Friends with benefits 9.

29. prosince 2012 v 21:31 | Saline A. |  Friends with benefits
Tak nevím, jak je to možné, ale nějakým šíleně záhadným způsobem se mi podařilo nezveřejnit na blogu devátý díl, který je, bohužel pro vás docela zásadní. Omlouvám se za způsobené komplikace, snad se do toho pak nezamotáte. :) A děkuji Aně za upozornění, bez ní bych si toho nevšimla. :)


Večer s Billem byl víc, než příjemný, díky čemuž jsem usoudila, že nabídka k nastěhování byla stoprocentně správná. Bill byl perfektní společník, probrali jsme spolu absolutně všechno úplně do detailů, avšak stále existovalo pár mých tajemství ohledně vztahu s Patrickem. To, co se stalo, jsem Billovi neřekla, přestože mě to na jazyku svrbělo jako snad tisíc mravenců. Možná za to mohl i Patrickův telefonát, kdy mi oznámil, že ráno přijde už na sedmou. Nebyla jsem z toho nijak nadšená, ale neodvážila jsem se odporovat a raději šla brzy spát, abych na ráno byla alespoň trošku vyspalá.


Samozřejmě jsem ráno ale zaspala, takže mě budil vzteklý zvonek. Celá rozespalá s očima ještě zalepenýma a jen v pyžamku jsem došla otevřít s očekáváním, že Patrick bude rozčilený kvůli tomu, jak moc mi to trvalo. Místo toho mě ale očekával Patrick s kyticí lilií a oslňujícím úsměvem. Nezmohla jsem se na jediné slovo, když se ke mně naklonil a políbil mě.

"Váš vrátný je dneska vážně špatně naladěný, odmítal mě sem pustit," nechápavě zavrtěl hlavou, nepřestávaje mě objímat pevně kolem ramen.

"Omlouvám se, za to mohou zřejmě poslíčci ze včerejška, vozili květiny a dárky," zamumlala jsem unaveně a vděčně se k němu přitulila. Přestože jsme se před tím týdnem nerozloučili zrovna v dobrém, upřímně mi chyběl a potřebovala jsem ho u sebe, chyběla mi objetí a polibky. Jeho, samozřejmě.

"Takže už nemáš žádnou volnou vázu?" ušklíbl se,vcházejíc do bytu. Okamžitě mi došlo, že hledá cokoliv, sebemenší podnět k tomu, aby mě mohl obvinit z nevěry. "Co to je?" zlostně přimhouřil oči, když si všiml hromádky pánského oblečení složeného na pohovce. Do ruky pevně chytil tričko a otočil se ke mně.

"To je Billovo," založila jsem si ruce na prsou a vzhlížela k němu beze špetky nejistoty. "Rozešel se s Anisem a já se rozhodla mu pomoct, bude tu se mnou nějakou dobu bydlet, než si najde něco svého."

"Tak Bill," znechuceně odfrkl. "Co s ním máš? Spala jsi s ním? Určitě jo, viď? A s kolika chlapama jsi chrápala, když jsi byla pryč?" vztekle vrčel, přibližujíc se ke mně. Květiny odhodil na zem a ruce sevřel v pěst.

"S nikým jsem nespala," okamžitě jsem vyděšeně začala couvat, ale během pár vteřin byl u mě a pevně mě držel pod krkem. Zalapala jsem po dechu, který mi začal rapidně ubývat.

"Nevěřím ti, ty děvko," narazil mě tvrdě na zeď. "Viděl jsem fotky, jak ses tam tiskla k tomu uhlazenýmu frajerovi, jak ses nechala ošahávat. Určitě sis to s ním na hotelu rozdala, couro jedna."

"Dusíš mě," zoufale jsem zasípala namísto odpovědi, což zřejmě byla má největší chyba. Nevím, co Patrick očekával, že řeknu, ale fakt, že jsem okamžitě nepopřela můj "poměr" ho zřejmě rozzuřil na maximum. Stiskl kolem mého krku ještě zesílil, přičemž mi vrazil pěstí na líčko. Jakmile jsem druhou ránou schytala o zeď, jeho sevření konečně polevilo a já mohla zalapat po dechu. To ho ale nezastavilo od toho, aby do mě dál bušil, až mě tvář šíleně pálila. Byla jsem přesvědčená, že večer jí budu mít celou opuchlou.

