The treasure from Germany 11.

28. února 2014 v 13:36 | Saline A. & PeTiška |  The treasure from Germany
Pairing: Tom/Kay One

(z pohledu Kaye)
To, co mě dopoledne probudilo, nebyla k mému překvapení kocovina, se kterou jsem byl už od včerejška smířený. Bolest bylo to, co mě vytrhlo ze spánku. Tupá bolest, která vystřelovala z mé pravé ruky, konkrétně z ramene. Aniž bych se namáhal otevřít oči, pokusil jsem se s rukou hnout, doufajíc, že se nepříjemného pocitu zbavím.

"Mhmm…" ozvalo se vedle mne nespokojeně. Zkusil jsem to znova a mělo to naprosto stejný výsledek. Aspoň jsem zjistil důvod bolesti, jak se mi Tom spokojeně rozvaloval na rameni.

"Tome," oslovil jsem ho zkusmo. Natočil jsem se k němu po chvíli ticha hlavu a přes odumírání ruky jsem se neodvážil jí znovu pohnout. S úsměvem jsem pohlédl na jeho spící tvář a druhou, volnou rukou jsem mu bříšky prstů přejel po tváři a čele. Cuknul trochu hlavou a vydechl. "Takhle tě stejně miluju nejvíc. Když jsi zticha." Zamumlám pro sebe pobaveně potichu.


Ještě pár minut jsem trpěl se zátěží na rameni a jen sledoval dění za oknem. Ponořil jsem se do vzpomínek na náš úplně začátek a následující průběh našeho vztahu-nevztahu. Dodneška si nemůžu vysvětlit, kde jsem našel tu odhodlanost a troufalost ho jít k baru oslovit a následně s ním flirtovat. Kdybych nad tím mávl rukou, co by bylo se mnou teď? Co by bylo s Tomem? Zřejmě bychom pokračovali v našich stereotypních životech slávy. A musím říct, že ten život, který jsem před Tomem miloval, který zahrnoval všechno, po čem každý mladý člověk touží - peníze, slávu, sex, respekt, chlast a další, se mi teď zdá absolutně nudný a bezvýznamný. Pocit, že vám někdo patří, a vy jemu, je vůči těm všem bodům absolutně neporovnatelný.

Ucítil jsem zavrtění na rameni a trochu jsem usykl, když mě píchlo opět v ramenní kosti. Rozhodl jsem se tedy svého drahého manžela probudit. Přitiskl jsem rty k jeho špičce nosu a pomalu pokračoval pes obě tváře, bradu, až k jeho pootevřené puse. Krátce jsem se o plné rty otřel a vzápětí políbil. Ochutnával jsem jeho jedinečnou chuť a lehce vsál jeho spodní ret mezi zuby.

"Co…" Tom se náhle v šoku probudil a odtáhl se, prohlížejíc si mne trochu vyděšeně a rozespale. Kombinace k sežrání, a já krom obrovské úlevy v mé pravé ruce, ucítil také vzrůstající vzrušení v mém klíně.

"Jen jsem se tě pokoušel láskyplně vzbudit." Uculil jsem se. "Kdybych na to šel bezcitně, hrozilo by, že bys měl protivnou náladu."

"Aha," dostalo se mi krátké, stručné odpovědi.

"Očividně ještě potřebuješ probrat." Zazubím se a v další chvíli se přehoupnu nad jeho tělo, tříc se o něj, abych dostal odezvu. Netrvalo to dlouho a z jeho úst se vydral krátký sten. "Dobré ráno…"

"Dobré ráno i tobě…"

**

Akorát jsem přeléval čerstvě uvařenou kávu z konvice do svého hrnečku, když se ve dveřích objevil Nyze. Vypadal nevyspale a zdálo se mi, že snad i zmateně.

"Připojíš se?" nabídl jsem mu a ukázal na volnou židli naproti sobě.

"To je kafe?" kývl ke stolu a celkem toužebně sledoval plnou konvici kávy. Jen jsem přikývl. "Dám si hrnek venku s cigárem a vrátím se." A během dalších tří minut jsme se zase ocitli v kuchyni s Tomem sami.

"Jsem ho ani většinu večera neviděl." Pronesu po chvíli mezi přežvykováním koblihy a pokouším se marně si vzpomenout, kdy jsem Nyzeho večer naposledy viděl.

