Pretty Little Secrets 10.

18. září 2014 v 16:29 | Saline A. |  Pretty Little Secrets
Nemohl tomu uvěřit. Kdyby mu to nebylo trapné, nejspíš by někoho požádal, aby ho štípnul. Právě seděli v jejich soukromém letadle a mířili za oceán.
Poprvé za celý týden vylezl ze své kukaně a rozhodl se, že by si do letadla mohl vzít nějaké čtení. Probíral se ve stánku hordou módních časopisů, když to spatřil. Popadl celý štos nejrůznějších bulvárních plátků, na pult hodil bankovku a bez jediného slova prošel kolem celého svého týmu a posadil se do auta, časopisy svírajíc na hrudníku.

Až po vzlétnutí, když se všichni odebrali ke spánku, se odhodlal je otevřít. A tady to měl. Člověka, kterého, jak si po dlouhém popírání připustil, miloval, jak objímá ženu, s láskyplným úsměvem na rtech a vřelým pohledem. Díval se na Bushida a Annu na červeném koberci. Bylo to oficiální. Už všichni věděli, že je zadaný. S Annou.
Cítil se jako přejetý parním válcem. Anna byla… Neochotně, ale přeci jen musel uznat, že je krásná. Jak si vůbec mohl myslet, že jí může konkurovat? Byla krásná, už od pohledu moc sympatická a mohla mu dát rodinu, po které určitě toužil. Byla Billovým pravým opakem. Nemohl jí konkurovat.



"Není to tak dlouho, co jsme se poznali, ale, víte, cítím se fakt dobře." "Skvěle si rozumí se mnou i s mým synem, skvěle jim to klape. Takže ano, rozhodně jsem do něj zamilovaná."
Do očí se mu nahrnuly slzy. Jak mohl dopustit, aby se to všechno proměnilo v lásku?

"Bille, co se děje?" Tom mu jemně odhrnul vlasy z tváře, utírajíc mu pár slz. Bill mu mlčky podal časopisy, přitahujíc si nohy k tělu. "Oh," vypustil Tom překvapené vydechnutí. Tohle nečekal. "Jsi v pořádku?" Chlapec mlčky přikývl, odvracejíc pohled k oknu. "Bille," s povzdechem Tom bulvár odložil a k Billovi si přiklekl, chytajíc ho za ruce. Teď Bushida neměl rád o to víc - jeho bráška kvůli němu trpěl. "Moc mě to mrzí."
"To je v pořádku. Očividně je šťastný. Přeju mu to," zamumlal, jemně mu stisknul dlaň. "Není potřeba z toho dělat velkou věc, budu v pohodě."
"Bolí tě to, viď?"
"Pak je to asi skutečná láska, ne?" Bill se trhaně zasmál, zběsile si utírajíc slzy, které mu začaly téct. "Říká se, že kdo netrpí, nemiluje," pokrčil rameny. "Tak to vypadá, že ho mám asi skutečně rád."

"Mrzí mě, že tvoje první velká láska vypadá takhle," starostlivě ho pohladil po paži.
"Bylo předem jasné, že to takhle skončí."
"Někde jsem četl, že pokud to neskončilo dobře, znamená ti, že ještě není konec," zkusil to Tom povzbudivě. Bill mu sice úsměv oplatil, ale slzy mu kanuly na tričko dál. Opřel si hlavu o opěrku a zavřel oči, chtěl zapomenout na to, že ony články vůbec kdy viděl.
Tom to naštěstí pochopil, takže jakmile Bill po chvíli usnul, všechny časopisy posbíral a zavřel je do svého příručního zavazadla v naději, že před tím Billa uchrání. Potřeboval klid a tohle by ho zbytečně rozrušovalo.

