Pretty Little Secrets 9.

11. září 2014 v 16:18 | Saline A. |  Pretty Little Secrets
Ležel v posteli a zíral do stropu. Hlava ho bolela, třeštilo mu ve spáncích z usilovného přemýšlení. Od té chvíle, co opustil Bushidovo auto, bylo mu mizerně. Tak to dopadá, když se otevřete sami sobě a někomu druhému, kdo není váš bratr. Katastrofálně.
Nemohl uvěřit tomu, že Bushidovi dovolil nahlédnout do jeho citlivého nitra, to nebylo v plánu. Neměl vidět, že je zranitelný, a že v něm stále ještě, k překvapení všech okolo i jeho samotného, dýchá duše romantika. Měl to být prostě další z jejich dnů, sexem protkaný skrz na skrz. Ne, on se mu musí stulit do náruče a tiše vrnět jako nějaká prašivá kočka!
Frustrovaně zavrčel, měl toho dost. Nechtěl přemýšlet nad tím zatraceně sexy rapperem a nad tím, jak procítěně ho ten den líbal. Chtěl psát texty, nakupovat, poflakovat se s klukama… Kecy, chtěl být s ním.



Naposledy ho viděl přesně před čtyřmi dny. Od té doby o něm neměl žádnou zprávu. Nenapsal mu, nezavolal, nic. Ani písmenko. A Bill celou dobu ležel doma a jen otráveně vrčel na všechny a všechno kolem, co mu přišlo do cesty. Prostě neměl náladu.
Zaúpěl, když se ozval zvonek a rozhodl se ho ignorovat. Neměl na nikoho náladu. Dokonce ani sám na sebe ne.

"Bille?" ozval se Tomův hluboký hlas. Bill zaúpěl znovu. Jeho psychologický rozbor dorazil. "Bille, tady jsi." Zvedl hlavu a spatřil bratrovu tvář, starostlivě pohledem prohlížel pokoj. Co čekal? Oprátku na klice od okna? "Volal jsem ti."
"Já vím," odvětil Bill bez zájmu.
"Pětkrát."
"Já vím," zahučel znovu. Protože pětkrát jsem si myslel, že je to Anis a pětkrát jsem byl naštvaný, že jsi to ty, dodal v duchu. "Promiň, nějak nemám svůj den."
"Už skoro týden, všimli jsme si," Tom přikývl a přešel k Billově posteli, na kterou se posadil a jemně chlapci stiskl rameno. "Všechno v pořádku?"

"Proč jsi ode mě odešel, Tome?" vyhrkl Bill, najednou ho Tomova přítomnost zajímala.
"Bille, já…"
"Já nechci žádné výmluvy, Tome. Chci, abys mi upřímně řekl, proč ses ode mě odstěhoval, když už jako malí kluci jsme si slíbili, že budeme žít spolu. Nikdy bys náš slib neporušil, tak proč jsi ode mě odešel, i když jsi věděl, že zrovna v tu chvíli tě nejvíc potřebuju? Ublížilo mi to, víš? Nechal jsi mě tu samotného a odešel jsi."
"Omlouvám se," zamumlal tiše Tom. "Vím, že to vypadá, jako kdybych ti chtěl ublížit, ale bylo to naopak. Ztrácel ses, Bille."
"O čem to mluvíš?" Bill ke svému bratrovi vzhlédl plný nechápavosti.

"Pamatuješ si doby, kdy jsme začínali s kapelou?" Tom se mírně pousmál a lehl si vedle Billa, chytajíc ho za ruku. Kreslil mu na zápěstí drobná kolečka. "Byl jsi plný snů, ideálů představ. Oči se ti rozzářily při každém komplimentu, na rtech ti pohrával plachý úsměv a pořád jsi mluvil o tom, jaké jsem čuně, když střídám holky. Věřil jsi na pravou lásku a nikdo a nic ti to nemohlo dostat z hlavy. Byl jsi nesmělý panic, který čekal na toho pravého. Jenže ten nepřicházel a v tobě se to prostě zlomilo. Pořád jsi sice na lásku věřil, ale stačil jediný večer a několik panáků k tomu, abys to nejcennější, sebe, dal nějakému neznámému chlapíkovi v baru," Tom povzdechl, na tohle období nevzpomínal rád. "Když ses ráno vzbudil, hrozně jsi toho litoval, proplakal jsi snad celý týden. Bylo mi kvůli tomu příšerně, vyčítal jsem si, že jsem tomu nedokázal předejít nebo zabránit. Že jsem dopustil, aby ti někdo takhle ublížil," promnul si obličej. Bill mu jemně stiskl ruku. "Když ses konečně trochu sebral, změnil ses. Ten chlap ti s panictvím vzal i tvoje ideály a víru v to, že na tebe čeká tvůj princ. Od té doby už to šlo z kopce. Každý den ses mi o kousek ztrácel, jako kdyby ses trestal za to, co se tu jednu hloupou noc stalo. Prostě jsi postupně vymazal všechno, čím jsi byl. Stal se z tebe… já, ale trochu horší. Dokázal jsi za noc vystřídat klidně tři chlapy, chodil jsi s nimi do temných uliček. Hrozně jsi riskoval, Bille. A pak jsi poznal Bushida. Já vím, že jsem možná reagoval přehnaně, ale… znal jsem se s pár lidma z té jeho party a věděl jsem, že sem tam sáhnou po drogách, ostatně snad jako všichni rappeři. Hrozně jsem se bál, že tě do toho zatáhnou taky, proto jsem tě k němu nechtěl pouštět. Nechtěl jsem, aby tě stáhnul ke dnu. Nečekal jsem, že mi budeš lhát a scházet se s ním tajně. To, že jsi mi to neříkal, mi na tom celém možná vadilo nejvíc, protože jsi mi nevěřil ve chvíli, kdy já se tě snažil chránit. Vadilo mi, že ses s ním stýkal na veřejnosti a tvrdil, že jste přátelé, protože jste nikdy přátelé nebyli, Bille. Byli jste sexuální partneři, kteří si přátelství namlouvali, nic víc. Jenže tys mi nikdy nechtěl věřit, vždycky jsi mě jen odbyl a stejně za ním šel. Proto jsem odešel. Protože jsem chtěl, aby sis uvědomil, že je něco špatně. Chtěl jsem, aby sis vzpomněl, co pro tebe znamenala láska a vrátil se k tomu, protože tenhle způsob, kterým žiješ, by tě za chvíli zničil. Bushido tě zničí," dořekl Tom. Okamžik mlčel, čekajíc na Billovu reakci. Když ale z jeho strany bylo stále ticho, zvědavě na něj kouknul. To, co spatřil, ale nečekal.

