Die Umerziehung 4.

27. října 2014 v 15:53 | Saline A. |  die Umerziehung
"Dobré ráno, sluníčko," Bushido s širokým úsměvem položil na stůl talíř s koblihami, zatímco Bill, očividně špatně naložený, stál mezi dveřmi jen ve svém huňatém župánku. "Snídaně je hotová."

Bill pohledem přelétl přes celý stůl, nespokojeně nakrčil nos. "Tohle nemůžu jíst," zabručel. Lhostejně kolem Bushida prošel, nalévajíc si silnou kávu. "Je to tučné a je v tom spousta sacharidů, které tělo nestráví."

Bushido na něj s pozvednutým obočím pohlédl. "Takže obvykle snídáš co?" provokativně ukousl z jedné koblihy.

"Kávu a toast, dvakrát týdně i nějaké ovoce nebo müsli," pokrčil Bill rameny.


Bushido odfrkl. "Tak to už se nedivím, že jsi tak bledý. A hubený. A taky pořád unavený!"

"Proboha, udělal sis snad ve vězení doktorát?" Bill protočil očima. Se svou kávou neochotně zasedl ke stolu, otevírajíc notebook a pročítajíc e-maily. Matně vnímal, že Bushido na něj mluví. "Do prdele," vyhrkl, prudce vstávajíc od stolu.

"Od kdy se vstává od snídaně?"

"Od té doby, co mám být za půl hodiny na focení," vyhrkl Bill, spěšně míříc do koupelny. "Slušně se oblíkni, budeš řídit. Pokud tam máš být se mnou, vezmi si džíny a alespoň čistou košili," houkl Bill, bleskově se dávajíc dohromady. "A žádné pitomé poznámky, je to důležité!"

"Tak důležité, že jsi na to zapomněl?" Bushido se pobaveně opřel o umyvadlo vedle chlapce. Se zájmem pozoroval, jak si upravuje své překrásné vlasy.

"Vzhledem k tomu, co se teď děje, to moc překvapivé není," zabručel Bill. "Proč se neoblékáš?"

"Protože," protáhl Bushido a k chlapci se přitiskl, líbajíc ho na krk. "Protože jsi neuvěřitelně sexy a já bych tě strašně rád ojel."

"No, tak to mě mrzí, že tě musím zklamat, ale za pět minut odjíždíme," Bill ho ledově klidným hlasem odmítl, odvracejíc hlavu stranou. "Běž se obléknout, ať můžeme jet," zamumlal a zamířil k sobě do ložnice. V duchu počítal do sta a představoval si mrtvé pejsky. Byl si jistý, že kdyby to nedělal, po Bushidovi by skočil a klidně zrušil celé focení. Tak moc byla jeho slova účinná.

*

Bushido se perfektně bavil. Zatímco Bill, kterému se očividně podařilo nějakým záhadným způsobem muže vytěsnit z hlavy a věnovat se focení, Bushido vesele klábosil s každým, kdo se mu dostal pod ruku. Naneštěstí to byli téměř všichni - každý byl zvědavý, co je to za muže, který přišel s Billem. Byl to snad jeho přítel? Bushida bavilo si s nimi hrát.

"Něco tomu chybí," zaslechl Billův nespokojený hlas. Skláněl se k počítači a očividně se mu nelíbilo, co vidí.

Bushido k nim zvědavě došel, nahlížejíc mu přes rameno. "Ty fotky jsou nudný. Chtělo by to nějakou akci, vzrušení," zahučel.

"Škoda, že se tě na tvůj názor nikdo neptal," zabručel Bill. Rukou si téměř zoufale projel vlasy, za což si vysloužil trestné plácnutí od vizážistky. Bolestně zafňukal.

"Ne, vlastně má pravdu," otočil se k nim fotograf. Krátce si promnul kořen nosu, než na Bushida pohlédl, detailně ho zkoumajíc. "Kdo je to?"

"Bushido. On je…" horlivě uvažoval Bill. Co sakra měl říct? Moje veřejně prospěšná práce? Propuštěný drogový dealer, kterého mám napravit?

"Je mi to jedno," mávnul nakonec rukou. "Chci ho na těch fotkách."

"Cože?" ozvalo se dvojhlasně. Z Billových úst překvapeně, z Bushidových pobaveně. Neváhal ale ani vteřinu a okamžitě přikývl. " Cože?" zopakoval Bill, pohled přesměroval na něj. "To nemůžeš!"

"Bille, nemáme jinou možnost. Na těch fotkách jsi okouzlující, ostatně jako vždycky, ale ten… Bushido má pravdu, něco tomu chybí. A já už mám v hlavě vidinu toho, jak by to mělo vypadat."

"To nemůžeš myslet vážně, Pie," zakňučel Bill. "Nemůžeš ho tam zakomponovat tak, aby to nebudilo dojem, že je můj přítel!"

