We Found Love In A Hopeless Place 5.

2. listopadu 2012 v 16:00 | Saline A. & Fee |  We Found Love In A Hopeless Place

Pairing: Harry Styles/Louis Tomlinson
Harry Styles: Saline A.
Louis Tomlinson: Fee

LOUIS
Po této rozptylující události zbývající dva týdny do Judges' Houses uběhly jako voda. Naši vybranou píseň jsme secvičili tak, že víc už to snad ani nešlo. Kvůli téhle fázi X Factoru jsme se všichni museli přesunout k moři. Vše se mělo stihnout za víkend, a kdybychom postoupili, otevřely by se nám brány live přenosů a naše pokračování by záviselo už pouze na sympatiích, které by pro nás měli diváci.

Dorazili jsme v pátek odpoledne a byli stejně jako předtím společně se všemi zbylými ubytování na hotelu. Tentokrát jsme vyfasovali pětilůžák. Jen jsme po sobě s Harrym zklamaně zašilhali. Natrefil jsem na Aidena a další přátele, takže o zábavu a vyprávění zážitků z doby, kdy jsme se neviděli, bylo postaráno.


Hned druhého rána jsme se s klukama rozběhli do moře. Sice bylo kamenité, ale bylo to moře, takže bazén na pozemku Harryho nevlastního táty byl rázem zapomenut. Jen Harry se tu akorát nemohl obnažovat.

Podařilo se mi velice inteligentně šlápnout na ježka. Odmala, kdykoliv jsem lezl do slané vody, jsem se bál, aby se mi to nestalo, a tak mě to samozřejmě muselo potkat právě tehdy, kdy jsem na to myslel nejméně. Byla to zatracená bolest, ale aby ne, mít propíchnutou nohu není žádná slast. Ostatní pravděpodobně trojčili víc než já. Já se pouze držel Harryho a pajdal k autu, které mě mělo odvézt na pohotovost.

HARRY
"Opatrně na tu nohu!" houkl jsem nervózně, sotva si Louis sedl na sedačku a trochu se do zranění uhodil. "Doufám, že se ti do toho nedostala nějaká infekce, to by bylo pěkně v háji!" zakoulel jsem očima. Kruci, tak moc jsem ho potřeboval přitisknout k sobě a políbit, byl jsem tak vyděšený, i když se to zdálo jako banalita.
"Klídek," zapískal konejšivě Louis. "Dají mi tam nějakou dezinfekci, mastičku, zavážou a půjdu zpátky, uvidíš, že budu za chviličku tady!" počechral mi vlasy. Hrozně jsem si přál jet s nimi, abych ho mohl držet za ruku a všechno slyšet z první ruky, ale takhle mi nezbývalo než zůstat na hotelu a netrpělivě očekávat jejich návrat.

Nerudně jsem přecházel tam a zase zpátky, přičemž jako vrchol všeho bylo, že všudypřítomní kameramani a reportéři považovali za děsně důležité to dokumentovat, nehledě na to, že měli i tu drzost žádat rozhovor. Bohužel, musel jsem nasadit úsměv a odpovídat, ačkoliv jsem měl chuť vzít ten jejich maxi mikrofon a narvat jim ho hodně hluboko do zadku.

Konečně se ke mně donesla zpráva, že už se Louis vrací. Okamžitě jsem vystřelil ze svého místa a vyběhl z hotelu přímo na příjezdovou cestu, skrz kterou už ke mně po jedné noze skákal můj usměvavý miláček. Úlevně jsem si vydechl a pevně ho chytil do náručí, lehce ho zvedajíc do vzduchu.

"Bál jsem se!" vydechl jsem mu do ucha a vtiskl mu droboučký polibek na krk, protože akorát přiběhli ostatní. Chyběl mi náš klid v bungalovu.

LOUIS
Všichni mě s hurónským hlukem šetrně tiskli k sobě a poplácávali mě po zádech. Bylo pro mě nádherné vidět, že jsem tolik milován.
"Je pěkné vás vidět," poznamenal jsme nenuceně a vysloužil si tím káravý mini pohlavek od Zayna. Ne, ani teď jsem si nedovedl odpustit své legrácky, protože jsem jimi zakrýval svoje dojetí.

