Die Umerziehung 14.

5. ledna 2015 v 8:11 | Saline A. |  die Umerziehung
Přestože už byli na turné pár týdnů, o Bushida se zatím nikdo extra nezajímal. Díky turné ho nejspíš brali prostě jako nového člena týmu a víc se mu nevěnovali. Bill za to byl neuvěřitelně vděčný, protože stres z médií by mu moc nepřidal. Už tak stačilo, že se na něj celou dobu ze všech stran někdo lepil, ať už fanoušci, management nebo Bushido.

Jeho tělo rozechvívala radost, když po skončení turné odemykal byt s už kompletně zrekonstruovaným pokojem pro hosty. Nejraději by si tam sám zalezl, jak to vonělo novotou. Ačkoliv se na prázdnou postel těšil, musel říct, že na Bushida si zvykl natolik, že předem věděl o jakémsi pocitu stesku. Přeci jen, když vás v noci hřeje a objímá druhý člověk, snadno si na to zvyknete.

"V mojí posteli je zima," zabručel trucovitě Bushido, když se po průzkumu své ložnice vrátil k Billovi do kuchyně.

"Tak se přikryj peřinou," odvětil Bill, absolutně bez zájmu. Zaujatě si míchal čaj.

"To nepomáhá."

Chlapec k němu vzhlédl. "Bushido," protáhl. "Nejsi snad sentimentální, že ne?"


"Ne, to nejsem ani náhodou," odfrkl Bushido, ale Billa objal zezadu kolem pasu. "Jen jsem si prostě zvyknul na to, jak se ke mně v noci tulíš."

"No tak," s povzdechem na něj krátce kouknul. "Ten pokoj jsem nechal speciálně udělat pro hosty."

"Ale teď tvoji hosté nebudou mít kde spát, když v tom pokoji budu já!" vyhrkl vzápětí Bushido, nadšený svým nápadem. Vypadalo to, že je svou logikou přesvědčený natolik, že vůbec nepřipouští námitky.

Bill se pobaveně usmál, jemně mu stiskl zápěstí. "Uznávám, že v tomhle máš pravdu. Ale až třeba přijede Andy, ten bude buď na gauči nebo u mě v posteli. A pokud by náhodou přijel někdo jiný, něco už by se vymyslelo."

"Oba víme, že nejjednodušší by bylo, kdybychom měli jen jednu ložnici. A postel," bručel Bushido trucovitě, až se k němu Bill otočil a líně přitiskl rty na jeho, usmívajíc se u toho. "Tohle zatím nepomáhá," zamumlal, ale pevněji Billa kolem pasu objal.

"To je ale škoda, že víc nedostaneš," s úsměvem se Bill mírně odtáhl. "Jsi velkej kluk, určitě zvládneš spát sám. Nebo snad chceš, abys na mně byl závislá, až ti za rok skončí trest?"

Bushido se otráveně zapitvořil. Neochotně Billa pustil a založil si ruce na prsou, aby nějak zaplnil tu prázdnotu. "Uvidíš, že ti v noci bude zima!"

"Proto jsem si udělal čaj," s úsměvem Bill ukázal hrnek, načež Bushidovi lípnul pusu na tvář a zmizel.

*

Nemohl spát. Nevěděl kdy, ale někdy během společného spaní si na Bushidovu přítomnost zvyknul natolik, že mu postel, která se mu kdysi zdála malá, teď připadala obrovská. Ačkoliv si to nerad přiznával, Bushidovo objetí v noci prostě bylo příjemné. A najednou byl v té obrovské posteli úplně sám. Několik hodin se jen otráveně převaloval v naději, že snad usne. Modlil se. Věřil, že nuda ho nakonec unaví. Jenže jeho vlastní otrávenost ho naopak budila. Vztekle hodil polštářem přes celý pokoj a druhý objal rukama i nohama.

"Spíš?" ozvalo se vyčerpané zamumlání ode dveří.

Bill naoko zafňukal a jednoduše nadzvedl peřinu. Očividně nemělo cenu si cokoliv nalhávat. Ani jeden bez druhého nemohl spát. Bushido naprosto samozřejmě vklouzl do postele, okamžitě nahrazujíc Billův polštář svým tělem. Chlapec se okamžitě uvolnil, sotva objal trup Bushida a hlavu si položil na jeho hrudník a Bushido mu prohrábnul vlasy. Slastně vydechl.

"Už připouštíš, že tu musím spát?" zamumlal Bushido, kterému se stejně jako Billovi, začaly téměř okamžitě klížit oči.

