We Found Love In A Hopeless Place 2.

12. října 2012 v 9:13 | Saline A. & Fee |  We Found Love In A Hopeless Place
Pairing: Harry Styles / Louis Tomlinson

HARRY
Dny se staly celkem jednotvárné, s kluky jsme najeli na tvrdý režim zkoušení, kdy jsme se ráno poskládali do obýváčku, obklopili se jídlem a trénovali jednu píseň za druhou z těch, které ostatní vybrali. Nutno uznat, že vybrali skvěle, moc se mi líbil směr, kterým nás prozatím směrovali. O chvílích volna jsem se porůznu zabavovali, buď sledováním televize, cachtáním v bazéně nebo prostě dětinskými hrami, nicméně se z nás stali opravdoví přátelé, přičemž vztah mezi mnou a Louisem byl den ode dne hlubší. Nikdo z nás už nebyl překvapený, když jsme se večer schoulili do jednoho křesla, přestože byla volná celá pohovka, stejně jako už nikoho neudivovalo, že jsme se škádlili a dotýkali se jeden druhého téměř neustále.



Líbilo se mi to, samozřejmě - měl jsem pro Louiho neuvěřitelnou slabost, líbilo se mi jeho tělo, jeho oči, jeho úsměv, vlasy, všechno. Dokonce se mi líbilo i to, jakým způsobem nám všem zakazoval oblékat si cokoliv s proužky - protože pokud šlo o proužky, byl rozhodnutý jít přes mrtvoly, odůvodňujíc to tím, že v partě může být jen jedna zebra. Hrozně jsem se smál, když nám to oznamoval, ale večer jsem v jeho náručí poznal, že to myslel smrtelně vážně.

Unaveně jsem se převalil v posteli, zhruba týden po našem příjezdu, když mi do obličeje zasvítil proužek světla vycházející z chodby, poté co někdo otevřel dveře. Vzhlédl jsem, v siluetě poznávajíc Louiho, ostatně kluci k nám do pokoje nikdy nelezli.
"Co tak brzy?" zahuhňal jsem. "Niall odpadnul?"
"Jo, odešel do postele, velmi společensky unaven. Ten kluk vůbec neumí pít," zabrblal pobaveně, sám trošku ovlivněn, načež padl do postele, z půlky na moje tělo.
"Ouh," vydechl jsem prudce, uvolňujíc ruku zpod jeho břicha, objal jsem ho kolem ramen. "Jsi hodně opilý?"

LOUIS
"Neboj, maličký, mám to pod kontrolou," zablábolil jsem s úsměvem a zavřenýma očima. "Ale mohl bys mi jít vyčistit zuby."

Řekl jsem to jen v žertu, proto jsem se smíchem poplašeně vyjeknul, když mě dojemně oddaně popadl a do té koupelny mě vážně táhnul. Posadil mě na židli a skoro mi i držel kartáček.
"Jsi hodný. Mám tě rád," zašeptal jsem mu do ucha o pár minut později, když jsme si jako obvykle usínali v náručí. Poslední, co jsem vnímal, bylo otření jeho jemných rtů o můj spánek.

Ráno bylo jasné, předchozího večera jsme zapomněli zatáhnout žaluzie, takže celá místnost byla plná matného bílého světla. Ještě, než jsem otevřel oči, jsem zvenku zaslechl zpívání ptáků. Polknul jsem a několik okamžiků se vzpamatovával ze spánku a kompletně se probíral. Harry mi poklidně funěl do ucha, podle toho jsem poznal, že se ještě neprobudil. Automaticky jsem opatrně pohladil jeho zápěstí, abych ho nevytrhnul z dřímoty. Vzápětí jsem se zarazil, protože jsem ucítil… něco. Díky naší pozici mě do zadku tlačila Harryho erekce. Značná erekce. Prohnalo se mnou horko. Aha, tak proto mi bylo tak dobře po těle. Zmaten ze svých pocitů jsem se začervenal a náhle jsem měl palčivou potřebu se od něj dostat dál. Aniž bych tentokrát řešil, zda ho vzbudím, či ne, rozrušeně jsem sebou začal šít a otáčet se v jeho objetí. Harry byl samozřejmě okamžitě vzhůru. Vyděšeně jsem zadržel dech, jako bych celou tuhle situaci měl na triku já a ne on. Jako bych byl přistižen při činu. Naše obličeje si byly vzdálené sotva 10 centimetrů, stále jsme byli celí propletení.

