Die Umerziehung 1.

9. října 2014 v 9:11 | Saline A. |  die Umerziehung
Úvod

Mladý chlapec nervózně podupával nohou, ostřížím zrakem se rozhlížejíc kolem. Čekal tu už několik dlouhých minut, ačkoliv normálně byl zvyklý chodit všude pozdě. Tentokrát ale nesměl. Musel tu být včas. Tak jak to, že když konečně byl někde včas, tak musel čekat?! Měli tu být oba přesně!

"Tak tenhle zadeček bych dokázal šukat hodiny!" ozvalo se za ním obdivné zahvízdnutí.

Chlapec lhostejně protočil očima, na tohle byl zvyklý. Bylo to poměrně obvyklé chování od spousty mužů. Byl enormně krásný a moc dobře si to uvědomoval, velmi pečlivě si vybíral každého, kdo měl mít tu čest strávit s ním noc. Proto sebou cuknul a instinktivně muži vrazil facku, když ho popadl za zadeček. Popuzeně sledoval, jak se snědý muž dotčeně chytil za tvář, kde ještě stále lehce štípalo místo dopadu po chlapcově dlani.


"Můj zadek není veřejný, aby na něj mohl sahat každý pobuda, který projde kolem!" zlostně na něj prsknul.
Muž se upřímně rozesmál. "Jsem si jistý, že každý pobuda jezdí v těch nejdražších autech a na účtech se mu povalují desítky milionů," ušklíbl se. "S největší pravděpodobností tam mám částku, o které se tobě ani nezdá, chlapečku. Nebo snad holčičko?"
Chlapec podrážděně zafuněl. "Jasně. To, že si na výpis připíšeš nuly, z tebe ještě nedělá milionáře, víš? Radši bys měl jít zpátky tam, odkud jsi přišel."
"Pan Ferchichi ale nikam nepůjde, Bille," spěšně k nim přibíhala roztržitá žena, která dost očividně potřebovala dovolenou. Už před několika lety. "Jsem ráda, že už jste se stihli seznámit, omlouvám se za zpoždění. To víte, ta doprava," mávla rukou s tichým smíchem, lehce se ovívala deskami.
Bill mírně zmateně nakrčil obočí. "Seznámit? Chcete říct, že tohle prase..."
"Je Bushido," skočila mu do řeči s kývnutím. "S tímto mužem teď budete rok žít."
Bill vykulil oči a dramaticky zalapal po dechu, v šoku pohlédl na muže vedle něj. Tohle byl zlý sen.


1. Kapitola


O DVA MĚSÍCE DŘÍVE


"Bille, jsi si jistý, že bych ti neměl raději zavolat taxíka? Přece jen už jsi něco vypil. Nechci, aby se ti něco stalo," dredatý chlapec starostlivě sledoval svého mladšího bratra, jak poměrně krkolomně nasedá za volant svého auta. Ačkoliv nepil nijak extrémně, nějaké promile v krvi měl.
"To je v pohodě, Tomi. Zvládnu to, vždyť bydlím v podstatě za rohem. Co by se mohlo stát?" Bill ho obdařil svým zářivým úsměvem. Možná by lhal, kdyby tvrdil, že nevidí trochu rozostřeně, ale v podobném stavu řídil už několikrát, takže si celkem věřil. "Hezky oslavuj, dobře? Uvidíme se odpoledne ve zkušebně."
Tom si povzdychl. Umíněný Bill! Krátce ho líbnul na spánek, než odstoupil od auta. "Jeď opatrně, jasné? Dávej na sebe pozor."


Bill mu věnoval něžný úsměv, než konečně zabouchnul dveře a dal se na cestu k sobě domů. Tomova péče a starostlivost byly roztomilé, ale občas už jich taky měl dost. Samozřejmě mu to nemohl ale zazlívat, proto vždy jen trpělivě čekal, než bude vhodná chvíle zmizet.
Spokojeně se opřel o sedačku a užíval si předení motoru, zatímco sešlápnul plyn až k zemi. Miloval rychlou jízdu! Byl zvyklý, že v noci všichni spí, takže si může dovolit jízdu o něco rychlejší, než předpisy povolují, proto byl v šoku, když jeho idylu přerušily majáčky a policejní siréna. To se mu snad jen zdá!
Pokorně zajel ke krajnici, honem si otvírajíc okýnko, aby ho noční vzduch alespoň trochu zchladil. Nemohl působit opile, tentokrát už by to nenechali jen tak!


"Pane řidiči, uvědomujete si, že jste jel více než třicet kilometrů nad povoleným limitem? Jedna z mála limitovaných oblastí a vy prostě nemůžete udržet nohu v klidu," spustil hned strážník, aniž by pustil Billa ke slovu. Bylo očividné, že má mizernou náladu. "Vystupte si z auta, ukažte mi vaše doklady a připravte se na dechovou zkoušku."


Tak a je to. Jsem v hajzlu.
Bill na okamžik zavřel oči, okamžitě litujíc, že nedal na Tomovu radu a nezavolal si taxíka. Horečnatě uvažoval. Co když dýchnout odmítne? Uškodí mu to hodně?
"Tak co bude, pane řidiči? Já čekám. Potřebujete snad pomoct?" ozval se nerudně strážník. Bill věděl, co musí udělat.


*


O 14 DNÍ DŘÍVE


"Tímto vás odsuzuji k veřejným pracím ku prospěchu města Berlín nepodmíněně v rozsahu jednoho roku bez možnosti odkladu. O rozsahu prací se dohodnete s probačním úředníkem, který vybere, co mu přijde nejvhodnější pro vaši nápravu."