Bill mlčky plakal, z očí se mu řinuly slzy velké jako hrachy, klepal se jako osika. V šoku Billa hned přivinul k sobě a pevně ho objal, konejšil ho něžnými krouživými pohyby dlaní po jeho zádech. "Bille, to je v pořádku, nic se neděje," šeptal láskyplně, ale Bill zavrtěl hlavou.
"Asi ho miluju, Tome. Všechno je špatně," vzlykl Bill do ohybně Tomova krku. Miloval Bushida a to bylo to nejhorší, co se mohlo stát.

*

Usnul až pozdě v noci, přičemž Tom ho musel neustále držet - jakmile se jen pokusil pustit ho, Bill panikařil. Bylo toho na něj až moc. Po několika hodně dlouhých měsících uvolnil všechny zadržované emoce, a těch nebylo zrovna nejméně. Tom byl celou noc vzhůru, pořád Billa kontroloval. Vytratil se až nad ránem, ale jen pro to, aby mu připravil snídani, měli toho ještě hodně co probrat.

"Já ani nevím, kdy se to ve mně zlomilo, Tomi," mumlal tiše Bill. Sotva po maličkých kouscích ujídal snídani, téměř nad jídlem usínal, jak moc byl vyčerpaný. "Možná ve chvíli, kdy… se na mě Nyze v podstatě vykašlal a Anis se o mě postaral. Bylo mi s ním ten večer opravdu hezky, ačkoliv jsem si to ještě pořád nechtěl přiznat."
"Co teď chceš dělat?" zeptal se Tom napjatě. Bushida neměl rád, to věděli snad všichni. Ale pokud ho Bill opravdu miloval… musel by to skousnout.
"Nic," pípnul Bill. "Má přítelkyni. Vztah. Annu. Nechci jí ublížit," zašeptal. Tom měl chuť se nadšeně usmát, protože tohle byl jeho Bill, vrátil se. Ale trpěl. "Chci, abys byl šťastný."
"Možná by sis s ním o tom mohl alespoň promluvit? Já ho teda neznám, takže nevím, jestli vůbec na mluvení je, ale myslím, že za zkoušku nic nedáš," pokrčil rameny.
"To nejde, Tomi," Bill s povzdechem odstrčil téměř plný talíř a znovu se v peřinách stulil do klubíčka. "Mezi námi šlo vždycky jen o sex, Tomi. I když jsme si posledně řekli spoustu věcí, rozloučili jsme se, řekli jsme si sbohem. Od té doby se vůbec neozval. Myslím, že je to dost jasné znamení."
"Znamení čeho?"
"Znamení, že má větší zájem o Annu než o mě," s pokrčením ramen se k Tomovi otočil zády a zachumlal se do peřiny, přestože venku všichni pobíhali v tričkách.

"Za chvíli odjíždíme na turné," Tom ho něžně pohladil po zádech. "Domluvím se s Davidem a zajistím nám alespoň víkend někde u moře, ať můžeš pořádně relaxovat."
"Děkuju, Tomi," Bill se na něj ohlédl přes rameno, přes rty mu přeběhl jemný úsměv. "Mám tě rád."
"Já tebe taky, Bille," Tom se k němu sklonil a vtisknul mu polibek na čelo, než mu peřinu přitáhnul až po krk. Byl bledý, vyčerpaný a očividně mu bylo i špatně, potřeboval hodně odpočívat. Za pár dní měli odjíždět na menší americké turné a David ho zabije, pokud se Bill objeví v takovém stavu. A Bill zabije Toma za to, že to vůbec dopustil. "Pořádně se prospi a odpočívej. A snaž se moc nepřemýšlet, dobře?" počkal, než Bill přikývl a upravil mu pramínek vlasů. "Štěstí se na tebe usměje. Dej tomu jen chvíli."

*

Zíral do telefonu a vyhledával nejnovější informace. Nic. Ani jedna jediná zmínka, po Billovi jakoby se slehla zem. Jediné, co věděl, bylo, že mají odlétat do Ameriky. Ale jemu se pořád neozval. To mu opravdu vůbec nechyběl? Vyložil si snad jeho slova špatně?

"Anisi, musíme jít," Anna si zapnula náušnice a stiskla mu rameno. "Auto je před domem."
Bushido s kývnutím zastrčil telefon a vstal, chytajíc ji za ruku. Čekala je první veřejná akce. S fotografy. Jak bude Bill reagovat, až ty fotografie uvidí?
 


Komentáře

1 lukisek | 11. září 2014 v 22:00 | Reagovat

ahojky, jsem ráda, že tě komentík potěšil. Já byla zase nadšená z nové kapitolky. Billa mi bylo neskutečně líto. A do toho ty fotky, mě by to položilo. Ach jo, Anisi... :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.