Harry si uvědomil, o co jde. V jeho očích se objevila směsice absolutního šoku, provinění a strachu. Hrozně zrudnul, naprázdno otvíral ústa, nevěděl, co by měl říct, aby to zachránil. Sevřelo se mi nad ním srdce, chtěl jsem ho utěšit, vždyť jsem se na něj nezlobil… Popleteně jsem špitnul jeho jméno a ruka mi, ani nevím proč, zamířila do jeho klína. Neovládal jsem nic. Když jsem ho ale stisknul přes prádlo a on pronikavě zasípal, věděl jsem, že konám dobrou věc. Nebo aspoň ten autopilot, který převzal moc nad mým mozkem. Omámeně jsem se topil v jeho zelených duhovkách, během toho co jsem mu stáhl boxerky z boků a uchopil jeho naběhlou délku do dlaně. Zaryl mi nehty do ramene, jeho zorničky už nemohly být větší. Zhluboka se nadechoval, já na něj intenzivně zíral nazpět a monotónně ho masíroval. Někde daleko v mé hlavě nějaký hlas opakoval mantru 'je to tvůj kamarád, děláš pro něj jen laskavost, nic se neděje'… Přitiskl mi čelo na čelo a s každým dalším zmáčknutím zoufale vzdychnul. Musel jsem semknout rty, abych se k němu nepřidal. Bláznivě se mi točila hlava, mravenčilo mi ve všech molekulách, a když po pěti minutách s táhlým stenem vyvrcholil, vysíleně jsem mu zabořil nos do voňavých kudrn.

Svět zase pozvolna přicházel k sobě. Mosty, které jsem za námi tímhle skutkem spálil, stále doutnaly.
"Loui," pošeptal něžně, upřel na mě slastný rozostřený pohled a mně se na bedra navalila veškerá tíha a zodpovědnost.
Vyklopýtal jsem na chodbu, opřel se o zeď a zajel si prsty do vlasů. Dočista jsem se klepal. Bože, byl jsem tak strašně vzrušený. Vše, na co jsem mohl myslet, bylo, co všechno bych s ním teď chtěl udělat. Hovno kamarád. Žádný kamarád. Pomotal mi hlavu. Bože, jak moc jsem ho teď potřeboval políbit.
Zatnul jsem zuby, zakňučel a vpadnul jsem zpátky do místnosti. Seděl zhroucený na posteli, obličej v dlaních, mechové studánky zarudlé od slz. To ve mně jen utvrdilo mé umanutí.

"Víš ty co? Kašlu na to, co to znamená, prostě to udělám!" kleknul jsem si na podlahu před něj, chytil jej za tváře a divoce jej políbil.

HARRY
Na okamžik jsem byl naprosto dezorientován, když mě políbil, ale během pár vteřin se mi nahrnula krev do hlavy a i přes kanoucí slzy jsem ho objal kolem krku, vytahujíc ho k sobě nahoru a polibek zoufale opětoval. Nevím přesně, proč se to všechno odehrávalo, ale ať už byl důvod jakýkoliv, rozhodně jsem odmítal ukončit naše spojení, na které jsem čekal tak dlouho. Líbali jsme se vášnivě, Loui se na mě tisknul a já poznal, že tentokrát musím pomoci já jemu.

