Die Umerziehung 31.

18. května 2015 v 6:24 | Saline A. |  die Umerziehung

"Bille, mohl bys být tak laskavý a přestat se tvářit, jako by ti ráno někdo šlápnul do obličeje? Potřebujeme nafotit víc dobrý fotek, a na všech se bohužel nemůžeš tvářit otráveně. Musíš do toho projevit nějaké emoce."
"Pro kristovy rány, Marcusi, jaké emoce ti k tomu mám asi dát, když jsem pořádně vzteklej a ty tomu fakt moc nepomáháš?!" odsekl Bill a strhl si z hlavy nějakou čepici. "A co má být ksakru tohle? To už mi rovnou můžeš na hlavu nasadit krocana!" Bushidovi zacukaly rty, ale rukou naznačil týmu, aby jim dal chvilku.
Akorát probíhalo jejich společné focení, na které si je vyžádal sám starý dobrý známý Marcus Bielecki. Bohužel pro něj, během včerejší sešlosti Tom s Billem probrali jeho pocity do mnohem větší hloubky. Kvůli tomu se Bill probudil s náladou tak příšernou, že od sebe odstrkoval dokonce i Bushida.

Marcus sice cosi vztekle bručel tou svojí odpornou italštinou, ale pauzu vyhlásil a společně s ostatními vyklidil prostor. Očividně očekával, že Bushido bude úspěšnější a zajistí mu tak bezproblémové focení. Původně předpokládal, že z těch dvou ucítí, a hlavně vytáhne, nějaké emoce, protože podle známé městské drbny to spolu ti dva táhli. Kde je pravda, to nevěděl, ale toužil po chemii a vzrušení. Toužil po něčem, co přitáhne zákazníky a donutí je sednout si na zadek. Potají stál mezi dveřmi ateliéru s foťákem v ruce, připravený na každou příležitost.
"Tak povídej, kotě. Co tě v noci kouslo do zadku? Protože vím stoprocentně, že já to nebyl," zkusil Bushido zabodovat vtipem, když před Billa, který se usadil na nějakou krabici, poklekl.
Bill ale vzpurně odvrátil hlavu a zíral z okna. "Nic."
"Vážně chceš, abych tě přemlouval ke svěřování se? No tak, vidím na tobě už od včerejška, že se něco děje," chytil chlapcovy ruce do svých. "Co se stalo v kuchyni, když jsi tam byl s Tomem? Od té doby jsi takový uzavřený." Bill pevně semknul čelist, do očí se mu nahrnuly slzy. "Bille, za tu dobu, co tě znám, jsi byl na každé akci profesionální, ale dneska to s tebou cloumá. Tak co se děje? Víš, že se mnou můžeš mluvit."
"A co když ne?" odfrkl Bill a pohlédl na něj, slzy už měl na krajíčku. "Co když jsem jen tvůj stupidní rozmar na zkrácení chvíle, než nám uplyne ten zatracený rok? Vsadím se, že potom za sebou zabouchneš dveře a už po mně ani nevzdechneš! Budeš mít svojí kariéru a mě už na krku mít nebudeš," odstrčil jeho ruce. Přešel k oknu a otřel si dotěrné slzy, aby neměly šanci vůbec utéct.
"Co to sakra meleš za blbosti?" Bushido se zamračil. "Copak jsme se o tomhle už několikrát nebavili? Myslel jsem, že tohle už tě přešlo."
"Jo, přešlo. Jenže Tom měl dost dobré poznámky k tématu," odsekl.
"Samozřejmě, zase Tom. Že mě to ještě vůbec překvapuje," Bushido rozhodil rukama a vstal, přecházeje k Billovi. "Neřekl jsem ti snad dost jasně, že do toho, co je mezi námi, Tom nemá co mluvit, protože do toho nevidí? On neví, co se mezi náma odehrává, Bille! Vidí jen tu bublinu co je kolem nás, ale nemá ponětí, co se odehrává uvnitř! Tak jak sakra…"
"A co když má pravdu?" zoufale se k němu Bill otočil. "Co když jsi ty můj výstřelek? Kde máme jistotu, že se ráno nevzbudíme a neřekneme si, že je to omyl, že jsme si vlastně jen krátili chvíli? Sakra Bu, při první příležitosti utečeš!" frustrovaně ho pěstí praštil do hrudi.
Bushido ho chvatně chytnul za obě zápěstí a přitisknul ho na zeď, držel mu ruce nad hlavou a tiskl se k němu. "Samozřejmě, že nikdy nemáš jistotu, že se jednoho dne nevzbudíme a nebudeme toho litovat. Ale Bille," volnou rukou ho pohladil po tváři. Bill se s přivřenýma očima do dotyku opřel. "Máš jistotu, že pro dnešní den jsem do tebe blázen," pronesl šeptem. "A jsem si zatraceně jistý, že budu i zítra."