Přesunuli jsme se do pokoje. Svalil jsem se na svou postel, Harry si zcela automaticky sedl k mé hlavě a začal mě jemně hladit ve vlasech. Já se raději zase pustil do šaškaření, protože bylo rozhodně lepší, aby se smáli, než aby se neustále ujišťovali, zda neumírám.

Přicházeli za námi Aiden a další známí, kteří už měli vystoupení za sebou. Z jejich vyprávění jsem byl čím dál nervóznější, útočila na mě realita a dávala se do mě úzkost. Když už jsem to nemohl vydržet, naznačil jsem Harrymu, odešli jsme a uchýlili se na prázdný balkon na patře, kde jsme měli soukromí.

"Harry, co s námi bude, když nás vyhodí? Nechci přijít o kluky, nechci přijít o tebe," vyhrkl jsem naprosto v koncích a otřel si oči.

HARRY
Bolestně jsem přivřel oči, tohle byla otázka, kterou jsem si jen během dnešního dne položil snad milionkrát. Samozřejmě, že jsem nad tím také přemýšlel, nocí, kdy jsem se budil ze spaní s noční můrou z našeho rozdělí bylo víc, než dost. Přesto jsem se teď snažil udržet hlavu vzhůru, alespoň pro tentokrát, abych dodal naději Louisovi.

Přitiskl jsem ho k sobě do objetí a začal se mu něžně probírat hnědou kšticí, zatímco jsem se mu rty otřel o čelo, když mi opřel hlavu o rameno.
"Co s námi bude?" rozhodně jsem začal, nepřestávaje ho laskat ve vlasech. "Rozhodně nic, kvůli čemu by sis mohl dělat obavy," pousmál jsem se. "To, co k tobě cítím je tak moc silné, že mezi nás nenechám vstoupit jakoukoliv překážku, ať už bude jakákoliv. Jsem ochotný jet za tebou kamkoliv," broukal jsem mu do ucha tiše, ale beze stopu nejistoty. Věděl jsem, že bych se odstěhoval třeba na druhý konec světa, kdyby to byl jediný způsob, jak s Louisem být. "Dali jsme se dohromady díky soutěži, ale jen kvůli tomu spolu nejsme. Soutěž nás jen seznámila, otevřela nám dveře. My je zavřeme a už neotevřeme, dobře?"

LOUIS
Bez energie jsem pohnul hlavou na souhlas a obtočil mu paže kolem pasu. Napadalo mě tolik dalších věcí k namítání, ale nechal jsem to plavat.
"Věřím ti," tulil jsem se k němu. Jako vždycky krásně voněl, uklidňovalo mě to. Prostě ze sebe dnes musíme vydat to nejlepší, čeho jsme schopní, pro naše vlastní štěstí.

"Á, tak tady jste," vstoupil Liam, už se absolutně nepozastavujíc nad naší pozicí, naopak ji ocenil úsměvem. "Je čas, kluci. Máme se jít převléct a nechat se upravit," povzbudivě se usmál, reagujíc tak na naše zubožené výrazy. No jo, měl bych k tomu přestat přistupovat jako k popravě, ale jako k šanci k novým začátkům.

Za necelou hodinu jsme měli jít na věc.

HARRY
Přišlo mi, že mi vůbec nevěří, přestože to řekl. Ne, že by snad lhal, to určitě ne, ale v jeho slovech byly cítit pochyby a já moc dobře věděl, že by dokázal namítat spousty věcí, které byly proti nám. Samozřejmě, i já o nich věděl a i mě děsily, i ve mně se objevovala stopa skeptismu, ale rozhodl jsem se, že mu nedám šanci, náš vztah prostě vyhrajeme, i kdyby nám házeli pod nohy klacky úplně všichni.

