Lehrer des Lebens 9.

9. dubna 2015 v 8:37 | Saline A. |  Lehrer des Lebens

13. října 2007, Jersleben
Po zhruba dvaceti minutové cestě, během které detailně rozebrali, proč a kdy se Bill rozhodl, že bude vegetarián, vypadalo, že Anis je tím upřímně fascinován. Cesta díky tomu utekla tak rychle, že Bill překvapeně zamrkal, když zastavili před dřevěnou roubenkou. Okouzleně vydechl. "To je nádherný."

"Počkej, až to uvidíš uvnitř," Anis s úsměvem pobral všechny jejich věci a chlapci pokynul. "Hej, holoto, vezu vzácnou návštěvu," zahulákal ode dveří domu.

"Nene!" z hloubi domu se ozval nadšený výkřik následovaný hlasitým dusotem. Jen co se Bill zul, už ho Kay popadl do náruče a vesele s ním zatočil. Očividně už měl upito. "Princezna dorazila."


"Tak hlavně opatrně, aby zase neutekla," Anis pobaveně pomohl Billovi vyprostit se z Kennethova sevření, přičemž chlapce automaticky objal kolem boků. Billovi na jeho dlaň sjel pohled, ale nijak neprotestoval. Jen se uculil. "Chceme přeci, aby se tu cítil dobře, ne?"

"Samozřejmě," pochopil Kay překvapivě rychle, couvaje do uctivé vzdálenosti. "Cokoliv, aby byl Bill spokojený a vracel se k nám častěji."

Bill se zasmál, ani slovem necukl na fakt, že Anis ho stále drží kolem boků. "Kdyby mě někdo pozval, pravděpodobně bych se ukázal už dřív."

"Kayi, než začneš se zpovědí, prosím tě," zastavil Anis Kayovi otázky s předstihem, "co kdybych Billovi první ukázal dům? Ty mu zatím můžeš namíchat jeden z těch tvých koktejlů," povzbudivě na něj mrknul. Ani nepočkal na jeho odpověď, rovnou si k sobě chlapce přitiskl a zamířil s ním do patra.

"Kolik myslíš, že už toho vypil?" Bill k němu vzhlédl.

"Rozhodně dost," Anis se rozesmál. Dostali se do malé útulné ložnice, do které se akorát vešla manželská postel a malá skříň vedle dveří. U čela postele okno přes půlku stěny zajišťovalo skvostný výhled k lesu a jezeru. "Tohle bude tvůj pokoj na noc. Kluci už si zabrali ty, které mívají normálně."

Chlapec s úsměvem přejel prsty přes látku nebes. "Kde obvykle spáváš ty?"

"Vlastně tady," Anis pokrčil rameny. "Mám tenhle pokoj nejraději, kvůli tomu výhledu. Ale říkal jsem si, že když tu máme tak speciálního hosta, že si zaslouží speciální pokoj."

"Počkej a kde budeš spát ty?"

"O nic se nestarej," s úsměvem ho Anis chytil za ramena. "Teď je důležité, aby ses skvěle bavil. Nic víc."

"Vždycky se dobře bavím, když jsem s tebou…" nejistě se Bill uculil, jemně zatahal za Anisovo tričko. "Předtím… jsem se ti nevyhýbal proto, že bych s tebou nebyl rád, ale…"

"Hej, Bu!" ozval se Kayův křik.

Bill si povzdechl, od Anise odstoupil. "Hej, nezapomeň na to. Později se tě na to zeptám," Anis konečky prstů pohladil chlapce po tváři, než s omluvným úsměvem zamířil za Kennethem. Útěchou pro Billa bylo, když zaslechl Anisovu výčitku, že to filipínský střevo si umí vybrat vždycky tu nejblbější chvíli.
~
Jak se ukázalo, Kay s Nyzem byli mnohem lepší společnost, než si Bill dokázal představit a upřímně litoval toho, že z prvního setkání si nic nepamatoval. Neustále házeli do vzduchu jeden fór za druhým, takže Bill ani nepotřeboval být opilý, aby ho bolelo břicho od smíchu. Proto byl trochu zklamaný, když oba vytuhli. Náladu mu zvedlo jen to, že se s nimi vyfotil, protože pozice, v níž usnuli, byla bezkonkurenční.

"Víš, normálně by jim kluci ve tvém věku něco přikreslili na obličej a teprve pak se s nimi fotili, ale ty…" Anis pobaveně zavrtěl hlavou, když chlapec ještě oba muže přikryl dekou. Nedivil by se, kdyby jim ještě připravil sklenku vody a aspirin. Nevěděl, že takové sklenky už dávno stojí na kuchyňské lince.

"Kdyby se tak někdo fotil se mnou, do konce života bych je proklínal. Nemůžu dopustit, aby tihle cukroušci proklínali mě," Bill s úsměvem dosedl na druhý gauč, vedle Anise. "Jen se na ně podívej!"

"To vynechám," Anis se rozesmál. "Na ty pošuky se dívám denně už pár let, už mě nic neobměkčí, Bille."

"Jak ses s nimi seznámil?" Bill k němu zvědavě vzhlédl. Konečně se i natáhl pro džbán, do kterého mu Kay připravil speciální dárek.

"Hrozně dlouhá historie," Anis se pousmál. Natočil se, aby na chlapce mohl bez ostychu zírat. "Poznal jsem je oba v mých nejdivočejších letech."

"To znamená co?"