"No, poměrně brzy se ujal Viktorie s tím, že jí provede domem a pak jsem ani jednoho upřímně neviděl už."

"A proč se tváříš tak vážně?" Pozvednu pobaveně obočí, když se mu na čele objeví pár vrásek.

"Víš, nemyslím si, že Viktorie je zrovna ten typ, který… když půjde nahoru s protějším pohlavím, hned si uvědomí, co za tím stojí."

"Myslíš to tak, že Nyze by jí mohl nějak…obtěžovat?"

"No, ona je taková podle mne…jemná a nevinná…"

"Proboha, Tome!" zasměju se a nevěřícně zavrtím hlavou. "Co si myslíš, že mám za kamarády? Nyze by nic proti její vůli neudělal, pokud k něčemu mělo dojít. Třeba odešla později a vůbec se tu nezdržovala nijak dlouho. Ale vím, že pokud by s něčím nesouhlasila, Nyze by nezakročil. Ač je to k nevíře, bývá k holkám zdvořilý." Zamručím a pohlédnu směrem ke dveřím zase. "Běž si dát sprchu, já z něj půjdu vytáhnout situaci, aby sis s tím nedělal hlavu, okey?" se zbytkem kávy se zvednu ze židle. Jen pokrčil rameny a já se tedy vydal na verandu.

"Jsi v pohodě?" přisedl jsem si ke stolku ve chvíli, kdy akorát dokuřoval zbytek cigarety. Automaticky mi nabídl jednu, tak jsem neodmítl a po dlouhé době si taky zapálil.

"Jasně, jen víš, že mám rád svoje rána s kávou a cigaretou. A nechtěl jsem smrdět v kuchyni kouřem." Usměje se jen a pokrčí rameny.

"Zrovna jsme probírali s Tomem, že jsme tě moc večer neviděli. Zmizel jsi poměrně brzy, hm?"

"Přišel jsi vyzvídat?"

"Vidím, že jsi nějaký zaražený. Znám tě už nějaký ten pátek. Po dobrém sexu přicházíš většinou s dobrou náladou a rýpavým humorem. Takže buď to nevyšlo vůbec, nebo to stálo za hovno, pověz mi." Pobídl jsem ho pobaveně a Nyzemu vyklouzl krátký, tichý smích z úst. Myslím, že si uvědomil, že mlžit přede mnou nemá žádnou cenu.

"Já nevím, k ničemu nedošlo…teda skoro, ale bylo to divné."

"Divné? Jak vypadá divný skoro sex?" zmateně jsem na něj pohlédl a natáhnul z cigarety.

"Prostě…" mávnul zoufale rukou, sumírujíc v hlavě, jak to asi vysvětlit tak, aby to znělo aspoň trochu normálně. Čekal jsem zhruba tři minuty s pozvednutým obočím. "provedl jsem jí domem..."

"Ano, samozřejmě…"

"A pak jsem jí tedy vzal do toho pokoje, který ještě není úplně dodělaný, má z něj být přeci…"

"Pracovna, ano. Proč se zabíráš detaily?" Neodpustil jsem si rýpnout. "Jdi rovnou k věci, jo?"

"Jasně, promiň, jsem z toho upřímně trochu nesvůj. Byla trochu zdrženlivá, ale nakonec se mi podařilo dostat jí ke spolupráci a k mému překvapení se i trochu odvázala. Ale vážně jen trochu - takové to, když se ženská přemůže po tom, co se ti vymluví kvůli bolesti hlavy."

"Ježiši, Nyze!"

"Fajn! Fajn. No a během toho, co jsme se svlékali navzájem, se mě začala vyptávat na otázky."

"Takže dotazník během sexu? Jak dobře načasované." Ušklíbl jsem se pobaveně a vzpomenu si na jeden večer, kdy měl Tom při sexu povídavou náladu a já byl nucen mu neustále pusu něčím zacpávat. Uchechtnu se potichu pro sebe.

"Jo, kdyby to byl aspoň normální dotazník. Ohledně mě." Nyze zakoulel očima. "Začala se mě ptát především na věci ohledně tebe."

"Ohledně mne?!" aniž bych to stačil zastavit, vykulím na něj oči a radši odložím cigaretu. "To neříkej Tomovi, nebo ta holka skončí s hlavou v záchodové míse. Co chtěla vědět o mně?"