"Zasraná děvko," odplivl si znechuceně když si zřejmě řekl, že už mám dost. Během cesty ke dveřím se po mně ani neohlédl. Bylo mu naprosto jedno, že jsem se v slzách zhroutila k zemi, třesouc se jako osika. Nezajímalo ho, že mi teče krev z nosu a rtů. Nevěnoval mi jediný pohled.

Nemám ponětí, jak dlouho jsem ležela na studených dlaždičkách, ani kdy mi došly slzy. Za to si ale přesně pamatuju zděšené vypísknutí a roztřesení se, když mi na rameno dopadla velká mužská dlaň, přestože to byl jemný dotek.

"Viktorie, to jsem já, Nyze," ozval se mi u ucha konejšivý starostlivý hlas, načež mě opatrně chytil za bradu a pootočil mi hlavu k sobě. Jakmile jsem pohlédla do jeho šokovaných očí, znovu se ve mně nahromadily slzy a já vyděšeně a zoufale zavzlykala. Zareagoval téměř okamžitě, něžně mě přivinul k sobě do náruče, hladíc mě po vlasec. "Neboj se, už jsem u tebe, teď už se ti nic nestane."

"Nyze," stiskla jsem mezi prsty jeho tričko roztřeseně.

"Nemusíš nic říkat," zašeptal a něžně mě zvedl do vzduchu, nesouc mě do koupelny. Tam namočil ručník a posadil se semnou k topení, přičemž mi začal opatrně stírat zaschlou krev z obličeje a krku. Celou dobu neřekl ani slovo, ale v obličeji mu byl znát vztek a rozčílení, určitě mu bylo úplně jasné, co se stalo a kdo je za má zranění zodpovědný.

"Děkuju," jemně jsem ho chytila za zápěstí a nesměle k němu vzhlédla. Mlčky mě pohladil po vlasech, znovu mě k sobě přivinujíc s povzdechem. Jednou rukou mi zajel do vlasů, ve kterých mě začal vískat a zároveň mě do nich políbil.

"Mám se tě ptát, co se stalo?"

"Ne," okamžitě jsem zavrtěla hlavou, až mě v tváři bolestivě píchlo. "Nechci o tom mluvit, prosím."

"Dobře, nebudu to z tebe tahat," přikývl. "Ale jen pro teď. Večer nebo zítra se tě na to znovu zeptám a budu chtít odpověď. Nehodlám respektovat tvoje rozhodnutí chránit toho, kdo tě takhle zřídil."

"Nikoho nechráním," zašeptala jsem. "Jen o tom nechci mluvit."

"Já stejně vím, kdo ti to udělal, jen to chci mít oficiálně potvrzené od tebe, Viktorie," zamračil se. "Nechci mít nepodložené důkazy, až ho půjdu zabít."

"Promluvíme si o tom později," s povzdechem jsem mu stiskla ruku a vzhlédla k němu. "Nemohli bychom teď prosím jít k tobě? Chtěla bych si chvilku odpočinout a nechci, aby mě teď viděl Bill, zbytečně by se vyděsil, a to nechci."

"Jasně, bez problémů," hbitě přikývl a se mnou v náručí vstal. Chtěla jsem se ohradit, že jít zvládnu sama, ale když mě políbil na čelo a rozešel se k výtahu, jen jsem to mlčky přijala. Sotva se za námi zavřely dveře výtahu, Nyze mě hned odnesl k němu do ložnice, kde mě opravdu jemně položil do postele.

"Zůstaň tu se mnou, prosím," chytla jsem ho za ruku, když se začal zvedat k odchodu. Trochu překvapeně se na mě podíval, ale nijak neprotestoval a automaticky si lehl hned vedle mě, stahujíc si mě k sobě do náruče. "Děkuju, Mirco. Za všechno, co pro mě děláš."

