Unverwüstlich 14. (Konec)

23. srpna 2013 v 17:46 | Saline A. |  Unverwüstlich
"Bez konců prostě nejde začít od začátku", se zpívá v jedné mé oblíbené písni a já nemohu jinak, než souhlasit. Tato povídka je pro mne srdeční událostí, protože se mnou zažila plno nejdůležitějších věcí v mém životě, a zároveň je to dílo, na které jsem prozatím nejvíc pyšná. Ačkoliv jsem nesplnila všechny plány, které jsem s ním měla, i tak mohu říct, že jsem tomu dala všechno, co si zasluhovalo a pokud se mě někdo zeptá, jaké své dílo bych mu mohla doporučit, určitě by to bylo tohle.
Chtěla bych vám všem nesmírně poděkovat za všechny krásné komentáře, ať už jste povídku přečetli celou nebo ne. Vážím si každé odezvy, kterou jste mi tu zanechali a doufám, že s příští povídkou se sejdeme znovu. :) A abyste měli jistotu, že něco dalšího přijde, na konci máte malinký příslib. :))
Mějte se krásně, drahoušci. ♥


Pairing: Tom / Kay One
Myslel jsem, že to, jak se ke mně matka chovala od začátku mého přiznání, bylo příšerné. Ale to, co následovalo po doručení obsílky, to bylo prostě katastrofální. Mě, Billa i všechny ostatní bombardovala výhružnými a nenávistnými esemeskami a telefonáty, až jsme to s Billem nevydrželi a telefony si vypnuli a odevzdali je tátovi. Rozhodl se, že všechno použije jako důkazní materiál, až dojde k soudu. Chtěl, aby to matce spočítali všechno.

Co mi přišlo smutné a zároveň pozitivní bylo, že Bill se od ní začal odpoutávat. Bylo na něm poznat, že veškerý zbytek lásky, který k ní kdo ví, proč ještě stále uchovával, se pomalu ztrácel vlivem téhle poslední zkušenosti. Oba nás to mrzelo, ale víc převládal vztek.



"Tome, pojď si lehnout, všichni už jsou pryč," přerušil tok mých myšlenek něžně Kay. Tvář mu zdobil klidný úsměv - byl spokojený, že máme konečně klid od matky i Johna; kromě esemesek na nás matka nemohla a John byl ve vězení, byl jsem v bezpečí.

"Jsi hodně unavený?" s úsměvem jsem k němu přešel, objímajíc ho kolem krku. "Venku je ještě poměrně teplo, tak mě napadlo, že bychom mohli vyzkoušet vodu v bazénu. Ještě jsme tam nebyli za tu dobu, co tu bydlím."

"Unavený nejsem, to ty jsi vypadal, že každou chvílí odpadneš," s pobaveným úsměvem mi položil dlaně na zadek, který následně stiskl. Neubránil jsem se tichému zavrnění.

"Já jsem čilý víc, než si myslíš. Takže můžeme shodit šatstvo a jít skočit do vody. Hned," nadšeně jsem ho dlouze políbil. Bylo to už dlouho od doby, kdy jsme měli as a náladu být spolu se vším všudy.

Byla to snad jen otázka vteřiny, než se Kay svlékl a popadl mě do své náruče, s veselým smíchem hned utíkajíc na zahradu, kde i semnou hned skočil do vody. Vůbec ho nezajímalo, že já jsem ještě stále oblečený, ale mě vlastně taky ne. Byl krásný teplý večer, moje problémy konečně nacházely řešení a já byl v náručí toho, koho jsem miloval. Vážně byl čas na řešení takových maličkostí, jako je oblečení?

"Děkuju, že jsi zavolal tátovi," s úsměvem jsem mu prohrábnul vlasy, když jsme se vynořili a já se k němu znovu přitiskl. "Hrozně si tě za těch pár dní oblíbil. Hádám, že nepředpokládal, že si najdu takhle skvělého přítele, když jsem gay."

