Die Umerziehung 19.

9. února 2015 v 8:50 | Saline A. |  die Umerziehung

Když se Bill vzbudil podruhé, byl sám ve své posteli, až po nos zachumlaný v peřinách. Nijak si nevybavoval, že by tam šel, takže předpokládal, že ho nejspíš odnesl Bushido. Hlava mu stále třeštila, ale při mírném pohnutí zjistil, že žaludek už se dal víceméně do normálu. Úlevně vydechl.

Z kuchyně k němu doléhaly tiché hlasy. Zvažoval, jestli má opustit pohodlí postele nebo zůstat zachumlaný, ale nakonec se přeci jen opatrně vysoukal. Měl na sobě jen boxerky a něčí mikinu, z čehož usoudil, že s největší pravděpodobností ho Andy obléknul. V danou chvíli by mu ale bylo i jedno, kdyby ho oblékal Bushido. Se zoufalým zíváním si promnul oči, míříc do kuchyně.

Bushido s Andreasem byli uprostřed živé konverzace, když Bill, mírně zmatený, vstoupil. "Neměl jsem na tý komodě vázu od Trudy?"


"Měl," přikývl Bushido jednoduše. "V noci jsi jí rozbil."

"Oh," Bill si provinile skousl ret, pohlédl na Andyho. "Jak ti je?"

Andreas se s pokrčením ramen zasmál. "Dobře. To jenom ty nic nevydržíš. Musíš se naučit pít všechno, ne jen ty tvoje míchaný sajrajty."

"Jsou to velice dobré a kvalitní koktejly, Andreasi. Samozřejmě se to nerovná těm z místních barů, ale pořád je to lepší než se s vámi opíjet na rumu, vodce, nebo fuj, absinthu," nakrčil znechuceně nos. Žaludek zaprotestoval při zmínce o alkoholu.

"Piješ jako ženská."

"Ale nikdy mi nebývá takhle špatně," zafňukal. Čelem se opřel o stůl a pažemi objal břicho.

Bushido k němu přešel, jemně mu stiskl rameno. "Na, vypij to. Zaručeně ti to pomůže," podával mu sklenici brčálově zeleného nápoje.

Bill se okamžitě odtáhl. "Smrdí to jako zvratky!"

"A taky to tak chutná," rozesmál se Bushido. "Raději si to vezmi na záchod, ale slibuju, že ti to pomůže. Je to mámin zázračnej recept."

"Ale já nechci zvracet," zoufale k Bushidovi vzhlédl.

Bushido se pousmál. "Třeba nebudeš," pomohl mu vstát. "Každopádně ti to fakt pomůže, stojí za to přetrpět tu chuť a smrad."

Bill nespokojeně zafňukal, ale skleničku si přeci jen vzal a s tichým zamumláním poděkování se odebral na pospas svému osudu.

*

Asi nikdy v životě ještě tolik nebrečel, jako po vypití příšerného dryáku od Bushida. Všechny vnitřnosti se mu úplně zbláznily a on v křečích ležel u záchodu, neschopný ničeho kromě pláče. Naštěstí, když ho po pár minutách přišel Bushido zkontrolovat, všechno už se uklidnilo a on se mohl znovu nadechnout.

"Jsi v pořádku?" starostlivě pohlédl na roztřeseného chlapce před zrcadlem, jemuž se v očích ještě stále leskly slzy.

"Myslel jsem, že umírám," přiznal tiše. "Ale už mi je líp. Děkuju."

"Jo, no, za to se omlouvám. Je to sice zázračný, ale každý na to reaguje jinak. Ale hlavně, že ti to zabralo," prstem Billovi otřel osamělou slzu.

Bill nejistě zamrkal. "Proč jsi tak milý?"

Bushido se zarazil. Měl by chlapci říct o jejich krátké rozmluvě v jeho opilosti, kdy mu v podstatě řekl, že je do něj zamilovaný? "Jen nemám rád, když je někomu špatně a taky kvůli tomu … incidentu."

"Tomu nevěřím. Ani jednomu, ani druhému. To bych poznal," zamumlal.

"Zbytečně nepřemýšlej, maličký," s úsměvem přejel palcem po chlapcově líci. Bill ho nejistě pozoroval, ale do dotyku se opřel. Pořád mu nevěřil tolik jako před tím incidentem, ale teď mu pomohl a za to si, alespoň trochu, odpuštění zasloužil.

*

"Ahoj," Bill neomaleně vlezl k Andreasovi do koupelny, zatímco si jeho přítel užíval lázně. Znali se už tak dlouho, že jim vzájemná nahota nedělala žádný problém. Bill se posadil vedle vany, opírajíc se o topení. "Jak je?"

"Bille," Andreas na něj se smíchem fouknul pěnu. "Nechápu, proč rovnou nejdeš k tomu, kvůli čemu jsi tady? Děláš, jako kdybychom se neznali snad celou věčnost. O co jde?"

Bill se pousmál, stírajíc si pěnu z brady. "Pamatuješ si, co se dělo v noci?"

"Jo, proč?"

"Co se dělo?"

"Nic, celou dobu jsme si jen povídali," Andreas nechápavě nakrčil obočí. "Proč?"

"O čem jsme se bavili? Protože Bushido je na mě nějak moc milý a nevěřím, že je to jen kvůli té šarvátce mezi námi. Musel jsem říct něco, co slyšel a kvůli tomu se ke mně tak chová. Bože Andy, o čem jsme se bavili?"

"No, my dva v podstatě o ničem. Jediný co, tak na začátku jsme si tak nějak řekli, že jsi do něj zamilovanej, tak bůh ví, jestli jsi mu to pak neřekl."

"Co-cože že jsem do něj?" Bill vykulil oči. Srdce mu vynechalo úder. "Já ale… To přece není… Jak vůbec… Co?" zakňoural.

Andreas se rozesmál. "Hele, já nevím. My dva jsme se, kromě tohohle, nebavili o ničem, co by mohlo zapříčinit Bushidovu změnu chování. Na druhou stranu si zase ale nemyslím, že by nás Bushido poslouchal, takže to bude buď o tom, co jsi mu řekl, když ses k němu nastěhoval nebo mu něco sepnulo v hlavě. A vzhledem k tomu, v jakým si byl stavu…"

"Jsem mu určitě řekl nějakou pitomost, jako třeba že si ho chci vzít nebo tak," zaúpěl Bill.

"No právě naopak," zavrtěl Andy hlavou. "Spíš mu muselo něco sepnout v hlavě."

"Jako že…"

"Že tě asi má rád," přikývl souhlasně.

Bill se hlasitě rozesmál. "Okey, fajn. Takže ty jsi kompletně zešílel a já jsem jenom idiot. Dobrý, víc jsem nepotřeboval," nadšeně vstal, s veselým pískáním ponechávajíc Andyho o samotě.


 


Komentáře

1 samba | 14. února 2015 v 10:27 | Reagovat

Tyhle vyprošťováky jsou vražedný.Milé jak se Bushido stará.Hezké

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.