We Found Love In A Hopeless Place 10. (1/2)

28. srpna 2013 v 8:15 | Saline A. & Fee |  We Found Love In A Hopeless Place


LOUIS
"Stejně nechápu, že spolu dokážou spát takhle propletení, já bych během noci kohokoli z tý postele vystrkal, ke spánku přece potřebuješ nějakej životní prostor!" Mou dřímotu přerušila překotná mumlavá slova, polovinou svého bdělého vědomí jsem byl schopný určit, že patří Niallovi. Tiše jsem si pro sebe zabručel, chtěl jsem ještě spát. Harryho paže byly kolem mých ramen, jeho nos zabořený v mých vlasech a můj vlastní zavrtaný v bezpečí jeho krku; nikam se mi nechtělo. Nic nemohlo být lepší než tohle.
"Ne tak nahlas, nebuď jako slon v porcelánu," pokáral ho Zayn a o zlomek času později jsem ucítil jeho dotek. "Kluci, vstávejte, už je ráno," řekl šetrně, ale neústupně. S trhnutím jsem rozlepil víčka a opustil svůj voňavý úkryt, jen abych se na ně mohl ohlédnout a dát jim vědět, že jsem zaregistroval jejich budíček. "Spanilá Šípková Růženka," okomentoval náš blonďatý Ir potměšile můj otupělý výraz. Počastoval jsem ho otrávenou grimasou a hlavou padnul zpátky do polštáře.


Harry sebou konečně začal šít. Sledoval jsem, jak se mu pohnul ohryzek, když polknul, a navlhčil si rty, načež zmámeně otevřel oči, aby se vzápětí blaženě usmál, jelikož jsem byl první věc, kterou mohl spatřit. "Hey, beautiful," pošeptal jsem se zářivým úsměvem, veškerá má pozornost patříc jen jemu. Odpověděl mi svými pověstnými dolíčky a já mu prohrábnul kudrny a naklonil se, abych mohl jeho plyšovým rtům věnovat cudný polibek. Nakonec jsem ale neodolal a alespoň jeho spodní ret vsál mezi své, malinko ho promnul a s jemným zatáhnutím jej pustil. Záře v Harryho duhovkách byla to jediné, co jsem do startu nového dne mohl potřebovat.
Právě byla středa a my byli maximálně produktivní, protože zítřek měl být díky oné zmiňované premiéře částečně ochuzen o čas nacvičovat. Nicméně to nám nevadilo, jelikož jsme se všichni těšili jako blázni. Samozřejmě by nás nikdy předtím nenapadlo, že dostaneme možnost účastnit se premiéry námi všemi milovaného Harryho Pottera, možnost projít se po červeném koberci a dokonce se setkat s hlavními aktéry. Nemohl jsem se dočkat Emmy Watson, byla můj první crush vůbec, zakoukal jsem se do ní, když jsem byl ještě dítě a první díl tehdy přišel do kin.
Harry už byl snad skoro zdravý, celý den se cítil dobře a večer si dokonce zahrál s Niallerem pinčes. Já si zatím vlezl do sedacích polštářů před televizí, po očku je pozoroval a esemeskoval si s maminkou. Připadala mi nějaká divná, a tak jsem byl rád, že mě nakonec vytočila kvůli normálnímu hovoru. Zvednul jsem se a odebral se nahoru do patra, abychom měli klid. Nedozvěděl jsem se od ní hezké věci.
Mohla to být nějaká čtvrthodina, když vrzly dveře našeho pokoje. "Co že ses sem tak zašil?" zaslechl jsem Harryho něhou překypující hlas. Otočil jsem se k němu od okna a zbrkle si otřel slzy. Ztuhnul. "Co je, stalo se něco doma?!" rychle ke mně přešel. Automaticky jsem ho objal kolem pasu a opřel si čelo o jeho prsa; úleva, že je tu se mnou, skoro zabolela. "Naši se rozvádějí," pokrčil jsem rameny. Vnímal jsem, že se napjal a povzdechl. Velmi dobře rozuměl mé situaci, jeho vlastní rodiče se rozvedli v jeho sedmi letech.
