Lehrer des Lebens 1.

24. prosince 2014 v 9:46 | Saline A. |  Lehrer des Lebens
Vánoční dárek pro vás. :) Ještě nevím jak se povídka bude objevovat, nemám moc předepsaných dílů, takže prozatím asi jen sporadicky. :)
Mějte se krásně,
Saline A.

1. září 2007, Loitsche
6:15. Ráno. Čtvrt na sedm. Pátek. Černovlasému chlapci se chtělo brečet. Rozespalý, neupravený a totálně znechucený zamířil do kuchyně, kde ho, jako každý rok, čekali rodiče. Přede dveřmi se setkal se svým dvojčetem, Tomem. Očividně ani jeden nebyl na větvi z toho, že museli vstávat, o čtvrt hodiny v Tomově případě, o celou hodinu v Tomově, dřív, jen aby jim mamka s Gordonem, jejich nevlastním otcem, mohli popřát k narozeninám. Dříve byli nadšení i přes brzké vstávání, protože umírali touhou po dárcích. Nyní byla vidina dárků sice super, ale skutečnost, že se po gratulacích museli zmátořit a zamířit do školy, je neuvěřitelně deprimovala.

"Připravený?" zahučel Tom.

"Na dárky? Jo. Na školu? Nikdy. Už by mohl být večer," odvětil Bill stejným tónem. Oba se pousmáli při představě večera, kdy měli jít s pár přáteli slavit své osmnácté narozeniny. Vyměnili si spiklenecký pohled, než se konečně rozhodli vstoupit do jámy lvové.
~
1. září 2007, Magdeburg
"Proč mám pocit, že s každým rokem jsi první školní den extravagantnější?" Andreas, modrooký blonďák, Billův nejlepší přítel, si ho se smíchem prohlížel.


"Protože se ti to jenom zdá, Andy. Prostě jsem od mamky dostal nový stíny a jsou o něco kvalitnější, než ty normální. Ale počkej, až uvidíš, co mám připraveno na večer! Dal jsem si záležet," Bill se nadšeně zazubil.

"O tom rozhodně nepochybuju," Andy souhlasně přitakal. "Co jste vůbec dostali?" znovu na něj pohlédl. Líně mávnutím ruky pozdravil pár spolužáků, když už se blížili ke škole.

"Oh!" vzrušeně Bill vykulil oči a zatleskal. "Tom dostal nějakou kytaru," prohodil otráveně, "ale já! V neděli jdu na to Freiheit tetování, co jsem ti ukazoval! Neměl jsem ani ponětí, že mamka vůbec ví o tom, že chci další. Udělala mi hroznou radost."

"To věřím," Andreas se pousmál. Byla to jeho práce, pomáhal Simone s výběrem toho nejlepšího tatéra. "Někdy bychom si měli, i s Tomem, nechat udělat nějaké společné tetování."

Bill se upřímně rozesmál. "Oh jo, jasně. Hned potom, co ho k nějakému tetování přemluvíme," s úsměvem potěšeně zamával dvěma jeho dobrým přátelům. "Pravděpodobně nikdy nebude mít ani další piercing. Je to srab."

"To kdyby věděly všechny holky, který kdy přefikl."

"Mohl bych jim večer pustit video z toho, jak byl na tom piercu ve rtu," s úšklebkem vstoupil do jejich kmenové třídy. Překvapeně zamrkal, když na místě staré Schmidtové, jejich třídní, spatřil snědého, a hlavně mladšího, sympaťáka. Pátravě pohlédl na Andrease, ale když i ten jen pokrčil rameny, očividně stejně překvapený jako on, zamířili ke své obvyklé lavici, kde se hned usadili.

"Kam se poděla Schmidtka?" nakrčil Andreas obočí.

"Nemám ponětí. Myslíš, že to bude náš třídní?"

"Třeba je to jen nový student."

Bill s přimhouřenýma očima zavrtěl hlavou. "Ne, na to je moc starý." Chtěl navrhnout, že by to možná mohl být školník, ale to už jeho úvahy umlčel školní zvonek oznamující oficiální začátek školního roku.

Muž za katedrou se překvapivě elegantně zvedl a zavřel dveře, načež na tabuli napsal typickým mužským škrabopisem své jméno. Anis Ferchichi. Upravil si kravatu a konečně se otočil ke třídě, kterou si tak mohl prohlédnout. Když pohledem došel až k Billovi, zdržel se u něj o vteřinu déle, ale hned pokračoval dál. "Zdravím vás! Jak už jste si, alespoň doufám, přečetli, jmenuji se Anis Ferchichi a letošním rokem se stávám vaším třídním učitelem. Paní Schmidtová, kterou jste měli doposud, se v létě rozhodla odejít do důchodu. Doufám, že vám jí dokážu nahradit," pousmál se, zatímco třídou se ozvalo pobavené uchechtnutí. Nikomu nebude chybět. "Byl bych rád, kdybychom spolu všichni vycházeli, a na to je, dle mého názoru, nejlepší otevřenost. Proto navrhuji, aby se všichni stručně představili, abych vás trochu poznal. A aby to bylo fér, představím se i já," posadil se na roh katedry a složil si ruce do klína. Bill ho zaujatě pozoroval. "Takže, je mi 29 let. Pocházím z Berlína a mám mladšího bratra, trochu spratka," zasmál se. "Mám rád hudbu a ve chvílích volna rád chodím do klubů, občas dokonce i rapuju. No… to je o mně pro začátek asi všechno."