Proč? Proč zrovna Bill musel narazit na poctivého policistu, který mu nasadí želízka hned poté, co se jen ZMÍNÍ o nějaké odměně, pokud celou událost nechá zmizet ze stolu? Zatracená smůla. Normálně by se odvolal proti rozsudku a snažil by se hádat, kdyby ovšem nebyly všechny důkazy usvědčující. Bože, musí si najít právníka, který dokáže zpochybnit úplně všechno. Proč si vůbec platil tohle budižkničemu?


S povzdechem toho ňoumu následoval do kanceláře daného probačního úředníka, který mu měl udělit skutečný trest. Doufal, že nebude muset někde sbírat odpadky v tom odporném oranžovém obleku. Oranžová mu nešla k pleti. A média by si to vychutnávala ještě o rok později.


"Pane Kaulitzi, ráda vás poznávám," nahrnula s k němu nějaká afektovaná ženská, jakmile otevřel dveře. Fanynka. Stoprocentně. V podstatě měl vyhráno. "Posaďte se, prosím. Nezdržím vás dlouho, určitě máte spoustu povinností," drmolila spěšně, zatímco se přehrabovala nejrůznějšími papíry. Bill se křečovitě usmál. "Dlouho jsem přemýšlela o tom, jaká forma veřejně prospěšných prací pro vás bude nejvhodnější a pak mě napadlo, že byste mohl pomoci při... převýchově. Všeobecně máte na své okolí pozitivní vliv, tudíž myslím, že toto bude nejméně bolestivé," shovívavě se usmála. "Ne bezbolestné, ale nejméně bolestivé," zhluboka se nadechla a konečně se proti Billovi posadila. "Za deset dní bude z vězení propuštěn pan Ferchichi zvaný Bushido. Tento muž byl odsouzený za obchodování s drogami a praní špinavých peněz. Bylo sice podezření ještě na nějaké zločiny, ty ale bohužel nebyly nikdy dokázány. Nicméně Bushido je předčasně propuštěný na svobodu za vzorné chování za podmínky, že se podrobí takzvané převýchově. To znamená v zásadě to, že bude se svým "učitelem" dvacet čtyři hodin denně, díky čemuž se přizpůsobí jeho způsobu života. Pokud by byla potřeba nějakých výjimek, musí si o ně zažádat u mě. Je samozřejmě spousta druhů převýchovy, ale existuje předpoklad, že pouze tímto se u Bushida dosáhne nějakých výsledků."


"Počkat, takže pro mě to znamená co?" zamrkal Bill zmateně.
"Že od 24. června máte nového spolubydlícího po dobu jednoho roku," žena se nejistě usmála.
"To si ze mě děláte prdel," vydechl Bill nevěřícně, nereagujíc na právníkovo káravé okřiknutí. "To mi chcete říct, že budu mít denně za zadkem nějakýho pošahanýho feťáckýho dealera? Co když mě okrade? Nebo zabije?!" vřísknul.
"Bushido není nebezpečný člověk, navíc peněz má také dostatek. Myslím tedy, že loupeže nebo zabití se bát nemusíte. Každopádně projednávala jsem to se soudkyní a té se to zdá jako dobrý nápad. Tady jsem vám připravila několik prospektů, které byste si měl pročíst, osahuje to například některé situace, které by mohl nastat, jak se chovat, a podobně. Zároveň tam máte i napsáno, že se s Bushidem sejdeme 24. června přesně v jedenáct hodin na rohu Franzözische Straβe, u kavárny Starbucks. Je to blízko vašeho bytu, aby si tam Bushido mohl snadno nastěhovat své věci."


Bill zamrkal. Ta šílená ženská si nedělala srandu? Myslela to vážně? Proboha, Bill nedokázal žít s vlastním bratrem, tak jak mohl vydržet s naprostým cizincem? Vždyť... to přece... Je mezinárodní hvězda, má povinnosti, musí cestovat! A co média? Proboha, ty ho roznesou na kopytech! Budou ho sledovat 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Šance, že si za takové situace najde někoho na sex bez povšimnutí, se rovnala téměř nule. Čekala ho nedobrovolná abstinence. Na rok. Rok. Do očí se mu nahrnuly slzy.


"Nebojte se, Bille. Bushido je sice lehce... neurvalý, ale zlý není. Nedivila bych se, kdyby se z vás během krátké chvíle stali přátelé," snažila se povzbudivě usmívat, zatímco Bill se div nerozvzlykal. Rok bez sexu!
S omluvou jí všechno odkýval a spěšně zamířil k autu. Potřeboval, aby ho odvezli někam, kde bude spousta alkoholu a ještě víc sexu. Do zásoby.

 


Komentáře

1 šárka | 9. října 2014 v 9:52 | Reagovat

super : ) už se moc těším na pokračování, nejspíš budou mít velmi zajímavé soužití : D

2 hihi | 9. října 2014 v 16:38 | Reagovat

Rychle dalsi dil :-D :-D :-D Úžasný tesim se na dalsi dil :-D :-D :-D

3 Lhářka | 10. října 2014 v 22:45 | Reagovat

První kapitola vypadá vážně zajímavě. Jejich sbližování rozhodně nebude procházka růžovým sadem, jak to tak vypadá. :D

4 Hanzuu | 14. října 2014 v 21:33 | Reagovat

Další super námět, povídka bude jistě ještě zajímavá =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.