"Moc mě to mrzí," pověděl smutně a pevně kolem mě ovinul paže, líbajíc mě do vlasů. Nepatrně jsem zavrtěl hlavou. "Jsem dospělý, neměl bych reagovat tak pateticky, Mark navíc ani není můj biologický otec, ale v podstatě jsem ho přijal za svého, můj nás opustil, když mi byly tři, takže si vlastně pamatuju jenom Marka. Vždyť jsem přijal i jeho příjmení. A je to táta všech holek, jsou ještě moc malé, bude to pro ně rána a… jsem prostě tak naštvaný. Mamka zase bude na všechno sama a já ji nemůžu ani podpořit, protože musím být tady. Připadám si bezmocný jako dítě, nemůžu nic udělat."
HARRY
"Sweetie," něžně jsem mu prohrábnul vlasy, než jsem začal dlaní konejšivě přejíždět po jeho zádech. "Víš, když se dějí podobné složité situace, lidé v sobě najdou sílu, o které ani nevěřili, že jí vůbec někde mají. Chápu, že je teď pro tebe těžké tomu uvěřit a zároveň je těžké se s tím smířit, nakonec to bude všechno dobré, nikdy totiž nevíš, zda se k sobě nevrátí. Nechci ti samozřejmě dělat plané naděje, ale musíš se na to dívat pozitivně. Nehledě na to, že Mark opouští tvojí maminku, ne vás. Pořád se budete vídat, vždyť i tebe miluje jako vlastního," odtáhnu se od něj trošičku a otřu mu něžně slzy. "Nepřijdeš o něj, jen se nebudete vídat tak často."
"Když… Já nechápu, co mohlo být tak zásadního, že se chtějí rozvádět. Prostě mi to vůbec nejde do hlavy," zavrtěl bezradně hlavou a vzhlédl ke mně zlomeně. S povzdechem jsem ho odvedl do postele a přitulil si ho do náručí. "Myslím, že nikdy přesně nepochopíme, co je k tomu vedlo," lehce ho políbím do koutku rtů. "Protože nechápeme, jaký může být důvod, pro který by stálo vzdát se lásky," pousměju se letmo. "Nic nestojí za to, abychom se vzdáli lásky a vztahu," popotáhl tiše.
Pohladil jsem ho konečky prstů po tváři, než jsem se nad něj mírně naklonil a přitiskl rty na jeho. Zpočátku jsem se jen něžně otíral o ty sametově hebké polštářky, než jsem zaznamenal jeho mlčenlivé svolení pootevřením rtů, mezi které jsem hned vplul svým jazykem. Jen líně, se vší něhou jsem jím laskal ten jeho, zatímco dlaní jsem ho jemně hladil po hrudníku a čechral mu vlasy.
Bylo mi ho nesmírně líto a chtěl jsem využít všech možných způsobů, jak jen bych mu mohl pomoci, ale bohužel jsem neznal ten jediný, který by ho dostal z té mizérie. Možná proto jsem se uchýlil právě k líbání a objímání. Doufal jsem, že když mu ukážu svou nejhlubší lásku, kterou k němu chovám, zapomene na to, že někde jinde se právě jedna láska nejspíš definitivně rozpadla. Chtěl jsem mu ukázat, že ta pravá láska existuje a že vydrží všechno. Že my dva vydržíme všechno.
LOUIS
Bylo tak příjemné jednou nebýt tím, kdo rozesmává a povzbuzuje všechny okolo a být v té opačné roli. Vážil jsem si toho, že je někdo schopný to pro mě udělat, tím spíš když to byl Harry. Pár minut jsem se nechal chlácholit, načež jsem mu odhrnul kudrnky z čela a schoval jeho dlaň ve své. "Děkuju. Mám takové štěstí, že tě mám," povzdechl jsem a úlevně se lísal k jeho krku.
Dál jsme leželi, snažil se mě rozptýlit nenuceným povídáním, a ač jsem působil, že ho poslouchám, nemohl jsem si zabránit a moje mysl se dál zabývala tímhle novým problémem, který s rozchodem rodičů vyvstal, lépe řečeno všemi problémy, které to způsobí do budoucna. Bylo snad normální dělat si starosti, ne? Ale Harryho jsem neošidil, prokouknul mě jedna dvě.