"Můžeme vás potkat někde ve zdejších klubech?" ozvalo se odněkud ze třídy.

"To můžete," přitakal učitel souhlasně. "A když mě tam potkáte, můžete mi klidně tykat. Ve škole budeme formální, ale venku nemám žádný problém s osobnějším přístupem. Teď už ale pojďme na to představování," nadšeně tlesknul a ukázal směr, kterým to mělo začít. Každý o sobě řekl pár vět, dívky se mu očividně snažily vetřít, ale nebylo se čemu divit. Pan Ferchichi byl hezký muž, a rozhodně charismatický. Billovi se líbil.

Když přišla řada na něj, po vzoru ostatních se postavil a usmál se. "Jmenuju se Bill Kaulitz a je mi osmnáct. Miluju zpěv a hudbu celkově, módu a zvířata. Jsem vegetarián. Mám rád tetování a jsem…"

"Princezna," ozvalo se odněkud ze třídy zároveň s: "Diva", ale nikdo to nemyslel zle, spíš jen tak laškovali.

Bill se krátce zasmál. "Jsem rád ve středu pozornosti," dodal a posadil se zpátky na své místo.

"Ještě si prosím nesedej, Bille," ozval se učitel a zalovil na stole, vytahujíc malý balíček. "O každém z vás jsem si musel přečíst oficiální složku a díky tomu vím, že máš dneska narozeniny," s úsměvem k němu zamířil. Když Bill pochopil, překvapeně zamrkal, ale postavil se a přijal učitelovu nabízenou dlaň. "Přeju všechno nejlepší," zamumlal o něco tišeji. Naklonil se, věnujíc šokovanému chlapci polibek na tvář a úhledně zabalený dárek. Třídou se ozvalo zahučení a smích, zatímco Bill rozpačitě přešlápl.

Rozpaky mu zbarvily tvář, když zvedl pohled od dárku k očím učitele a usmál se. "Moc děkuju. Vážím si toho," vděčně mu ještě stiskl dlaň, než si balíček pevně přitiskl k hrudi a znovu se usadil.

"Tak, pokračujeme v představování," Ferchichi s širokým úsměvem pobídl Andrease, načež zamířil zpátky ke katedře, kde zaujal svou předchozí pozici, jako kdyby se nic nestalo.

Zato Bill seděl na svém místě a neodvažoval se znovu na třídního učitele pohlédnout. Místo toho palci přejížděl po textuře balicího papíru na jeho dárku a přemýšlel, co asi by to mohlo být. Byl to poměrně malý balíček, pevný. Možná nějaká knížka? V usilovném zamyšlení nakrčil nos, Andreas do něj pobaveně šťouchnul. "Proč to neotevřeš?"

"Je to divný," přiznal nejistě, zmateně na něj kouknul. "Proč mi dává dárek?"

"Třeba jsme konečně našli senzačního učitele," chlapcův kamarád pokrčil rameny. "Buď rád, že máš o dárek navíc a neřeš to."

"Tak, třído," vstoupil do jejich tiché konverzace třídní učitel. "Vidím, že už jste otrávení, takže to rozpustíme. U dveří si každý vezměte svůj rozvrh hodin, od pondělí už se jím budeme řídit, takže se na to připravte. Užijte si dnešní večer a víkend a nepřehánějte to s alkoholem, v pondělí začínáme spolu a nehodlám koukat na vaše kocovinou prolezlé tváře," pobaveně se usmál a vstal ze svého místa, skládajíc si všechny věci na hromádku, zatímco všichni studenti nadšeně pelášili pryč.

Tak to měl za sebou, úplně první hodinu jako třídního učitele. Byl nervózní. Původně měl učit jen tělocvik a sem tam suplovat, takže když mu oznámili, že dostane vlastní třídu, byl tak vyděšený, že chtěl zpátky do školy. Nakonec to ale nemuselo být tak hrozné, jak se bál. Třída vypadala být v pohodě, žáci ho očividně, alespoň zezačátku, přijali. A dárkem pro toho chlapce taky zabodoval.

Nebyl si vůbec jistý, zda to má udělat nebo ne, ale přišlo mu to jako pěkné gesto a on sám by byl rád, kdyby mu někdy dal učitel dárek k narozeninám. Spokojeně se rozhlédl po třídě, mez dveřmi se pohledem setkal s Billem. Bill se rozpačitě pousmál, ale rty naznačil vděčné "děkuju", než popadl svůj rozvrh a zmizel ven. "Definitivně skvělý nápad," usmál se Anis pro sebe.
 


Komentáře

1 hihi | 25. prosince 2014 v 22:13 | Reagovat

Uuuuzasne tesim se na dalsi dil :-D :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.