Friends with benefits 8.

4. listopadu 2012 v 23:33 | Saline A. |  Friends with benefits

Po výstupu s Patrickem jsem byla upřímně šťastná, že můžu odjet, přestože se mi naopak vůbec nechtělo od Nyzeho, který mě ráno zahrnul starostlivou laskavostí a péčí, ani náznakem nevyzvídajíc, co se mi stalo. Abych ale vyrušila veškerá podezření, nenápadně jsem se zmínila o tom, že jsem byla "šikovná" ve sprše, proto ta modřina. Nechtěla jsem tvořit rozpor mezi ním a Patrickem, když o něj vůbec nešlo. Tohle se týkalo jen mě a Patricka.


Ten se v době mé nepřítomnosti musel úplně zbláznit, protože si jinak nedokážu vysvětlit jeho extrémně žárlivé telefonáty, při kterých na mě křičel a vzápětí mi vyznával svou nehynoucí lásku. Jeden den náš rozhovor dokonce vygradoval natolik, že jsem se při každém kroku bázlivě rozhlížela kolem a téměř nikomu nevěnovala upřený pohled, ale hned další ráno mi od něj přišel pugét růží s krásným "Miluji Tě", což mě naprosto rozněžnilo. Všechno jsem mu rázem odpustila.

Nakonec šla práce lépe, než jsme si všichni mysleli, takže po osmi dnech jsme se s velkou slávou vraceli domů - samostatným autem mi dovezli veškeré dary, od květin po kosmetiku, poukázky a podobně. Květinami jsem měla zaplněný obývák, ložnici i kuchyň. Byt oplýval rozmanitými vůněmi, bylo to kouzelné.

"Naše hvězda je konečně doma a ani se nepřijde přivítat. To je mi ale lásky!" ozval se za mnou Nyzeho pobavený hlas. S úsměvem jsem vzhlédla od další z váz a bez čekání k němu přešla, nadšeně ho objímajíc.

"Omlouvám se, chtěla jsem si nejprve vybalit a rozházet si tu ty dárky."

"Vypadá to tu jako v květinářství," zasmál se pobaveně, pevněji mě tisknouc k sobě. Oba jsme tiše blaženě zafuněli do našich krků, mlčky jsme si tak vyjadřovali náš stesk po tom druhém. Bylo zřejmé, že ačkoliv už jsme spolu nespali, stále nás spojovalo silné přátelské pouto, které, zdá se, sílilo dnem ode dne víc. "Jsem rád, že už ses vrátila, byla tu bez tebe nuda."

"Taky se mi stýskalo," letmo jsem ho políbila na tvář a usmála se. "Dáš si něco k jídlu? Dostala jsem spoustu dárkových košů a rozhodně je nesním. Hodila by se mi pomoc."

"To zní opravdu velmi lákavě," zazubil se. Vteřinku na to mě pustil ze svého objetí, míříc do kuchyně, kde se nacházelo několikero košů překypujících jídlem a pitím, včetně několika lahví vína. "Páni, tebe si tam museli skutečně oblíbit, co?" poznamenal při pohledu na menší štůsek dárkových poukazů.

"Možná?" pousmála jsem se a pokrčila rameny. "Byli všichni neuvěřitelně vstřícní a milí, dokonce jsem tam přislíbila i několik spoluprací se společnostmi, víceméně s těmi, které mě pak následně nějak obdarovaly. Ale i kdybych nic nedostala, tak bych do toho šla. Budu fotit kalendář a jeden se bude dražit na pomoc dětem s nemocí motýlích křídel."
"O tom už jsem něco slyšel," přikývl, rabujíc jídlo. "Až ta dražba bude, musíš mě určitě pozvat, mám tyhle akce rád. Občas se tam najdou skutečné skvosty, což tvůj kalendář rozhodně bude."

"Doufám, že se vydraží co nejvíc, pak půjdu šek předat přímo do nemocnice. Už jsem uvažovala, že bych si založila nějakou vlastní nadaci, ale nechci se zařadit do řady všech ostatních modelek. Raději budu nezávazně pořádat různé podobné sbírky a tak. Myslím, že tím budu nápomocná mnohem víc."

"Jsi prostě geniální," zahuhňal s plnou pusou. "Jsi první chytrá modelka, kterou znám. To je skutečně sexy," s přimhouřenýma očima našpulil rty a svůdně zamrkal. Rozesmála jsem se, pěstí ho lehce trefujíc do hrudníku. Škoda, že byl natolik vysoký, že jsem výš prostě nedosáhla. Na druhou stranu to bylo proklatě sexy společně s jeho tělem.

"S plnou pusou se nemluví," napomenula jsem ho něžně, jen abych se vyhnula jeho upřenému pohledu. Běhal mi z něj mráz po zádech. "Dělo se tu něco zajímavého, zatímco jsem byla pryč?"

"Bill s Anisem se rozešli," zamumlal smutně.

Šokovaně jsem vykulila oči. "Cože se?! To přeci nejde, vždyť oni dva k sobě patří!"

