Příběh 18. - Pravda o Anisovi

12. října 2013 v 14:00 | Saline A. |  Tisíc a jeden příběh
Mnozí z vás už si všimli, že povídky přibývají pravidelně jednou za čtyři dny, střídá se to s Pokladem, který píšu s Péťou, ale to neznamená, že přestanete komentovat, drazí. :) Vím, že to čtete a moc mě to těší, ale ráda bych měla i nějakou odezvu, pište svoje postřehy, připomínky i dotazy. Tak se prosím napravte, nebo budu zákeřná mrcha a přidávání pozměním ;)
Saline
Pairing: Billshido
Bylo to už několik dní od chvíle, kdy nás s Tomem odvezli z našich domovů sem, do hotelu na druhý konec Německa, přičemž jsme nemohli opouštět naše pokoje. Žádný z hostů totiž nemohl vědět, že jsme tam ubytovaní; mohli by to nahlásit novinářům.

Čas to byl absolutně příšerný. Nebýt pár světlých chvilek, které jsme strávili společně s Tomem dlouhým povídáním, jsem umíral nudou a byl uvězněný sám se svými myšlenkami. Občas jsme se spojili s Anisem přes Skype - byly to hezké chvilky, ale příliš krátké. Nicméně i během nich jsem si stačil všimnout, jak moc je vyčerpaný. Tmavé kruhy pod očima, které výjimečně neoplývaly hravými jiskrami, mě nabádaly ke starostem. Co se s ním dělo?



Pravdu jsem zjistil nedlouho poté. Věděl jsem, že Anis by dokázal udělat cokoliv, jen aby ochránil ty které má rád. Nikdy bych ale neřekl, že do toho "cokoliv" patří i… vražda. Jakmile mi došlo, že to byl on, srdce se mi divoce rozbušilo šokem i vyděšením, ale zároveň neuvěřitelnou vděčností. Zabitím Johna riskoval všechno, jen aby ochránil mě a Toma.

Po skončení hlasitého veselí v hlavním pokoji, jsem Anise odvedl do svého pokoje. Když mi bylo mizerně, byl u mě, aby mi byl oporou a teď bylo na čase, aby se role vyměnily. Nepochyboval jsem o tom, že jsem jediný, kdo zná pravdu. Komu by se svěřoval, že má na rukou krev?

"Jak jsi věděl, že jsem to udělal já?" vzhlédl ke mně, s čirým zoufalstvím vepsaným v očích. Byl zlomený, na pokraji. Nemusel jsem přemýšlet dlouho, než jsem k němu přešel a pevně ho objal. Anis sebou trhnul, ale odevzdaně obtočil paže kolem mého pasu a obličej mi zabořil ke krku.

"Poznal jsem ti to na očích a způsobu chování," zamumlal jsem tiše, konejšivě ho hladíc po zádech a vlasech.

"Musím ti být odporný. Jsem zrůda, zabil jsem člověka!" zavyl bolestně.

Okamžitě jsem se odtáhl a tvrdě na něj pohlédl. "Žádná zrůda nejsi, rozumíš? Udělal jsi to, co jsi musel a pravděpodobně jsi tím zachránil život spoustě chlapců. Děla jsem si o něm výzkum - tak vysoké procento úspěšnosti měl kvůli tomu, že většina chlapců, které "léčil" sice řekli, že jsou z nich heterosexuálové, ale nedlouho na to se zabili. Jejich přátelé tvrdí, že měli výčitky, protože zase začali myslet na jiné chlapce. Takže to poslední, co ty jsi, je zrůda, rozumíš? Jsi hrdina, Anisi. John byl zrůda."

Horlivě vrtěl hlavou, odmítal věřit mým slovům, a pustil můj pas. Mírně zvedl roztřesenou pravou ruku, v šoku na ní zírajíc. "Tahle ruka… Ani na vteřinu jsem nezaváhal při stisknutí spouště, Bille. Ani na vteřinu," vydechl zdrceně.

Jemně jsem chytil jeho dlaň do své a vděčně ji políbil na hřbet. "Nevidím v tobě zrůdu ani tak. Jen… mi dělá starost, aby tě nechytili, Anisi."

"O to jsem se postaral… Měl jsem nelegálně drženou zbraň, její stopy vedou do Itálie a otisky jsem žádné neudělal. Navíc, John byl hajzl nejvyššího kalibru, nikdo se tomu nebude věnovat nějak důkladněji."

"Dobře," vydechl jsem úlevně. "Měl by ses jít vyspat, Anisi, musíš být vyčerpaný."

