Unverwüstlich 10.

26. června 2013 v 14:06 | Saline A. |  Unverwüstlich

Pairing: Tom/Kay One

Náš společně strávený bezstarostný čas utekl jako voda. Skoro jsem se ani neohlédl a už jsem se zarmouceně loučil s Kayem mezi dveřmi. Ačkoliv jsme si navzájem slíbili, že se co nejdříve uvidíme, bylo nám jasné, že se delší dobu neuvidíme. Návrat matky sliboval kruté zacházení, jako trest za mé dva dny klidu. A měl jsem pravdu.

Jen co naši přijeli, první věc, kterou matka udělala byla, že důkladně prošmejdila celý dům, přičemž můj pokoj velmi důkladně, aby zjistila, zda jsem si během její nepřítomnosti neužíval jakéhokoli druhu zábavy. Ani na zjištění, že u nás přespal Anis, nereagovala nijak nadšeně, což se změnilo ve chvíli, kdy jí Bill oznámil, že přijel kvůli němu.


Jak jsem doufal, z těch dvou se začínali klubat přátelé, přestože Bill rudl a klopil zrak pokaždé, když se na něj Anis přímo podíval. Naštěstí byl Anis jako vždy neuvěřitelně zdvořilý a Billovy rozpaky přehlížel, za což jsem mu byl vděčný. Bill toho měl dost na přemýšlení a já si přál, aby to probíhalo co nejvíce bez problémů, alespoň jednomu z nás.

Co mě překvapilo bylo, že mě matka nepodrobila žádnému výslechu o mých činnostech, ale vzápětí mi došlo proč. Ještě ten den večer mě totiž odvezla k Johnovi, který už mě netrpělivě očekával. Bez jediného slůvka rozloučení od matky nebo vysvětlení od Johna, mě tentokrát odvedl dál než do své kanceláře. Zmateně jsem se rozhlížel, ale kvůli absenci oken jsem toho moc neviděl, a po dlouhé cestě různými chodbami jsem ani nedokázal říct, zda jsme pod zemí nebo na povrchu. Měl to perfektně zajištěné.

Trochu nejistě jsem se rozhlédl znovu, když jsem zjistil, že tu chybí Temperance, můj záchytný bod a hlavně spojenec. Takže když John za sebou zamknul dveře, začal jsem se oprávněně bát. Dosud neřekl jediné slovo, pořád chodil po nevelké místnosti, teď už osvětlené slabou žárovkou uprostřed, a něco si chystal. Akorát jsem se chtěl zeptat, co se bude dít, když se otočil a s hrozivým výrazem ke mně přešel. Automaticky jsem před ním couvnul při vzpomínce na to, že už jednou mi bolest způsobil.

Zřejmě podobnou reakci očekával, protože téměř okamžitě ke mně přiskočil a pevně mi semknul zápěstí za zády. Ve snaze uvolnit se ze sevření jsem sebou zacloumal - předpokládal jsem, že vzhledem k jeho věku to nebude problém, ale krutě jsem se zmýlil. Nejspíš trávil veškerý čas mimo mučírnu v posilovně. Vzápětí na to jsem ale ucítil trest za svůj pokus o útěk - k bedrům mi přiložil nejspíš paralyzér a uštědřil mi jeden zásah. Přestože nebyl nijak silný, i tak jsem ucítil bolest po celém těle.

Dřív, než jsem se stačil pořádně vzpamatovat, už jsem ucítil chladný kov kolem zápěstí na pravé ruce, přičemž během okamžiku mi ruce John předpažil a do pout mi dal i levou ruku. S nechápavostí a strachem jsem k němu vzhlédl, ale on se jen škodolibě usmál a odtáhl mě do středu pokoje, kde ze stropu visel jakýsi hák. Sotva jsem si uvědomil, k čemu je to určené, začal jsem se v jeho sevření cukat a zmítat, ale bylo mi to k ničemu. Bleskově mě na hák pouty zavěsil, takže já stál téměř na špičkách, jak vysoko to bylo.

"Co to kurva děláte?" v naprostém šoku jsem vydechl, když mi rozříznul tričko a začal ke měn připojovat nejrůznější drátky. Hned několik z nich byl přívod proudu, protože mi hrudníkem projela ostrá bolest za mou drzost. Bolestně jsem zaúpěl, sklápějíc hlavu a zamrkávajíc slzy.

Zatímco já se vzpamatovával, John ode mě odešel a usadil se do křesla, přitahujíc k sobě nějaký přístroj a notebook. "Připojil jsem Vás na monitor, Tome. Ten mi bude říkat, co a jak na Vás působí a podle toho já budu ovládat tenhle přístroj, kterým Vás budu trestat," usmíval se samolibě. Zmateně jsem k němu vzhlédl. To, co dělal minule, bylo bolestivé a vyčerpávající, a to jsem seděl. Vždyť tohle mě zabije! "Tome, pár dní jsme se neviděli, zatímco Vaše matka byla pryč z města. Viděl jste se v té době s Vaším přítelem?"

"Ne," vyhrkl jsem ve snaze uniknout bolesti, ale v tu chvíli se přede mnou objevila fatografie mě a KAye, jak se líbáme u mě v pokoji a zároveň i dvojnásobně silný elektrický šok. Sípavě jsem zalapal po dechu, polykajíc dotaz na to, jak tu fotku získal. Jak nás kruci mohl vidět? Sleduje mě?

