We Found Love In A Hopeless Place 7.

16. listopadu 2012 v 16:00 | Saline A. & Fee |  We Found Love In A Hopeless Place

Pairing: Harry Styles / Louis Tomlinson

HARRY
Sotva jsme dojeli na místo, kde už nás netrpělivě vyhlíželi kluci z naší skupiny, s nadšeným vřeštěním jsem vyskočil z auta a hned se k nim rozběhl, bezelstně jsem skočil na Zayna, který byl první po ruce, a pevně ho objal, načež se k nám nahrnuli i ostatní. Když k nám konečně došel i Louis, udělali jsme jedno hromadné objetí. Ani jsem netušil, jak moc mi kluci přirostli k srdci, dokud jsem je teď, po čtrnácti dnech, nespatřil. Skutečně mi chyběli.


Po bujarém přivítání jsme museli vyslechnout pokyny od produkce, po které nás naložili do aut. Celou dobu jsem se pošťuchoval s Niallem a Louisem, zpětně se divím, že jsme auto za jízdy nepřeklopili. Když nás přivezli k domu, který se na několik měsíců měl stát naším domovem, všichni jsme vyběhli z auta a zamířili hledat náš pokoj. Jen co jsem spatřil cedulku s naším jménem, vtrhl jsem dovnitř jako velká voda. Pohledem jsem zmerčil pokoj a jen co jsem pod oknem spatřil postel, zavýskl jsem a skočil na ní.

Všichni ostatní se samozřejmě rozutekli k palandám, až na Louise, který zlomyslně skočil na mě s bojovným výkřikem.
"Moje postel!" koleny jsem mu sevřel boky se smíchem a začal se s ním kočkovat. "Nedám ti jí!"

LOUIS
"Můžeme ji sdílet," navrhl jsem vykutáleně, ovšem tak potichu, aby to slyšel jen on. Nic se nemá přehánět a i našim tolerantním a v tomhle ohledu otrlým klukům by časem mohla naše důvěrnost připadat přehnaná. A já opravdu nechtěl, aby si o nás mysleli, že jsme divní, bolelo by mě to.
Takže jsme se ještě pár vteřin z legrace hašteřili a pošťuchovali, než jsem kapituloval a zabral si spodní část palandy pod Liamem, stojící přímo proti Harryho královskému jednolůžku. Když už nemůžu ležet s ním, budu se na něj aspoň moct dívat.

Chaoticky jsme si rozložili tašky a vydali se na průzkum našeho nového obydlí. Všude se potloukali ostatní z finálové šestnáctky, a proto jsme každých 5 vteřin někoho halasně zdravili. S Aidenem jsem se i zastavil na kus řeči, později jsem za ním ještě hodlal zaskočit. Veškeré vybavení a zařízení bylo velmi luxusní. Obývák s velkou plazmou, kuchyň. Koupelny byly společné, extra dámské a pánské. Uvnitř domu se nacházelo všechno, na co by si člověk jen vzpomněl - jukebox, stoly na kulečník a icehockey, karaoke… Člověk by si skoro myslel, že budeme mít čas to používat, což samozřejmě nebudeme, protože musíme především pilovat písničky. To byl alespoň náš úmysl.

Mary a holky z Belle Amie uvařily večeři pro všechny, a tak se celé naše stádo shromáždilo v jídelně. Působili jsme jako jedna obrovská rodina, mluvili jsme jeden přes druhého, vtipkovali a zvědavě uvažovali nad zítřkem. Bohužel už v neděli nás musel někdo opustit…

Večer jsme s Harrym v koupelně schválně okouněli a čekali, až vypadne i poslední opozdilec. Od příjezdu sem jsme pro sebe neměli ani vteřinu o samotě. Zatím jsem to snášel, ale bylo pro mě vážně nepříjemné nemoct ho políbit, kdykoliv jsem na to dostal chuť.
"Až kluci usnou, přijdu za tebou do postele," slíbil jsem mu mezi rychlými, zbrklými polibky. "Jen u tebe nesmím vytuhnout."

HARRY
Nespokojeně jsem zabručel, zabrblal a zafuněl, zatímco jsem se ho snažil během dvou minut nabažit natolik, abych dokázal dojít až do pokoje, kde se na něj budu muset útrpně dívat a čekat, než všichni usnou; přál jsem si, aby všichni vytuhli tak rychle, jako se to pokaždé povedlo Zaynovi, tedy během pár vteřin, uprostřed věty a zároveň i tak tvrdě.

Ještě pár vteřin jsme se líbali, než jsme se od sebe nuceně odtrhli a ve spacích úborech (já si zabavil Louisovo tričko, které tu ještě ostatní neměli šanci spatřit) zamířili zpět do našeho pokoje. Kluci už leželi ve svých postelích, Zayn nepřekvapivě chrněl a ostatní se polohlasně bavili o písničce, kterou jsme vybrali na první finálový televizní výstup, tedy Viva la vida.