Zatvářil se nonšalantně a poplácal mě po boku, jak přese mě lezl z postele. Obrátil jsem se na opačnou stranu, abych na něj viděl a pozoroval jsem, jak zapojuje svůj iPod do reproduktorů. Záhy se ztemnělým pokojem začaly nést první tóny z alba Johna Mayera, Harryho oblíbence, kterého jsem neznal, dokud mi ho nepustil. Zvědavě jsem povytáhnul obočí a on na mě s potutelným úsměvem zakýval prstem, abych se k němu připojil. Neohrabaně jsem se vyvalil z lůžka a hned jsem byl chycen za ruce a odtáhnut doprostřed místnosti. Zasmál jsem se, když Harry udělal slabý pokus se mnou tancovat.
"Jsi hloupý," informoval jsem ho láskyplně, protože to byl kýč jako z romantického filmu a dělalo mě to sentimentálním. Ovšem samozřejmě, že jsem propojil naše prsty a pohřbil čelo v jeho rameni, než jsme se začali líně houpat do rytmu hudby. Neviděl, ale intuitivně jsem cítil jeho dolíčky, když mi společně se zpěvákem do ucha zpíval "I don't trust myself with loving you", a stydlivě jsem se tomu chichotal. Zajímalo by mě, jestli někdy někdo diagnostikoval závratě způsobené láskou, protože já si tak připadal. S jeho paží kolem mého pasu jsem se smíchem zaklonil hlavu a s rozzářenýma očima ho políbil. "Jsi úžasný," změnil jsem svůj rozsudek.
Druhý den byl tak hektický, jak jen mohl. V dopoledních hodinách jsme ještě měli hlasová cvičení se Savanem, ale hned po obědě nám všem finalistům rozdali stylisty vybrané oblečení, naložili nás do aut a odvezli na místo premiéry, protože jsme se ještě před červeným kobercem měli setkat s Danielem Radcliffem. Naše nervozita a vzrušení bylo nezměřitelné, jak jsme viseli očima na klice dveří.
LOUIS
Občas jsem zapomínal na to, že je Harrymu teprve šestnáct a má příliš nízké mínění sám o sobě v kontrastu s tím, jak je ve skutečnosti úžasný. Když se mi podařilo toho mého hlupáčka rozptýlit, vrátili jsme se k ostatním a pokračovali v programu, tudíž dělání proma X Factoru. Červený koberec, odehrávající se navečer, byl naprosto šílený. Všude se pronádovaly celebrity a nám známí herci a herečky ve smokinzích a róbách, madam Rowlingová rozdávala šťastné polibky objektivům. Tolik blýskajících fotoaparátů jsem naživo ještě neviděl. I my se mezi tím vším také nechávali fotit a podepisovali se fanouškům u zábran, což mi přišlo skoro nepatřičné, protože tohle měla být noc Harryho Pottera a jeho hvězd a nikomu jinému by podle mě neměla být věnovaná pozornost. Ale nemohl jsem na tom nic změnit. Já sám nejvíc toužil po tom setkat se s Emmou, protože jsem ji vždycky sentimentálně zbožňoval a nakonec se mi to splnilo, ačkoliv to ve všem tom spěchu netrvalo ani minutu. Ty krátké vlasy jí velmi slušely, vyměnili jsme si pár vět, přičemž my jsme jen rozrušeně koktali a po jejím odchodu se vzájemně podpírali, ale ona o nás později prohlásila, že jsme se chovali jako gentlemani.
Když byla veškerá rošáda odbytá, natlačili jsme se do obrovského sálu na první slavnostní promítání. Nemusím snad zmiňovat, jak jsme byli všichni zvědaví. Seděl jsem vedle Harryho, ve tmě jsme se nenápadně drželi za ruce a drtili si prsty pomalu při každé druhé scéně. Smrt Hedviky, Pošuka a Dobbyho jsem přes srdce nemohl přenést prostě nikdy, ovšem celý film byl působivý, ať už kamerou, scenériemi či obecně celou produkcí. Zanechal na nás strhující dojem a vyprávěli jsme si o něm ještě druhý den, kdy jsme už začali se zkoušením na pódiu X Factoru pro zítřejší live přenos, kam se měla mimo jiné přijet podívat i má středoškolská třída.

