Lehrer des Lebens 10.

24. dubna 2015 v 10:08 | Saline A. |  Lehrer des Lebens

14. října 2007, Loitsche
"Můžeš prosím zajet tamhle?" Bill ukázal na malinké parkoviště u ještě menšího obchodu. Bylo hezky stranou od zraků ostatních, takže je nikdo nemohl sledovat z okna. "Nechci, aby vznikaly další drby. Jsou tady na to specialisti a mohli by ti zadělat na problémy," vysvětlil, když Anis bez námitek zaparkoval na určeném místě.
"Nemusíš mi to zdůvodňovat, já to chápu. Malá vesnice s tuctem přestárlých ženštin, které v minulém životě určitě fungovaly jako rozvědky," Anis pobaveně odfrkl a Bill se upřímně rozesmál. "Děkuju za ten víkend, Bille. Byl…" nejistě se poškrábal za uchem, než k němu vzhlédl. "Užil jsem si ho," opravil se s úsměvem. "A kluci, soudě podle toho jak se tvářili, když jsme odjížděli, tě taky rádi uvidí znovu. A co nejdřív."
"Hrozně se mi tam s vámi líbilo," přiznal Bill, Anisovi úsměv vřele oplatil. "Nejraději bych tam s vámi zůstal ještě aspoň týden."
Anis si promnul zápěstí. Bojoval s nutkavou potřebou chytit chlapce za ruku. "Klidně se můžeme někdy domluvit a o prázdniny tam zajet. Navíc, po maturitě budeš mít hromadu volna."