"To je přeci samozřejmost," pousmál se něžně a dřív, než jsem stačila zareagovat, polibky začal laskat můj pošramocený obličej. Slastně jsem přivírala oči pod lehkostí těch dotyků, přičemž dlaní jsem přejížděla po jeho svaly obklopené paži. Po nějaké chvíli, kdy mě takhle olíbával, jsem to nevydržela a k jeho rtům se natáhla pro polibek. Přestože jsem se s Mircem líbala už nespočetněkrát, tenhle polibek mě zaskočil svou nezvyklou jemností a lehkostí. "Doufal jsem, že se ke mně vrátíš," zašeptal mezi polibky.

"Ve skutečnosti jsem tu byla pořád s tebou, nikdy jsem tě neopustila," pohladila jsem ho po tváři, načež jsem se mu znovu schoulila do náruče, do níž mě ochotně vpustil.

"Šíleně jsi mi chyběla," tiše mi mumlal do vlasů, kterými se zároveň i probíral prsty. "Já vím, že na to moc nevypadám, ale skutečně mi na tobě hodně záleží a omlouvám se, že jsem ti to nedával dostatečně najevo. Kdybych tehdy něco řekl nebo udělal, nikdy jsi nemusela skončit takhle. Ale slibuju, že mu to neprojde tak jednoduše, jak si myslí. Já mu to nedovolím," zavrčel zlostně.

"Prosím, nech to být," plačtivě jsem zamumlala. "Co se stalo, stalo se, nechci se k tomu vracet, nestojím o žádnou mstu nebo podobně, chci to uzavřít a jít dál."

"Vážně věříš tomu, že ti to dovolí?" pozvedl obočí překvapeně. "Málem ti přerazil nosní přepážku, ret máš roztrhnutý na dvou místech, na obou tvářích máš šrámy a začínají se ti rýsovat i modřiny, a to i na bradě a spánku, nehledě na to, že na krku jsou zřetelně vidět otisky jeho prstů z toho, jak tě škrtil. Vsadím se, že zítra přijde jako největší neviňátko a bude ti tvrdit, že tě hrozně miluje. Nedovolím, aby se tohle stalo znovu."

"Prostě řeknu vrátným, že už ho nesmějí pouštět dovnitř, nechci být přítomna žádné vaší rvačce," prohlásila jsem rezolutně.

"Tak budeš za zavřenými dveřmi," pokrčil rameny lhostejně. "Hodlám mu to totiž spočítat do posledního vlásku, který ti zkřivil. To, že byl s tebou jsem toleroval, protože jsi vypadala šťastně, ale tohle prostě přejít nehodlám."

"Ráda bych se prospala, prosím," zašeptala jsem se sklopeným pohledem.

"Jasně, samozřejmě," přikývl souhlasně a políbil mě jemně na rty, načež přes nás přehodil deku a mlčky nás kolébal ke spánku.

*

Nevím, jak dlouho jsem spala, každopádně když jsem se už konečně vzbudila, venku byla neprostupná tma a Nyze nebyl nikde v dohledu. Trochu zmatená jsem si ze skříně vzala jednu z jeho mikin a zabalená v ní se vydala prozkoumat byt, zda Nyzeho někde nenajdu.

Našla jsem ho samozřejmě téměř okamžitě a ne samotného - byli tam s ním i Bill, Anis, Kay i Tom a všichni ke mně vzhlédli, sotva jsem vylezla z pokoje. Billovy oči se rozšířily šokem, zatímco oči ostatních ztvrdly vztekem. Nejistě jsem přešlápla, šel z nich strach, ale po pobídnutí od Nyzeho jsem se k němu přeci jen rozešla.

"Vyspala ses trošku?" objal mě kolem pasu a políbil na spánek. "Mlčky jsem přikývla, tulíc se k jeho tělu žádostivě. "Nemáš hlad nebo žízeň? Bill udělal lívance s javorovým sirupem."

"Možná si něco dám," zašeptala jsem s pohledem bojácně sklopeným.

"Jak se cítíš?" zeptal se starostlivě anis a jemně mě pohladil po ruce, ale já okamžitě ucukla a vyděšeně se přitiskla k Nyzemu. Anis překvapeně zamrkal, ale se slovem omluvy ruku stáhnul.

