Vzpomínka na budoucnost 16.

9. října 2012 v 3:06 | Saline A. & AQFee |  Vzpomínka na budoucnost
;)

Pairing: Natalie/Bill, Caroline/Tom

(Z pohledu Caroline)
"Tome?" zamžourala jsem do prvních paprsků ranního slunce a protřela si oči. "Co tam děláš?" zašeptala jsem.
"Mmm.." zabručel a otočil hlavu směrem ke mě. Potom se beze slov zvedl a sedl si vedle mě na postel.
"Děje se něco?" našla jsem jeho ruku, stále hledíc na jeho nakrčený nos. Znovu zabručel.
"To je jedno... nemohl jsem už spát a nechtěl jsem tě budit." Na jeho tváři se objevil nepatrný úsměv. Poté sklopil hlavu, aby mě něžně políbil. Nejdřív na nos, což mě přimělo na okamžik zavřít oči, a potom i na rty.
"Tome!" zahihňala jsem se, když pokračoval v líbání. "Nemám vyčištěné zuby!" posadila jsem se a jemně jsem ho od sebe odstrčila.
"I tak voníš, jako ta nejkrásnější fialka..." zabrblal.
"Ty tak hrozně kecáš, že to snad ani není možné!" začala jsem se smát jeho výrazu ve tváři a vstala z postele. Přehodila jsem si přes ramena župánek z křesílka, kde Tom před chvílí seděl a s něžným mávnutím směrem k němu jsem zmizela v koupelně. V rychlosti jsem si očistila obličej micerální vodou, pročísla si vlasy a nakonec jsem si vyčistila zuby. Za pár minutek jsem byla zpátky v posteli, zasypána něžnými polibky.

"Nechceš něco k snídani?" zeptala jsem se po nějaké době. Sama jsem zvyklá snídat až později co se probudím, ale znám muže.
"To je v pořádku. Už jsem nám ji chtěl připravit, ale na chodbě mě čekalo celkem nepříjemné překvapení." Zamračil se tak, jak se mračil, když jsem se probudila.
"Co se stalo?" zeptala jsem se okamžitě. Co se mohlo stát, u nás v bytě? Potkal ducha, nebo co?
"Šel jsem se podívat do kuchyně, že bych připravil něco k jídlu, ale cestou jsem potkal tvou spolubydlící, Natali, tuším. Bylo to divné, jako by na sobě měla bráchovo tričko. A zrovna, když jsem jí to říkal, objevil se brácha..." obeznámil mě s tím, co se stalo. "Já... vím, že s tím nejspíš nic neuděláš, ale nemohla bys jí nějak domluvit?" zadíval se mi do očí.
"Ale Tome... Tohle je jejich věc... já s tím vůbec nic neudělám..." odpověděla jsem mu. "Není nám šestnáct, abychom si zakazovaly, s kým budeme nebo nebudeme chodit, popřípadě spát. A není to ani moje sestra, aby něco takového bylo v mojí moci..."
"Ale já myslel, že jste kamarádky..." začal.

"To sice ano, ale za prvé se neznáme ani tak dlouho, abych si něco takového dovolila, a vůbec. Tohle po mě, Tome, prostě nemůžeš chtít." Zvýšila jsem trochu hlas.
"Já vím... ale prostě. Co mám dělat? Zase, jako kdyby se nic nedělo? A když se mě bude Sandra ptát, kde je Bill. Hm? Zas budu jen pitomej prostředník!" také zvýšil hlas.
"Tome, tohle ale vůbec není tvůj, natož můj problém, tak nevím, proč tady na mě křičíš. Pokud vím, největší podíl viny na tom nese tvůj bratr. To on neví, co chce. Zůstáví dál s tou vaší Sandrou, ale i přes to stále nahání Natali. Takže, pokud chceš někomu domlouvat, měl bys začít u něj. Ano?" pozorovala jsem jeho tvář, a nevěděla jsem, jestli chci, nebo naopak nechci vědět, co se mu právě honí hlavou.

"Já... musím jít!" zašeptal najednou, sebral svůj svetr ze židle v rohu pokoje a vyběhl, že jsem se ani nestihla vzpamatovat na nějakou reakci.
"Ale Tome... přeci..." vyběhla jsem do předsíně, zrovna ve chvíli, kdy za sebou zabouchl dveře. "Tak si běž, ty.... pitomče!" křikla jsem na zavřené dveře a vydala se pomalým krokem do kuchyně.