HARRY
Jakmile jsme pak dorazili zpět do domu, všichni jsme padli do postele jako zabití a myslím, že ani jednomu z nás netrvalo déle než dvě minuty, než jsme usnuli, ačkoliv naše hlavy byly naplněny nejrůznějšími dojmy, které chtěly ven. Ale já rozhodně neprotestoval, že jsem je umlčel právě v Louisově objetí.
Ráno nás budili jako před každým přenosem brzy. Z postele se mi chtělo o to míň, když mě hned po otevření očí Louis zasypal drobnými polibky, ale všichni byli nekompromisní. S mírnou bolestí hlavy, kterou jsem před ostatními zamlčel, jsem se společně s ostatními odebral do auta, které nás dopravilo na místo konání. Všude lítali technici, produkční, až jsem se mezi nimi málem ztratil. Všechen ten ruch způsoboval akorát tak to, že se mi dělalo čím dál hůř. Začínal jsem mít obavy, že včerejší premiéru jsem trochu podcenil s ohledem na mou nemoc. Pořád se to zhoršovalo. Roztřesenou rukou jsem si promnul obličej, když se mi už asi počtvrté zamotala hlava. Tentokrát už to ale nezůstalo bez povšimnutí - cítil jsem na sobě upřený pohled Savana, stejně jako se na mě zaměřily kamery. Zoufale jsem se rozhlédl po Louisovi. Proč zrovna jemu musela přestat fungovat ta pitomá elektrika?
"Harry, jsi ok?" přešel ke mně starostlivý Savan. Přál jsem si být neviditelný, když jsem slabounce zavrtěl hlavou. Tak moc jsem se chtěl usmát, přikývnout a zpívat dál, prostě lhát, ale když se mi hlava zamotala opravdu silně a já se musel opřít o Zayna, došlo mi, že lhát nemůžu. Louis by mě zabil. "Co se děje?" "Příšerně mě bolí hlava a žaludek," zašeptal jsem tiše, zatímco mě do objetí stáhnul Niall. Bezradně jsem se rozhlížel kolem, očima jsem vyhledával toho jediného, kterého jsem teď chtěl mít u sebe, Louise. "Už od rána?" stále mě bedlivě pozoroval během akce, kdy si mě do objetí přitáhl tentokrát Liam. Nechal jsem se objímat a konejšit od každého, kdo si mě k sobě přitáhl, jen jsem mlčky přikývl na Savanovu otázku. "Okey, s tím musíme něco dělat. Zajdi si za zdravotníkem, někdo tě doprovodí, hm?" "Zvládnu to," zamumlal jsem a vzhlédl k Liamovi. "Pošli za mnou prosím Louise, hned jak přijde," prohrábl jsem si vlasy. Jakmile Liam souhlasně přikývl a odpřísáhl to na vlastní majetek, mátožně jsem se rozešel ke stanovišti zdravotníků, kde jsem jak věděl, dávali injekci poslední záchrany - tedy injekci, o které nikdo nevěděl, co obsahuje, ale všechny postavila na nohy, ať už šlo o cokoliv. Bylo mi naprosto jasné, že jednu takovou dnes dostanu i já, abych byl na představení fit.
LOUIS
Poplašeně jsem vešel do zdravotnické místnosti a docela jsem se děsil toho, co spatřím. Harry ležel na bříšku na lehátku a vypadal hodně špatně. Bylo poznat, že byl sotva schopný otevřít oči, i když se moc snažil. "Lou," špitnul vděčně a pokorně a já ustaraně vydechl "broučku" a přidřepl si k němu, abychom měli obličeje ve stejné výšce. Měkce jsem ho políbil na tvář a odsunul mu nějaké kudrnky z čela. "Dostal jsi injekci?" Sotva znatelně přisvědčil. Byl jsem na sebe tak naštvaný. Měl jsem ho hlídat, aby se víc šetřil. "Lou… večer je přenos, co budeme dělat?" "S tím si teď vůbec nedělej starosti, zlatíčko, nejdůležitější je, abys byl zdravý. Chce se ti spát, mám sehnat navíc deku?" "Jenom zůstaň se mnou." "Samozřejmě," pousmál jsem se a vstal, abych si mohl sednout na kraj lehátka a on mi mohl položit hlavu do klína. Sklonil jsem se a věnoval mu několik polibků do vlasů, načež jsem v nich ponechal jednu z rukou a druhou mu poskytl, aby jí mohl držet ve své. Netrvalo dlouho a usnul. A já díky tomu dostal prostor k tomu psychicky lynčovat sám sebe.