Zalezl jsem si do postele a koketně se přikryl jen po boky, aby měl Louis krásný výhled na poodhalené bříško, na kterém jsem se labužnicky drbal, načež jsem se zapojil do konverzace, připojujíc svoje názory a postupně sledujíc, jak jeden po druhém usínají. Když usnul i věčně aktivní Niall, minutku dvě jsme počkali, než se ke mně Louis tiše proplížil a vklouzl pod peřinu, kterou nám následně přehodil přes hlavu.

"Ty koketo jedna!" zavrčel polohlasně a políbil mě. Zazubil jsem se do polibku a přichytil si ho za boky, abych se nad něj mohl překulit.
"Doufám, že to takhle nebude pořád," zabručel jsem a políbil ho na krk, než jsem peřinu stáhnul alespoň po krk, aby nám proudil čerstvý vzduch, a pevně jsem ho objal. "Už trpím na nedostatek tebe."

LOUIS
Jeho poslední větě jsem se musel usmát.
"Neviděl bych to nijak optimisticky," mrzutě jsem ho poškrábal mezi lopatkami. "I když to chápu, štve mě, že máme všichni jeden pokoj. Tenhle pobyt bude očistec," předeslal jsem a ani jsem netušil, jak blízko pravdě jsem.

Dál jsme už moc nemluvili, doháněli jsme hlavně absenci polibků a šeptem se tlemili tomu, jaké by to bylo, kdyby někdo z kluků ve skutečnosti nespal a celou dobu nás poslouchal. Asi za hodinu si mi Harry ustlal na hrudníku. Vískáním jeho vlasů jsem ho ukolébal ke spánku. Měl zlozvyk, že celkem chrápal. Zajímavé bylo, že když spal se mnou, nedělal to. Ale o tom jsem samozřejmě věděl jen já. Usnesl jsem se, že se dnes do své studené, prázdné a neosobní postele už nevrátím. Moje hlava byla plná myšlenek, byl jsem rozrušený z pěkného očekávání a tehdy se mi nikdy neusínalo rychle. Nakonec jsem přece jen zabral.

Ráno bylo velmi hektické. Naházeli jsme do sebe jen cornflakes, v koupelně bylo nonstop natřískáno a auta pro nás přijela až příliš brzy.
Celý den probíhal v neustálém shonu, přesto jsme ale měli volné chvíle pro lelkování a blbnutí, jelikož jsme povětšinou museli čekat, až na nás dojde řada. První na seznamu byla schůzka se stylisty. Měřili nám míry, kdekdo dostal nový sestřih nebo barvu včetně našeho Nialla, který přišel o podstatné množství vlasů a konečně mu tak bylo aspoň trochu vidět do jeho nevinného obličeje. Vzápětí nás všechny vyšperkovali a následovalo hromadné focení na propagační materiály a natáčení upoutávek. Od samého rána kolem nás bez ustání kroužily kamery a my si museli zvyknout. Zayn z toho byl kapku nesvůj.

Večer jsem padnul do postele naprosto mrtvý, navzdory tomu, že jsme dnes neměli možnost zazpívat si ani jeden tón.

HARRY
Druhý den ráno to bylo... krušné. Všichni jsme byli nevyspalí, neohrabaní a já navíc, k tomu všemu navrch i mrzutý, protože se prostě nenašla příležitost na ranní polibek s Louisem, který jsem považoval za svůj budíček a ve chvílích samoty jsem dokázala rozzuřeně dupat kolem jako malé dítě, dokud jsem ho nedostal (což se stalo jen jednou, protože Louis mi nikdy odolat nedokázal, ale i tak). Tentokrát mi ale nezbývalo nic jiného, než počkat na pozdní budíček, protože nás dovezli na vokální zkoušky s naším trenérem, Savanem.

Zpočátku jsem z něj měl tak obrovský respekt, že jsem ze sebe nedostal ani hlásku, přestože mě Louis povzbudivě hladil po zádech. Na chvíli jsem musel být naprosto sám, abych se uklidnil, než jsem dokázal předstoupit zpátky a zazpívat. Nebylo to nic moc, což řekl i on sám, nicméně to přešel a nechal nás každého zazpívat zvlášť zhruba po hodině, kdy už jsme se trochu otrkali. Hned poté jsme konečně začali nacvičovat různé části z Viva la vida, zkoušeli jsme si nejrůznější tóniny a zpívali tak dlouho, dokud nás už nebolely pusy.

Po těch několika dlouhých hodinách jsem byl sice opravdu unavený, ale využil jsem toho, že ostatní taky a zavřel nás s Louisem do koupelny, jakmile už byli všichni vysprchovaní a zalezlí ve svých postelích.

Mlčky jsem ho objal kolem krku a přitiskl se k němu, konečně laskajíc jeho rty. "Tohle mě ničí. Tak moc jsi mi celý den chyběl," zamručím nespokojeně. "Musíme si na sebe najít čas každý den."