Kay se tiše zasmál a vtisknul mi polibek na spánek. "Tvůj táta má skvělé syny a vy dva máte štěstí, že jste vzhledem a povahou po něm, Tome. Všechno zlé, nebo alespoň to nejhorší, máte za sebou a teď už vás čeká jen to dobré. To, co si zasloužíte."

"Nemáš ani ponětí, jak hrozně moc tě miluju," s výdechem jsem ho pevně objal, tisknouc rty na jeho v naléhavém polibku. Potřeboval jsem ho cítit všude.

Líně, ale zároveň nesmlouvavě mě Kay začal mlčky svlékat, přičemž kam dosáhl, tam mi vtiskl polibek a tentokrát už se nebál označkovat si mě na viditelném místě. Teď už to nevadilo, teď už jsme mohli do světa nadšeně křičet, jak moc se milujeme.

Tiše jsem zasténal a zářivě se usmál, když oblečení plavalo kdesi v bazéně a naše těla se o sebe otřela, kůži na kůži. Byli jsme rozpáleni touhou, pohlceni vášní a polapeni láskou. Ani jsem nepostřehl, kdy do mě pronikly Kayovy prsty, jak jsem se soustředil na jeho nadpozemské polibky. Pevně jsem se na Kaye přitiskl a přirazil se na jeho prsty, ale už brzy mi to nestačilo.

Nekompromisně jsem mu omotal nohy kolem pasu a obemkl dlaň kolem kořene jeho penisu, navádějíc ho do sebe. Omámeně jsem se jednou dlaní zapřel o okraj bazénu, zatímco druhou jsem Kaye pevně objal kolem krku a vášnivě ho políbil. Absolutně jsem zbožňoval ty prvotní okamžiky, kdy jsme konečně splynuli v jedno tělo, kdy jsme si bezmezně věřili a prokazovali si svou důvěru v druhého.

"Taky tě miluju," zašeptal Kay jen tak mimochodem s prvním ráznějším přírazem. Spokojeně jsem zavřel oči a opřel se čelem o jeho, nechávajíc se unést slastí.

*

První soudní přelíčení se kvapem blížilo, zřejmě už byli všichni vyslechnuti dostatečně - včetně mě, přičemž já na policejní stanici trávil víc, než šest hodin plných neuvěřitelného psychického nátlaku, protože jsem musel říct úplně všechny, byť sebemenší, detaily. Bylo to tak vyčerpávající, že jsem po příchodu domů odmítal s kýmkoli mluvit a šel jsem rovnou spát.

Samotný proces výslechů trval i tak ale poměrně dlouho - vedl to jakýsi tátův známý, takže chtěl mít jistotu, že nic neopomene. Proto k výslechu zavolal dokonce i pár lidí z našeho managementu, Davida a Géček nevyjímaje.

Na jednu stranu jsem byl vděčný, že to berou opravdu vážně a nenechávají se strhnout médii, která tu kroužila všude kolem, ale na druhou stranu jsem se omlouval každému, kdo do toho byl neplánovaně zapojen. Byl bych nejradši, kdyby šlo jen o mě, matku a Johna.

"Tome, máme problém," přerušil mojí a Kayovu poklidnou snídani na zahradě očividně dost rozrušený táta. "Teď hned se musíš jít sbalit a někam odjet, vezmeš i Billa."

"Počkej, cože? Proč?" nechápavě jsem nakrčil obočí, zírajíc na něj jako na šílence. Co tohle proboha mělo znamenat? Co bylo natolik vážného, abychom museli s Billem odjet? Ledaže by…

"John utekl z vězení. Nikdo neví, jak je to možné, ale máme podezření, že tam měl nějakého známého nebo někoho, koho vydíral. Každopádně my teď nevíme, kde je, takže ty se musíš okamžitě sbalit a odjet, dokud nebudeme mít věc plně pod kontrolou, Tome. Chci tě mít s Billem v bezpečí," nekompromisně se na mě zadíval a já nevědomky pevně chytil Kayovu ruku.

