Lehrer des Lebens 3.

19. února 2015 v 12:54 | Saline A. |  Lehrer des Lebens

2. září 2007, Magdeburg
První věc, která chlapci těsně po probuzení proběhla hlavou, byla, že jeho postel je pohodlnější než obvykle. Hned vzápětí se nad tou myšlenkou pozastavil. Jeho postel? Kdy se dostal domů? Jak? S kým? Zavrtěl se v hlubokém zamyšlení, kvůli čemuž do něčeho vrazil. Do něčeho měkkého. Ztuhl. Pomalu, v duchu se připravujíc na všechny možné varianty, otevíral oči. Sotva ale spatřil osobu vedle sebe, úlevně vydechl.

Jak široký, tak dlouhý, se vedle něj rozvaloval Andreas. Blonďaté vlasy mu trčely do všech stran, zatímco z pootevřených rtů se mu linul opilecký dech, který by dokázal oživit mrtvého a vzápětí ho zase zabít. Bill znechuceně nakrčil nos a odvrátil se, Andreasův dech mu připomínal vlastní kocovinu a bolest hlavy. Se zaúpěním se zabořil zpátky do polštářů a zachumlal se pod peřinu. Sice nepoznával ani jednu jedinou věc z pokoje, v němž se nacházel, ale byl v něm s Andym, takže nemohli být někde ve špatném prostředí. Víc ho zajímat nemuselo.


~
3. září 2007, Berlín
Bill měl nutkání netrpělivě se zavrtět. Už téměř dvě hodiny ležel na lehátku a nechával postaršího muže, aby mu po kůži rejdil tetovacím strojkem a zanechával za sebou černou stopu. Po dlouhé době už to konečně začínalo vypadat jako na jeho návrhu. Jeho tatér byl sympaťák každým coulem, ale Billa mnohem víc, než jeho názory, zajímal motiv, kterého si všiml na fotografii za stolem.

"Co znamená támhle ten symbol?" ukázal na ni Bill konečně.

"To? To je Bushido," usmál se. "Vlastně je to arabsky a znamená to písmeno, ale má ho muž co si říká Bushido. Znamená to cesta bojovníka. Co, že tě zaujalo právě tohle?"

"To tetování má můj třídní učitel. Dělal jsi ho ty?"

"Tak Bu je tvůj učitel?" muž se upřímně rozesmál. "Sakra, to bych do toho divocha nikdy neřekl. Ale teď klid. Jen chvilku a máme hotový i tohle skvostný dílo," umlčel ho. A tak chlapci nezbývalo než sledovat jeho práci a v duchu přemýšlet nad tím, jaká tetování jeho učitel ještě skrývá.
~
4. září 2007, Magdeburg
"To by mě teda zajímalo, co za chytráka letos sestavovalo rozvrh," otráveně zafuněl Andreas, zatímco Bill vedle něj cupital s širokým úsměvem. Silou vůle ignoroval bolest vystřelující z jeho levé paže. "Přestaň se tak smát nebo ti příště budu volat ve čtyři ráno."

"Promiň, vážně to nebylo schválně," Bill se krátce zasmál. "Ne, že by mi teda vadilo, že jsem si přispal namísto toho, abych sledoval vaše upocený smradlavý těla. Ale včera jsem po tom tetování ještě pomáhal Tomovi s učením do autoškoly."

"No jo vlastně, už ho to brzo čeká, co?" uculil se blondýn. "Už aby to bylo, konečně se bude moct jezdit kamkoliv autem. Nebudeme muset vstávat tak brzo."

"Andreasi, prosím tebe ty děláš, jako kdybys teď snad vstával nějak extra brzo. Vždycky jsi došel dvě minuty před odjezdem autobusu."

"No a? Stíhal jsem to," rozesmál se.

"Bille!" rozeznělo se chodbou. Chlapec sebou polekaně trhnul, okamžitě se za hlasem otočil. Zaúpěl, když spatřil jejich třídního učitele, jak se k nim blíží. "Neviděl jsem tě na tělocviku."