"Věděl jsem, že se zeptáš," s úsměvem sledoval, jak se Bill uvelebuje, díky čemuž se přisunul blíž k Anisovi. Byli od sebe sotva pár centimetrů. "Víš, je mi dvacet devět. Školu jsem dodělal teprve vloni. Než jsem přišel k rozumu, byla to poměrně dlouhá cesta. Akorát nevím, jestli ti to mám rozvést nebo ne. Mohl bych v tvých očích klesnout."

Bill se pousmál, jemně mu stiskl zápěstí. "To se nestane."

Anis mu úsměv vděčně oplatil, prsty přejel po jeho dlani. "Víš, přezdívka Bushido není jen tak, má své opodstatnění. Neměl jsem jednoduché dětství, ale o tom bych raději prozatím nemluvil. To zase někdy příště," opatrně s ním propletl prsty. Bill ho povzbudil jemným stisknutím. "V pubertě jsme na tom s rodinou nebyli moc dobře. Máma na mě a bratra byla sama a já… No, byl jsem zmetek. Ale pro svojí mámu jsem chtěl udělat cokoliv, abych jí mohl ulehčit. Vydělával jsem si prodejem drog," trpce se zasmál. "Nakonec mě za to samozřejmě zabásli, na tři roky. Vyučil jsem se tam lakýrníkem," pobaveně na Billa mrknul. "Tam jsem se seznámil s Flerem, který mě seznámil tady s Kayem a Nyzem. Hodně jsme pak spolu sprejovali a tak."

"Wow," hvízdnul Bill obdivně. "Tak teď jsi v mých očích naopak stoupnul. I přes tohle všechno jsi nakonec dodělal vysokou a stal se z tebe učitel!"

"Víš, jak se to říká - kdo neumí, učí," rozesmál se Anis.

Bill odložil prázdný džbán. Šlo téměř vidět, jak se uvolnil a z ramen mu spadly téměř veškeré zábrany. Opřel se bokem o Anise, ruce stále propletené. "To není pravda. Jsi skvělý učitel. Sice na tvoje hodiny nechodím, ale jako třídní jsi boží."

"Zapomínáš, že já jsem boží ve všem!"

Bill k němu vzhlédl, alkoholový opar se mu usazoval v očích. "To jsem ještě neměl šanci zjistit…" podotkl tiše.

Anis ztěžka polkl. "Bille…"

"V pátek jsem se ti nevyhýbal proto, že bych s tebou nechtěl být. Ale proto, že s tebou chci být až moc. Jsem tak zmatený, Anisi," zakňoural Bill, svezl se mu do náruče. Zavrněl, když ho Anis objal kolem pasu. "Bože, tolik se mi líbíš. Nemáš ani ponětí, jak moc. A mě to tak děsí! Jsi můj učitel, Anisi. Neměl bys mě přitahovat, je to zakázané. A ty řeči, které kolují po vesnici, když jsi mě posledně vezl. Tolik se bojím, že z toho budeš mít problémy. Nemůžeš se mi líbit, Anisi."

Anis v naprostém šoku zíral před sebe, naprázdno otvíraje a zase zavíraje pusu. Ani v nejmenším nečekal tak upřímnou chlapcovu zpověď a tak nevěděl, jak reagovat. Když konečně našel ta správná slova, všiml si, že chlapec v jeho náruči pokojně oddechuje. Kayova alkoholová bomba očividně zafungovala i jako prášky na spaní.

Opatrně, aby ho nevzbudil, ho v náruči zvedl a zamířil do patra do jeho ložnice, kde ho uložil do postele. Peřinu mu přitáhl až po ramena, zatímco chlapec slastně zafuněl. Anis se při pohledu na něj neubránil úsměvu. "Abys věděl, taky se mi líbíš. Zatraceně moc. A klidně bych s tebou porušil všechna pravidla," zamumlal mu do ucha, než se s povzdechem odebral do vlastního pokoje. Ani ho nenapadlo, že by se jeho slova mohla dostat až do mozku spícího chlapce. Natož, že by si to mohl ráno pamatovat…
~
14. října 2007, Jersleben
Bill nikdy nebyl vděčnější, že se probudil sám v prázdné posteli. Nevěděl sice, kdy odpadl a jak se do postele dostal, ale pamatoval si úplně každé slovo, které mezi ním a Anisem padlo. Bože, proč neuměl tu svojí ukecanou pusu držet zavřenou? Nejraději by si zalezl pod peřinu a celý den zíral z okna, protože výhled, ten byl opravdu skvostný.

Sebral ale veškerou svojí odvahu a z postele se vyhrabal. Ještě se krátce zkulturnil v koupelně, než konečně zamířil za ostatními, které už bylo slyšet z přízemí. "Dobré ráno," nervózně na ně mávnul ode dveří, nervózně pohledem pokukujíc po Anisovi.

"Ou, odložte oheň, cítím tu trochu dusno," houknul Kay pobaveně, když se Anisův a Billův pohled střetl. Měl pravdu, napětí by se mezi nimi dalo krájet. "Ale princezno, díky za tvojí první pomoc na kocovinu," zvesela si ho přitáhnul a vtisknul mu pusu na rty.

Bill v šoku zamrkal, když to samé udělal i Nyze. "Asi… Není zač?" Anis vyprsknul smíchy. Napětí povolilo.
 


Komentáře

1 Tori | 9. dubna 2015 v 15:52 | Reagovat

Moje nejoblibenejsi povidka, skvele! Mam tu fakt rada povahu Bushida. Tesim se na dalsi dil. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.