LOUIS
Dlaněmi jsem mu přejížděl v pase, zatímco jsem s bradou opřenou o jeho rameno vděčně přivíral víčka. Konečně jsem ho mohl držet tak, jak jsem si přál.

"Jsem zničený z představy, že to tímhle stylem půjde dál. Mám sto chutí o nás říct klukům a to jen kvůli tomu, abychom si ráno mohli dopřát polibek po probuzení," povzdechl jsem a zabořil mu nos do voňavé pokožky krku. Sedli jsme si na zem, opřeli se o zeď a držíc se za ruce jsme si povídali. Celý dům už spal a já skoro taky, ale násilím jsem se držel vzhůru. Byli jsme tam přibližně hodinu, potom už nám to bylo nepříjemné, a tak jsme se po špičkách vkradli do pokoje a tentokrát si zalezli do mé postele.

"Slibuju, že si dám na časně ráno budík, abych tě mohl vzbudit polibkem," dojemně jsem mu pošeptal do ucha, a když mě pohladil po tváři, zavrtal jsem se mu do náruče. Jak rychle se mohou změnit vaše priority.

Další den se nenesl jen ve znamení pěveckých lekcí se Savanem, který byl fajn pětadvacetiletý chlap a postupně se s námi všemi enormně spřátelil, ale naložili nám na bedra další úkol - hodiny choreografie. A to teprve bylo. Všichni jsme dostali do ruky mikrofon a museli se soustředit na zpěv a zároveň se chovat jako na pódiu; dělat něco ne nudného na pohled, abychom tam jen hloupě nestáli. Ke konci týdne se k některým spolusoutěžícím ještě připojili tanečníci a tanečnice, po nichž jsme tu všichni koukali. Naše píseň naštěstí pro tentokrát takovou šarádu nevyžadovala.

Bylo to tu doopravdy mnohem náročnější, než každý z nás očekával. Všichni si původně naivně mysleli, že je to jen o nácviku textu vašeho songu a pár schůzkách s korepetitorem. Filosofie pořadu se nesla podle modelu 'hlavní je divák ', takže nás kamery snímaly v podstatě nonstop a my ani nevěděli, co z toho nakonec sestříhají. Navíc jsme každý týden my soutěžící měli natáčet Question Time - odpovědi na otázky fanoušků (já to měl jako největší komediant letošního ročníku na povel) a my jako One Direction jsme dál točili vlastní video deníky.

S Harrym jsme absolutně neměli možnost trávit čas o samotě a naše maximum bylo pár tajných a vystresovaných polibků poté, co kluci usnuli. Už jsem z toho začínal být zoufalý. Bylo děsné mít ho po ruce a nechovat se k němu důvěrně. Takže jsem si aspoň věčně stoupal vedle něj, bral ho kolem ramen, věšel se na něj a pošťuchoval se s ním, aby náš kontakt působil jako přátelské popichování.

HARRY
Večer před přenosem přišel příliš brzy. Přestože jsme na to všichni byli připraveni až na maximum díky skvělému Savanovi, stejně námi všemi otřásala nervozita. Niall s Liamem a Louisem se to snažili všechno odlehčovat a nás rozveselit, my se Zaynem jen seděli vedle sebe a pokukovali na sebe, nejistě se šklebíc. Jakmile nám ale z produkce přišel příkaz, že za dvě minuty jdeme na scénu, zvedl jsem a s všeříkajícím pohledem k Louisovi vyšel ze šatny do koupelny. Během pár vteřin byl u mě s konejšivým úsměvem, zamykajíc dveře.

"Když neuspějeme, zůstaneme spolu, že jo?" nejistě jsem si skousl ret.
"Vzpomeň si na všechno, co jsi řekl ty mně v judges house a zopakuj si to, protože to všechno platí i teď. Nehledě na to, že budeme prostě perfektní!" objal mě kolem pasu.
"Zvláštní, jak se nám rychle střídají role," pousmál jsem se a políbil ho.
"Stejně tady děláš chlapa ty," zasmál se pobaveně a ochotně zapojil jazyk do polibku. Nechali jsme je proplétat se v divokém a smyslném tanci, u kterého jsem si přál, aby nikdy neskončil.
"Kluci, minuta, jdeme!" zabušil na dveře Liam.
"Vzhůru na to," usmál jsem se na Louise a, nepřestavaje ho objímat kolem ramen, zamířil k podiu.

LOUIS
Rozestavili jsme se vedle sebe tak, jak jsme měli, vyfasovali mikrofony, naposled se poplácali po zádech a pak už se stěna před námi pomalu rozevřela, Liam začal zpívat své sólo a vstoupili jsme na pódium. Poprvé pořádně na pódiu X Factoru. Jak moc jsem o tomhle okamžiku snil.
Na chvíli jsem zůstal oslněn reflektory, načež se ve mně zvedla vlna nadšení a adrenalinu po pohledu na obrovské publikum.

