Die Umerziehung 28.

13. dubna 2015 v 8:26 | Saline A.

Cesta do Hamburgu se ukázala jako velice příjemné zpestření všedních dní. Nejeli tam sice kvůli ničemu extra důležitému - Billa si vyžádal management rozsáhlé sítě hotelů po celém světě jako tvář své následující kampaně, což ho zas tolik neinteresovalo, ale Bill s Bushidem si to užili i tak naplno. Sexem, samozřejmě. Původně mysleli, že na noc zůstanou v hotelu, ale protože obchodní schůzka se protáhla do nekřesťanských hodin, během kterých navíc do Billa z každé strany někdo naléval víno a pořád do něj něco hustili, a on tak brzy odpadával únavou, Bushido rozhodl o odletu ještě ten večer. Bylo zbytečné Billa tahat do hotelu, když se mohl prospat v letadle, a poté ve své vlastní posteli.
Takže když v brzkých ranních hodinách odemykal byt, nejenže v rukou držel všechna Billova zavazadla, kterých měl na krátkou schůzku až podezřele moc, ale také Billa samotného, protože od usnutí v letadle nebyl schopný ani jediného kroku. Každý, kdo Bushida s jeho nákladem viděl, pobaveně kroutil hlavou. Vypadal jako nějaký vandrák, který je opilý a snaží se balancovat na rozžhaveném laně nad propastí s plnýma rukama. Děkoval mocnému Alláhu, když chlapce konečně uložil do postele. Jedinou odměnou mu bylo, že Bill, i ze spánku, pro něj natáhnul ruce a žádal si ho k sobě.

*



"Hmm, jo," zamručel Bill slastně a opřel se o lednici, pozoruje Bushida u plotny. "Tenhle výhled bych mohl mít denně. Tvoje široký ramena v kombinaci s tou prdelkou," spokojeně si mlasknul, načež s úsměvem k Bushidovi přešel a zezadu ho objal kolem pasu, ruce lenivě zasouvaje pod látku tepláků. "A ještě nám děláš jídlo na cestu. Zatraceně, to je perfektní," líbnul ho na krk. Bleskově si ukradl jeden z hromady maličkých lívanců a znovu se k muži zezadu natiskl. "Asi bych si měl dávat očistnou sprchu častěji, když během ní dokážeš i uvařit."

Bushido se rozesmál, zatímco chlapcovu dlaň nasměroval blíž ke svému rozkroku, který už začínal pomalu ožívat vlastním životem. "Mám pocit, že si až moc začínáš zvykat na nějaké rozmazlování, kotě asi tě to budu muset odnaučit."

"Neboj, dneska budeš celý den zavřený ve studiu a já budu s Tomem," Bill zamručel. Štíhlými prsty přejel po celé délce Bushidova penisu, hravě ho škádlil. "Takže dneska mě ani rozmazlovat nemůžeš."

"Myslíš, že tě nemůžu zprznit v té maličké kuchyňce tam?" sám stisknul Billovu dlaň u svého kořene.

"To samozřejmě můžeš," s tichým stenem Bill skousnul kůži na mužově rameni, nechávaje po sobě zarudlý flek. "Ale ne dnes, drahoušku. Dneska se musím věnovat bráškovi."

Bushido frustrovaně zavrčel a raději odstavil pánvičku z plotny, když se začal se slastně zakloněnou hlavou přirážet do Billovy dlaně. Koho zajímá jídlo, když vám štíhlounké dlouhé prsty přináší božskou slast? "Občas… bych tvýho bráchu zakousnul," zaúpěl. Billovy prsty ho pohladily po špičce, než se rozhodly, že se tam na chvíli zdrží, zatímco jeho rty pro změnu laskaly snědou pokožku na krku. Poprvé po dlouhé době cítil, jak ho přivádění k vrcholu někoho druhého přenáší přes okraj taky.

Zezadu se o muže otíral rozkrokem, když se intenzita vzrušení začala zvyšovat. Hbitě se k sobě přetočili čelem a spojili rty v hladovém polibku, zatímco se o sebe začali naléhavě třít. Už po pár vteřinách si ale Bushido vyzvedl chlapce kolem boků a přes vrstvy oblečení proti němu přirážel. Nebylo to sice tak dobré, jako kdyby byl přímo uvnitř něj, pocit to ale pořád byl skvělý.

Jen co oba dosáhli svého nebe, vyčerpaně se vydýchávali ve vzájemném sevření. Bill si užíval slastného pocitu, když mu zakručelo v břiše. Rozesmál se. "Příště musíme udělat opačné pořadí. Snídaně, sex, sprcha, případně druhá snídaně. Jinak mě zabiješ."

*

Tom s přimhouřenýma očima sledoval Billův a Bushidův příchod oba dva byli očividně dobře naladěni, ale Bill… ten zářil jako sluníčko. Dokonce i na dálku Tom cítil, jak z něj vyzařuje nesmírná pozitivní energie, nadšení a láska. Kdybyste ho neznali, nejspíš by vás ta přemíra citů položila. Tom naprázdno polkl, úplně ho to ochromilo.