Dlaní jsem ho pohladil po hrudníku, pomalu jsem s ní mířil dolů, až k jeho napnutému rozkroku. Trochu nejistě jsem ho stisknul, už mnohokrát jsem měl možnost si všimnout, že je Loui velmi vybavený, ale teď, když jsem se ho sám dotýkal... Ušní bubínky mi polaskal Louiho sten, což mi dodalo odvahy a já ho přetočil do postele pod sebe. Usadil jsem se mu mezi stehny, a zatímco jsem se k němu skláněl, abych nepřerušoval náš polibek, dlaní jsem přejížděl po celé jeho délce. Celá akce netrvala nijak dlouho, zdálo se, že zdejším abstinováním celkem trpěl, takže už po pár minutách se mi po břiše rozlilo jeho sperma. Pousmál jsem se a lehl si vedle něj, ale okamžitě stydlivě zabořil hlavu pod jeho rameno. Jedna věc je nechat se strhnout intenzitou pocitů, druhá věc čelit následkům. Strašně jsem se bál, že se Loui se znechuceným odfrknutím zvedne a odejde, neuklidnilo mě ani to, že mě objal kolem ramen lehce. Co když to dělá jen proto, abych se necítil jako úplný ňouma?

"Loui?" kuňknul jsem nesměle.
"Copak, maličký?" zabroukal tiše.
"Hnusím se ti?" bojácně jsem k němu vzhlédnul. "Jestli ano, pochopím to a nepůjdu ti na oči víc, než bude nutné. Nechci, abych ti způsoboval nějaké potíže nebo aby ses cítil nepříjemně..."

LOUIS
"O čem to mluvíš?" pozvednul jsem obočí a zlehka se zamračil. Můj hlas však zněl jemně a šetrně. "Myslíš, že bych to udělal, kdyby ses mi hnusil? Naopak, přitahuješ mě celou dobu…" špitnul jsem a otřel se o něj tváří, ovládán přívalem náklonnosti. "Šíleně se mi líbíš, připadá mi, že jsi má spřízněná duše. Jen… mě to mate, protože jsem hetero a ty bys na mě neměl mít takový vliv," drobně jsem se usmál.
"Promiň, jestli jsem teď všechno pokazil, nejspíš jsem nám tímhle zničil přátelství," na moment jsem sevřel víčka k sobě, provinile, sebeobviňujícně. Když jsem je opět rozevřel, ležel mi přímo v zorném poli, zanedbatelné milimetry ode mě, tak nevinný a rozkošný, tak… důvěrně známý. Povzdechl jsem a prohrábnul mu kudrnky. Čekal jsem, co mi odpoví.

HARRY
"Mně to nevadí," zavrtěl jsem hlavou, lehce ho hladíc po tváři. "Bože, už od první chvíle, kdy jsme spolu poprvé promluvili po našem sloučení jsem byl naprosto konsternovaný tvým úsměvem a tím, jak hezky ses ke mně choval," pousmál jsem se a sklopil pohled k jeho hrudníku, na kterém jsem si nakonec ustlal, opírajíc si o něj hlavu. "Často jsem přemýšlel nad tím, co v tobě je, hodně jsi mě přitahoval... Jenže jsem se bál něco říct, aby sis o mně nepomyslel, že jsem nechutný a neopustil mě i jako kamarád," začal jsem šeptat. "Naše přátelství pro mě totiž hodně znamená, jsi pro mě důležitý od první chvíle. Tím, že jsi za mnou přišel, když jsem plakal a tím, že jsme spolu pak zůstali i večer, tím sis mě prostě získal. Až mě samotného překvapuje, jak rychle jsme si porozuměli."

Úlevně jsem vydechl. Řekl jsem mu všechno, co jsem v sobě dusil a najednou jsem se cítil o moc lépe, jenže co to udělá s naším vztahem?