Bylo skvělé dívat se na kluky a vidět, jak si to užívají. Mohl jsem bezpečně říct, že po pár tónech z nás všech opadla nervozita a strach a prostě jsme se položili do tohohle zážitku bez ohledu na cokoliv jiného. Zayn měl během zkoušek občas obtíže trefit se do hudby se začátkem svého sóla, ale jako by to nyní vůbec neexistovalo. Zvládli jsem to jako suveréni. Bylo to úžasně zábavné. A návykové.

Když jsme dozpívali, sotva jsem popadal dech. A to ne kvůli tomu, že by mě zpěv tolik vyčerpal, ale z radosti. Zayn mě chytil kolem ramen, objal jsem Liama. Harry zase stál někde v háji, ale tentokrát mi to ani nevadilo, byl jsem plný euforie. Potlesk lidí a závěrečné pozitivní hodnocení poroty všemu jen dodalo korunu. Skoro jsem nebyl schopný ze stage odejít.

V zákulisí na nás už čekala kamera. Všichni jsme do ní mluvili jeden přes druhého, jásali jsme a vůbec - vzájemně jsme si své dojmy a emoce sdělovali ještě hodinu po našem vystoupení. Nebyli jsme v tom sami, reakce v podstatě všech byly stejné. Musel jsem uznat, že tohle byl nejspíš nejlepší večer v mém životě. A fakt jsem teď ani v nejmenším nemyslel na to, jestli zítra postoupíme dál, nebo vypadneme.

V jedenáct bylo po přenosu a my soutěžící jsme se jako obvykle shromáždili, abychom mohli být odvezení do naší přísně tajně situované ubikace. Jenže mně se ještě nechtělo. Byl jsem nabuzený a veselý a přál jsem si být konečně s Harrym. Vždyť kdy jindy? Pozítří začne všechna práce nanovo, pokud nás diváci pošlou do druhého týdne. A proto jsem ho zatahal za tričko, abych ho vyrušil z rozhovoru s Niallem, a poodešli jsme stranou.
"Nechce se mi vracet se s nimi. Mám tu stále zaparkované auto, mohli bychom se vytratit. Potřebuju s tebou být už konečně sám…" zamumlal jsem mu a nenápadně ho pohladil po břiše. Prosím, ať souhlasí. Ihned rozhodně přikývl a nádherně se usmál.
"Jedeme!"

Akorát jsme oznámili klukům, že spolu s Harrym vyrážíme do města a vrátíme se někdy během noci. Nebyl s tím problém, nehlídali nás tu jako malé děti a vlastní klíče jsme měli také. Rychle jsme obsadili Cheryl a rozjeli se do centra. Ještě během jízdy mi věnoval několik polibků, i když to bylo krajně nebezpečné.

Stačili jsme si těsně před zavíračkou koupit do ruky kafe ve Starbucks a pak jsme s propletenými prsty prostě jen procházeli osvícenými a švitořícími ulicemi Londýna a líbali jsme se, spokojení, že nám za zády nestojí nikdo, kdo by nás znal a pro koho by to mohl být problém.

HARRY
Možnost být s Louisem po dlouhé době zase beze strachu, že nás natočí kamera a prozradí tak celému světu, mě neuvěřitelně oblažovala, byl jsem nadšený z toho, že se držíme za ruce a v jednom kuse stavíme, abychom se mohli políbit nebo jen přitulit. Přičemž jsem si opravdu oblíbil pocit, když jsem Louise přitiskl na zeď a spojil naše rty ve vášnivém polibku.

Když jsem jeden z těchto náletů zopakoval v trochu zapadlejší uličce a Louis mi vzrušeně zasténal do ucha, pevně jsem mu stiskl malý zadeček a div ho do zdi nevmáčkl. Naše polibky se staly dravějšími, oběma nám chybělo sexuální uvolnění po celé týdnu a kdokoliv by nás teď spatřil by si musel říct, že se na to chystáme skočit právě teď, právě tady.

"Bože, tak moc tě chci," zavrčel jsem, polibky sjíždějíc na jeho krk. Chrčivý sten z jeho rtů mi byl jasnou odpovědí, proto jsem se o něj otřel klínem a vzhlédl k němu. "Pojďme někam za město. Zamluvíme si pokoj, zůstaneme tam a budeme konečně spolu!"
"Znám jeden dobrý," rozrušeně přikývnul, ve tmě nahmatal mou dlaň, kterou pevně sevřel ve své a hned na to jsme společně zamířili k autu.

Celou dobu jsem byl potichu a raději se na něj ani moc nedíval, protože kdybych to udělal, neudržel bych v sobě tu neuvěřitelnou touhu a skočil na něj, naprosto ignorujíc fakt, že by nás někdo mohl vidět. Bylo by mi to fuk, hlavně, že bych se ho mohl dotýkat.
Cesta autem byla trochu rychlejší, než obvykle, přesto však v mezích povolených zákony, abychom nebudili pozornost. I přes limity jsme ale zhruba za patnáct minut stáli před menším, docela útulně vyhlížejícím motelem.