Když Bill svého staršího bratra konečně zaznamenal, něžně se usmál. Stiskl Bushidovi loket a věnoval mu také jeden úsměv s přáním hezké práce, než se k Tomovi rozešel "Ahoj, Tomi," sklonil se k němu do křesla a políbil ho na tvář. "Sluší ti to."

Tom si povzdychl. S energií, která z jeho dvojčete vyzařovala, se nemohl ubránit úsměvu. Pohladil ho po zádech. "Jo, ty zase vyloženě záříš."

Všiml si ruměnce v jeho tvářích, zatímco se s pokrčením ramen posadil do sousedícího křesla. Poskládal si nohy pod sebe pro pohodlnější sezení, než k Tomovi znovu vzhlédl. "Jsem šťastný, někde se to odrazit musí," zamumlal se skrytou výčitkou. "Jen mi chybí můj starší bratr."

"Bille, omlouvám se," Tom si promnul kořen nosu. "Já jsem…"

"Myslel, že už pro mě nejsi na prvním místě?" dopověděl za něj Bill tiše. Tom si poposedl, takže Bill příčinu odhadl správně. "Myslel jsem si to… Tomi, jak tě tohle mohlo napadnout?" propletl s ním něžně prsty. "Myslel jsem, že je jasné, že ať už se stane cokoliv, vždycky pro mě budeš na prvním místě za všech okolností. Natož, aby nastala situace, že by tě nahradil v podstatě pořád neznámý člověk, nebo kdokoliv jiný. To prostě neexistuje. Dokonce jsem přemýšlel i nad tím, že bychom se mohli sestěhovat."

"Fakt?" Tom k Billovi překvapeně vzhlédl od jejich spojených dlaní. Bill vždycky tvrdil, že s Tomem bude žít, až najde rovnováhu uvnitř svého příšerně chaotického mozku. Čekal, že se tak stane, až jim bude aspoň třicet, zdali vůbec někdy.

Bill s úsměvem přikývl. "Ale to vyřešíme později, na to je ještě čas. Teď si vážně musíme promluvit o Anisovi, protože s ním ještě pár měsíců žít budu muset a… vážně ho mám rád, Tomi," zamumlal nejistě.

"Ale proč? Vždyť je to neurvalý nadržený prase!"

"Stejně, jako já jsem zmalovaná buzerantská diva, která žije jen pro sex?" trpce se Bill pousmál. Předsudky. Předsudky všude. "Protože on takový není. Ne v hloubi duše, kterou jsem měl tu čest poznat," odmlčel se. "Víš, měl jsem v poslední době pár hodně špatných dnů. Nejdřív to zhroucení u toho soudu, pak noční můry, problémy s tebou. Měl jsem trochu plačtivé období a kupodivu to byl právě Anis, kdo byl vždycky u mě a v objetí mě držel tak dlouho, dokud jsem se úplně neuklidnil. Moc hezky se mi s ním vždycky povídalo, i když byl ze začátku idiot. Ale nějak jsme si k sobě, i přes to všechno, našli cestu. A možná právě díky tomu jsem ho začal mít rád," s něžným úsměvem sklopil pohled. "Nebylo to jen kvůli tomu, že jsem vedle něj každý večer usínal a ráno se zase probouzel, nebo kvůli jeho řečem a chování. Zamiloval jsem se do něj během té cesty k jeho srdci. Díky těm střípkům, které mi dovolil vidět, a díky těm drobnostem a maličkostem, ukázkám dobra. Každý jeho čin totiž skrytě volal o pomoc, aby to mohl dát najevo. Všechnu tu lásku, kterou myslel, že pohřbil s maminkou," uvědomil si. Bože, Anis zoufale potřeboval někoho milovat.

"Vážně myslíš, že dokáže milovat?"

"Tomi," Bill ke svému bratrovi vzhlédnul, něžně ho pohladil po tváři. "Ten muž celý rok od smrti jeho maminky, když byl ve vězení a dokonce i teď, ob den dává do její nejoblíbenější vázy čerstvé květiny. Vyčítá si, že se s ním nebaví jeho bratr. Ten člověk je plný lásky, kterou nemá komu dát."

"Možná bych ti měl věřit a taky mu dát šanci," zabručel Tom neochotně.

Bill mu vděčně stiskl ruku a přikývl. "Jenom nechápu, proč jsi s ním byl v pohodě, když já s ním měl problémy."

"Protože dokud jsi ho nesnášel, neměl šanci dostat se k tobě blíž, než já. A čím víc jsem tě k němu cpal, tím větší odpor jsi k němu cítil. A pak skončilo turné a já neměl šanci to nijak ovlivnit, takže jsem začal být nervózní a nevrlý. Od začátku jsem v něm totiž viděl konkurenci."

"Tome, ty jsi ňouma," rozesmál se Bill a přelezl k němu na klín, objímaje ho kolem krku. "Nikdy ti nikdo nemůže konkurovat!"
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.