LOUIS
"Vidím, že naše myšlenky byly totožné... Občas mi připadá, že jsme pro sebe byli stvoření, měli jsme se potkat," zaculil jsem se, abych to odlehčil, ale záhy jsem zase zvážněl. Ještě jsem krátce zaváhal, než jsem to doopravdy vyslovil.
"Co budeme dělat?" nadhodil jsem potichu. Napadlo mě tolik naléhavých otázek. Možná ode mě jako od staršího očekával, že budu vědět, že ho povedu. Jenže já skutečně zatraceně neměl ani tušení. A především jsem nechtěl uvažovat nad tím, co s námi dvěma bude, jestliže nepostoupíme přes Judges' Houses. Jen jsem na to pomyslel, vnitřně jsem zpanikařil a měl nutkání ho silně sevřít v náručí, aby jej ode mě nikdo nedostal. Tohle přemítání mě akorát tak házelo do pohřební nálady. A Harry na mě hleděl jako popletené malé štěně. A tak jsem tohle dilema odložil na později. Na poslední den existence země, nejlépe.
"Fajn, necháme to vyplynout. Půjdeme se vykoupat?" dodal jsem měkce, dívajíc se na něj s něhou.
"Jo," usmál se s těmi svými dolíčky ve tvářích a já si dodal odvahy, podepřel se na loktech a spojil naše rty do bezelstného vláčného polibku.

Nazí jsme se předtím už viděli, ale dnešní událost situaci přece jen dávala jiný rozměr. Pustil jsem na nás pro jistotu jen mírně teplou vodu, spíš vlažnou. Nic jsme spolu nedělali. Připomínal jsem si, že je Harrymu teprve šestnáct a je panic, celkem nezkušený. A navíc jsem nebyl žádný sexuální loudil. Pouze jsem mu hladivými doteky bloudil po těle.

"Omlouvám se za všechno, co k tobě cítím." zamumlal jsem mezi dlouhými polibky ve snaze aspoň nějak ulehčit tíži v žaludku, která mi připomínala, o kolik nám to dělám složitějším.

HARRY
"Omlouvám se, že ti všechno bez rozdílu opětuji," hlesl jsem a přitiskl se k němu, sklápějíc pohled kamsi k zemi. "Řekneme to klukům?" znovu jsem k němu vzhlédl. "Jsou sice zvyklí, že spolu často někam mizíme, ale teď když jsme... něco víc... Nechci před nimi mít žádné tajnosti, když jsme teď jedna velká parta a nejlepší přátelé, ale zároveň se opravdu bojím jejich reakce. Co když nás zavrhnou?"
Loui mě pohladil po tváři a s konejšivým úsměvem mě jemně políbil. "Myslím, že bude lepší, když si to ponecháme pro sebe, alespoň prozatím. Vnímají nás jako spřízněné duše, ví, že jsme si maximálně blízcí. Na našem chování nebudeme nic měnit, jen si necháme polibky za zavřené dveře."
"Dobře," přikývl jsem a konečně se usmál trochu uvolněněji, pod jeho dotyky jsem skutečně tál a přál si, abych ho nikdy nemusel pouštět. "Odneseš mě na snídani?" zazubil jsem se pobaveně.

Loui se rozesmál, ale bez protestů mě vytáhl ze sprchy, oba nás osušil a rychle i oblékl, načež mě nechal, abych si vyskočil na jeho záda (přidušený výdech jsem raději přešel bez poznámek) a odnesl mě až do kuchyně, kde už mě ovšem svalil na židli.
"Nazdárek!" obdaroval jsem všechny přítomné úsměvem, do Zayna jsem lehce kopnul nohou. "Nespi, proboha, vždyť jsi teď vstával!"
"Cože?" trhl sebou nechápavě, až jsme se všichni rozesmáli. Jak už jsme stihli zaznamenat, Zayn ze všech nejvíc dbal na dlouhý spánek, protože jinak usínal všude - i ve frontě na pokladně.
"Udělám ti kafe," koketně jsem ho štípnul do tváří a přešel k lince, kde už se ochomýtal Loui. "Budeš chtít taky jedno? Nebo radši čaj?"
"Máš ten, co jsi mi dělal na hotelu v Londýně?"
"Jasně," souhlasně jsem přikývl a nachystal hrneček jemu i všem ostatním, a zatímco se voda v konvici vařila, vyskočil jsem si na linku a na všechny shlížel z vrchu. "Jste všichni tak mrňaví," zamlaskal jsem pobaveně.
"A voda v bazéně docela studená, zapomněli jsme tam natáhnout plachtu," se smíchem mě pošimral Niall na noze. "Takže neprovokuj, nebo tě tenhle irskej kluk do toho bazénu shodí."