"Nahlásím raději falešné jméno," zamumlal jsem a narazil si kapuci na hlavu, i když pravděpodobnost, že už by nás někdo poznal, byla nepatrná. Naštěstí nebyl vůbec žádný problém, my dostali klíče a nechali se navést do našeho pokoje.
Jakmile jsem za námi zavřel dveře a zamknul je, Louise jsem si přitáhl za pas k sobě a políbil ho tak tvrdě, až lehce podklesl v kolenou, nicméně polibek oplácel se stejnou vervou. Vyzvedl jsem si ho do náruče, pevně ho držíc za zadeček a odnesl ho na postel, do které jsem se s ním svalil a hned se na něj znovu náruživě přitiskl.

LOUIS
Souhlasně jsem zavzdychal, zabořil mu ruku do kudrlin na zátylku a přitáhl si jej pro další z nekonečné řady žhavých polibků. Zběsile jsme ze sebe stahovali svršky a než bych se nadál, už jsem se bezdechu svíjel, záda prohnutá do oblouku, a v mém těle pulzovaly tři Harryho prsty. Zpocené pramínky se mi lepily na čelo, nevěděl jsem ani, jakou barvu mají zdi tohohle hloupého pokoje, zato jsem věděl mnohem důležitější věc. S využitím silné míry sebeovládání jsem ho zadržel, překlížil kotníky za jeho tělem, čímž jsem ho u sebe uvěznil mnohem víc, sjel mu dlaní po hrudníku a zamilovaně mu pohlédl do očí.

"Chci se s tebou milovat. Vím, že je to sakra brzo, nikdy jsem se takhle lacině nenabízel, ale… musí to být právě dnes!" nečekal jsem na odpověď, protože jsem se obával, aby nebyla zamítavá, a znovu jsem se mu vpil do rtů, tentokrát jemně.

HARRY
Strnulý šokem jsem mu polibek oplácel jen automaticky, proto jsem se po pár vteřinách odtáhl a pochybovačně mu pohlédl do očí. "Jsi si tím naprosto jistý? Nechci ti nějak ublížit," pohladil jsem ho dlaní po klíčních kostech a přejel až k čelisti. Byl jsem nadržený a hrozně moc jsem chtěl udělat cokoliv, co by mě trochu uvolnilo, ale strach, že mu ublížím, byl tak silný! Přeci jen to mělo být mé poprvé a já nevěděl, co dělat a jak. Krom pár shlédnutých videí jsem byl naprosto nezkušený.

"Nikdy jsem si nebyl jistější," přikývl, jako by to byla nejjasnější věc pod sluncem. Kývnutím jsem mu opakoval a znovu lehce zapohyboval prsty uvnitř něj, stáčejíc je doprava, kde byl jeho spínač slasti.
Bylo to poprvé pro nás oba, chtěl jsem být co nejněžnější, aby to v našich vzpomínkách zůstalo jen jako nádherná chvíle spojení našich životů i tímto způsobem, aniž by tam byla stopa po bolesti, proto jsem do něj opatrně přidal ještě jeden prst, různě ho kroutíc, zatímco jsem ho něžně líbal na krk a hrudník.

LOUIS
Trochu důkladněji jsem mu promnul ramena, křečovitě jsem semknul víčka a vsál do úst svůj spodní ret. Moje erekce už nemohla pnout víc a jak jsem mohl vidět, ani Harryho ne. Ale nesmírně mě dojímala veškerá jeho šetrnost, starostlivost a láskyplnost, znamenalo to pro mě celý svět.

"To stačí, baby, už jsem připravený. Pojď do mě ty," vybídl jsem ho v podstatě za minutu, uchopil ho za zápěstí a sám jeho prsty vytáhnul, přičemž jsem zanaříkal nad nepříjemným a náhlým pocitem prázdna.
"V tašce mám… gel," těkavě jsem spojil naše pohledy a pousmál se nad jeho výrazem. "Jo, je to zázrak, že jsem jednou na něco nachystaný dopředu, ale tohle je příliš důležitý na to, abych improvizoval," předvedl jsem zuby v nezbedném úsměvu a letmo ho líbnul na rty.
"Ty jsi o to vážně skálopevně přesvědčený, viď," opáčil pobaveně, ale byl v tom nepatrný povzdech, načež se těžkopádně zvednul a odešel vyplnit můj pokyn. Mezitím jsem si roztržitě promnul oči a pro větší stabilitu jsem se podepřel na předloktích. Ani nevím proč, pomyslel jsem na mámu. Hádám, že si tenkrát sotva zvykla na fakt, že její chlapeček má milostné vztahy už na takové úrovni, že přišel o panictví. Kdyby jen tušila, že se právě chystám odpanit svůj zadek… zacukaly mi koutky, neměl bych uvažovat nad takovými věcmi, kruci.