Po kosmetické a vzhledové úpravě jsme předstoupili před Simona a Sinittu. Zatímco já byl mezi Zaynem a Niallem, Loui byl na druhém konci ode mě, což mě lehce znervózňovalo, chtěl (a potřeboval) jsem ho cítit vedle sebe, nicméně píseň začala a já s tím nemohl, krom kradmých pohledů, nic dělat. Po Liamově sólu jsem nastoupil já, snažíc se do toho dát všechno, ale opravdu klidný jsem se cítil až když se ozvali i Zayn, Niall a Liam, nicméně Louis... Mlčel. Nevím, jestli si toho všimli i ostatní nebo jestli to vada mikrofonu, ale i tak jsem ho hned po odzpívání, po kterém mimochodem následoval Simonův úsměv, což je velmi dobré znamení, odtáhl kousek stranou, k moři.

"Nezpíval jsi. Proč?" zmateně jsem k němu vzhlédl.

LOUIS
Konečně jsme to měli za sebou, díky bohu, ale příliš se mi neulevilo, protože jsme na verdikt museli ještě několik hodin počkat. Dostaneme se do Simonovy finálové trojky? Znělo to moc obtížně na to, aby se to mohlo stát skutečností. Konkurence byla obrovská.

Posadil jsem se na zídku, abych nestál na bolavé noze
"J-já se snažil, ale tak nějak… jsem jenom kuňkal. Byl jsem nervózní. Navíc, víš, že nejsem nejlepší zpěvák. Lepší, že mě nebylo slyšet, než abych vám to pokazil. Šlo o všechno," křečovitě jsem si stisknul ruce v klíně. Kdybych byl kuřák, rozhodně bych si teď připálil. Takhle jsem nevěděl, čím se uklidnit. Leda že by se se mnou Harry šel zavrtat do postele. Stál nade mnou, nechápavě se mračil a nevědomky trochu špulil rty. Usmál jsem se. Byl jsem na něj hrdý, zazpíval to výborně…

HARRY
"Jsi hloupý, Loui," něžně jsem vzal jeho dlaně do svých a konejšivě je sevřel, jednou rukou jsem ho pohladil po tváři. "Tvůj hlas je naprosto krásný, miluju každou tóninu, kterou vydáš ze svého hrdla a opravdu mě moc mrzí, že to tak také nevnímáš, protože to, že nás všechny daly dohromady, má svůj důvod. Mysleli si: 'Sakra, ti jsou ale dobří!' Chápeš? Nekazíš nám nic, všechno akorát dovádíš do té správné výše. Jsi náš kolega, který zpívá skutečně nádherně," nekompromisně jsem k němu promlouval, opravdu potřeboval pochopit, že tu není omylem, a že ho potřebujeme. V pevném objetí jsem se k němu přitiskl a začal ho vískat ve vlasech. "Mám nápad. Teď máme ještě pár hodin času, zalezeme si do postele, ty si odpočineš na nohu a řekneš mi všechno, co tě trápí, hm? Společně najdeme nějaké východisko."

Loui jen mlčky kývnul, zdálo se, že je dnešním vystoupením opravdu zklamaný, že je nejistý a smutný, proto jsem ho objal kolem pasu, jednak abych mu pomohl při chůzi, a zároveň abych se ho mohl dotýkat, a společně jsme vyrazili na náš pokoj.

LOUIS
Nebyl jsem moc zvyklý na to, že by se o mě takhle někdo staral. V podstatě celý život jsem pečoval o mladší sestry, s láskou a ochotně, a ve vztazích s dívkami jsem samozřejmě byl ten dominantní. Byla to hezká změna…
Rád jsem se nechal uložit a schoulil se k němu do náruče. Ještě než jsem začal, jemně jsem ho políbil.