"Ale co Kay? Chci zůstat, tati, nemůžu vás tu v tom přece nechat samotné."

"Tome, pokud je to takhle, musíš pryč," něžně chytil Kay můj obličej do dlaní. "John představuje reálné nebezpečí a tady bychom tě nedokázali ochránit. Já zůstanu a pomůžu tvému otci, Johna musíme najít a strčit za mříže, kam taky patří."

S tichým zaúpěním jsem mu zabořil hlavu ke krku a pevně ho objal. Skutečnost, že byl John venku, mi zcela logicky naháněla strach, ale s Kayem po boku jsem se cítil mnohem klidnější. Věděl jsem, že teď už by mě ochránil, když věděl, čeho je John schopný. Taky jsem se ale bál o Kaye, tátu a určitě i Anise. John byl šílenec, psychopat schopný všeho, jen aby dosáhl svého. A takového maniaka jsem rozhodně v okolí mých blízkých nechtěl.

"Zařídil jsem vám s Billem pokoj těsně za hranicemi Rakouska v hotelu bratra mého kolegy. Budete tam na jeho jméno, aby vás nemohl nikdo vysledovat. Za hodinu pro tebe přijede auto, kde už bude sedět Bill, já tady zatím trochu zdržím tisk, aby za vámi mohli jet. Musíte být vyloženě inkognito," povzdechl si táta. "Já vím, že to není příjemné, ale musíte zůstat v bezpečí."

"Já to chápu," pokrčil jsem rameny, vykukujíc z Kayova náručí. "Jen se mi nechce nikam odjíždět, zatímco vy budete dělat špinavou práci týkající se mě."

"A tak to má být, Tome. Od toho tu my, co tě milujeme, jsme. Abychom tě chránili a ty sis nezašpinil ruce," s úsměvem mě Kay líbnul do vlasů. "Všechno bude v pohodě. Jen to nech na nás."

"Stejně vím, že nemám na výběr," s povzdechem jsem se odtáhl a postavil se. "Jdu si nahoru sbalit, abychom pak měli alespoň ještě nějakou chvíli na rozloučení," drobně jsem se pousmál, než jsem vstal a zamířil do naší ložnice.

Bylo těžké balit se někam, kde jste to vůbec neznali, tuplem s vědomím, že odjíždím pryč, zatímco všichni z mého okolí budou ve vážném nebezpečí. Jediné pozitivum bylo, že alespoň Bill se z jeho dosahu dostal dostatečně daleko.

"Hej, jsi v pohodě?" ozval se za mnou starostlivý hlas Kaye, zatímco jsem víceméně ledabyle házel oblečení do cestovní tašky. Než jsem stačil odpovědět, už se mi zezadu otočily jeho ruce kolem pasu. "Nemusíš se ničeho bát, Tome, my tě ochráníme."

"Ale mně vůbec nejde o mě, Kayi," s povzdechem jsem se k němu otočil čelem. "Jde mi o to, že jste nebezpeční vystavení vy, zatímco já zbaběle utíkám. O to mi jde, o nic víc. John je neuvěřitelný šmejd a nepřeju mu nic jiného než vězení v nejhorší věznici, ale tím to hasne. Hlavně nechci, abyste se kvůli němu dostali do problémů."

"Přísahám, že nic takového neudělám, pokud se mi dostane pod ruku," s úsměvem mě dlouze políbil. "Teď už bychom ale měli jít, každou chvílí přijede auto," chvatně zapnul tašku a, držíc mě povzbudivě za ruku, mě odvedl dolů.

*

Čas se neuvěřitelně vlekl. Ačkoliv jsme v hotelu měli nejvyšší dostupný luxus a všechno, o co jsme si řekli, jsme dostali, byla to otrava. Kvůli tomu, aby nás náhodou nevyhmátli novináři, jsme nemohli vycházet z našeho apartmánu; dokonce i jídlo jsme si museli nechávat donést. A to byla skutečně otrava už po pár hodinách.