Bill sklopil hlavu, zahanbeně zavřel oči. Bushido s povzdechem pustil chlapcovy ruce, aby si ho mohl přitulit do objetí. "Omlouvám se," hlesl Bill tiše, mezi prsty žmoulal košili na Anisově hrudi. "Já nevím, proč je tak lehké mě nalomit. Prostě… Hrozně se bojím toho, že se ráno vzbudíme a řekneme si, že nám to za to nestojí."
"Všechno tohle se samozřejmě stát může," Bushido souhlasně přitakal. Nechtěl chlapci něco slibovat, když neměl jistotu, že by slib mohl splnit. Pohladil ho po zádech. "Právě proto bys ale neměl myslet na budoucnost, Bille. Jsi hvězda světového formátu, užívej si dnešku a ničeho jiného," s úsměvem ho jemně políbil na čelo. Bill vydechl s jemným úsměvem usazeným na rtech. "Teď se ale zkus trochu víc usmívat, protože se obávám, že jinak tě Marcus rozdrtí stativem."
Bill se rozesmál. Rozmrkal slzy a zářivě se usmál. "Tak jdeme na to, ať můžeme domů."
Ani jeden z nich si nebyl vědom, že Marcus stál skrytě mezi dveřmi a bezostyšně je fotil i během jejich soukromé chvilky. A nevěděli, že rozhodně nemá v plánu si pořízené snímky nechat pro sebe.
*
Bill se naplno ponořil do jeho pracovního módu. Vzhledem k Bushidovým minimálním znalostem fungování showbusinessu se nabídl se svými dosavadními zkušenostmi, alespoň než mu najdou nějakého manažera nebo to bude zvládat sám. Pro Billa to znamenalo pořízení si druhého diáře, který výhradně zaměřil na Bushida. Nebylo to jednoduché, tuplem když museli sladit oba své rozvrhy společně. Navíc, kdyby to záleželo přímo na Bushidovi, zavřel by se do studia a nedělal nic jiného, než skládal hudbu. V Billovi se mlátila snaha být vůči němu vstřícný, ale nekompromisní. Nakonec se dohodli na jakémsi kompromisu, kdy Anis sice pár hodin denně ve studiu seděl, ale hned poté ho Bill hnal na nejrůznější schůzky. Zejména ale byla potřeba vytvořit promo snímky, od kterých se mělo odrazit všechno. Na nic neváhal a samozřejmě volal Andreasovi - byl nejpovolanější, takže spolu rozvinuli koncept, jakým směrem by se Anisova deska měla vizuálně ubírat, a po jeho schválení Andreas v zástupu svých přátel začal hledat fotografa. Chtěli někoho nového, neotřelého, kdo se toho nebojí.
Dostali úžasného kluka Joshe, který se nebál absolutně ničeho. Sice jim kompletně překopal úplně celý rozvrh, protože se nespokojil jen s jednodenním focením a někam je tahal celý týden, v různých denních hodinách, ale měli z něj radost. Ale ve chvíli, kdy je z postele vytáhnul v půl čtvrté s tím, že právě v tu chvíli je nejlepší čas pro focení, Bill celou dobu odevzdaně seděl v autě, v ruce třímal litrový termohrnek se silnou kávou od Anise a úpěnlivě se snažil neupadnout do bezvědomí.
Celá situace byla samozřejmě neuvěřitelně vyčerpávající, přičemž Billa rozčilovalo, že naprosto zbytečně. Nebyl jediný důvod, proč by musel být vtažený do úplně každé Bushidovy aktivity - bohatě stačilo, aby mu je zařídil. Právě z toho důvodu mezi nekonečné focení vmáčknul schůzku s Rollerovou, jejich probační úřednicí. Proto na sobě měl Bushido perfektně padnoucí oblek a v ruce třímal nádhernou kytici růží. Bill viděl, že je dva kroky od toho, aby mu růže narval do chřtánu. Protože zřejmě vytušil, co v nejbližší době opravdu udělá, k muži si přisednul a pohladil ho po stehně. "Usměj se trochu…"
"Nechci se usmívat," zavrčel Bushido. "Je to úplně směšné. Nevidím jediný důvod, proč bych měl vypadat takhle!"
"Ve skutečnosti jsi neuvěřitelně sexy," snažil se ho Bill s úsměvem rozptýlit. Mazlivě se otřel nosem o jeho tvář. "Potřebujeme vypadat reprezentativně, zlato. Chceme od ní, aby slevila z přísnosti trestu, takže by bylo dobré pro to něco udělat. A kytka je příjemný bonus."
Bushido cosi zabručel, ale objal chlapce kolem pasu a přisunul si ho k sobě blíž. "Za to ale budu chtít odměnu. Ani nevíš, jaký muka zažívám!"