Byl jsem schopný říct mu absolutně všechno. Neměl jsem potřebu před ním cokoliv skrývat například proto, že bych si myslel, že mě za to odsoudí, nebo to bude mít vliv na jeho city ke mně. On a moje máma byli jediní lidé na světě, komu jsem důvěřoval na sto procent. A tak jsem mu povyprávěl o svých menších pocitech nedostatečnosti. Jak je to pro mě stresující, protože na mém výkonu tentokrát nezávisím jen já. Když to pokazím, bude to mít dopad i na ně. A jelikož je všechny miluju, nechci jim zničit životní šanci.

Ovšem, že jsem byl zahrnut podporou a uchlácholen. Následně mu zazvonil telefon, Harry někam odběhnul a za pět minut se triumfálně vrátil s talířem, na kterém si hověl pravý mrkvový dortík. Rozněžněle jsem se rozesmál.
"Kde jsi to teď narychlo sehnal?"
"To je tajemství," šarmantně se zazubil. Šťastně jsem mu prohrábnul kudrny a se stydlivým úsměvem se do cukrovinky pustil.
HARRY
Sotva se mi podařilo Louise trochu uklidnit, nebo alespoň vytáhnout z toho nejhoršího a vrátit mu ten okouzlující úsměv na tvář během pojídání mrkvového dortíčku, už pro nás přišli členové štábu, že budeme muset jít.
.
Před samotným Simonovým rozhodnutím jsme museli ještě absolvovat krátký rozhovor, v němž jsme sdělili své pocity o tom, co všechno pro nás momentální události znamenají a jak je vnímáme, než nás už poslali na popravu.
.
Poskládali nás tam tak, jak si představovali oni, takže mi nezbývalo nic jiného, než utěšovat se Louisovým stiskem mého ramene, zatímco mezi námi byl ještě Niall, ale nakonec jsem byl tak vystresovaný a nervózní, že mi to bylo i jedno. Ošíval jsem se, prohraboval si vlasy a poslouchal Simonova slova, ale vůbec jsem jim nerozuměl, jako by je říkal v cizím jazyce.
Porozuměl jsem ale již po několika minutách, kdy řekl tu nejnádhernější formulku na světě, a to: "Postupujete." S hurónským křikem jsme se všichni nadšeně začali objímat, ale já se neudržel a rozběhl se k Simonovi.

Objal jsem ho tak pevně, až se mi napnuly všechny svaly, a když Simon moje objetí opětoval, načež se k nám přihnali i ostatní, do očí mi vhrkly slzy. Odtáhl jsem se od něj a hned se pohledem sháněl po Louisovi.

"Dokázali jsme to!" objal jsem ho kolem pasu a přitiskl se k němu. "Dokázali jsme to, Loui, jdeme dál! Pokračujeme!" výskal jsem nadšeně. Náš postup mě hřál na srdci ze dvou, pro mě ohromně důležitých, důvodů. Za prvé - máme šanci ukázat světu, co v nás je. A za druhé - máme šanci s Louisem pokračovat v našem vztahu, můžeme být spolu. Asi nikdy jsem se necítil šťastnější.

LOUIS
"Ach bože," vyhrkl jsem omráčeně, ovšem s širokým úsměvem. Bylo to pro mě tolik neuvěřitelné. Doufal jsem, že máme talent na to to zvládnout, ale můj strach zastínil všechno. Palci jsem setřel Harryho slzy, čelo opřené o to jeho. V tuhle chvíli jsem ho potřeboval tak strašně moc políbit, že jsem od něj po několika vteřinách raději odstoupil, jinak bych to tu přede všemi udělal.

Dali jsme si s klukama jednu hromadnou euforickou objímačku, poté nás ještě krátce natočili, jak se tetelíme blahem, a zatímco se ostatní rozprchli zavolat tu radostnou zprávu svým rodinám, já Harryho zatáhnul za roh hotelu, kde nás nikdo nemohl zmerčit, ani kdyby šel najisto, a věnoval jsem mu pořádnou pusu.

Navečer nás postupující shromáždili v hale kvůli informacím. Live přenosy začínaly na počátku září, tedy za dva týdny. Do té doby jsme měli volno, což znamenalo vrátit se domů. Pak se naším prozatimním domovem stane Londýn a X Factor house. Bylo to vzrušující. Všichni jsme si vyměňovali nadšené pohledy a nakonec jsme oslavovali až do časných ranních hodin.

