Vzpomínka na budoucnost 17.

23. prosince 2012 v 20:31 | Saline A. & AQFee |  Vzpomínka na budoucnost
Skutečnost, že si mě čirou náhodou vybrali jako modelku pro mě byla doopravdy šokující, ale zároveň mě to pochopitelně potěšilo, protože, upřímně - která holka alespoň na vteřinku nezatoužila být modelkou? To, když pro to nemusí vůbec nic udělat, je akorát příjemný bonus.

Po tomhle konkurzu nebo co to vlastně bylo, jsme se ještě s Carol vydaly na nákupy, kde jsme obě vykoupily snad půlku obchodního centra, tudíž domů jsme dorazily kompletně ověšené taškami, přičemž nás obě ještě v předsíni čekaly kytice. Překvapeně jsem pozvedla obočí a tázavě se podívala na Caroline, ale ta jen pokrčila rameny. Tašky jsem nechala taškami a zvědavě se ke kyticím sklonila, zkoumajíc vzkazy.


"Jsou od Billa," zašeptala jsem a znovu k ní vzhlédla. "Omlouvá se ti za problémy, které způsobil s Tomem. Prý mu to všechno, co ti provedl, řekl. Ale nemáš se bát, podle Billa se brzy uklidní a přijde se omluvit osobně."

"To je... No, milé," nejistě se usmála. "Tak je vezmi do obýváku, jednu dáme na stůl tam a druhou do jídelny, ať to tam hezky voní."

"Jo, jasně," přikývla jsem hned a přešla je umístit přesně podle Carolininých instrukcí, ale svůj vzkaz jsem si majetnicky vzala k sobě, vkládajíc si ho do peněženky. Chtěla jsem jeho poděkování za krásnou noc a přání, že se snad brzy znovu uvidíme, mít u sebe. Ze všech sil jsem v myšlenkách potlačila veškeré výčitky vůči jeho slečně, své svědomí jsem nemilosrdně zadupávala do země a ještě ho zasypávala hlínou, aby nemělo možnost někudy vystoupit a znovu to do mě napálit ze všech sil. Protože, pokud skutečně mně a Billovi bylo souzeno být spolu, bylo správné, že jsme spolu byli už teď… nebo ne?

*

Zbytek dne jsme si s Carol udělaly čistě relaxační, kdy jsme si, s miskami plnými nejrůznějších hříšných dobrot, okurkovými maskami na obličeji, rozcuchanými culíky a ve vytahaném domácím oblečení, zalezly k televizi a udělaly si maraton sledování oběma milovaných Přátel, přičemž jsme si už domluvily termín na sledování Sexu ve městě, který je modlou snad všech dívek, tuplem modelek.

Skvěle jsme si u toho popovídaly, užily jsme si i parodování některých scének z Přátel, prostě a jednoduše jsme si užily perfektní dívčí den, po kterém už zbývalo jen si zajít někam do klubu a sbalit nějakého hezouna, ale obě jsme si řekly, že to ani jedna nemáme za potřebí. Proto jsme si sundaly masky, které už začínaly vypadat opravdu zvláštně, o zápachu nemluvě a daly se do vaření večeře.

Jednoduché kuřecí prsíčka v medovém zábalu se salátem vypadaly skvostně už na obrázku a mně se skutečně sbíhaly sliny v neochvějném nadšení, ale když se bytem rozezvučel zvonek, bylo mi naprosto jasné, že se jich nedočkám.

"Dojdu tam," usmála jsem se na Carol, opláchla si ruce a spěšně zamířila do chodby, abych návštěvníka nenechala dlouho čekat. "Bille!" překvapeně jsem zamrkala. "Co tu děláš? Nedomlouvali jsme se na ničem, že ne? Protože pokud ano, tak jsem naprosto zapomněla a moc se omlouvám!"

"Klid," zasmál se a ustoupil kousek stranou, takže já mohla vidět, že za ním stojí Tom. Vykulila jsem oči a nejistě si skousla ret. "Tom chtěl jít navštívit Carol a já si řekl, že je to dobrá příležitost k tomu, abych se za tebou šel podívat," usmál se.
"Oh, aha! V tom případě pojďte dál, já jen… se skočím převléknout," kriticky jsem sjela pohledem na své oblečení.

"To je dobrý nápad, protože bych tě rád vzal ven," s úsměvem mě políbil na tvář, když kolem mě procházel dovnitř. Tom jen kývl hlavou na pozdrav, ale vzhledem k tomu, že to byl od něj pokrok, jsem mu to oplatila.

"Carol, máme návštěvu," nakoukla jsem do kuchyně. "Čímž ti chci říct, že vlastně ty máš návštěvu, protože já odcházím."

"Ahoj," usmál se na ní Bill, zatímco Tom jen nejistě postával mezi dveřmi. Carol oba počastovala kývnutím, přičemž na Tomovi se s pohledem zdržela, proto jsem Billa chytila za ruku a odtáhla ho k sobě do pokoje. Téměř okamžitě si mě přitáhl k sobě do náruče a dlouze mě políbil. "Stýskalo se mi," zamručel mi do rtů.

"Neviděli jsme se pár hodin," zasmála jsem se, ale pohladila ho po tváři. "Převléknu se a můžeme jít, dobře? Kam bys chtěl jít?"

"Přemýšlel jsem nad příšerně typickým kinem, docela rád bych viděl tu novou Annu Kareninu, co ty na to?"

"Annu Kareninu? Skutečně? Bože, ty jsi prostě ideál," se smíchem jsem ho znovu políbila, ale hned na to zamířila do kuchyně, abych mohla vybrat oblečení vhodné na několika hodinové sezení v kině.

Jakmile jsem byla připravená na odchod, nakoukla jsem do kuchyně, abych to oznámila Carol, ale sotva mi pohled padl na Toma, jak jí držel jednou rukou za tvář a druhou kolem pasu, jen jsem se s něžným úsměvem tiše vypařila, ruku v ruce s Billem.
 


Komentáře

1 Motylova | 24. prosince 2012 v 2:01 | Reagovat

Jeeee sice krátký ale super :)) tak nějak si říkám při čtení povídky že se budu soustředit hlavne na tuhle protože jsem vážne nezodpovědna ohledně te moji ... No a s tou uvidím, mám ji celkem i vymýšlení jen nemám ten spravny klid na psaní coz si myslím že pokud budu s Michalem nebudu mít uz nikdy :D

2 Saline A. | E-mail | Web | 24. prosince 2012 v 17:05 | Reagovat

[1]: Ježimarjá, spíš ty vůbec někdy? :D

Jo, soustřeď se na ní, stejně si myslím, že už moc dílů nebude, než to dokončíme (protože už jsem zapomněla osnovu :D) a pak budeš mít spooooustu času na Neodcházej. :) A Michala vyhoď, jestli ti bude bránit ve psaní! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.