"Pane Ferchichi! Omlouvám se, včera jsem dlouho studoval s bratrem a zaspali jsme," kajícně sklopil pohled.

"Hádám tedy, že omluvenku máš?"

"Uh-huh?" Bill nakrčil nos. "Víte, mamka byla už na odchodu do práce a nestíhala to. Ale zítra vám jí určitě donesu, fakt!" přesvědčivě pokýval hlavou, zatímco Andreas se v pozadí tiše chechtal. Jakmile totiž Bill slíbil, že něco donese druhý den, obvykle jste to z něj tahali ještě příští půlrok.

"No dobře," neochotně Anis přikývl. "Ale ať se to nestává často, dobře? Výslednou známku tvořím i z účasti na hodinách, tak ať ti to neublíží. A tu omluvenku chci do konce týdne, dobře?"

"Jste skvělý," Bill se vděčně usmál. Stará Schmidtová už by div nedonutila ředitele, aby obvolal sociálku a nechal prozkoumat celou jejich rodinu. Byla příšerná bestie. "Zítra tu omluvenku určitě donesu."

Učitel přikývl a zastrčil si menší notes do kapsy. Bill, sledujíc jeho pohyb, si tak konečně všiml, co má jeho třídní učitel na sobě. Volné tepláky a upnuté tílko. Díky tomu si chlapec mohl všimnout i potetovaných paží. Musel uznat, že mu to sluší. Pod oblekem schovával jak vypracované, tak potetované tělo. Bill se pro sebe uculil.

"Bille, musíme jít, máme hodinu ve třetím patře," zahučel Andreas.

"Kruci, no jo," zaúpěl černovlásek, než učiteli zamával a připojil se k Andreasovi. "Všimnul sis těch tetování?" zamumlal tiše.

"Bille, vždyť nám je ukazoval už v pátek," Andreas se krátce zasmál. "Asi hodinu jste řešili návrh na tohle tetování," prsty opatrně poklepal na kamarádovu paži, kde už se pomalinku hojilo Billovo nejnovější tetování.

Freiheit 89, ozdobným písmem. Na to byl ze všech svých tetování prozatím nejpyšnější. "Počkej, v pátek?" zarazil se. Zmateně na svého přítele pohlédl. "On tam byl? A já se s ním bavil?"

"Bille, asi od desíti jsme byli s ním a jeho dvěma kamarádka a všichni jsme pak šli do tátova bytu, kde jsme pokračovali až do tří do rána. Dal jsi mu pusu."

"Co jsem mu dal?!" Bill v šoku vyděšeně vyjekl. "Sakra Andreasi, prosím tě řekni mi, že sis dělal legraci, protože já si z pátku nepamatuju vůbec nic. Teda krom toho, že Alex nepřišel kvůli nějaké děvce," zabručel.

"To chce klid, byla to jen pusa na přivítanou," Andreas se zazubil. "Ale byl to celkem zábavný večer. Škoda, že si ho nepamatuješ. S tříďou se dost dobře baví. A je pravda, že ty jsi s ním pár hodin prokecal."

Se zaúpěním Bill dosedl na své místo a složil hlavu do dlaní. "No bezva, takže mě podvedl můj přítel, ale ještě jsem půlku noci propil se svým třídním učitelem a vůbec si to nepamatuju. A co hůř, nikdo se ani neobtěžoval mi to říct," ztišil hlas, když dorazila matikářka.

"Vzhledem k tomu, že jsi s ním začal mluvit ještě před tím, než ses dostal do svého typického stavu zapomnění, jsem myslel, že si to budeš pamatovat," Andreas pokrčil rameny. "Ale musím ti říct, že vám to spolu moc slušelo!"

"Co to zase meleš?" Bill na něj nevěřícně pohlédl.

"No, že když jste se k sobě mačkali na tom obrovským gauči a pořád si něco špitali, že jste byli poměrně rozkošní."