Z domova jsme pravidelně dostávali zprávy o situaci, ale v podstatě to bylo pořád to samé - nikdo nic neví, Johna zatím nikde nenašli a, co si budeme povídat, s každým dalším dnem se šance na to pomalu snižovala. Mohl být kdekoliv.

"Tomi? Volal mi Anis," přicupital ke mně nesměle Bill pátý večer. "Prý objevil něco, co by ho mohlo dovést k Johnovi. Není to tedy stoprocentní, ale šance tu je."

"Opravdu? To je skvělé," pousmál jsem se a prohrábnul si vlasy, stahujíc je do drdolu. "Jak ti to vůbec klapalo s Anisem, než jsme museli odjet? Posunul ses někam dál ve svém přemýšlení?"

Bill zdrceně povzdechl. Zatímco se mi usazoval na posteli, z očí mu čišely nejistota a starost. "Je to fajn. Anis je… hodně starostlivý, často se mě ptá, jestli je všechno v pořádku a jestli jsem já v pohodě, ale já prostě… nevím. Mám v hlavě hrozný zmatek, který nedokážu zatím nijak rozluštit. Je toho na mě moc."

"Až tohle všechno skončí, měl bys někam zmizet, Bille, mimo lidi. Anis mi nabízel jeho chalupu, je tam hezky. Kdysi jsem tam taky zmizel, když jsem si začal uvědomovat pravdu o své orientaci," usmál jsem se. "Je tam hezky."

"To zní jako fajn nápad," drobně se pousmál a přikývl. "Uvidíme, co bude, až to všechno skončí. Navíc i tady je docela dost času a prostoru k přemýšlení, což vážně oceňuju. Krom tebe tu není nikdo z našeho okolí, což je super. Ideální by ale stejně bylo odjet někam s kapelou na turné, třeba do Ameriky."

"Bille, omlouvám se, ale na to už se opravdu necítím. Jsem rád, že jsme teď unikli tomu tlaku novinářů, protože mi přijdou horší, než normálně. Navíc se mi vůbec nechce odjíždět od Kaye, abych byl upřímný."

"To je v pohodě, Tome, já to chápu," povzbudivě mi stisknul rameno. "Ale všechno dobře dopadne."

*

Uplynulo dalších pár dní, kdy jsme se s Billem užírali nudou na pokoji, když se to stalo. Právě jsem si chtěl dát snídani a jako vždy si přečíst zprávy na internetu, když mě to praštilo do očí. Všechny stránky toho byly plné: "Tyran Toma Kaulitze nalezen mrtev!" "Homofob John zastřelen!" a desítky dalších, podobných titulků.

"Četl jsi už…" vešel ke mně Bill, kompletně omráčený šokem. Jen jsem k němu vzhlédl, nevěda co říct nebo udělat. Chtělo se mi smát i brečet zároveň. Bylo možné, že byl opravdu mrtvý? A pokud ano, kdo to udělal?

Ani jsem neměl čas se ho na cokoliv zeptat, protože se ozvalo hlasité bušení na dveře a rozjařený smích. Jakmile jsem dveře otevřel, už mi kolem krku padnul Kay ve vášnivém polibku.

"Máme po starostech!" slyšel jsem nadšeného tátu, následovaného překvapeným vypísknutím Billa. S drobným úsměvem jsem se od Kaye odtáhl.

"To jste byli vy?"

"Nikdo neví, kdo to byl," Kay zavrtěl hlavou a s úsměvem mě dovedl na sedačku, kde nás usadil se mnou na klíně. "V noci se k nám přiřítil Anis s novinkou, že je John mrtvý. Policie říká, že to byl hodně chytrý a naštvaný vrah."

