, ale miluju tě tak šíleně moc, že už nemůžu zařadit zpátečku, je na to příliš pozdě."

Bushido přejel palcem po hraně Billovy čelisti, než přerušil minimální vzdálenost mezi nimi a chlapce něžně políbil. "Přesně vím, co mi mamka chtěla říct, když mi tě seslala," zašeptal. "Že se nemám bát znovu se zamilovat. Propadl jsem ti hned v prvních dnech, maličký, ale hrozně dlouho jsem si to nechtěl připustit. A pak najednou… jsem se vedle tebe probudil a uvědomil si, že tě miluju tak šíleně moc, že bych dokázal udělat cokoliv, jen abych o tebe nikdy nemusel přijít. Miluju tě, Bille."

Bill rozmrkal slzy a pevněji muže objal. "Veselé Vánoce, Anisi…" Dostal ten nejkrásnější dárek, jaký kdy dostat mohl.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.