Die Umerziehung 17.

26. ledna 2015 v 0:33 | Saline A. |  die Umerziehung

Ačkoliv noc pro něj byla náročná, když se ráno vzbudil, cítil se úplně vláčný. Pousmál se. Ležel stočený na Bushidově hrudi, zatímco muž ho pevně objímal kolem pasu. Přestože v noci už sprchu nestihli, stále mohl říct, že Bushido hezky voní. Věděl, že brzy bude muset vstát, ale stejně si ještě dovolil na chvíli zavřít oči a k Bushidovi se přitulit. Bylo příjemné probudit se v něčím objetí, aniž by z toho ten dotyčný snad tušil nějaký přísun peněz, slávy nebo podobně. Bushido po něm nechtěl nic. Jen sex.
Bill na to možná nevypadal a ani se tak často nechoval, ale stále v něm existovala malinká dušička toužící po velké lásce, objímání a tulení. Ale Bushido nebyl ten, s ním by to bylo možné, takže… S povzdechem se začal opatrně soukat z jeho objetí.
"Jestli mě nebudíš kvůli kuřbě na dobré ráno, tak nevidím důvod, proč mě budíš," ozvalo se otrávené zabručení rozespalého Bushida.
Bill protočil očima. "Nebudím tě, jen… mě pusť."
"Nedělej scény."


"Bushido, pusť mě," zamračil se. "Nevidím důvod, proč bych na tobě měl ležet."
"Protože jsem tě šoustal."
"Šoustalamě spousta nul," odsekl Bill a prostě se od Bushida odstrčil, padajíc na záda kus od něj, s úmyslem ještě chvíli spát. Co ale nečekal, že Bushido se vztekle vymršti a silně ho chytne pod krkem. "Co to děláš?!" vyhrkl v šoku, zarývajíc mu nehty do zápěstí.
"Už nikdy o mně neříkej, že jsem nula," zavrčel mu Bushido z těsné blízkosti do obličeje. "Ještě jednou mě tak nazveš a neznám se." Bill souhlasně přitakal, takže Bushido ho pustil a trochu se odtáhl, jen aby vzápětí od Billa dostal facku.
"Už nikdy mi nevyhrožuj!" zasyčel.
Bushido si promnul tvář. Oči mu potemněly. Se zavrčením, z kterého šel strach, se na Billa vrhl. Jednou rukou ho silně zatáhl za vlasy a druhou ho znovu chytil pod krkem. "Poslyš, slečinko. To, že jsem tě ošukal neznamená, že ti něco budu tolerovat!"
"Pusť mě."
"Ještě jednou se mě pokusíš urazit nebo praštit a nepřej si mě, jasný?!"
"Pusť mě!" vykřikl Bill. Bushido si ho ještě pár vteřin výhružně poměřoval, než ho od sebe odstrčil. |Bill okamžitě vylezl z postele a bleskově popadl nějakou hromádku oblečení, než naštvaně zmizel v koupelně. Podíval se na sebe do zrcadla. A zakřičel. Hlasitě. Snažil se vykřičet ze sebe všechen vztek a frustraci. Chtěl si nafackovat.
*
"Bille, můžeš dneska vyzvednout Andyho? Včera jsem s ním mluvil a říkal, že přiletí z dovolené přímo do Berlína a já dneska nemůžu. Měl by být na letišti tak v pět," z telefonu do něj hučel Tom, otrávený ze vzniklých povinností. Ještě, že je měl na koho hodit.
"Tome, neříkal to náhodou Andy už před týdnem a nesouhlasil jsi ty s náhodou s tím, že ho ke mně přivezeš?" zamračil se Bill. "Nemám na dnešek řidiče a Bushidovi auto nesvěřím."
"Už je zase v nemilosti?" zabručel.
"Nikdy z ní nevyšel," odsekl Bill možná až příliš ostře. "V kolik přesně Andy dorazí?"
Slyšel, jak Tom hrabe v kastlíku u auta. Určitě hledal cigarety, kam si tak rád psal vzkazy. "Mělo by mu to přistát v 17.15," vítězoslavně vyhrkl.
"Fajn. A ty se hodláš někdy taky ukázat nebo se na našeho nejlepšího kamaráda vykašleš úplně?"
"Bille, přestaň se chovat jako kráva," odfrkl Tom. "Samozřejmě, že se ukážu," dodal dotčeně. "Jen prostě nevím, kdy."
Bill zaúpěl. "No samozřejmě, to je ti podobné. Pozveš Andyho na návštěvu a nakonec s ním zůstanu sám, přičemž na krk mi bude dýchat násilnický dealer se kterým Andreas pracoval. Děkuju pěkně!" vztekle zavrčel a telefon vypnul. Neměl na něj náladu.
"Hej, Bille?" ozval se ode dveří Bushido. Bill zoufale zakňučel. "Omlouvám se za to ráno."
Bill překvapeně zamrkal, ale zamračil se. Ráno už přestřelil až moc. "Pověs se za koule do průvanu a nech mě na pokoji," vydechl, míříc do svého pokoje.
"Bille, počkej," chytil ho mezi dveřmi za paži. "Neomlouvám se zrovna často, takže…"
"Takže co? Jen kvůli tomu bych ti měl odpustit nebo co?" Bill pozvedl obočí. "Podívej se, Bushido, já nejsem ničí kus hadru a vyhrožovat si teda nenechám."
Bushido si k sobě chlapce opatrně přitáhl, s povzdechem mu čechrajíc vlasy. "Maličký, tak mi to odpusť."
"A kvůli čemu? Abys mi příště skutečně ublížil? Už dneska nechybělo moc!"
"Neublížil bych ti…"
"No, ale já ti to, alespoň v tuhle chvíli, nevěřím," Bill k němu vzhlédnul, než ze sebe opatrně sundal Bushidovy ruce a odešel k sobě do ložnice, chumlajíc se do peřin až po nos. Potřeboval by dovolenou…"
*
Vlasy sčesané dozadu, velké tmavé brýle a šátek kolem krku. Bill stál na letišti u terminálu, kde měl vystoupit Andreas, přičemž Bushido mu stál po boku. Ani jeden z nich nepromluvil, ale Bushido věděl, že kdyby se cokoliv dělo, musel zastoupit chybějící ochranku. To mu Bill ani nemusel sdělovat. Dlužil mu to.
Ze dveří pomalu začali vycházet lidé. Billovy oči pozorně sledovaly každého člověka, než konečně spatřil tu blonďatou hlavu, na kterou se tolik těšil. Hbitě se propletl skupinkami lidí, načež překvapenému chlapci padl kolem krku v pevném objetí. Do očí se mu nahrnuly slzy.
"Bille," Andreas černovláska starostlivě pohladil po vlasech, hned si všiml, že se otřásá potlačovanými vzlyky. "Co se děje?"
"Nic," odtáhl se Bill na délku paží a s širokým úsměvem si otřel slzy. "Jen jsem zatraceně rád, že tě konečně zase vidím."
"Hádám, že koupíme víno a večer si promluvíme," něžně mu stiskl ruku, než pohlédl za Billova záda a s nakrčeným obočím pokývl na Bushida. "Je to dlouho."
"Dýl, než bych sám chtěl," přitakal Bushido, mírně se usmívajíc. "Pojďme ti pro kufry, ať můžeme jet. Lidé si začínají všímat." Všichni souhlasně přikývli.
 


Komentáře

1 samba | 26. ledna 2015 v 17:45 | Reagovat

Moc hezky se mi povídka čte a ty dva jsou blbouni.Díky a těším se na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.