Otočil jsem se na Anise, mlčky stojícího u dveří. "Jsi posel dobrých zpráv, že?"

"Alespoň něco jsem pro vás mohl udělat," jednoduše pokrčil rameny. "Půjdu si do kuchyně udělat něco k pití," zamumlal tiše a spěšně zmizel. Vzápětí na to se za mnou ozvalo Billovo šokované zalapání po dechu.

Nechápavě jsem se k němu otočil, ale jen zavrtěl hlavou a obdařil mě zářivým, ale nervózním úsměvem. Chtěl jsem se ho zeptat, o co jde, ale v tu chvíli už mě Kay znovu strhnul do veselého polibku.

Pobaveně jsem se k němu přitiskl. "Už se těším, až se vrátíme domů a začneme žít."

*

Z POHLEDU BILLA
Hlavou se mi honily tisíce myšlenek. Už od první chvíle, kdy Anis vešel, mi bylo naprosto jasné, že s ním něco není v pořádku. Obyčejně hýřil vtipem a střílel po nás jedním žertem za druhým, ale tentokrát jen stál, mlčel a byl nezvykle bledý. Nehledě na to, že se brzy vytratil do kuchyně, ze které se ještě nevrátil.

Ještě chvíli jsem se snažil dělat tátovi radost a udržovat s ním nadšenou konverzaci, než jsem s omluvou zamířil do kuchyně za Anisem.

Stál u okna s rukama vraženýma v kapsách, na tváři výraz nejvyššího zamyšlení a bolesti. Okamžik jsem jen stál a sledoval ho, než jsem tiše přešel až k němu a jemně mu stisknul rameno.

Vyděšeně sebou trhnul a prudce se otočil, ale jen co mě spatřil, úlevně vydechl. "Měl bys vedle slavit s ostatními, Bille."

"Vím, co jsi udělal, Anisi," zamumlal jsem tiše. "Vidím to na tobě a došlo mi to. Ale jsem ti za to neuvěřitelně vděčný," pohladil jsem ho po paži s drobným úsměvem.

"Zasloužíte si být konečně šťastní. A tohle byl ten jediný způsob, jak jsem vám to mohl zajistit. Nebyla jiná možnost, Bille, přísahám."

"Já vím," pevně jsem ho objal. "Udělal jsi dobrou věc, Anisi. A postaráme se o to, aby to zůstalo jen mezi námi. I když bys za to měl být opěvován," pousmál jsem se. "Děkuju, že jsi nám daroval život."

"Rádo se stalo," usmál se úlevně. "A teď pojďme, než na nás zapomenou."
 


Komentáře

1 Danchen | 23. srpna 2013 v 18:54 | Reagovat

Takze ho zabil Anis? sakra Anis a vrah? sakra to s mi zamlouva :))
Ale mma takovy pocit ze tenhle dil byl hodne uspechany .. ze vsechno bylo najednou tak rychle .. soud, rakousko, Anis .. tohle preslo mi fakt vsecho moc rychle . no ale sem rada, ze Tom uz je od trapeni daleko pryc a hlavne zbaven utrpeni .. Ted uz jen muze byt stastny po boku kaye :)

2 Saline A. | E-mail | Web | 23. srpna 2013 v 19:12 | Reagovat

[1]: No ono v podstatě ani nebylo co nějak dlouze rozebírat, byla by to nehorázná nuda, protože Tom byl s Billem v izolaci, kde neměli v podstatě k ničemu přístup, a abych popisovala jejich týdenní nudu, to se mi nechce. :D A zase se mi tam nechtělo míchat děj z pohledu Kaye nebo někoho jiného, přišlo mi, že by v tom byl zmatek. :) Bill v závěru stačí bohatě. :)

3 lea | 23. srpna 2013 v 22:08 | Reagovat

to byl konec ?

4 Saline A. | E-mail | Web | 24. srpna 2013 v 13:59 | Reagovat

[3]: Ano, to byl konec ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.