"To už před ní," rozesmál se Bill. "Ten jejich úžasný svaťák pro mě bude už asi od února. Spoustu věcí mám nastudovaných už teď a některé si už jen zopakuju. Mám to na háku."
"Hádám, že budu mít na koho být pyšný při maturitě," Anis se pobaveně zasmál. "Nicméně, zítra začneme s náhradou tělocviku. Jednak ti připravím formulář na uvolnění, takže přijď na osmou, ať si to v klidu vyplníš a odpoledne tam zůstaneš, třeba na hodinu?"
Bill vytáhl deník od Anise, bleskově zkoumaje termíny jízd v autoškole, než se k němu znovu otočil s širokým úsměvem. "Zítra klidně i dvouhodinovku. Co budeme dělat?"
"Dostal jsem bojový úkol a hodlám tě do něj zasvětit. Máš rád knihovny?"
"Uh! Sice nečtu nic kromě věcí do školy, ale knihovny rád mám. Zbožňuju vůni starých knížek."
"V tom případě zítra budeš v sedmém nebi."
"Dobře," Bill s kývnutím zalovil na zadních sedačkách pro kabelku. "Takže se budu těšit na zítřek a ještě jednou moc děkuju za víkend," s úsměvem se naklonil, aby ho mohl políbit na tvář. Stávalo se to zvykem, už ani nebyl tolik rozpačitý.
Anis něco spokojeně zamumlal, jemně chlapci stiskl stehno. Věnoval mu jeden ze svých nejširších a nejkrásnějších úsměvů, než Bill vylezl z auta a, s kapucí vraženou hluboko do obličeje, spěšně vyrazil domů.
~
Ležel na břiše, s nohama zkříženýma v kotnících houpal ve vzduchu a otráveně listoval časopisem. Byl u Toma v pokoji, aby s ním probral víkend, ale zatím neslyšel nic jiného, než že Amanda má čtyřky přírodní prsa, Denise prvotřídní zadek a Kate, ta je prostě š-u-k-a-t-e-l-n-á! Protočil očima. "Co Ferčák?"
"Kdo?" Bill vzhlédl, zmatený skutečností, že Tom se skutečně na něco zeptal namísto toho, aby mluvil jen o sobě. "Oh, ty myslíš Anise, jasně. No…" rozpačitě odložil časopis stranou.
"A jéje," protáhl Tom. S hupsnutím se usadil vedle Billa. "Tvoje no nikdy nevěstí nic dobrýho."
Bill se krátce zasmál, zavrtěl hlavu. "To je sice pravda, ale tentokrát je to všechno v pohodě. Teda… Opili mě. Hrozně moc mě opili. Ale byl u toho jen Anis a já naštěstí jen mluvil. Ale řekl jsem toho hodně, Tomi," výmluvně k němu vzhlédl. "Řekl jsem mu, že se mi líbí."
"Co on na to?" Tom pobaveně pozvedl obočí.
"No… Sice už jsem teda tak nějak spal, ale… Řekl, že se mu taky líbím. A že by se mnou klidně porušil všechny zákazy," zčervenal.
Billův bratr se upřímně rozesmál, poplácal ho po zádech. "Super, tak to ti dám nějaký kondomy, kdyby náhodou něco."
"Tome!" zaskučel Bbill rozpačitě, zabořil hlavu do peřin. "Ty jsi hrozně perverzní prase! Ještě jsme si ani nedali pusu, a kdo ví, jestli si jí vůbec dáme, a ty už nás vidíš v posteli! Jak můžeš být můj bratr?" koutkem oka na něj pohlédl, na rtech mu pohrával stydlivý, ale pobavený úsměv.
"Jeden z nás dvou musí být zkažený," zazubil se. "Kdy ho zase uvidíš?"
"Zítra po škole mám náhradu za ten tělák. Ale je to ve škole, takže víš co… Nic nebude."
"Proč?"
Bill se rozesmál. "Ježíši Tome, nemyslíš, že na první polibek jsou lepší místa?"
~
15. října, Magdeburg
Bill urputně míchal lžičkou čaj, který hned po příchodu dostal od Anise, a líně se otáčel na židli dokola. Sotva k Anisovi přišel, dostal od něj k čaji hrstku lejster s asi miliardou otázek. Valnou většinu jich měl vyplněnou, ale pak tu byly otázky, na které nevěděl, co napsat.
"Myslel jsem, že máš úřadovat," zastavil jeho divokou jízdu na židli Anis rázným uchopením opěrky.
Bill sebou polekaně trhnul. Byl tak znuděný, že si ani nevšiml, že už se blížil konec hodiny. "Já úřadoval!" vyhrkl a odložil hrnek na stůl. "Ale někdy prostě nevím, co napsat. Co mám asi odpovědět na otázku, proč žádám o uvolnění? Že mám panickou hrůzu z toho, že se zpotím a rozmažu si make-up?" odfrkl si ironicky.
Anis se se smíchem opřel o stůl, Billa sleduje. Nabubřele špulil rty, očividně ho rozčilovalo, že něco nezvládl úplně sám. "Napiš tam psychické problémy, to už obhájím."
"Díky, napíšu, že mám psychický problémy a nepustí mě na zkoušky v autoškole a na výšce si budou myslet, že trpím nějakou poruchou," zabručel otráveně.
"Bože, ty jsi ale negativní!" Anis protočil očima, ale shovívavě se usmál a opatrně mu prohrábnul vlasy. "Tak tam napiš problémy se spolužáky. To už obhájím stoprocentně a dál se to za tebou nepotáhne."
Bill s přivřenýma očima zavrněl, když se Anisovy dlouhé prsty propletly jeho vlasy a přikývl. "Můžeš mi, prosím, podat tužku?" nejistě k němu vzhlédl - tužky byly za Anisem a neexistoval jediný způsob, jak by se protáhl kolem něj a nemusel by se na něj natisknout celým tělem. Pitomě řešený stůl.
Anis měl ale dneska až moc dobrou náladu. Naoko dramaticky si promnul rameno. "Promiň, mám nějak bolavý záda. Budeš se muset natáhnout."
Bill frustrovaně zaúpěl a div si nedupnul, když se neochotně postavil. Okamžik se snažil vymyslet způsob, jak to udělat nějak šikovně, ale ať už měl ruce dlouhé sebevíc, prostě neexistoval žádný způsob. S povzdechem se naklonil, šmátraje po stojanu s tužkami. Bohužel pro něj, Anis to ráno použil nějakou extrémně božskou kolínskou, takže Billa stálo veškeré přemáhání, aby se nepřitulil k jeho krku. Jako kdyby nestačilo, že se nemohl posadit, přestože propisku už křečovitě svíral v ruce. Anis se zhluboka nadechl. Jemně, ale přesto pevně ho chytil za boky. prsty přejel po odhalené kůži, když se mu lehce vyhrnulo tričko.
Bill zavřel oči. Bázlivě se o staršího muže opřel, dlaní přejel přes jeho paže. "Anisi," zamumlal tiše, když se odvážil k němu vzhlédnout.
Byla to vteřina. Jediná vteřina dokonalého momentu. Jenže pak se ozvalo zaklepání a oba vrátilo zpět do reality. Bill bleskově popadl formuláře a usadil se na místo pro "návštěvy", horlivě vyplňoval všechny otázky, když Anis vyzval příchozí osobu ke vstupu.
Bill ani nedýchal, tak rychle měl všechno vyplněné. S díky papíry položil na učitelův stolek a popadl své věci. Aniž by se ohlédl, jen s tichým zamumláním rozloučení vyběhl z kabinetu, rudý až za ušima.
"Už zase byl u Anise. Myslíš, že to spolu táhnou?" zaslechl za sebou. Zadrhl se mu dech. "Podívej se, jak vypadá," odfrkl si někdo posměšně. "Laciná kurva. Bůh ví, komu všemu musel nastavit zadek, aby měl takový ústupky."
Do očí se mu nahrnuly slzy. Tušil, že pár lidí si něco šušká, ale tohle ho zasáhlo. O to víc, že dané osoby se ani nesnažily šeptat. Mluvily tak, aby je perfektně slyšel.
Ladně zaplul na záchody, koutkem oka obhlédl pomlouvající. Okamžitě se zamknul v jedné z kabinek. Roztřesenýma rukama si zajel do vlasů a urputně se snažil popadnout dech, který mu docházel. Ignoroval slzy, které mu tekly po tvářích a rozmazávaly tak pracný make-up.
Nemohl uvěřit, že po čtyřech letech tvrdé práce a spousty odpírání, jen aby dosáhl co nejlepších výsledků, ho teď, těsně před maturitou, obviní z toho, že musel někomu lézt do postele, aby toho docílil. Ztěžka dosedl na záchodovou mísu a složil hlavu do dlaní.
Zoufale potřeboval, aby ho někdo objal, a zároveň nechtěl, aby ho teď někdo viděl. Nejlepší by bylo, kdyby mohl jít domů a zalézt do postele, ale máma by mu omluvenku na celý den nenapsala. Už tak stačilo, že jí bude muset vysvětlovat, kde byl druhou hodinu, vzhledem k tomu, že už dvacet minut brečel na záchodě. Andreas mu za tu dobu psal už aspoň desetkrát podle vibrací, které cítil v kapse. Pravděpodobně ho zabije hned, jak ho uvidí. Pravděpodobnější však je, že se zabije sám - jen aby se nemusel podívat Anisovi do očí.
 


Komentáře

1 Tori. | 24. dubna 2015 v 22:50 | Reagovat

Super díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.