HARRY
S tubičkou gelu jsem se vrátil zpět k němu a usadil se mezi jeho stehna přičemž jsem si hned do dlaně vmáčknul určité množství gelu, které jsem vzápětí vpravil do Louisova těla, kolem jeho vstupu a zbytek na svůj penis. Ruka se mi klepala nedočkavostí a zároveň nervozitou, přál jsem si, aby celý akt byl dokonalý tak moc, že se určitě něco muselo pokazit, jen jsem ještě nevěděl co.

"Harry, jsem připravený," laskavě mě pohladil po tváři. Vzhlédl jsem k jeho obličeji a vzápětí se k němu sklonil, abych ho mohl políbit. Hledal jsem v jeho rtech oporu, kterou jsem spolu s přibývající intenzitou skutečně našel. Díky tomu se mi podařilo uchopit se do dlaně a pomalu se nasměrovat do jeho vstupu.
Byl jsem v něm sotva po špičku a už jsem věděl, že ten pocit miluju. Obklopila mě jeho úzkost, teplo, ale hlavně pocit, že náš vztah se posunul až do posledního bodu, to vše ve mně vyvolávalo maximální pocit slasti, díky kterému mi ze rtů unikl táhlý sten.

LOUIS
Fascinovaně jsem ho pozoroval, připadal mi jako osmý díl světa, krásný jako Ádonis. A skutečnost, že je to všechno jenom kvůli mně… Pohladil jsem ho po hrudi a měkce jej políbil pod bradu. Jeho pronikání mi zatím působilo nepříjemný tlak, zvládal jsem to. Netoužil jsem po ničem jiném, než aby to pro něj bylo dobré, aby se mu to líbilo a nikdy na to nemohl zapomenout, nejen proto, že jsem jeho první. Což bylo, jen tak mimochodem, taky úžasné.

Jak pokračoval dál, koncentroval jsem se na to, abych zůstal uvolněný. Postupoval beze spěchu, doslova po centimetrech. Bolelo to i navzdory tomu, ovšem s tím jsem počítal, bylo to normální. Bezděčně jsem mezi koleny a stehny sevřel jeho kyčle a podsadil jsem pánev, abych mu trochu pomohl, tudíž se dostal až skoro po kořen. Teď už to bolelo hodně. Bezhlasně jsem hekl a automaticky mu zabořil čelo doprostřed trupu, mačkaje v pěstích prostěradlo. Okamžitě tu byla jeho ústa, aby mě uklidnila. Nepřítomně jsem se nechal líbat a pohladit se v klíně. Všechno mi to za to stálo, všechno. Cítil jsem k němu tak silnou lásku, že jsem to téměř nedokázal ustát.

HARRY
Jemně jsem ho líbal na rty, krk a tváře, zatímco jsem v něm setrvával, abych mu nepůsobil další bolest, protože utrpení vepsané ve tváři mě naprosto deprimovalo. Dlaní jsem ho hladil po břiše, zatímco druhou rukou jsem mu něžně čechral vlasy, nepřestávaje ho líbat. I kdyby to napoprvé mělo zůstat jen u tohohle, přesto je to snad nejkrásnější intimní zážitek, který jsem kdy měl, přičemž všechny krásné se samozřejmě týkaly Louise. Koho taky jiného?

Mlčky jsem vzhlédl k jeho nádherným očím a nechal se v nich pár vteřin utápět, než jsem zamumlal tiché, ale vážné: "Miluji tě." V tu chvíli mi bylo naprosto jedno, jestli je brzy nebo není, měl jsem tak nutkavou potřebu mu to říct, aby věděl, jak moc silné mé city vůči němu jsou, že jsem prostě nechal srdce mluvit. Sledoval jsem jeho obličej, očekávajíc jeho reakci, ačkoliv mi až tolik nezáleželo na tom, jestli mi řekne, jestli on mě také. Bylo by to krásné, ale hlavní bylo, že je se mnou, a že je rád.

LOUIS
Myslím, že jsem na pár vteřin přestal dýchat. Rozechvěle jsem se usmál, nemohl jsem uvěřit tomu, že ho to slyším říkat.
"Já tebe taky, miluju tě," odvětil jsem okamžitě, nepotřeboval jsem nad tím přemýšlet. Musel jsem tvrdě polknout bolavý knedlík, který se mi tvořil v hrdle z dojetí, roztřeseně jsem vydechl a s oslnivým úsměvem jsem vzal jeho tvář do dlaní a vyvolal procítěný polibek, který působil, že nikdy neskončí. Nemusel by.
Prohrábnul jsme mu zplihlé kučery a drobně skousnul mezi zuby jeho spodní ret.