"Neusnu," zavrtěl hlavou, ale já na jeho námitky nebral zřetel a k posteli ho odtáhl. Začínal být apatický, takže mi nezbývalo nic jiného, než, prsty rozechvělými studem, rozepnout mu košili. Naštěstí si ale všiml, že jsem hodně nesvůj a kalhoty si stáhl sám, bez dalších protestů ulehajíc do postele. "Zůstaň," zamumlal tichou prosbu, když jsem se otáčel k odchodu.

Překvapeně jsem se k němu otočil, ale když jsem se mu podíval do očí, nemohl jsem ho odmítnout. Mlčky jsem si svlékl kalhoty a, jen v tričku a boxerkách si vlezl k němu. Téměř okamžitě se ke mně přisunul a pevně mě objal kolem pasu. Poměrně nejistě jsem se zavrtěl, ale nakonec jsem se podvolil a lehce ho pohladil po paži.

Ten večer totiž nešlo o mě, ale o Anise a jeho psychiku, potřeboval pomoc. Leželi jsme mlčky, jediným zvukem byl náš dech a občasné zašustění peřin. Zatímco Anis mě nepřestával pevně objímat, já ho dál hladil po paži a bedlivě ho pozoroval, všímal si změny v jeho obličeji.

"Vážně ti nejsem odporný?" zamumlal tiše po několika minutách ticha.

"Ne a nikdy nebudeš," okamžitě jsem se k němu přitiskl. "Nikdy jsem nikomu nevěřil tolik, jako tobě a Tomovi. Jsi jediný kromě něj, u koho dokážu takhle ležet; vím, že jsem v bezpečí. A tak bych se u nikoho, kdo by mi byl odporný, nikdy necítil."

Anis se letmo pousmál, načež mi vtiskl polibek do vlasů. Snad se cítil klidnější.

°°°

Tom, Kay i táta už od probuzení pokračovali v oslavách. Já se jich ale neúčastnil, protože jsem stále ležel pevně přitisknutý k Anisovi, který sebou zmítal pod náporem špatných snů. Ve snaze upokojit ho, jsem mu do ucha broukal tiché melodie a hladil ho po paži. Nic nepomáhalo. S povzdychem jsem mu zabořil hlavu pod rameno a pevněji se k němu přitiskl.

"Proč jsi přestal broukat?" najednou tiše zamumlal.

Polekaně jsem sebou trhl, tvář se mi okamžitě zbarvila ruměncem. "Protože to nepomáhalo. A navíc tě to očividně i vzbudilo."

"Jsem za to rád, měl jsem příšerné sny," s povzdechem mi odhrnul vlasy z čela, ale usmál se. "Navíc budu muset brzy odjet, takže brzké vstávání není na škodu. Tuplem, když první věc, kterou vidím, jsou tvoje stydlivě sklopené oči a nejistý úsměv."

"Kam chceš odjet?" rozhodl jsem se ignorovat jeho poslední poznámku a zeptat se na to, co mě opravdu zajímalo. "Slyšel jsem Kaye, jak říkal, že všichni zůstanete a trochu si užijete," poměrně zmateně jsem k němu vzhlížel. Nechtěl jsem, aby odjel. Tuplem teď, když očividně nebyl zcela v pořádku, co se psychické stránky týče.

"Potřebuju na nějakou dobu odjet mimo realitu, srovnat se s mou novou identitou, naučit se žít s cejchem vraha," lehce mě pohladil po tváři. "Musím se schovat."

"Nechci, abys odjel," přiznal jsem tiše. "Já tě tu potřebuju, Anisi. Držíš mě pohromadě."

Chvilku na mě překvapeně zíral, než se pousmál. "Tak pojeď se mnou. Chci jet na chalupu. Je skrytá v lesích, měli bychom absolutní soukromí."

Tentokrát jsem překvapeně zíral já na něj. "Opravdu bych mohl?"

Anis se rozesmál a přitakal. "Samozřejmě, dokonce budu rád, když se přidáš. Budeme dvě duše zmítající se na pokraji zhroucení. Třeba se nám společně podaří zmátožit se. Užijeme si relax, je tam vyhřívaný bazén."

"To zní super," přitakal jsem nadšeně. Nepřemýšlel jsem nad možnými následky - prostě jsem viděl možnost být s Anisem sám a okamžitě se jí chopil. Buď mě to zničí, nebo naopak posilní. Jenom čas ukáže, která z těch dvou možností se zrealizuje.

