Unverwüstlich 12.

23. července 2013 v 0:03 | Saline A. |  Unverwüstlich
Omlouvám se za zpoždění, ale minulý týden byl pro mě opravdu hektický ohledně práce i zážitků a já neměla čas, za odměnu za vaší trpělivost mám pro vás ale trochu delší díl. Tak si ho užijte. :))
A moc děkuji za nádherné komentáře, děláte mi hroznou radost. ♥


Když jsem se vzbudil podruhé, cítil jsem se klidnější. Už jsem si uvědomoval, kde jsem, kdo je v domě a kdo je dostatečně daleko pryč ode mě.s tichým zakuckáním a hlubokým nádechem jsem se pootočil za mělkým dýcháním, které mi dopadalo na krk. Musel jsem se pousmát, když jsem spatřil Kayův uvolněný obličej, zajatý v hlubokém spánku.

Víc jsem se otočil v jeho pevném objetí a něžně přejel prsty přes jeho rty. Nedokázal jsem si vybavit, kdy naposledy jsem se cítil oproštěný od všech starostí, kdy jsem se cítil svobodný. Uvědomoval jsem si, že sestěhování s Kayem bylo velkým krokem, potřebným k mému uzdravení od utrpení z předešlých dnů a ke snaze zapomenout na zlo, které na mně páchala matka.


"Proč už nespíš?" ozvalo se tiché zabručení z Kayových pootevřených rtů, aniž by se na mě podíval a na prsty mi vtisknul drobný polibek. S úsměvem jsem se k němu víc přitiskl.

"Cítím se odpočatý," zahuhňal jsem mu do krku. "A taky jsem podvědomě pociťoval potřebu vidět tě a vědět, že jsem skutečně u tebe doma."

"U nás doma," automaticky mě opravil a něžně mě políbil na spánek, načež konečně otevřel oči a podíval se na mě, podrobně zkoumajíc každý detail mého obličeje. "Jak se cítíš?"

Pokrčil jsem rameny a sklopil pohled. "Bolí mě záda a potřebuju dlouhou sprchu nebo koupel, ale jinak se cítím docela fajn. Snažím se nevnímat nic dalšího kromě toho, že jsme tady, spolu."

Jasně jsem cítil, jak se Kay pousmál a pohladil mě po zádech. "Myslím, že na to znám řešení, a to dlouhou, relaxační koupel ve vířivce, co ty na to?" zlehka mě lenivě políbil. Namísto odpovědi jsem se ho chytil kolem krku a polibek začal opatrně prohlubovat. Nakonec bylo úplně jedno, kde budeme, hlavně, že budeme spolu. "Tak co, půjdeme do té vířivky?" nosem mi přejel po krku, na který následně vtisknul pár polibků.

"Vířivka zní celkem skvěle," s drobným úsměvem jsem prsty prohrábnul jeho vlasy, ale navzdory svým slovům jsem se na něj víc přitiskl. Najednou mi nepřišel nápad jít přes celý dům až k vířivce tak skvělý. Znamenalo to totiž, že bychom se na sebe nějakou dobu nemohli tisknout, přestože šlo jen o pár desítek metrů.

"Nehneš se ode mě ani na milimetr, pokud to nebude naprosto nezbytné, viď?" pobaveně se na mě podíval, přičemž po mém kývnutí se jen tiše rozesmál, ale zároveň mi vtiskl polibek na čelo. Úlevně jsem vydechl. Bylo jasné, že minimálně několik příštích dnů to bude cítit úplně stejně, což bylo něco, co mě rozhodně uklidňovalo.

"Tak dobře, tak jdeme do té vířivky, než přijde Bill," s povzdechem jsem se posadil, přejíždějíc po jeho hrudníku a břiše dlaní. Pohled na jeho tělo byl prostě dech beroucí, nikdy bych se ho nemohl nabažit.

"To je dobrý nápad. Říkal, že se ukáže nějak po obědě," Kay se pousmál a, po vtisknutí mi pár drobných polibků, s protáhnutím se postavil. "A zatímco budeme ve vířivce, rozpletu ti vlasy. Je na čase, abys minulost zahodil i ve vzhledu," vrhl po mně okouzlující úsměv a já nemohl jinak, než omámeně přitakal a následovat ho.