"Pokračuj, je to krásné…" pošeptal jsem se zavřenýma očima, ale jakýsi pocit mě donutil je otevřít. Harry na mě hleděl, chtěl se ujistit, že vypadám spokojeně. Obtočil jsem mu paži kolem krku a nechal se párkrát nedbale políbit na šíji, načež do mě poprvé zvolna přirazil, zacházejíc se mnou jako s porcelánovou panenkou. Srdce mi zaplesalo, když pod vlivem rozkoše, jakou dosud nezažil, zmučeně zasténal. Teď jsem byl sám na sebe vážně hrdý, ačkoliv jsem to, jak jsem těsný, přirozeně ovlivnit nemohl.
Položil jsem se na záda, aby to pro mě bylo pohodlnější, jednu nohu mu zahákl za bok a jen jsem ho blaženě pozoroval. Tenhle čin mě měnil od základů, cítil jsem to. Naprosto jsem se mu odevzdal, nedovedl jsem si představit, že bych privilegium takového významu poskytl ještě někdy někomu jinému. Nikdy.

HARRY
Dojatý z jeho slov i z toho, že jsme jedno tělo, ze způsobu jak přesně jsme do sebe zapadli, jako bychom byly dva puzzlíky, co se celou dobu zoufale hledali, jsem do něj začal pomalu a opatrně přirážet. Roztřesenými prsty jsem ho hladil po břiše a rty ho líbal na krku, nicméně úzko kolem mého penisu působilo na můj mozek naprosto šíleně. Připadal jsem si jako smyslů zbavený a když k mým uším dolehl i Louisův sten, málem to se mnou seklo.

Zapřel jsem se loktem vedle jeho hlavy, a zatímco jsem se sklonil, abych ho mohl vášnivě políbit, volnou rukou jsem mu sevřel bok a zrychlil tempo svých přírazů, byl jsem jako utržený ze řetězu, nemohl jsem se ho nabažit, stejně jako toho úžasného pocitu. Mezi polibky jsem mu nepřestával šeptat, jak moc ho miluji,
"Louisi!" zasténal jsem zoufale, když mi v přírazech vyšel vstříc. Znovu jsem se k němu sklonil a tentokrát, navzdory všem mým něžnostem, jsem ho políbil tak tvrdě, až mně samotnému to téměř vzalo dech.

LOUIS
Tence jsem zaúpěl, už se mi z toho všeho zamotala hlava. Mačkal jsem mu kůži na zádech, vyčerpaně jsme opřeli čela o sebe a hluboce si hleděli do očí, pokud nám to míra potěšení dovolila. Pohybovali jsme se proti sobě a já nepřestával sténat s každým jeho jednotlivým proniknutím, nešlo to zastavit. Ne že by mi to bylo tak nebesky příjemné, netlačil mi přímo na prostatu, ani já sám nevěděl, kde se ta mrcha momentálně nachází, i když slast smíšenou s nepatrnou tupou bolestí jsem samozřejmě pociťoval. Ovšem cítil jsem se přemožený veškerými dojmy a emocemi. Procházely mnou velkolepé palčivé pocity, tlačily se mi v hrudi a mé hlasivky prostě samy od sebe vydávaly tyhle zvuky, jako by mi snad měly ulevit.

Vnímal jsem, že ve tváři jsem celý uřícený a oba jsme byli dočista zpocení a přilepení na sebe každým možným centimetrem. Bezděčně jsme ho v sobě stisknul svaly a on náhle zakřičel na celý pokoj. Z výrazu jeho obličeje jsem si myslel, že snad vyvrcholil, což naštěstí nebyla pravda. Pekelně mě ten čin zabolel, ale Harryho reakce mě fascinovala, tak jsem to příště udělal znovu. Seč mi síly stačily, usmál jsem se jako sluníčko. Můžu to pro něj udělat tak dobré.

HARRY
Šílenost, naprostá a neuvěřitelná šílenost. Jinak jsem ty pocity v sobě nemohl popsat. Bylo jich tolik! Nehynoucí láska k tomu drobnému stvoření ležícímu pode mnou, slast ze spojení našich těl, ten pocit, jak můj penis klouzal tam a sem v jeho těle. Úpěnlivě jsem se snažil najít jeho prostatu, abych i jemu přivodil takové pocity, které mě přiváděly téměř k omdlení, jak silné mžitky jsem měl před očima.

Z mé ruční práce v jeho těle jsem si pamatoval, že je kdesi napravo, proto jsem se lehce natočil a začal přirážet tím směrem. Zmučeně jsem ale zavrčel, když se stále nedařilo, a proto jsem rukou zabrousil mezi naše těla k jeho klínu, který jsem u kořene stiskl v dlani. Odpovědí mi bylo trhané zalapání po dechu a jemné prohnutí v zádech. Spokojeně jsem se usmál, opírajíc si hlavu o jeho rameno a začal do něj znovu přirážet, laskajíc jeho penis rukou.