"Promiň, já jen… kruci," přiložil jsem si ruce na obličej. Nyze mě konejšivě pohladil po zádech.

"Sedni si, nachystám ti to jídlo," povzdechl si a uvolnil mi místo na barové stoličce. Pomalu jsem tam nasedla a vzhlédla k ostatním, kteří mě samozřejmě bedlivě pozorovali. Pokusila jsem se usmát, ale vyvolalo to akorát ještě lítostivější výrazy, proto jsem pohled raději zase sklopila. Nechtěla jsem, aby mě tak pozorovali, dokonce mě přešla i ta minimální chuť k jídlu, kterou jsem měla, takže když přede mě Nyze položil talíř s lívanci, jen jsem si složila ruce do klína.

"Měla bys jíst," zamračil se Nyze.

"Přešla mě chuť, už nechci," zavrtěla jsem hlavou. "A přestaňte na mě prosím zírat, nestojím o to!"

"Promiň, ale ten obličej vyloženě volá po tom, abychom to sledovali a věř nebo ne, ale vyvolává to ve mně takový vztek, že mám chuť Flera minimálně přizabít," zavrčel Anis.

"A to rozhodně nejsi sám. Tomu hajzlovi to neprojde tak snadno, jak si myslí. Dostane co pro to, jen co je pravda!" přitakal Kay.

Sevřela jsem rty do úzké linky a zamračila se. "Nechci, aby jste se mu mstili, a to samé jsem rázně řekla i Mircovi. Já jsem se rozhodla, že mu to projde, takže mi teď všichni hezky slibte, že ho necháte být!" nekompromisně jsem k nim vzhlédla. Okamžik na mě všichni šokovaně hleděli, ale nakonec jen neochotně přikývli. "fajn, teď jdu k sobě domů," zamumlala jsem a bez dalších slov se zvedla, míříc k sobě.

Jakmile jsem tam dorazila, sáhla jsem do skříňky pro savo a hadřík, a přestože Bill místo mého útoku pečlivě umyl, já ho začala znovu v slzách drhnout. Chtěla jsem z těch dlaždiček vymýt i tu nejmenší část vzpomínek, která by tam snad mohla ulpět, přičemž kytici lilií, kterou Bill zřejmě z nevědomosti dal do vázy, jsem nekompromisně rozdupala a hodila do koše.

"Co to děláš?" s povzdechem ke mně po nějaké chvíli přistoupil Nyze, když jsem stále drhla zem.

"Musím to vydrhnout, je to špinavé," šeptem jsem vysvětlila, ani k němu nevzhlížejíc.

"Viktorie," něžně mě chytil za zápěstí, čímž mě zastavil v půli pohybu. Do očí se mi téměř okamžitě nahrnuly slzy, proto mě k sobě něžně přivinul, hladíc mě po zádech. "Všechno bude dobrý, uvidíš. Nedovolím, aby se k tobě znovu dostal. Byl jsem už dole a mají zákaz ho sem pustit. A rozhodně tě nenechám nikam jít samotnou, budu s tebou."

"Děkuju," vděčně jsem ho objala nazpět. "Musím zavolat fotografovi, zítra mám mít focení, ale s tímhle obličejem nemůžu. Musím tu zakázku zrušit nebo přesunout."

"Kde máš telefon?" pousmál se.

"V obýváku, pojďme tam," zamumlala jsem a rovnou tam zamířila, v Nyzeho náručí volajíc fotografovi.
 


Komentáře

1 Aňa | 3. ledna 2013 v 8:58 | Reagovat

Děkuji za 9 dílek:) Oh, čekala jsem, že se stane něco zásadního, ale totok? Už zezačátku jsem neměla z Flera dobrý pocit, asi jsem věděla proč;) Prostě fandím Nyzemu:* Jinak povedený dílek, jsi šikulka;)

2 Saline A. | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 20:18 | Reagovat

[1]: Nyze je prostě vítěz nás všech a ne jen kvůli bezchybnému vzhledu. :D
A nemáš vůbec zač, já děkuji, že ses ozvala. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.