*

"Bille, dnes vám to ohromně sluší, ale… mám pocit, že je něco jinak, jen nemůžu přijít na to, co. Prozraďte mi to," moderátor se na Billa vřele usmíval. Právě byli na nějakém interview. Už se s ním kdysi setkali, ale za boha si nemohl vzpomenout, kde. Ale ten hlas…
Bill se plaše pousmál, nejistě se ohlédl po Tomovi, než se vrátil pohledem zpět k moderátorovi. "Myslím, že jde jen o jiný druh účesu, moc jsem se tomu dnes nevěnoval, ale i tak děkuju. Těší mě, že i přes nedbalost jsem z celé skupiny nejkrásnější," zažertoval.
"Tak o tom není pochyb," moderátor na něj mrknul s koketním úsměvem. Bill zčervenal. "Ale nemůžu si nevšimnout, že vyloženě záříte. Řekněte, je za tím někdo speciální?"
Bill v šoku zamrkal, ale hned se vrátil ke svému profesionálnímu úsměvu. "Ne, ne, jen mám upřímnou radost z toho, že jsme s klukama zpátky na cestách. Je úžasné, že se můžeme setkávat s fanoušky, dávat jim kus sebe, hrát hudbu pro publikum."
"Zaváhal jste."

"Ne, nezaváhal!" vyhrkl Bill.
"Ale ano, zaváhal," zasmál se moderátor. "A ještě byste se kvůli tomu hádal. To je jasné znamení, že je ve vašem životě někdo speciální. Kdo je to?"
Bill protestně našpulil rty. "Nikdo. V mém životě mám jen svou rodinu, přátele a hudbu. Nikoho jiného."
"Víte, Bill má plné ruce práce zbožňováním mě a snahou podobat se mi. Na nikoho jiného ve svém životě nemá čas," vložil se do toho Tom pobaveně. Bill se na něj vděčně usmál, zachránil jim rozhovor.
Díky jeho vstupu se moderátor konečně přesunul i k ostatním, díky čemuž vše probíhalo bez problémů. Po jeho konci Bill nejdříve zamířil do maskérny, zatímco ostatní do jídelny. On se ale chtěl první zbavit výrazného oblečení a zahalit se do něčeho nenápadnějšího.

"Už si mě nepamatuješ, viď?" ozvalo se ode dveří, akorát když Bill byl jen ve spodním prádle. V šoku vykřikl, bleskově si přes ramena přehodil župan.
"Uhm… Před chvílí jsme spolu dělali rozhovor," zamumlal Bill, nejistě pohlížejíc do tváře statnému moderátorovi.
"Viděli jsme se už předtím," muž se pobaveně usmál a zavřel za sebou. Postoupil k chlapci, ten okamžitě couvnul. "No tak, mě se nemusíš bát."
"Já… si nepamatuju."
"Dovol mi připomenout se," přešel k Billovi a jemně ho chytil za boky. Konejšivě je mnul palci, aby očividně nevěřícího chlapce uklidnil. Trvalo jen okamžik, než Billova nedůvěřivost přešla ve zvědavost. Jakmile muž vycítil změnu, s úsměvem se k němu sklonil a přitiskl rty na jeho. Líbal ho líně, ale přesto s vervou. Mnul mu bedra a tisknul ho na zeď. Ten polibek Bill znal.

"Jessie," hlesl, než mu omotal ruce kolem krku.
"Stačilo zavřít oči, že?" Jessie se krátce zasmál. Pohladil Billa po zádech a políbil na spánek. "Je to už dlouho, nedivím se, že jsi zapomněl."
"Nezapomněl jsem úplně," Bill mu jemně prohrábl vlasy. "Ale vzhledem k tomu, jak často jsi mi zavazoval oči, bylo těžké vybavit si tvůj obličej. Ale polibky… Na ty se zapomenout nedá."
"Zkoušel jsem ti volat, ale tvoje číslo bylo zrušené."
"Někdo mi ukradl telefon chvilku po tom, co jsem se vrátil," zakňučel Bill a k Jessiemu se přitulil. "Pak bylo hodně práce a já myslel, že už jsi zapomněl, tak… jsem to nechal být."
"Bille, ty jsi hlupáček," Jessie se krátce zasmál a Billa stáhnul k sobě na pohovku, znovu ho krátce políbil. "Na jak dlouho jste tu?"