"Poprali se a Anis řekl, že takový vztah nechce. Ale očekávám, že se brzy dají zase dohromady, nevydrží bez sebe dlouho. Každopádně na Billa je dost smutný pohled. Je na něm znát, že mu Anis chybí."

"Samozřejmě, že mu chybí! Vždyť oni dva... pane bože, musím mu zavolat," hbitě jsem sáhla po telefonu a, nemrhajíc ani jedinou vteřinou, vytočila Billovo číslo. "Bille, drahoušku, ahoj!" zašveholila jsem, jen co to zvednul. "Vrátila jsem se z toho "turné" a mám volný večer, tak jsem si řekla, že bychom si mohli udělat zkrašlovací proceduru, co říkáš? Dostala jsem spoustu výrobků, které potřebují ozkoušet."

"Uhm, no já nevím," nejistě zamumlal a na okamžik umlkl. "Ale vlastně proč ne?" souhlasil nakonec, "Alespoň se trochu odreagujeme a my dva si budeme moct popovídat," úplně jsem viděla, jak se drobně usmívá.

"Paráda! Budu tě očekávat na sedmou, dobře? Do té doby nachystám nějaké masky."

"Přesně v sedm jsem tam," odvětil stroze, než zavěsil.

Se spokojeným úsměvem jsem se otočila na Nyzeho, který do té doby stačil spořádat téměř půlku dárkového koše. "Od sedmi mám dámskou jízdu s Billem, takže budeš muset odejít. Ale klidně si nějaký ten koš můžeš vzít s sebou."

"A můžu ten s čokoládovýma muffinama?" nadšením se mu rozzářily oči. Hlavou mi proběhla myšlenka, jak roztomile dětinský občas Nyze dokáže být, ale jak sladké to je.

"Můžeš si vzít kterýkoliv chceš, klidně i dva. Já to sama nesním a pochybuju, že by Bill teď měl nějaké extra chutě na jídlo. Takže si skutečně vezmi vše, co chceš," pousmála jsem se a pohladila ho po paži. "Jsem ráda, že jsem doma."

"To já taky," s povzdechem mě pevně objal, vtiskávajíc mi polibek do vlasů. "Chyběla jsi mi."

*

Nyze se nakonec zdržel ncelé dvě hodiny, než musel odejít kvůli tréninku kickboxu, ale jeho odchod jsem využila k douklízení a chystání věcí na Billův příchod, který už se nezadržitelně blížil. Oblékla jsem se do pohodlného šatstva a zrovna ve chvíli, kdy jsem se i odlíčila, ozvaly se za mnou tiché nesmělé krůčky. Jakmile jsem se otočila, spatřila jsem zoufale vyhlížejícího Billa.

"Jejda," vyklouzlo mi ze rtů, proto jsem k němu přešla a omluvně ho objala, když začal popotahovat. Vypadal neuvěřitelně zuboženě. Vlasy, už několik dní nemyté, mu padaly do obličeje, oči měl napuchlé a rty rozpraskané. Při bližším prozkoumání jsem musela pomyslet na to, jestli náhodou ještě nezhubl. "Jak se cítíš, Bille? Nyze mi řekl, co se stalo. Moc mě to mrzí."

"Jo, to mě taky. Musel jsem se od něj i odstěhovat," zafňukal. "Bydlím teď u Toma a Kaye, ale je hrozně divný tam být. Oba si dávají hrozný pozor, aby náhodou nezmínili Anisovo jméno přede mnou a fakt je to... trapný."

"No a co kdybys zůstal u mě, alespoň než si najdeš něco svého? Většinu času jsem tu sama, jen občas přijde Patrick nebo Nyze. Nebudeš sám a budeš stále v centru dění modelingu," odtáhla jsem se od něj s povzbudivým úsměvem.

"Myslíš, že bych skutečně mohl?" vykulil na mě ty své velké hnědé oči.

"No jasně, že mohl," souhlasně jsem přikývla. "Teď už si ale běž lehnout na lehátko na terasu, protože budeš potřebovat sluníčko. Dneska ode mě dostaneš celkovou regeneraci, aby tvá krásná tvářička nepůsobila tak strhaná, ačkoliv je. Musíme klamat tělem."

Bill se letmo pousmál, ale zdrceně poslechl mé příkazy. Sledovala jsem jeho, ještě nedávno ladnou, ale teď strhanou, chůzi. Bylo mi ho nesmírně líto, Anis byl jeho nedílná součást, závisel na něm. Okamžitě jsem si v hlavě začala střádat plán na to, jak ty dva dát znovu dohromady, protože takhle prostě nemohli skončit.

Popadla jsem misku s okurkovou pleťovou maskou a věci potřebné k nanášení a zamířila na rozsáhlou terasu za Billem. Sotva jsem se tam objevila, bleskově schoval telefon, do kterého smutně zíral, a provinile ke mně vzhlédl.

"To je v pohodě, Bille. Já to chápu, klidně nezírej na nic jiného, než na ten telefon," pousmála jsem se. "Ale teď budeš muset chtě nechtě chvíli vydržet bez něj, protože ti musím nanést tu masku. Úplně vidím, jak máš každou vteřinou sušší pokožku!"