Asi po čtvrt hodině se neslyšně otevřely dveře a opatrně vešel Liam. "Jak mu je?" Moje grimasa mluvila za všechno. Patrně toho měl hodně na srdci, ale nechal si to pro sebe a místo toho řekl jen to, že mě Savan chce zpátky. "To je sice pěkné, ale já zůstanu tady," odmítl jsem okamžitě. Nebylo vůbec o čem diskutovat.
"Vždyť Harry beztak spí," jako za všech okolností diplomatický se mě snažil přesvědčit. Ovšem já si tvrdošíjně trval na svém. "I tak mě může podvědomě vnímat. Říká, že je mu líp, když jsem s ním," odvrátil jsem od Liama zrak a tím považoval celou konverzaci za uzavřenou. Rezignovaně semkl rty. "Jak myslíš. Nemám něco donést, deku, vodu, čaj…?" "Nemusíš, ale díky," smířlivě jsem se na něj usmál. "A ať na vás Savan nedržkuje, může dodatečně vynadat mně." "To snad nebude nutné," zadoufal pobaveně a po špičkách zase odešel.
Když se Harry po dvou hodinách probudil, byl jsem celý přesezený, ale nestěžoval jsem si. Zvlášť když se na mě pozamžele usmál a prohlásil, že ho už nebolí hlava. "Tak jako tak ale teď nevím, co mám dělat s tím večerem," svěřil jsem se mu, pohrávajíc si s mobilem, kde mi svítila zpráva od spolužáků, kteří už radostně mířili do Londýna. V noci jsme plánovali jít slavit, měl jsem už zamluvených několik pokojů v laciném motelu, abychom se měli z baru kam přesunout a kde přespat. Avšak změna Harryho zdravotního stavu dočista změnila situaci. "Chtěl jsem, abyste ty i kluci šli s námi, přál jsem si, aby ses seznámil se Stanem," nejistě jsem si okusoval nehet, nanicovatý zlozvyk.
HARRY
S povzdechem jsem se namáhavě vyšplhal do sedu a opřel si hlavu o jeho rameno. "Ten pán co mě ošetřoval, říkal, že dostanu ještě jednu injekci, po které budu jako znovuzrozený," pousmál jsem se. "Což znamená, že už mi večer bude určitě dobře, Loui. Na tu oslavu půjdeme."
"To si nemyslím," nakrčil nos a přísně se na mě podíval. Tedy, alespoň se snažil vypadat přísně, ačkoliv to působilo nanejvýš rozkošně. "Dneska jsi tu takhle zkolaboval a já si prostě nemyslím, že by bylo dobré, kdybych tě tahal na takovou akci. Měl bys být v klidu a odpočívat. A já bych měl být u tebe."
"Ale to já nechci," trucovitě jsem našpulil rty, ale hned na to se nosem otřel o jeho krk. "No tak, kluky ze školy jsi neviděl už několik dlouhých týdnů, na tenhle večer se těšíš už od té doby, kdy ti napsali, že přijedou. A já se na ně těším taky," mumlal jsem tiše, ale zároveň nekompromisně. Nechtěl jsem ho připravit o skvělou možnost vidět své přátele, která by se nemusela dlouho opakovat. "Ale dobře, uděláme kompromis," zabručel jsem, když jsem viděl jeho pochybovačný výraz. "Uvidíme, jak mi bude večer a podle toho se rozhodne, jestli půjdu, nebo ne. Ale i kdyby mi bylo zase špatně, ty bys šel stoprocentně. I s ostatními. Nepřipravím tě o šanci vidět kamarády," stiskl jsem mu ruku.