"Já nevím. Jak dlouho tu jsi, jak dlouho tu plánuješ být, jestli je tohle opravdu tvůj dům. Jak dlouho jste s Tomem jako partneři. Prostě takové věci. Měl jsem chuť jí zacpat pusu."

"Chápu. Proč by to chtěla ale vědět?"

"Co já vím? Nechápal jsem to stejně, jako teď ty. Nakonec mě zarazila se slovy, že to není nejlepší nápad, zvedla se a odešla." Odfrkl naoko vztekle. "Zřejmě má vyhrazený jiný typ." Hodil pohledem po mně a já jen zamrkal nechápavě.

"To si nemyslím." Zavrtím s hlavou upřímně a pokouším se tomu přijít na pointu. "Nevím. Ženský jsou vážně divná a komplikovaná stvoření, co?"

"To mi povídej. Ještě když je to blondýna." Protočí očima a uchechtne se nakonec. Usměju se a přikývnu. I když přesto, že Nyzeho znám jako chlapa, co si z ničeho moc hlavu nedělá, poznám na něm, že tohle mu hlavou vrtá a vrtat bude.

"Líbila se ti hodně, co?"

"Nevím, špatná nebyla." Pokrčí jen rameny a vstane. "Půjdu si vzít něco k jídlu a ještě si lehnout, pokud ti to nebude vadit, jo?"

"V pohodě." Přitakal jsem a nechal ho jít zpátky dovnitř. "Hej!"

"No?"

"Žádná ženská ti za to přeci nestojí. Zítra můžeme vyrazit do klubu."

"Popřemýšlím nad tím." Opětoval mi úsměv a zmizel.

Takže ta malá blondýna vyzvídala v posteli s Nyzem o mně? To je absurdní. Nevšiml jsem si za tu chvíli večer, že by mi věnovala jediný pohled, který by značil nějaký velký zájem. Naopak, její oči neustále vyhledávaly Nyzeho, tak proč?

Zamračím se a típnu zbytek nedokouřené cigarety. Jen holka. Zvednu se a zamířím nahoru do koupelny zkontrolovat koupelnu, jestli bych ještě nezastihl Toma ve sprše.

**

(z pohledu Viktorie) - po příchodu večírku.

Potichu za sebou zavřu dveře s nadějí, že už celý dům spí a nebudu tak moct čelit bratranci, nebo nějakému z jeho společníků. Opřu se zády o dveře a unaveně promnu spánky, poslouchajíc, jestli neuslyším nějaké zvuky nebo hlasy, které by značily, že tu někdo je.

"Díky bohu," vydechnu úlevně, když se zdá být prostor čistý. Sundám boty a promnu namožené kotníky. Co nejtišeji zamířím do kuchyně, abych si mohla vzít něco k pití, a odeberu se pomalu nahoru do svého pokoje. Zhruba v půlce schodiště se přidržím zábradlí, když úlekem cuknu. Chodbou se rozsvítí světlo a zamžourám trochu do tmy.

"Tak už jsi zpátky. Plná informací jistě."

"Nic extra, ale teď si jdu lehnout. Jsem unavená, bolí mě nohy. Na rozdíl od někoho jsem neměla tu možnost doma odpočívat. Ten někdo je totiž nenasytný po informacích a není schopný si je obstarat sám." Odseknu trochu Nathanielovi a pokračuju v cestě, překvapená sama sebou, s jakou ironií jsem se mu odvážila odseknout.

Ve chvíli, kdy jsem se pokoušela co nejchvatněji protáhnout kolem jeho těla, chytl mě za paži a cukl bolestně k sobě.

"Pozor na pusu."

"Pusť," zasténám trochu bolestně a odtáhnu se.

"Zítra si popovídáme a rozhodneme se, co bude dál, teď tedy běž. A ještě jednou nasadíš tenhle tón a drzost, neručím za svou reakci."

Překvapeně zamrkám, ale ihned, jak se uvolní jeho sevření, odeberu se do svého pokoje, kde se zavřu a unaveně zamířím do postele. Aniž bych se zbavila líčení a šatů, vyčerpaně usínám hned po doteku ustlaných peřin. S myšlenkou na Nyzeho, který si o mně musí momentálně myslet, že nejsem normální. "Promiň."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.