"Tři týdny," Bill se o něj s úsměvem opřel a důkladně si ho prohlédl. Pronikavě zelené oči, oříškově hnědé vlasy s důkladně promyšleným rozcuchem. Široká ramena přecházející k úzkým bokům. Svalnaté paže, vypracované břicho. Před necelýma dvěma lety tu Bill strávil s kapelou celý měsíc, během nějž se seznámil právě s Jessiem. Byli na nějaké party a oba byli opilí. Strávili spolu skvělý týden, ačkoliv Bill z něj téměř nic neviděl. Jessie mu pokaždé zavazoval oči. Byl to jeden z nejvíc vzrušujících zážitků. A navíc, během jejich společných chvil… v něm Bill našel i přítele. Kdyby tu žil s ním, nejspíš by se do něj dokázal zamilovat. "Ale budeme hodně cestovat mezi městy."
"No, ale pokud se sem budete vracet, vždycky se můžeš stavit u mě," jemně prsty projel chlapcovy vlasy. Přestože používal desítky přípravků, jeho vlasy byly stále tak hebké… "A během nějaké té schůzky bychom si možná mohli promluvit o tom, co se s tebou děje."
"Nevím, o čem mluvíš," zamumlal tiše Bill, hned sklápějíc pohled.
"O tom, že jsi byl průbojná diva, pořádná diva a teď jsi stydlín," Jessie na něj pohlédl s významně pozvednutým obočím. "Co se stalo?"

"Na to teď není dost času," Bill se hned odtáhl, začínajíc se oblékat. "Kluci na mě čekají."
"No a co děláš večer? Protože já mám čas. Můžeme se jít projít, promluvit si."
Bill se na okamžik zarazil, bleskově zvažujíc nabídku. "Můžeme se sejít v šest před mým hotelem?"
"Za pět šest před Four seasons," odvětil Jessie s širokým úsměvem. Vtiskl Billovi polibek na tvář, než opustil Billovu šatnu. Bill se ani neptal, odkud ví, kde bydlí - Jessie vždycky věděl. S mírným úsměvem se vydal do jídelny za ostatními, v duchu uvažujíc nad večerem.

*

S přimhouřenýma očima zíral do notebooku, pročítal jeden článek za druhým. Hltal každé slovo, detailně zkoumal přiložené fotografie. Byl na nich Bill. V objetí s nějakým mužem, moderátorem. Držel ho kolem ramen a vřele se usmíval, na jedné fotografii ho dokonce líbal na spánek, zatímco Bill plaše klopil zrak. Co to kruci mělo znamenat?!
Sotva tam přiletěli a Bill už měl chlapa? A když tam měl někoho, s kým se nebál vyjít na veřejnost, znamenalo to, že k němu nic necítí? Vážně si Billova slova vyložil tak špatně? Bože můj, pustil si k sobě toho kluka tak blízko a on si někoho našel, sotva vytáhl paty z Německa!
Tiše zavrčel. Ta malá coura ho určitě celou dobu tahala za nos, chtěl ho dostat na kolena. Ale to se mu nepodaří, nedostane ho na dno!

"Miláčku, co kdybychom se šli projít? Dneska je nádherný večer," přitočila se k němu Anna, mnouc mu ramena, ale on ji odstrčil a vstal.
"Jdu za klukama," odvětil stroze. Chvatně popadl mikinu přehozenou přes opěrku a přetáhl si ji přes hlavu. "Nečekej na mě, nevím, kdy se vrátím."
Zatímco Bushido spěšně vybíhal z domu, Anna se za ním zmateně ohlédla. Poslední dobou s ním něco bylo špatně, ale on se nechtěl svěřit, nechával ji v nevědomosti. A to jí mučilo.
A zatímco Anna se dál užírala starostmi o Bushida, ten spěšně mířil k obvyklému klubu, kde se scházeli všichni z jejich party. Byl naštvaný a zklamaný a potřeboval se opít, aby o tom mohl mluvit s Kayem. Musel s ním všechno probrat, byl jediný, komu se dalo věřit.