***

Nakonec jsme ve vířivce zůstali skutečně až do té doby, než v zámku zachrastily klíče, které dal Kay Billovi k dispozici, jak jsem se později dozvěděl. A jak jsem se od Kaye nechtěl vzdalovat, po zaslechnutí Billova hlasu jsem, co nejrychleji mi to bolesti dovolovaly, zamířil rovnou za ním.

Potřeboval jsem ho mít u sebe, bořit obličej do jeho vlasů a pevně ho držet. V objetí jsme stáli asi deset minut, než mi začala být zima a já se musel jít obléct.

"Jak je u Anise?" s úsměvem jsem se zabořil na pohovku ke Kayovi a podíval se na Billa. Vypadal ztrhaně a ztrápeně, v obličeji mu chyběla jeho obvyklá jiskra, což mě znepokojovalo.

"Je to fajn, Luise prostě bombasticky vaří a obklopuje mě péčí, kterou serván jako typický puberťák odmítá," krátce se zasmál. "A Anis je taky v pohodě, všichni jsou tam vážně starostliví a snaží se všelijak vylepšit tu situaci, ve které jsme…" povzdechl a sklopil pohled. "Včera mi volala máma, ještě večer a ona… byla tak zlá," bolestně přivřel oči.

Hned jsem musel vstát a přejít k němu, abych ho mohl obejmout. "Nedělej si kvůli ní starosti, Bille. To ona ztratila někoho skvělého v životě, ne ty. Ona tě jen okrádala o veškerou radost ze života, je lepší, když bude z našeho života pryč. Luise je skvělá náhrada, uvidíš už po pár dnech," povzbudivě jsem se usmál. "Netrap se, bráško."

"Já vím, že Luise udělá všechno, abych se měl dobře, ale prostě… Je to máma, Tome," zabořil mi hlavu ke krku a pevněji mě objal. "Víš, že jí potřebuju, už odmalička, a to, jak se teď chová k nám oběma, to je prostě hrozný. Už předtím jsem jí nechápal, ale teď jí nechápu už vůbec. Vždyť nás porodila, jak tohle může dělat svým dětem?"

"Nemá to v hlavě v pořádku, Bille, kvůli tomuhle se nesmíš stresovat," ozval se tiše Kay. "Nicméně, napadl mě jeden člověk, kterému kdybyste se ozvali, nejspíš byste měli úspěch," pousmál se. Nechápavě jsem ho sledoval, krčíc u toho obočí. O kom kruci mluví? "Měli byste zavolat vašemu biologickému otci."

"Tátovi?" překvapeně jsem vydechl. "Ten by mě vůbec nenapadl. Proč myslíš, že bude jiný, než máma?"

"Protože jsem s ním už mluvil," nejistě pozvedl koutky rtů v omluvném úsměvu. "Není to tak dlouho a je docela zděšený z toho, co se tu děje. Chtěl jsem, aby přijel a něco udělal, ale čeká na to, až se ozve vy sami. Potřebuje vědět, že vy sami ho tu chcete a o jeho pomoc stojíte."

"Nikdy bych neřekl, že právě táta bude ten, kdo nám bude chtít pomoct. Měli bychom mu zavolat, Tomi, on se mámy nikdy nebál," zatahal mě Bill za ruku. "Jenom on nám teď může pomoct, je to naše rodina."

"Já vím," s lehkým kývnutím jsem sklopil pohled k zemi. "Jen si nejsem jistý, jestli o tom všem dokážu mluvit právě s tátou. Vždyť … jsme se neviděli tak dlouho… Co když nám nakonec odmítne pomoct? Další odmítnutí už nesnesu!"

Chvíli bylo ticho, načež se ozvaly šoupavé kroky a následně mi Kay jemně zvedl obličej, abych se na něj musel dívat. "Teď už tě nikdo neodmítne. My, kteří tě milujeme, jsme u tebe a na ostatních nesejde." Vděčně jsem opřel hlavu do jeho dlaně a zavřel oči. Opravdu táta mohl být tím, kdo nás vytáhne z toho srabu a přinutí mámu otevřít oči?

"Rozmyslím si to," povzdechl jsem nakonec. "Teď se ale pojďme něčeho najíst, konečně začínám mít hlad," s drobným úsměvem jsem se vyškrábal na nohy a zamířil do kuchyně, nechávajíc je dva samotné, stejně jako oni dávali čas mně.

Oba moc dobře věděli, jak těžké pro mě je mluvit o tátovi, natož dát se s ním znovu do nějakého většího kontaktu. Od té doby, co od nás odešel, když jsme s Billem byli ještě malí kluci, jsme se moc nevídali. Víc byl v kontaktu s Billem, ačkoliv ani tomuhle se nedalo říkat jinak, než zoufalá snaha udržet alespoň minimální konverzaci.