LOUIS
"Abys tam pak neskončil taky," vmísil jsem se do rozhovoru. "Na Harryho mi nesahej," hravě jsem mu zahrozil prstem a předmět našeho sporu poplácal po stehně. Zasmáli jsme se, zachytil jsem Harryho blaženou grimasu, načež mi začal zvonit mobil. Podle melodie jsem hned poznal, že volá máma. A nejen já, všichni.
"Ale ale, kdopak je tady maminčin chlapeček?" poškádlil mě Zayn. Naoko dotčeně jsem se na něj zaškaredil a odešel jsem si přijmout hovor ven, do klidu od jejich miloučkého klackování. Ani ne za pět minut jsem však nakouknul zpátky.

"Harry, mohla by mamka se sestrami přijet na návštěvu? Chybí mi a jsou zvědavé, jak to tu - a jak vy vypadáte," neodolatelně jsem se zazubil.
"Kolik jsi říkal, že sestřičkám je?" zvednul Niall v okamžení hlavu od talíře míchaných vajíček.
"Málo, a i kdyby hodně, pro tebe i ostatní jsou zakázaný území, rozumíme si?" pateticky jsem zakoulel očima. Ale myslel jsem to vážně.
"Jistě, ať přijedou, bude to super! Je to vlastně bezva nápad, pozvu i svojí mamku," kudrnáček zahoupal nohama, nepřestávajíc se na mě nepatrně usmívat. Já vím, neodmítl by mi nic.
"Mohli bychom jim pak taky zazpívat Torn, hodilo by se objektivní posouzení, ještě než s tím vylezeme před porotu," podotkl Liam zpoza notebooku.
"Jo, to uděláme každopádně. Tak na kdy je mám pozvat?" ... Nakonec jsme to nechali už na další den.

HARRY
Poté, co jsem i já obvolal maminku, aby zítra zrušila veškeré plány a přijela, jsme se všichni poskládali do obýváku. Lehl jsem si na zem přímo pod Louise, hlavu jsem mu vrazil na klín a nechal se laskat ve vlasech, zatímco jsme společně vypilovávali poslední chybičky v Torn, kterou jsem si osobně zamiloval pro její nádhernou melodii i text. Zavřel jsem oči a se spokojeným úsměvem si užíval Louisovu dlaň ve svých vlasech, až jsem po pár minutách rozhovoru s ostatními vylezl nahoru a prostě se mu stulil po boku.

"Ty už se opravdu nemůžeš dočkat mamky, viď?" usmál se na mě Zayn. S mlčenlivým kývnutím jsem pokrčil rameny, přehodil přese mě a Louiho deku a se spokojeným zavrněním si opřel hlavu o jeho rameno.
"Myslím, že už si nikdy neodpářeme nálepku maminčiných mazánků," pobaveně se usmíval Louis. "Ale alespoň všichni hned pochopí, proč se tak rád mazlíš," zasmál se.
Vyplázl jsem na něj hravě jazyk, abych zamaskoval slabé ruměnce, které mi vyrašily na lících a znovu složil hlavu k němu na rameno. Zatímco jsem rukou nesměl zajel pod jeho tričko a pohladil ho po břiše, Louis mi kraťoučkými nehty přejížděl po zádech, aktivně se zapojujíc do rozhovoru s kluky. Cítil jsem se příjemně ospalý, přestože jsem vstával téměř před okamžikem, ale kdo by ospalý nebyl, po tom probuzení, sprše a pak něžném tulení se? Všechno mi připadalo tak krásné...
 


Komentáře

1 Adri (°BB°) | 12. října 2012 v 18:10 | Reagovat

Těším se na pokračování!!! :D

2 Saline A. | E-mail | Web | 12. října 2012 v 19:30 | Reagovat

[1]: To jsme rády! ^^

3 Christie | 17. října 2012 v 20:43 | Reagovat

jsem tu prvně a přísahám bohu, že ne naposledy! geniální! :))

4 Saline A. | E-mail | Web | 17. října 2012 v 21:06 | Reagovat

[3]: Oh, tak to mě upřímně těší! Děkuji!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.