Bill zmateně zamrkal, než se od svého přítele odvrátil a pohlédl na učitelku matiky. "Vzhledem k tomu, že si nic nepamatuju a ty si určitě vymýšlíš, mě to už vůbec nezajímá," pronesl, pevně rozhodnutý. Andreas si určitě vymýšlel. Nemohl být tak hloupý, aby k sobě domů zval jejich třídního učitele i s jeho přáteli. To, že vypadal hodně sympaticky, nic neznamenalo. Snad by si pamatoval, kdyby strávil večer se svým učitelem. Nebo snad ne?

~

Bill byl, slabě řečeno, rozrušený. Vypadalo to, že každý ze školy, včetně těch, kteří byli opilí ještě dřív, než s Tomem na párty vůbec dorazili, věděli o tom, že Bill strávil večer s panem Ferchichim. Všichni až na Billa. Takže čím víc lidí Billa zastavovalo a na průběh večera se ho ptalo, tím víc rostla míra jeho frustrace. Jak to, že si to všichni pamatovali, jen on ne? Zas tolik toho vypít zase nemohl!

"Hej, Billy!" otočil se za hlasem svého bratra, který k němu mířil s širokým úsměvem. "Tady jsi."

"Kde jinde bych byl?"

"Hej, vyndej tu osinu ze zadku," Tom se pobaveně zazubil, objímajíc bratra kolem ramen. "Co se děje, že se takhle šklebíš?"

"Očividně jsem celý pátek strávil se svým třídním učitelem a pamatují si to všichni kromě mě," zavrčel Bill.

"No a to vadí?"

"Samozřejmě, že ano!" vyhrkl. "Co když jsem udělal nebo řekl něco pitomýho a úplně se tím ztrapnil? Tak si to nebudu pamatovat?"

Tom se rozesmál. "To je na tom právě to nejlepší, Bille. Pokud zapomeneš, že se něco stalo, znamená to, že máš šanci začít od začátku a nechat na sebe udělat nový první dojem."

"Co to sakra…?" Bill nakrčil nechápavě nos, ale zhluboka se nadechl a na Toma pohlédl. "Co jsi mi chtěl?"

"Ze středy na čtvrtek má Patrick volnej byt, chce udělat nějakou menší party. Jdeš do toho?" pomalým krokem se vydal směrem ze školy.

"To je přes týden a o školu, Tome. Jak chceš docílit toho, že by to máma s Gordonem schválili?"

Billův starší bratr se ďábelsky usmál. V hlavě už se mu rodil plán. "Nech to na mně a prostě řekni, že jdeš."

Černovlásek se s pobaveným úsměvem rozhlédl, pohledem zavadil o jeho třídního učitele. Když se jejich oči setkaly, na Tomovu nabídku kývnul. "Myslím, že bych mohl jít."
 


Komentáře

1 Elis | Web | 20. února 2015 v 11:27 | Reagovat

Petfektní čtení...

2 Catherine | 20. února 2015 v 19:15 | Reagovat

Jeee, jsem moc ráda, že jsem narazila na tvůj blog a mohla si tak přečíst další skvělej díl!! :)

Zprvu, když se Bill probudil, úplně jsem se zarazila, kde asi tak může být... V koutku duše jsem doufala, že alespoň někde s Bushidem! :D Nicméně, to, že s ním propil celej věčer a celou noc, to se mi fakt líbilo! A jak byl chudák vyděšenej, když mu Andy řekl, že mu dal pusu. Zase jsem čekala, že mu dal jinou než tu přátelskou, ale bohužel! :D

Chápu, že Bushido chce po Billovi omluvenku - přeci jen, i když spolu pili, pořád je to jeho učitel, tudíž autorita. :) Snad mu jí teda Bill donese! :D

Mám tušení, že na té středeční party bude i Bu, tak uvidíme! :)

Děkuji za díl a těším se na dalšíí. ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.