"Uh, no jasně, zamumlal, telefon odložil a trochu se posunul, abych se k němu mohla posadit. "Jak jsi na tom vlastně s Nyzem? Když jsi byla pryč, často o tobě mluvil."

"Opravdu?" překvapeně jsem zamrkala, začínajíc na jeho pleť mazat jasně zelený krém. "Jsme jen přátelé, i když přiznávám, že to tak asi nevypadá. Ale jsem s Patickem, Bille. S Nyzem nejde o nic víc, než o velmi blízké přátelství."

"Já se jen ptal, z ničeho tě nepodezírám ani neobviňuju," usmál se na mě. "Jen jsem si v tom chtěl udělat jasno, protože myslím, že by jste byli vážně moc hezký pár. Vždycky mi přišlo, že se perfektně doplňujete, slušelo vám to."

"My spolu ale nikdy nebyli, Bille. Jen jsme spolu spali...občas. Uznávám, že Nyze je opravdu krásný chlap a každá dívka by pro něj nejspíš vraždila, ale ... Já nevím, prostě by to nešlo," bezradně jsem zavrtěla hlavou. "Jsem s Patrickem."

"Nyze si hrozně rád hraje na neurvalého drsňáka, ale když se mu člověk dostane pod kůži, zjistí, že je to Mirco Rollmann, kluk s dobráckým úsměvem a trochu křivým úsměvem."

"Teď chvilku nemluv," raději jsem začala nanášet masku v oblasti jeho pusy, aby nic neříkal. V hlavě mi to šrotovalo, měla jsem před sebou obrázek urostlého Nyzeho s roztomilým úsměvem, při kterém mu pravý koutek trochu ujížděl. Jeho upřený pohled, kterým dokázal propálit díru do vašeho těla. Upřímný úsměv. Jemné vlasy v případě, že si je nechal trošičku povyrůst. Oh bože, měla bych na něj přestat takhle myslet!
 


Komentáře

1 báři | Web | 4. listopadu 2012 v 23:49 | Reagovat

Těšila jsem se na další kapitolu. Abych řekla pravdu, jsem docela v šoku, jaké události jsi nám přichystala. Opravdu jsem nečekala, že bych tam někoho nechala rozejít. No, jsem zvědavá, jestli se Bill stane dalším z jejích přátel s výhodami, když teď u ní bude bydlet. No, těším se na další díl. :)

2 Saline A. | E-mail | Web | 5. listopadu 2012 v 15:00 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že ses těšila a moc se omlouvám, že jsi musela čekat tak dlouho. Budu se snažit, aby už se to nestalo. :)
Nicméně po pravdě řečeno, ani já sama jsem nečekala, že se Bill s Anisem rozejdou, stalo se to naprosto překvapivě pro mě samotnou, drahoušci mě šokovali. Každopádně nehrozí, že by Bill byl přítelem s výhodami, v této povídce je výhradně homosexuální. :)

3 báři | Web | 5. listopadu 2012 v 15:13 | Reagovat

[2]: Jo, tak to se těším, až tu bude další díl. :) No, pokud nebude, nevadí. Aspoň si užiju víc těch holčičích večerů s Billem. :D :)

4 Danchen | 5. listopadu 2012 v 18:32 | Reagovat

Tak ze by preci jen uvazovala o Nyzem? ( snad se to tak sklonuje :D ) No snad doufam, ze spolu skonci :)
A Bill se musi vratit k Anisovi!!

5 Pétina | 5. listopadu 2012 v 19:13 | Reagovat

Samozrejme, ze uvazuje o Nyzim! 24 hodin denne, jen si to neuvedomuje! :D Patrik je k nicemu, zamest ho do kouta a nechat ho spalit!
Jinak mi je lito rozchodu, ale je vice nez jasne, ze zase skonci spolu, pac tahle povidka proste bude jeden velky happy end! :D
<3

6 Saline A. | E-mail | Web | 5. listopadu 2012 v 19:28 | Reagovat

[3]: Holčičí večery budou určitě. :D ^^

[4]: Jojo, skloňuje, nemusíš se bát ;D a ohledně rozpárování ti jen řeknu, ať si počkáš. :D :*

[5]: :D:D Ty bys to měla hrozně rychle shrnuté :D
Nespoileruj tady! :D

7 Pétina | Web | 5. listopadu 2012 v 20:48 | Reagovat

[6]: Já to mám hlavně shrnuté nějakou dobu, když jsem ti pomáhala nakopat tě k psaní a ději! :P :P :D
A just budu! :D

8 Saline A. | E-mail | Web | 5. listopadu 2012 v 20:55 | Reagovat

[7]: To sice ano, ale pořád tam můžu zamíchat karty! :D
A just nebudeš nebo tě bloknu! :D

9 Pétina | Web | 5. listopadu 2012 v 21:05 | Reagovat

[8]: na to nemáš srdce! :D

10 Saline A. | E-mail | Web | 6. listopadu 2012 v 16:25 | Reagovat

[9]: Vsadíš se? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.