Bill se s úsměvem otřel rty o jeho. "Myslím, že něco vymyslím. Ale teď se koukej usmívat, protože… Zatraceně, kdyby tu nebyly ty kamery, už bych byl opřený o zeď v nějakém kumbále a čekal na tebe, Anisi." Trhaně se zasmál, když Bushido frustrovaně zavrčel. Hbitě si chlapce přitáhl a tvrdě ho políbil. "Doma mi to můžeš vynahradit. A ten pásek… Klidně použij."
Bushido se nadechoval k odpovědi, ale jakmile se od Billa odtáhl, otevřely se dveře a v nich stála úřednice. Bill se upřímně usmál. Dneska vypadala mnohem lépe, než posledně, dokonce až hezky, takže Bill předem věděl, že nebude mít žádný problém jí lichotit, tentokrát nemusel lhát. "Slečno Rollerová, dnes vypadáte skvěle!" nenápadně nakopl Bushida. "Nový účes?"
"Přinesli jsme vám květiny, pro radost," vydoloval na tváři Bushido křečovitý úsměv.
Bill protočil očima, ale slečna Rollerová vypadala potěšeně, takže rozhodně nic nenamítal "Nečekala jsem, že si dobrovolně zažádáte o schůzku, takže hádám, že se něco děje?" vyzvala je dovnitř. Oba šli pokorně, div ne jako spráskaní psi.
"No, jak se to vezme," ujal se Bill slova, což Bushido samozřejmě uvítal s otevřenou náručí. "V podstatě je všechno v pořádku, troufám si za nás oba říct, že jsme se naladili na stejnou vlnu a konečně se nám začíná dařit. Ale… Abych byl upřímný, začíná nám hodně nevyhovovat ten režim, kdy musíme být pořád spolu. Anis si teď začíná budovat kariéru a já mám zase tu svojí, kterou si musím udržovat. Anis spoustu času tráví nahráváním, skládáním a celkově tvořením a brzy mu začnou nejrůznější PR akce. Takže … Hádám, že i v normálních případech se dodržuje nějaká pracovní doba, kdy nemusí být dva spolu. Napadlo mě, že bych vám každý týden posílal náš harmonogram, abyste měla přehled, kde se pohybujeme. Dost často se samozřejmě může stát, že se nám to bude prolínat, navíc bychom si bez problémů mohli nastavit hodinu, kdy ukončíme práci a půjdeme domů."
Úřednice se opřela do křesla a propletla si ruce. "No… Myslím, že v tom nebude problém. Jste spolu už pět měsíců a je znát obrovský pokrok. Takže ano, já s tím souhlasím. Nicméně mám pár podmínek," zapřela se o stůl. Bill potlačil nutkání protočit očima a s úsměvem přikývnul. "Pokud by se stalo, že jeden z vás dvou bude muset na pár dní odcestovat, chci to vědět s dostatečným předstihem a teprve až po mém rozhodnutí, zda vycestujete sami nebo ne, můžete někam jet."
"To zní rozumně. Ale myslím, že kdyby se někam letělo nebo jelo, jeli bychom oba," pousmál se Bill.
"Také chci, abyste měli celý den u sebe ochranku, ať už budete sami nebo spolu."
"To můžu zařídit já," ozval se Bushido.
"Nezlobte se, pane Ferchichi, ale to zrovna nechci," slečna Rollerová se pousmála. "Ráda bych, aby to nebyl někdo z vašeho bezprostředního okolí."
Bushido se zamračil. "Proč? Moji muži jsou perfektně vycvičení na ochranu lidí. Ovládají bojové sporty a mají povolení pro držení zbraní."
"Ano, právě kvůli těm zbraním nechci." Bill si úlevně vydechl. "Jsem si jistá, že ochranka pana Kaulitze je také kvalifikovaná."
"Máme osobní bodyguardy už od našich patnácti let. Nebude žádný problém najít někoho schopného i pro Anise."
"A pak je tu váš vztah," pronesla po krátké chvíli.
Bill zmateně nakrčil obočí. "Co tím myslíte?"
Rollerová se pousmála. "Nejsem slepá. Všimla jsem si, že se mezi vámi něco odehrává. Mně osobně to nevadí, dělejte si, co chcete. Ale jsou lidé, kteří by se proti tomu mohli ozývat, a tomu bych ráda předešla. Proto vám nepřikazuji, ale doporučuji, abyste svůj vztah dál drželi v tajnosti."
Bill se ve svém křesle nahrbil a okamžitě nejistě uhnul pohledem. "Stejně jsme zatím neměli v plánu to někde roztrubovat. Nikomu do nás nic není, je to naše soukromí."
"Právě proto vám radím opatrnost. Dávejte si pozor, komu věřit," povzdechla si. "No, ode mě je to prozatím všechno, takže můžete jít. Užijte si večer a děkuju za květiny. Kurýrem vám pošlu písemně nové podmínky."
"Mějte se hezky. A děkujeme," pousmál se Bill, než vyrazil z kanceláře. Bushido mu bude muset spravit náladu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.