LOUIS
Drásal jsem nehty po prostěradle, ústa dokořán a hlavu vyvrácenou. Dimenze, v níž jsem se právě nacházel, byla zatraceně daleko od té naší!
"Oh můj bože, já n-nemůžu…" zanaříkal jsem skrz zaťaté zuby. Harryho zápěstí, kmitající po mé erekci, bylo poslední kapkou, tohle jsem vážně už nedokázal zvládnout.
"Už budu," sladce mi zakňučel do ucha, přesně když nastoupil tlak v mých slabinách, což nebylo tak docela neznámé. Propnul jsem tělo, paže mu vrátil kolem pasu a i druhou nohu mu posunul až na bok. Neochvějně jsem na něm ustálil svůj pohled. Je to tady.

Bezmocně se ke mně přimknul, jeho úd ve mně znatelně zapulzoval a pak už jsem vzdáleně vnímal, jak do mě dlouze explodoval. Kéž bych měl možnost pozastavit se nad orgasmickou grimasou jeho nádherné tváře, avšak s jeho posledním divokým přírazem se mi konečně trefil na prostatu a já měl co dělat s ustáním vlastního nezvladatelného vyvrcholení. Takřka dvojhlasně jsme vykřikli a napjali se spolu. Pod víčky jsem měl bílo a registroval jsem pouze vůni Harryho vlasů a blesk rozkoše, horka a mravenčení, který mnou prudce procházel. Udělal jsem se mu na bříško.

Ticho nikdy není absolutní. My dva mělce sípali a stále jsme se proti sobě chvěli. S námahou jsem pootevřel oči. Harry mě díky posledním zbytkům energie políbil na rty, aby se vzápětí zmoženě svalil na stranu a zůstal ležet na zádech, se zběsile se zvedajícím hrudníkem. Za několik vteřin jsem byl schopný přetočit se na břicho a přisunout se na jeho tělo, kde jsem mu zabořil obličej do krku, vysíleně s ním propletl prsty a dojetím se malinko rozbrečel.

HARRY
Jednou rukou jsem ho objal kolem ramen a rty mu přitiskl na čelo, ale nestačilo mi to a tak jsem si lehl na bok a schoval ho do svého náručí, zatímco jsem nosem hladil jeho tvář. Cítil jsem se jako zdrogovaný, v uších mi hučelo a před očima jsem měl mžitky, ale předně jsem byl šťastný jako ještě nikdy v celém životě. Klidně bych byl schopný tvrdit, že mi v žilách koluje štěstí namísto krve, protože přesně tak jsem se v tu chvíli cítil.

"Děkuju," zašeptal jsem po chvíli, když se mi dech vrátil do normálu. "Děkuju, že jsem ten nejkrásnější zážitek, který mě posunul o krok blíž k dospělosti, mohl prožít s tebou. Děkuju, že tě můžu držet v náručí, protože jsi ten nejcennější poklad na světě. Děkuju, že se na tebe můžu dívat, protože jsi nejkrásnější člověk, kterého jsem kdy spatřil. Děkuju, že s tebou můžu mluvit, protože krom mamky se mi s nikým nepovídá tak dobře, jako s tebou," políbil jsem ho na ucho něžně. "Děkuju, že tě smím milovat," přivřel jsem oči a lehounce, jako dotekem motýlích křídel, ho políbil na rty. Nikdy jsem nebyl šťastnější.

LOUIS
S každým jeho cituplným slovem se mi do očí tlačilo víc a víc slz, byl jsem jako protržená hráz. Ale nechtěl jsem tenhle moment kazit nicotným a zbytečným nářkem. Euforie mi prostupovala všemi póry a já si přál, aby Harry i navenek viděl, jak jsem šťastný. A proto jsem si ledabyle otřel oči a usmál se na něj, jak nejlépe jsem dokázal.
"Miluju tě," odpověděl jsem sice jednoduše a stručně, ovšem to nejsilnější a nejvýznamnější, co jsem mohl, nahnul se k němu a věnoval mu rozjitřelý, hluboký a dlouhý polibek.
"Cítíš se dobře, neublížil jsem ti?" zeptal se poté a hřbetem dlaně mě pohladil po tváři.
"Cítím se božsky," pousmál jsem se z celého srdce. Pohodlněji jsem se zavrtal do jeho objetí. Vyměnili jsme si ještě několik tichých slov a oba jsme, poháněni vzájemnými letmými doteky a hlazením, brzy odešli do říše spánku, zpečeťujíc tak den, který byl nejlepším v našich životech.
 


Komentáře

1 Betty | Web | 16. listopadu 2012 v 17:22 | Reagovat

Nádhera, čistá nádhera! Miluju vaši povídku :)♥

2 Christie | 16. listopadu 2012 v 17:56 | Reagovat

Nedýchám. Volejte záchranku, zástava srdce. Dokonalost <3

3 Saline A. | E-mail | Web | 16. listopadu 2012 v 21:57 | Reagovat

[1]: a [2]: Moc děkujeme! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.