Nepřál jsem si, aby se Harry musel obtěžovat vlakem, když vlastně bydlíme v sousedních krajích a já stejně jedu autem, tak jsem ho vzal s sebou. Aspoň spolu před odloučením budeme moct být pár hodin navíc. Jeho maminka mi přes telefon poslala snad milion děkovných polibků za mou laskavost.

Přesto, několikahodinová cesta utekla až příliš rychle. Poslouchali jsme hudbu, povídali si, smáli se a ujišťovali se o tom, že spolu celých těch čtrnáct dní budeme od rána do večera sedět na skypu. Když už jsme se blížili k předměstí Holmes Chapel, zajel jsem ke krajnici a zastavil. Harry se po mně zvědavě podíval. "Až zaparkuju před vaším domem, už se nebudeme moct rozloučit tak, jak bychom chtěli," vysvětlil jsem s bezelstným výrazem. Zaculil se a naše rty se setkaly na půli cesty.

"Dáš mi nějaký svoje tričko? Budu v něm spát," zazubil jsem se a v okamžiku jsem mohl sledovat, jak si přetahuje přes hlavu rovnou to, co měl právě na sobě.
"Tady máš, ale chci taky," drze se zašklebil. Zasmál jsem se, převzal svůj voňavý dárek a zaskočil do kufru pro nějaké své.

Harry žil v rodinné čtvrti v řadovém domku, který vypadal skoro stejně jako ten náš. Pozoroval jsem, jak vystupuje a vyndává si zavazadlo, načež se opřel v mém staženém okénku. Cituplně jsem ho pohladil po tváři a už jsem se nadechoval, že něco řeknu, když se otevřely vstupní dveře a ven vyšla Anne. Jistě, že Harryho hned měla plnou náruč. Zklamaně jsem vydechl, teď už na sebe akorát tak zahalekáme 'ahoj' a mně zůstane čtrnáct dní pro stýskání.
"Zdravím," s úsměvem jsem jí zamával, poté co na mě utkvěla pohledem.
"Louisi, zlatíčko, ještě jednou moc děkuji. Jak dlouho ještě pojedeš?"
"Zhruba dvě hodiny."
"A nechtěl bys jít dál, aspoň na svačinu?" nabízela mile. Zahleděl jsem se na zuřivě přitakávajícího Harryho a pokrčil rameny.
"Rád," opáčil jsem potěšeně.

HARRY
Zatetelil jsem se blahem a hned se vyvlékl z mamčiny náruče, abych mohl chytnout za ruku Louise pod záminkou ukázat mu dům. Houkl jsem na mámu, že za ní hned přijdeme a odtáhl ho do mého skromného pokojíku.

"Vítej u mě doma," zazubil jsem se, zavírajíc za námi dveře, přestože nehrozilo, že by nás mamka rušila - nikdy mi nechodila do pokoje, ať už chtěla cokoliv.
"Tvoje sestra tu není?" pozvedl ležérně obočí, ale objal mě kolem pasu a přitulil se ke mně.
"Nene, Gemma žije sama," zajel jsem mu rukou do vlasů a lehce mu pozvedl hlavu, abych ho mohl políbit. Měl jsem chuť se mazlit a tulit až do pozdních nočních hodin, vůbec se mi nechtělo pouštět ho ze své náruče domů, téměř dvě stovky kilometrů daleko. "Nechtěl bys tu dnes přespat? Už se pomalu stmívá a já nechci, abys řídil unavený," s tichou otázkou jsem sjel polibky na jeho krk.
"Volíš dobrou techniku, jak mě tu udržet," pousmál se, bezděčně zaklánějíc hlavu pro můj snadnější přístup. Tiše jsem se zasmál a nasměroval ho k posteli, na kterou jsem ho shodil a hned se na něj obkročmo posadil.