***


"Carol, omlouvám se..." vyděsila mě Natali, sedící na židličce v kuchyni. Měla nohy přitažené k tělu a vypadala jako hromádka neštěstí.
"Za co?" nakoukla jsem do ledničky a vyndala si sýr se šunkou. Z chlebníku jsem si vzala celozrnnou housku a posadila se ke stolu.
"No... slyšela jsem nějaké útržky. Neměla jsem sem Billa brát. Byla to hloupost. Vůbec jsem si ho neměla pouštět do života... ale copak to jde?" zadívala se do neznáma a napila se z čaje, který objímala dlaněmi.
"Prosím tě. To vůbec neřeš!" usmála jsem se na ní. "Tom by se měl taky konečně jednou přestat chovat jako ten největší zachránce světa." Zamrkala jsem na ni. "Dělá ze sebe hrdinu, ale to, jaký byl k dívkám dřív, to je v největším pořádku..." posadila jsem se ke stolu a podívala se na Natali. "Stálo to za to?" pozorovala jsem trochu růže, která se jí vehnala do tváří. "No vidíš, to je nejdůležitější!"
"Já vím... a co ty a Tom vlastně?" vyzvídala na oplátku.

"Nic se nestalo. Večer jsme si jen povídali, až jsme nakonec usnuli. Bylo to příjemné..." usmála jsem se. Pak jsem si ale vzpomněla jak pitomě se ráno choval a úsměv zmizel. "Co máš dnes v plánu?" zeptala jsem se jí.
"No.. nic extra. Myslela jsem, že tady uklidím. Nevím, možná bych se pak šla nějak projít, nebo podívat na obchody..." znovu se napila.
"Tak víš co, já mám dneska několik castingů, pojď se mnou... Je to celkem nuda, ale kdyby ti to nevadilo, alespoň bychom se nějak zabavily. Když jdu sama, většinou jen čekám mezi děvčaty a poslouchám jak byla která na manikúře a na vlasech..." protočila jsem oči.
"To zní skvěle..." usmála se Natali.
"Tak ok. První mám za dvě hodiny, je to asi půl hodiny cesta autem. Tak dojíme, namalujeme se a vypadneme. A večer to tady uklidíme dohromady." Navrhla jsem.
"Super, alespoň nemusím moc přemýšlet.."

***

Trmácely jsme se po castinzích celý den. S Natali to ale bylo alespoň trochu únosné. Sama bych se při čekání nejspíš ukousala nudou. Jistě, mohla bych si vzít knížku, ale většinou bývá v místnosti takový hluk, že se dokážete soustředit maximálně na pár prvních stránek. Tak jsme tentokrát do toho hluku taky něco přidaly. Smály jsme se dívkám, které se oblékly snad jako pře dvaceti lety, možná ještě hůř. Nafrněným pipinám, které zajímalo akorát jestli náhodou nemají odlepené řasy, prostě všem, kdo se namanul. Jistě, není to od nás hezké, ale co. Bůh ví, kdo se poškleboval nám.

"A vy slečno máte jaké číslo?" přišel k nám jeden z fotografů. Vzal si moje číslo a pak se podíval na Natali.
"No... Já jsem tu vlastně jen jako doprovod." Usmála se na něj.
"Aha.. a není to škoda?"
"No... já nevím... nenapadlo mě, že bych mohla..." zarazila se.
"To víte že ano. Nemáte sice číslo, ale co se dá dělat. Chci vás fotit spolu!" ukázal na nás obě a pak se otočil na patě a odcházel.
"Co?" vypískla Natali.

"No vidíš, ještě že jsi šla se mnou." Usmála jsem se.
"A na co je tohle focení?" sebrala mi papíry a začala jimi listovat.
"Na novou kolekci od Lindexu." Usmála jsem se. "Tak pojď, musíme si vyzvednout formuláře a taky kdy se bude focení konat..." vstala jsem a chytla ji za ruku. Poté jsme společně vyplnily několik papírů. Dozvěděly jsme se, že focení proběhne na stejné adrese za týden. Z dalších castingů se mi "prý ozvou pokud něco..." takže tam jsem takový úspěch nečekala.
 


Komentáře

1 katie | 9. října 2012 v 10:03 | Reagovat

Huraa :-D

2 Saline A. | E-mail | Web | 9. října 2012 v 16:27 | Reagovat

[1]: brzo bude můj. :D Snad. :D

3 Lill | Web | 10. října 2012 v 23:41 | Reagovat

krásny desing :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.