"Myslím, že na nějaký způsob přijdu," Pierre na něj mrknul, zatímco gestem ruky přivolal kostymérky a maskérky, rozdávajíc jim pokyny.

"Tohle mi nemůžeš udělat," Bill se otočil tentokrát přímo k Bushidovi s prosebným pohledem. "Tady jde o mojí kariéru, Bushido. Už to není vtipné, víš? Může mě to ohrozit."

"Nemusíš se ničeho bát, srdíčko," Bushido se k němu naklonil, koketně ho krátce políbil na tvář. "Slibuju, že nebudu dělat žádné problémy. Jen focení, za které si tě budu v soukromí dobírat, slibuju."

Bill ho od sebe s frustrovaným zavrčením odstrčil a sledoval, jak se ho okamžitě ujali asistenti. Bushido si to vyloženě užíval, zatímco Bill uvnitř sebe trpěl. Chtělo se mu vzteky kopat kolem sebe, nakonec se ale musel spokojit s počítáním do sta. Musel poděkovat svému terapeutovi, že ho to po dlouhých měsících konečně naučil.

"Jsme připraveni, Bille, jdeme na to!"

*

"Tohle jsou ty fotky, co udělal Pierre?" zahuhlal Tom během hlasitého přežvykování, namátkou si jich pár prohlédl. "No…"

"Jsou dobré," povzdechl Bill. "Ač mi to nedělá žádnou radost, prostě musím uznat, že ty fotky jsou skvělé. Bude z nich skvělá kampaň, Pierre mluvil o billboardech. Chce ze mě udělat svou tvář," pousmál se. "A za to Bushidovi prostě vděčím. I když mi pije krev."

Tom souhlasně přikývl a poukázal na jednu fotografii. Bushido na ní stál těsně za Billem s povýšeneckým výrazem a držel ho pod krkem, zatímco Bill měl zavřené oči a pootevřené rty, dlouhé štíhlé prsty omotané kolem jeho zápěstí, druhou rukou ho držel za bedra. "Tahle je zatraceně dobrá."

"Vypadáme tam jako pár," zabručel Bill, ale fotografii si přitáhl k bližšímu prozkoumání. Nikdy by k podobnému výrazu nesvolil, byla to náhoda. Bushido mu totiž okamžik předtím šeptal perverznosti. "Říkal jsem Pierrovi, že se to Davidovi nebude líbit, ale neposlouchal mě."

"Davidovi to bude jedno, pokud se o nás bude mluvit," mlasknul Tom a s pokrčením ramen si přisedl k Billovi. "Kde máš svojí společnost teď?"

"Říkal něco o pravidelné bohoslužbě. Je to v podstatě jediná věc, kterou může dělat beze mě. Ale myslím, že lže. Možná je muslim, ale jí úplně všechno, pije a tady se nemodlil ani jednou," odfrkl Bill a horečnatě poskládal veškeré fotografie zpět do obálky. Už se na ně díval moc dlouho. V podstatě je nedal z ruky od té doby, co mu je ráno přivezl kurýr. Čekal na ně jako na smilování boží celé tři dny od focení. Dokonce ani Bushido je ještě neviděl.

"Nedivil bych se, kdyby chodil za děvkama," zachechtal se Tom. "Poslyš, David říkal, že budeme muset na turné vyjet o něco dřív, takže být tebou, oběhnu si všechny obchody, který jsi měl v plánu, dřív, než budeme muset odjíždět."

"Počkej, jak že budeme odjíždět dřív?" Bill k němu zmateně vzhlédl. "Ještě pořád jsem s ním nevyřešil, jak to uděláme s Bushidem."

"Jo, tohle!" Tom se plácnul do čela. Tak proto sem přišel. "Vzkazuje, že nechá upravit náš původní tourbus, abys tam mohl být s Bushidem a já budu mít ten náš nebo mě dá dohromady s Géčkama. Než to ale upraví, budeme v našem tourbuse a ty víš, že tam se na sedačce spát nedá," významně na něj pohlédl.

"Oh ne, nechceš mi říct, že…!"

"No mně do postele ani nepáchne! A vzhledem k tomu, že z nás dvou jsi ty ten trestaný, tak myslím, že bude spát u tebe."

"Kdo bude u Billa spát?" zhlaholil ode dveří vesele Bushido.

"Ty," odvětil Tom pobaveně. "V tourbusu je zatím málo postelí."

"Paráda, nemůžu se dočkat!" Bushido nadšeně tlesknul. Bill svěsil hlavu mezi ramena a Tom se upřímně rozesmál. Bushido se mu začínal zamlouvat.
 


Komentáře

1 G. | 30. října 2014 v 1:29 | Reagovat

Z hloubi duše Billa obdivuju. Já jsem částečnej cholerik, asi bych na jeho místě nevydržela ani hodinu bez toho, abych se na Bushida vrhla. Ať už s dvojsmyslem nebo s nožem v ruce :D
Zatraceně se mi to líbí. A těším se na příští kapitolu. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.