Lehrer des Lebens 2.

11. února 2015 v 6:05 | Saline A. |  Lehrer des Lebens
1. září 2007, Magdeburg
Jestli Bill od srdce něco nenáviděl, byla to jízda autobusem. Vzhledem k tomu, že bydleli na maličké vesnici Loitsche a do školy tak museli denně složitě dojíždět, byl z toho neuvěřitelně otrávený. Nemohl se dočkat chvíle, kdy Tom konečně dodělá autoškolu a bude je tak moc kamkoliv vzít autem. Protože ale papíry ještě neměl, museli se spokojit s řidičem, který byl otrávený ještě víc, než byli oni sami, a nekončenou cestou na jejich oslavu.

"Slyšel jsem, že máte novýho třídního. Jakej je?" Tom se rozvalil vedle svého mladšího bratra, způsobně usazeného u okénka, aby si náhodou nepomačkal oblečení ještě dřív, než někam dojedou. Za celý den neměli možnost si promluvit vzhledem k tomu, že Tom naháněl holky a Bill se důkladně připravoval. Měl se vidět se svým přítelem Alexem, který byl v posledních čtrnácti dnech na dovolené s rodiči. Těšil se na něj, konečně chtěli oznámit přátelům, že jsou spolu. Do té doby to bylo přísně tajné.

"Celkem fajn," Bill pokrčil rameny s úsměvem. "Vypadá hodně sympaticky, je přátelský. Dostal jsem od něj dárek."


"Fakt? Co?"

"Malý zápisník," s širokým úsměvem zalovil v kabelce, aby Tomovi ukázal malý kožený deníček. Měl z něj obrovskou radost.

"Jak věděl, že píšeš?" Tom mu dárek vrátil. S pozvednutým obočím sledoval, jak ho opatrně ukládá do kabelky.

"To nevím," Bill mu oplatil pohled s pokrčením ramen. "Třeba to myslel na úkoly nebo tak, ale stejně je to moc hezké gesto. U mě si tím rozhodně šplhnul!" zasmál se.

"Jo o tom nepochybuju," Tom se zašklebil, drcnul do něj ramenem. "Co ty hadry? Alex dorazí?"

"Slíbil to," Bill se s letmým úsměvem zadíval z okna. "Tak doufám, že nezapomněl."

Tom ho povzbudivě poplácal po stehně. "Určitě ne. Jo, Gordon říkal, že kdyby něco, máme mu brnknout a on pro nás přijede, ale vzhledem k tomu, že já pojedu domů až zítra někdy odpoledne, tak si prý máš klidně zaplatit taxíka a on ti pak peníze doplatí."

Bill se zazubil. "To je sladký. Ale kdo ví, buď pojedu prvním ranním busem, nebo třeba taky někde přespím…"

"Neříkej, že by ses snad odhodlal k nějaké akci s Alexem?"

"Možná?" chlapec se zavrtěl. "Přemýšlel jsem nad tím, ale uvidíme, jak bude probíhat večer. Nejsem si tím jistý, takže nechci nic zbytečně uspěchat."

"Bille, měl by sis pospíšit. Kluci nesnáší čekání na sex."

"Alexovi to nevadí. Ví, že chci, aby moje poprvé bylo speciální. Je jiný," namítl Bill tiše a Tom s povzdechem rezignovaně přikývl, ačkoliv si myslel něco jiného. A to, že opravdu žádný kluk nevydrží půl roku bez sexu, jakmile už ho jednou zakusil. A Alex, známý sukničkář, už vůbec ne.

~

Bill s Tomem očekávali, že oslava bude ve velkém stylu, vzhledem k tomu, že šlo o jejich osmnáctiny, ale skutečnost předčila jejich očekávání. Byli poměrně oblíbení, ale aby klub byl z valné většiny zaplněný jejich spolužáky? To bylo opravdu překvapení. Spousta z nich přinesla i dárky, takže nakonec museli poprosit obsluhu baru o nějaké krabice a místo, kde to uskladnit. Byl to skvělý pocit, Bill se cítil milovaný. A šťastný.

Jediná věc, která mu trochu kazila nadšení, byla, že jeho přítel Alex ještě stále nedorazil. Bylo už po desáté, Billovi v krvi koloval už nespočet panáků, které jeho emoce násobily a nutno říct, že byl rozhodně zklamaný. Nejdůležitější den v jeho životě a on nedorazí? To opravdu nebylo fér!

Vyděšeně vypískl a nadskočil, když mu v kapse začal vibrovat mobil. Omluvně mrkl na Andyho, který s ním věrně držel celý večer. "Alexi! Kde jsi?"

"Kotě, omlouvám se, ale nestihnu to."

"Co?" Bill se zarazil. Úsměv z jeho rtů pomalu mizel. "Jak nestihneš? Před pár hodinama jsi psal, že jsi ve městě."

"Prostě… mi do toho něco vlezlo."

Bill se zamračil, když z Alexova okolí zaslechl ženský smích. "Něco nebo někdo ti do toho vlezl?" zavrčel.

"Bille…"

"Naser si," odsekl a hovor típnul. "Je s nějakou děvkou," vysvětlil stručně Andymu, než se bez dalších slov zvedl a zamířil k baru, potřeboval se napít. "Vodku s džusem. A tu vodku kdyžtak dvojitou."

"Vidím, že všichni mí studenti se na moje doporučení úplně vykašlali," ozvalo se vedle Billa pobaveně.

Bill v samém šoku vyprskl půlku pití, kterou měl v puse a druhou se začal dusit. "Kurva," zasípal, když znovu popadl dech. "Chci říct… Uhm, pardon. Dobrý večer," rozpačitě se Bill podíval na svého třídního učitele.