"Přiznávám, prostě tě nechci pustit pryč ode mě," s povzdechem jsem ho pohladil po břiše, když mě chytil za boky. Nespokojeně jsem našpulil rty a znovu se k němu sehnul, abych ho mohl rty opakovaně laskat na laním krku. Fascinovaly mě jeho lehce vystouplé klíční kosti a bezchybná čelist na dokonalém obličeji. Zasypával jsem polibky každou odhalenou část jeho těla, zatímco jsem ho jednou dlaní hladil pod tričkem na bříšku a hrudníku.
Samozřejmě mi neuniklo, že s každou vteřinou je Louis vzrušený, ani já nezůstával v naprostém klidu, proto jsem se proti němu lehce zhoupnul. Látka džínů nás nemilosrdně tlačila, ale já si bezprostřední kontakt chtěl nechat až na večer, proto jsem se proti němu jen naléhavě třel.
"Slib, že dnes zůstaneš," zasténal jsem mu do rtů, když jsem se k nim konečně zase vrátil od jeho kůže pod uchem.
"Slibuju!" oplatil mi vzrušeným dechem a boky přirazil proti těm mým. Bože, brzy mi tyhle dotyky opravdu přestanou stačit.

LOUIS
Vjel jsem mu prsty do vlasů a opětoval mu hluboký a smyslný polibek. Bože, být pod ním; to, jak se na mě tlačil, mě tak nesmírně podněcovalo. Scházely už jen zanedbatelné vteřiny k tomu momentu, kdy bych z něj serval oblečení a bylo by mi jedno, k čemu bychom to až dovedli. Ale ještě jsem si to chtěl užít a vychutnat. Aspoň minutu… dvě…
"V našem vlastním zájmu, slez ze mě, já tě odstrčit nedokážu," zavzdychal jsem prosebně, zatahal za jeho naběhlý spodní ret a nehty mu přejel přes bedra. Vždycky se zachvěje, když mu tohle udělám. Tentokrát také. Protestně zabručel a povzdechl, ale bylo jasné, že to udělat musí, ať chceme nebo nechceme. Uvolnil jsem sevření stehen kolem jeho kyčlí a vydýchával se, stejně jako on. Pak jsem přijal jeho teplou ruku, která mě vytáhla do sedu.
Chvíli jsme počkali a neúspěšně se snažili o to vychladnout. Frustrovaně jsme na sebe zírali a mně to připadalo vážně vtipné.
"Tohle už na mě nikdy nezkoušej, pokud bude jasné, že to nemůžeme dodělat," vyčinil jsem mu s lehkým úsměvem a on se rozkošně zarděl. Uchichtnul jsem se tomu. "Pěkný pokoj, mimochodem," poznamenal jsem při odchodu rozpustile a Harry se zasmál a štípnul mě do boku.

Anne přede mě položila bezmála celý plech drobenkového koláče s rebarborou. Pustil jsem se do toho s ostychem, ale za chvíli jsem se už ládoval, jako bych měsíc nejedl, tak to bylo vynikající.

"Mami, mohl by u nás Loui přespat? Stmívá se a on už dneska hodně odřídil…" kul Harry železo, dokud bylo žhavé. Na okamžik jsem přestal žvýkat.
"No ovšem, sama jsem přemýšlela nad tím, že ti to navrhnu," pohlédla na mě.
"A nebudu tu obtěžovat?" zeptal jsem se přesto.
"Obtěžovalo snad tebe odvézt Harryho?"
"Ani v nejmenším."
"Tak vidíš," líbezně se usmála a mateřsky mě pohladila po vlasech. Připitoměle jsem se tomu zaculil, zatímco Harry vítězoslavně naznačil zvednutý palec.

Nakonec jsme v kuchyni ztvrdli tři hodiny klábosením o všem možném.
 


Komentáře

1 Christie | 2. listopadu 2012 v 22:25 | Reagovat

do příštího pátku nemám šanci vydržet :D

2 Saline A. | E-mail | Web | 2. listopadu 2012 v 22:30 | Reagovat

[1]: Budeš muset. :D :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.