"Tady někomu ulítly včely!" se smíchem ho vítal právě Kay, jen co ho spatřil. Byl mu za to vděčný - ačkoliv bylo vidět, že není ve své kůži, choval se jakoby nic. Přesně věděl, co Bushido potřebuje. "Akorát rozjíždíme přepíječku, přidáš se?"
"Kde jsou panáky?" zabručel a bez dalších slov zasedl ke stolu. Letmým pohledem přelétl osazenstvo, znechuceně nakrčil nos při zjištění, že tam sedí i Nyze. Na toho náladu neměl.
Kay před něj přistrčil servírovací tác, na němž stálo kolem třiceti panáků. "Posluž si, kamaráde. Očividně ti to prospěje."
"Nemůžeme s tím jít dozadu do herny? Potřebuju s tebou mluvit," přiznal neochotně Bushido.
Kay překvapeně pozvedl obočí; nestávalo se často, že by Bushido chtěl mluvit. Když už se to ale stalo, muselo to být vážné. Proto bez protestů přikývl, popadl tác s pitím a s omluvou klukům zamířil do zadních místností, které jim poskytovaly alespoň trochu soukromí.
Jakmile se usadili, Kay mlčky Bushida sledoval. Věděl, že až bude chtít něco říct, začne sám od sebe, nemohl ho nutit. Potřeboval jen tři panáky, aby začal mluvit. Něco se opravdu dělo.

"Bill asi někoho má. Jsou v Americe, viděl jsem fotky. Nějaký chlap ho objímal kolem ramen a líbal do vlasů," zamumlal spěšně, ale dost zřetelně, aby to nemusel opakovat.
"To ale nemusí znamenat, že s ním chodí."
"Já vím, ale…"
"Nelíbí se ti, když se ho dotýká někdo jiný," odvodil si Kay. Bushido přikývl, do hrdla si klopíc dalšího panáka. "Řekl jsi mu to?"
"Naznačil," pokrčil rameny.
Kay protočil očima. "Bu, ale tohle nemůžeš jen tak naznačovat, tohle musíš prostě říct. Tuplem, pokud jde o Billa. Vždyť víš, že on je trouba. Dokáže si rozebrat každou větu na písmenko, ale nakonec nad tím mávne rukou, řekne, že se mu jeho závěry určitě jenom zdály a bude se jen mlčky užírat."
"Než odjel, strávili jsme spolu celý den, Kayi. Řekl jsem mu toho opravdu hodně, stejně jako on mně. Copak jsme si to snad mohli oba vyložit tak špatně?"

"Co když Bill viděl ty fotky s Annou?" napadlo Kaye. "S Billem jsi byl určitě ještě před tím. Tak co když pak viděl ty fotky a řekl si třeba, že jsi mu lhal nebo že si to špatně vyložil? Co když ho napadlo, že sis mezi ním a Annou vybral Annu? Třeba se tě vzdal, protože si myslí, že jsi s Annou tak moc šťastný?"
"Jak by ho to mohlo napadnout?"
"Celkem jednoduše," Kay pokrčil rameny. "Dal jsi mu košem, abys mohl být s Annou. Možná ses s ním pak párkrát sešel a zachránil jsi ho před drogama, ale nakonec jsi vyšel na veřejnost s Annou, jako oficiální přítelkyní. To je celkem jasné znamení, že by měl dát zpátečku. Já vidím, že tě to fakt upřímně mrzí. Očividně ti ten kluk chybí, ale zároveň máš rád i Annu. Dám ti jedinou radu, kámo. Zkus Billa pustit a být jen s Annou. Jinak nezjistíš, s kým chceš být," jemně mu stiskl rameno. Potřeboval nechat Billa být.
 


Komentáře

1 Elis | Web | 23. září 2014 v 19:26 | Reagovat

Zajímavý příběh a pěkně se čte .....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.