"Mám pocit, že jsem říkal, že v soukromí si budeme tykat," pan Ferchichi se dál pobaveně usmíval.

"Jo no jo, vlastně," černovlásek se plácl do čela, než s širokým úsměvem napřáhl dlaň. "Bill."

"Anis," starší muž mu s krátkým zasmáním ruku stiskl a než se nadál, přistál mu na tváři polibek. Překvapeně zamrkal.

"Kurva!" zasyčel pro sebe Bill, když se odtáhl. "Omlouvám se, to je prostě síla zvyku. U nás na vesnici se to tak dělá," drmolil spěšně. Sotva si všiml Anisova pohledu a pobaveného úsměvu, raději se natáhl pro své nové pití, dlouze nasávajíc skrz brčko.

"Nic se neděje, Bille. Není to tak, že bych si tě kvůli tomu chtěl vzít nebo něco. Navíc, já ti taky dal pusu na tvář."

"Super," zahuhlal chlapec, než se zhluboka nadechl. "Děkuju za ten dárek. Je to skvělé, už ho nosím v tašce. Jak jste… Jak jsi ale věděl, že by byl notes vhodný dárek?"

"Četl jsem tvou složku," Anis se lokty pohodlně opřel o bar, zatímco Bill se pro jistotu vyšplhal na stoličku, když lehce zavrávoral. "Vaše bývalá třídní psala, že si pořád někam něco kreslíš a píšeš. Myslím, že by bylo dobré, kdybys to měl někde všechno ucelené."

"To je rozkošné," Bill se uculil. "Ale teď vážně. Budeš kupovat dárek každýmu nebo se můžu začít cítit zatraceně výjimečně?"

"Zatím jsem se ještě nerozhodl, takže zatím se můžeš cítit zatraceně výjimečně," Anis na něj se smíchem kouknul. Ten chlapec byl půvabný a neuvěřitelně milý, jen co je pravda.

"Paráda, holky mi budou závidět!"

"Jak to, že jsi tu dnes večer sám?"

"Mám tu přátele," zmateně Bill zamrkal.

"A co nějaká přítelkyně?" Anis na chlapce zvědavě pohlédl.

"Oh, můj přítel je právě teď nejspíš s nějakou štětkou, protože moje osmnáctiny očividně vůbec nejsou důležité. Sex, který mu já odpírám, je očividně přednější!" vyhrkl Bill na jeden nádech, načež se znovu dlouze napil. Mávnutím ruky si objednal další rundu. "Zatracenej parchant."

"Chceš si o tom promluvit?" Anis mu jemně stiskl ruku. Bill překvapeně zamrkal, sledujíc místo, kde ho třídní učitel držel. Tohle se smí?

"Ne, to je v pohodě. Chci se prostě opít, někde se vyspat a ráno si nic nepamatovat, protože pak nebudu vědět o tom, jak se na mě ten pitomec vykašlal," vděčně se usmál.

"Jsi si jistý, že si ráno nebudeš nic pamatovat?"

"Naprosto," Bill pomalu přikývl. "Znám svůj limit a vím jistě, že ještě dva panáky a zítra nebudu vědět nic."

"A myslíš, že je to ten nejlepší nápad?"

"Asi ne," připustil. "Ale i tak už jsem dost opilý a nechce se mi ještě končit."

Anis se rozesmál. "Nepřijdeš mi vůbec opilý."

"Navenek možná ne, ale uvnitř! To je teprve rodeo," Bill se smíchem vyfoukl vzduch. "A kde máš ty nějakou ženskou?"

"Žádná není," pokrčil Anis s úsměvem rameny, objednávajíc nový drink pro sebe i chlapce. Sakra, kdyby ho teď viděl ředitel nebo rodiče jeho žáků, měl by okamžitý vyhazov. "Jsem tu, až na pár přátel, sám."

"Oh. A kde jsou kamarádi?" Bill se hned zvědavě rozhlédl po celém klubu, než mu Anis ukázal menší partičku tří přátel. Ti okamžitě začali mávat, když si všimli, že jsou středem zájmu. "Jsou rozkošní!"

"A ty se jim očividně líbíš," poznamenal Anis pobaveně.

"Můžeme jít za nimi?" Bill se s vykulenýma očima náhle otočil k učiteli, prosebně spínajíc ruce. "Prosím."

"No… Asi můžeme, když si to přeješ," bez velkého přemlouvání Anis přitakal a popadl jejich skleničky, míříc ke stolu s jeho přáteli. "Asi bych tě měl varovat. Jsou to hrozní burani."

"To nevadí!" se smíchem k němu Bill vzhlédl. Při pohledu do jeho očí věděl, že Bill o své opilosti nelhal.

S úsměvem protočil očima a pohlédl na kluky. "Pánové, tohle je Bill, můj student. Takže koukejte být slušní. Bille, tohle jsou mí přátelé Kay, Nyze a Shindy."

"Moc mě těší!" Bill mezi ně hupsnul, každému vtisknul polibek na tvář. "Tak, pánové, prozraďte mi nějaký pikantnosti o mém skvělém učiteli. A rozhodně ho nešetřete! Ráno říkal něco o upřímnosti a otevřenosti."

"To ale neznamená, že jsem chtěl, aby ses na mě ptal mých nejlepších přátel, těch největších bonzáků!" ohradil se Anis pobaveně, dosedajíc proti němu. "Je přeci úplně jasné, že ti zloduši na mě prásknou všechno!"

"A třeba budou hodní a řeknou jen půlku," se smíchem se Bill otočil k přátelům svého učitele, věnujíc mu ještě jedno koketní mrknutí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.