Co se mně týče, vůči tátovi jsem se nějak uzavřel. Tenkrát jsem bral jako obrovskou zradu, že od nás odešel a nechal nás u mámy. S odstupem času jsem pochopil, že odejít musel, aby zachránil vlastní život a zároveň mi došlo, že i kdyby tehdy o mě s Billem bojoval, proti matce by to nestačilo, protože byl sám. Teď už by sám nebyl.

Povzdechl jsem si. Situace, do které jsme se dostali, rozhodně nebyla jednoduchá, protože bylo jasné, že dřív nebo později se matka zase nějak ozve a v tu chvíli by bylo dobré mít nějaké eso v rukávu, což by táta rozhodně byl.


Ani jsem si neuvědomil, že jsem sáhl po telefonu, dokud se ze sluchátka neozval důvěrně známý hlas a mně se nechtělo brečet. "Ahoj tati… Potřebuju pomoct," hlesl jsem tiše, než jsem se vyčerpaně svezl na zem a naslouchal.
 


Komentáře

1 Danchen | 23. července 2013 v 0:24 | Reagovat

no .. ten jeho otec se mi nejak nezda .. ja pochybuju, ze pujde proti Simone .. i kdyz tajne doufam, ze ano .. ze on jim pomuze .. A Tome . .kay, Bill a Anis sou tam pr otebe .. na nikom jinek ti nemusi zalezet :)

2 Hihi | 23. července 2013 v 9:41 | Reagovat

užasný doufámm že jim jejich otec pomůže.
skvěléé =)))))

3 Saline A. | E-mail | Web | 25. července 2013 v 18:56 | Reagovat

[1]: Ty jsi tak hrozně negativní. :D Zkus tatínkovi věřit, přeci jen se od Simone odstěhoval... :))
A máš pravdu, záleží jen na těch, kteří při něm stojí ;)
Děkuju :))

[2]: To se uvidí... :)
Děkuji :)

4 Hina | 30. července 2013 v 23:27 | Reagovat

Jsem hrozná, ale v těch vedrech jsem nějak neměla chuť na čtení, takže se tímto omlouvám, že komentuju až teď :D ( ...a to jsem se vážně tak těšila na tenhle díl! Ty vedra mě jednou vážně zabijou, takže díky Bohu za včerejší bouřky! :D)
No ale zpět k dílu :) Tenhle se mi zdál takový, v porovnání s ostatními díly, trochu víc klidnější a sem za to opravdu moc ráda :)) Hrozně se mi líbí ta idylka Toma žijícího spolu s Kayem pohromadě :) Doufám, že jim ta příjemná atmosféra vydrží co nejdýl a že se snad něco zase nezvrtne a Tom se nedostane do nějakých podobných potíží, které by ho znovu zavedly k tomu bláznovi doktorovi. Sice mám pocit, že Tomova matka a s ní i ten už zmíněný „doktor“, ještě na scénu přijdou, ale doufám, že by v tom mohl Tomovi dost pomoct jeho biologický otec. Jsem totiž opravdu moc ráda, že Kay už s jejich otcem mluvil a teď to tak šikovně podal i dvojčatům :) Byl to od něj určitě šikovný tah a já tím mám Kaye čím dál tím víc v oblibě :) Takovýho člověka potkat i na živo, to bych se pak nemusela bát už vůbec ničeho a všechny problémy bych s ním určitě jednoduše vyřešila :)
No ale jako vždy, neodpustím si pár slov i k Billovi :) Nemyslela jsem si, že bude k matce tak upnutý potom, jak viděl, co Tomovi provedla. Tohle u něj tak moc nechápu, ale zase na druhou stranu matka je matka. Každopádně doufám, že na něj bude mít trochu vliv Anis a pomůže mu se od ní odpoutat. A v neposlední řadě pevně doufám, že Billovi u Anise je-nebo aspoň bude- víc než jen fajn :D Jestli teda chápeš, co tím myslím... :D
Už se moc těším na pokračování-usekla si to totiž fakt dost záludně! :D Navíc doufám, že v příštím díle už bude i Anis. Nějak jsem si na něj zvykla a hrozně mi tu chyběl :D

5 Hihi | 31. července 2013 v 19:38 | Reagovat

hi, kdy bude další díl? =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.