"Vím moc dobře, že u Vás byl celou dobu, kdy byli Vaši rodiče pryč z domu a nepochybuji o tom, že Vás muselo stát hodně sil, abyste chudáka Vašeho bratra přinutil to akceptovat. Vydíral jste ho?"

"Samozřejmě, že ne, proboha!" vydechl jsem nevěřícně. "Je to můj bratr, nikdy bych ho nevydíral ani nic podobného."

Pozvedl obočí, ale rána žádná nepřišla. Má mě snad napíchnutého na detektor lži? "Spal jste s Vaším přítelem? A kolikrát?"

"Ano," sklopil jsem pohled a bolestně zasyčel s dalším šokem, ačkoliv byl menší než ten předchozí. "Kolikrát nevím, nepočítal jsem to. Přibližně šestkrát," s povzdechem jsem dodal, když mě pobídl. Vzápětí na to přišlo šest menších šoků. Rozklepala se mi kolena.

"Chtěl byste s Kennethem být právě v tuhle chvíli a proč?"

"Ano," tiše jsem hlesl a zavřel oči, přijímajíc další šoky. "Chtěl bych s ním teď být, protože se s ním cítím v bezpečí a obklopený láskou."

"Představujete si s ním společnou budoucnost?" tázavě ke mně vzhlédl.

"Neustále," přiznal jsem, s drobným úsměvem při vzpomínce na naše společné plánování. Silný šok. Bolestně jsem vykřikl, bezvládně se na hák zavěšujíc, protože nohy odmítaly nést mě, vypověděly službu.

"Chcete někdy dát světu vědět, že je pan Kenneth Glöckler Vaším partnerem?" nakrčil obočí. Už jen od pohledu bylo jasné, jak moc protivná a nechutná se mu ta představa zdá. Jak moc nenáviděl všechny homosexuály?

"Ano, chci," hlesl jsem a sklopil hlavu, utíkajíc před bolestí do vlastních myšlenek. Život s Kayem bylo všechno, co jsem chtěl a co jsem si v budoucnu dokázal představit, protože nebylo nic v mé mysli, kde se neobjevoval on. Byl v každé situaci, kterou jsem si dokázal představit, byl všude.

Představoval jsem si jeho krásný dům, chvíle strávené stam a postupem času i skutečnost, že to bude náš dům. Naše místo, kde se nebudeme muset před nikým schovávat, kde budeme naprosto upřímní a nikomu to nebude vadit.

Naprosto vyčerpaný a rozbolavělý jsem odpovídal na stovky dalších dotazů od Johna, které stále nebraly konce. Když jsem tam byl, dle mého názoru, už několik hodin, přišly na řadu vymývačské řeči. Byl jsem natolik mimo, že jsem mu všechno odkýval, ale nebyl jsem mimo tak moc, abych mu na konci odsouhlasil nějaké poučení. Potvrdil jsem mu, že jsem stále homosexuál, a že stále miluju Kaye.

John celý zrudnul vzteky a začal vřískat, zatímco do mě pral jeden elektrický šok za druhým. BYlo to tak moc nesnesitelné, že jsem se až rozbrečel, jen abych trochu ventiloval svou bolest.

Jakmile se dostatečně ukojil, se škodolibou radostí mi popřál hezkou noc a odešel, mě nechávajíc zavěšeného na háku, neschopného jakéhokoliv pohybu nebo projevo slabosti či vzteku. Měl to geniálně vymyšlené.
 


Komentáře

1 Danchen | 26. června 2013 v 14:20 | Reagovat

To uz si snad delas srandu ne .. ten doktor je vazne uplny magor .. nechapu, co m utka vadi .. ale kdyby Bill priznal ze je gay tak tipujuk, ze je to naprosto v pohode .. Boze Tome .. musis to vydrzet pro Kaye ..

2 T-KAY | 26. června 2013 v 14:35 | Reagovat

To je for ne? Tvl to je šílenec... chudák Tom.... tam jejich matka by potřebovala profackovat aby se probrala.... poslat Toma k tekovýmu šílenci... Tomi vydž už jen kvůli Kayovi.... Snad to Billa, Anise nebo Kaye trkne.... prosím....

3 Hihi | 26. června 2013 v 14:49 | Reagovat

chudak Tomi
prosim další díll =)))

4 šárka | 26. června 2013 v 17:51 | Reagovat

bože, toho doktora by měli snad zavřít do blázince nebo něco takovýho, ale Tom by se měl i s Billem sebrat a odejít od jejich bláznivý matky. Doufám, že si to s důktůrkem Kay taky vyřídí

5 Saline A. | Web | 27. června 2013 v 18:08 | Reagovat

Moc vám všem děkuji za komentáře, na dalším dílu již intenzivně pracuju a rozhodně je se na co těšit. :))

6 Hihi | 7. července 2013 v 22:08 | Reagovat

kdy bude další díl prosim už se těšim =))

7 Saline A. | Web | 8. července 2013 v 9:43 | Reagovat

[6]: Pracuji na něm, dnes nebo zítra by mohl být :)

8 Hihi | 8. července 2013 v 16:53 | Reagovat

[7]: díky moc =)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.