"Stejně půjdeš, viď?" s povzdechem mi stisk oplatil. "To si piš," zazubil jsem se. "Ale vážně, cítím se každou chvíli lépe a jsem si jistý, že ta další injekce mi vůbec neuškodí, naopak. Takže teď bychom měli jít na krátkou zkoušku, já si pak půjdu pro injekci, najíme se a bude tu večer a naše vystoupení, po kterém stoprocentně postoupíme dál a pak budeme moct slavit s tvými přáteli a Stanem."
"No jo, je vidět, že se ti dělá líp," rozesmál se. "Jakmile se takhle rozmluvíš, už je ti víceméně dobře. Dokonce bych řekl, jestli to s tou zázračnou medicínou nepřehnali, připadáš mi trošičku zhuleně," nakrčil nos pobaveně. "Jo, cítím se nějak až moc dobře," souhlasně jsem přikývl a s úsměvem seskočil z lehátka. Zajímalo by mě, co mi to píchli, měl jsem totiž pocit, jako kdybych se vznášel.
LOUIS
Nervozita před vystoupením byla věc sama pro sebe a naše často probírané téma. Před vůbec prvním přenosem jsme přirozeně byli tolik vytrémovaní, až jsme cítili nevolnost, ale shodli jsme se na tom, že postupně si na to určitě zvykneme a už to pro nás nebude tak moc stresující. Ovšem ačkoliv dnešní večer měl už být ten případ, stejně jsme všichni byli napjatí, tentokrát z jiného důvodu. A ten důvod nebyl nikdo jiný než Harry. Nikdo z nás se pokrytecky nestrachoval ohledně toho, že by nám snad mohl zničit vystoupení (nemluvě o tom, že hlavní slovo v téhle písni od Kelly Clarkson měl Liam, který zpíval sloky a my se přidávali jen v refrénech), ale obávali jsme se toho, aby Harrymu nepřitížila zodpovědnost, která na něm ležela. Nemluvě o jeho vlastní úzkosti z toho, že bude upozorňováno na jeho oslabení a kvůli tomu ho všichni budou litovat a hlasovat pro nás ne pro náš pěvecký výkon, ale kvůli téhle příčině. Ten kudrnatý brouček prostě chtěl, aby všechno bylo fér.
Se začátkem písničky jsme všichni automaticky obrátili pozornost k Harrymu a sledovali ho jako ostříži, i když nás během celého podvečera ujišťoval, že se cítí v pořádku a usmíval se jako sluníčko. No očividně to byla pravda, protože mu to zpívalo skvěle jako vždy a viditelně si představení užíval. Když jsme skončili a publikum aplaudovalo, úlevně jsem si ho k sobě přivinul. Měl jsem nesmírnou potřebu ho hned teď pomazlit. Vlastně teprve až když začal Louis, jeden z porotců, se svým hodnocením, došlo mi, že bych také mohl věnovat svůj zájem něčemu jinému než svému příteli. Například jsem byl zvědavý, co později na náš výkon poví patnáctihlavé stádo mých ex spolužáků. Zrovna když Louis, který se Simonem neustále musel soupeřit a snažil se mít nad ním navrch, vytýkal našemu mentorovi, že nám měl vybrat lepší píseň, z hlediště se ozvalo hlasité klučičí bučení, což byli evidentně mí spolužáci. Musel jsem se tomu zasmát. Bylo prostě skvělé je tady mít. Ostatní porotci k nám byli mnohem vřelejší. Cheryl se vyslovila, že jsme roztomilí a všechny by nás chtěla obejmout a Simon, jenž nás nyní považoval za své černé koně, rovnou prohlásil, že jsme momentálně nejvíce vzrušující popová formace Británie. Tak trochu jsme nevěřili svým uším.
Přenos skončil a moje banda na nás čekala venku, jak jsem se dozvěděl z další sms. Bylo na čase vyzpovídat Harryho. "Tak jak, upřímně - cítíš se na to jít slavit? A ne že nad sebou zase mávneš rukou a potom tě budeme křísit, protože tentokrát bych tě už opravdu přivázal k posteli," zamračil jsem se neústupně, po zkušenostech již přesvědčený o tom, že je v tomhle ohledu nezodpovědný. "Je mi fajn!" zašvitořil. "A nemrač se na mě, nemám to rád," poškádlil mě a v poloprázdné místnosti mě nenápadně políbil na tvář. Jistě, že jsem okamžitě zjihnul.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.