"Tak jo, dohodnuto. Ale teď, když dovolíš… docela bych si potřeboval odskočit a tvoje nohy jsou do mých zamotané takovým způsobem, že se bojím, abych ti je nezlomil při pokusu rozmotat je," pobaveně nadzvedl peřinu.

Okamžitě jsem rozpačitě zrudl a spěšně je rozmotal, tisknouc si kolena k břichu. "Promiň," zahuhňal jsem se sklopeným pohledem. Tiše jsem vypískl, když mi se svým obličejem vlezl přímo do zorného pole.

"Neomlouvej se pořád, v noci jsem byl maximálně spokojený," s úsměvem mě políbil na čelo, než se odtáhl. "Zajdeme si na snídani a pak vyrazíme, ano? Musíme se ještě stavit doma pro tvé oblečení."

"Nic nepotřebuju, všechno mám s sebou, jen si později některé kousky properu v ruce," s pokrčením ramen jsem se posadil a prohrábl si neposedné vlasy trčící do všech stran.

"Tím lépe, můžeme tedy vyrazit rovnou tam, odtud to není tak daleko, zhruba tři hodiny," usmíval se, zatímco vstával. Pokradmu jsem sledoval jeho záda a hru svalů, zatímco se protahoval. "Měl by ses tedy začít připravovat."

"Kašlu na to, svážu si vlasy do culíku a nasadím brýle, nemám náladu na nic složitějšího. A ne, nebudu řešit ani oblečení," dodal jsem, když jsem si všiml, že Anis otvírá pusu k otázce. "Džíny a mikina, nic víc."

"Víš, jen tak mimo řeč…" pozorně na mě kouknul. "Tak ti to stejně sluší nejvíc. Plus tyhle roztomilé ruměnce a prostě… Perfektní," usmál se, než zmizel za dveřmi koupelny.

Zmučeně jsem zaúpěl - proč mi to dělal? Raději jsem se ale zvedl a převlékl se dřív, než by se Anis stačil vrátit. Pečlivě zabalený v bezpečí své huňaté mikiny jsem rovnou začal balit, abych šetřil další čas. Chtěl jsem prostě zmizet, s Anisem po boku.

"Kam se balíš?" ozval se mi za zády překvapený Tomův hlas.

"Jedeme s Anisem na jeho chatu," usmál jsem se. "Oba si chceme odpočinout."

"V tom případě si to hezky užijte," nadšeně mě objal a políbil mě do vlasů. "Čas od času se ozvi, abych věděl, že jsi v pořádku."

"Víš, že se mnou je v naprostém bezpečí," pousmál se Anis, který akorát vylezl z koupelny.

"Ani na vteřinu jsem o tom nezapochyboval," přitakal Tom souhlasně, opětujíc mu úsměv.
 


Komentáře

1 Mykerina | 12. října 2013 v 15:29 | Reagovat

aaaaaaaawwwww!!! ten Billan je tak roztomiloučkýýýýýýýýý..upe tututututut

2 Saline A. | E-mail | Web | 12. října 2013 v 15:46 | Reagovat

[1]: :D tvoje komentáře jsou vždycky tak boží! :D ♥

3 MiSSi | Web | 18. října 2013 v 20:27 | Reagovat

Takže, po dlhej dobe píšem komentár, tak bude asi trochu dlhší.
Keď som videla tu osemnástku v nadpise, tak som sa teda pekne zľakla, že som premešla cca. 15 kapitol,ibaže potom si uvedomila, že si sa asi iba pomýlila.
Obdivujem Anisa za to, čo spravil, pretože, aj napriek tomu, že pokiaľ sa jedná o mojich najbližších som schopná všetkéhe, ale toto by som vážne nezvládla.
Ďalej obdivujem Billa, za to, ako sa zachoval.
Obdivujem teba, za to, ako nádherne píšeš, pretože si jednou z mála autoriek, ktoré dokážu písať tak úžasne. Úplne som si to všetko dokázala predstaviť. Aj toho roztomilučkého, červenajúceho sa Billa.
Ďakujem, že som si to mohla prečítať a strašne moc sa teším na ďalšiu časť.

4 Saline A. | E-mail | 19. října 2013 v 10:57 | Reagovat

[3]: Nemusíš se lekat, díly jdou popořadě jak mají být. Systém číslování jsem vysvětlovala už v prvním díle, ale od příštích dílů se tu bude ukazovat i číslo kapitoly, abyste v tom měli pořádek, ale neboj, 15 kapitol jsi neprošvihla :)
A moc děkuji za tvou chválu, neuvěřitelně si toho vážím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.