"Je to jen pro dnešek," odvětil Bill nesouhlasně, ale k Bushidovi se přitiskl zase o něco blíž. Ani náhodou to neznělo přesvědčivě. A Bushido to věděl, proto Billa pohladil po zádech a nijak dál to nekomentoval. Věděl, že ačkoliv Bill ze začátku dělá cavyky, nakonec bude rád, že usínají spolu. Skutečnost, že si to stále, ani po dvou měsících, nechtěl přiznat, mu přišla neskutečně roztomilá. Fakt, že k jeho zadečku se za tu přiblížil asi jen o milimetr, ho naopak rozčilovala.

Veškerou naději upínal k tomu, že teď budou doma a budou mít čas. To by v tom byl čert, aby ho konečně nedostal!

*

"Pořád jsi v mojí posteli."
"A tobě se to očividně líbí, když se kolem mě tak svíjíš."
"Nesvíjím."
"Bille, mezi náma by neprošel ani vlas."
"To neznamená, že se svíjím. Protože nesvíjím."
"Jsi roztomilej."
"Dneska spíš u sebe."
"Nemyslím si," s pobaveným úsměvem se Bushido sklonil k chlapci, jemně ho líbajíc na rty. Bill, stále ještě napůl spící, kolem Bushidova krku omotal ruce a do polibku slastně zamručel. Pokoj pro hosty tak, zdá se, byl zrekonstruovaný zbytečně.

*

Ani si pomalu nepamatoval, kdy naposledy se vyspal tak dobře. Musela to být snad celá věčnost. Díky tomu ani nebyl rozmrzelý, když se vzbudil v těsném Bushidově objetí. Pomalu si na to začínal zvykat. Kdyby Bushido nebyl takový namachrovaný pitomec, možná by z podobného probouzení měl dokonce i radost. Kdo by nechtěl vidět hned po ránu tak sexy muže?

"Zase přemýšlíš nad tím, jak jsem perfektní?" zamumlal Bushido rozespale.

Bill protočil očima. "Víš, kdybys alespoň na chvíli přestal být takový namyšlený idiot, možná bych pro tebe měl i slabost."

"Kotě," zabroukal Bushido a pobaveně na něj pohlédl. Líně ho přetočil pod sebe, nadšeně zaznamenávajíc, že Bill nijak neprotestuje. "Oba víme, že pro mě tu slabost máš. To, že pořád hraješ, že nemáš, je jen neuvěřitelně rozkošná hra a já se nemůžu dočkat, až se ta tvoje maska prolomí."

"A co když se prolomí a já tě začnu znovu nenávidět?" Bill nehtíky přejel přes celou délku Bushidových zad, končíc na zadku, který provokativně stiskl.

"Řekl jsi právě, že mě máš rád?"

"Leda hovno," s úšklebkem Bill na sebe Bushida přitiskl, koleny tisknouc jeho boky. "Jen jsem řekl, že jsem tě přestal nenávidět."

"Hm a teď se snažíš o co?"

Bill se uculil, nehtíkem kreslíc vzory na Bushidova záda. Byl tam citlivý. "Proč myslíš, že se o něco snažím?"

"Protože se mě takhle nikdy jen tak nedotýkáš," Bushido zkoumavě přimhouřil oči.

"Možná mám dnes po ránu extrémně mazlivou? V noci sis mě tak krásně navnadil líbáním…"

Bushido se pobaveně usmál, ale otřel se rty o Billovy. Dlaní zlehka promnul chlapcovo stehno, užívajíc si tu hebkost. "Jestli ty máš ale mazlivou… Já budu za vteřinku nadrženej."

"Neříkej," vydechl Bill slastně. "A já myslel, že mě tlačí tvůj telefon."

"Provokuješ."

"Já vím," s úsměvem Bill Bushidovi věnoval hluboký polibek, než se odtáhl. "Dneska tě tu nechám celý den samotného. Budeš hodný, že ano?"

"Odcházíš? Teď?!"

"Musím si jít něco zařídit," souhlasně přitakal. Omluvně Bushidovi vtiskl bleskový polibek, než se zpod něj vysoukal a spěšně se oblékl, pobaveně naslouchajíc Bushidovým protestům. Učesán se k němu sklonil, prsty mu chytil bradu. "Může na sedmou připravit horkou vanu i s pěnou?"

"A se mnou?"

"Promyslím si to," zamrkal Bill rozverně a ještě ho líně políbil, než si nasadil velké brýle a zamířil ven. Věděl o jednom krámu, který chtěl navštívit.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.