S první hvězdou 6.

15. října 2012 v 12:36 | Saline A. |  S první hvězdou
Opravdu se MOC omlouvám se neuvěřitelnou prodlevu, díl jsem měla už dávno napsaný, jen jsem pravidelně zapomínala na to, že ho mám přepsat. Snad se bude líbit. :*

I po vyřčení mé tiché prosby, aby zůstal, jsme ještě nějakou dobu zůstávali na terase. Ani jeden z nás se nemohl nabažit pohledu na pláž a moře, bylo to okouzlující. Chvílemi jsme se jen mlčky dívali kolem, ale spíše jsme se lenivě líbali a tiskli na sebe. Že se můj vztah ke Gabrielovi po dnešku ještě prohloubil, jsem pochopila ve chvíli,kdy jsem sama, dobrovolně, prohloubila polibek a ještě víc se na něj přitiskla. Gabriel na okamžik zaváhal, ale nakonec nijak neprotestoval a vyrazil jazykem proti mému, zatímco mě pevněji objal kolem pasu.

"Zoe, já..." omluvně zamumlal, klopíc zrak ke svému klínu, kde se mu zřetelně rýsovala boule ze ztopořeného penisu.


Krátce jsem znejistěla, ale po pohlédnutí do jeho očí jsem znovu spojila naše rty v polibku. "Půjdeme dovnitř, co říkáš?" zašeptala jsem. Odpověď jsem dostala vzápětí, Gabriel mě vyzvedl do náruče a už neomylně mířil do mé ložnice. Viděla jsem mu v očích pochyby, ale snažila jsem se je zahnat tím, že jsem ho jemně líbala na hranu čelisti a krk. Vůbec jsem si nebyla jistá, jestli to, co dělám, je správné, ale byla jsem si jistá, že jestli Gabriel není ten správný, se kterým se zbavit mého strachu a nejistoty, tak už nikdo.

Gabriel mě velmi opatrně položil na postel a klekl si nade mě, aby se vzápětí mohl sklonit a políbit mě. Rukou mi pomalu zajel pod tričko a nešel dál, dokud jsem se proti němu sama neprohnula. V tu chvíli mi tričko, pro usnadnění aktivit, svlékl. Zajela jsem mu do vlasů a tiše zasténala, dlaní mi jemně prozkoumával hrudník a po pár okamžicích mě naň i nesměle políbil. Prohnula jsem se v zádech a pevně chytila jeho vlasy mezi prsty. Tentokrát už ani nezaváhal, když mi rozepínal podprsenku a políbil mě na prsa. Nahrnula se mi červeň do tváří a stydlivě jsem zavřela oči, ale i tak jsem se tiskla proti němu, nemohla jsem si pomoct.

"Zoe, jsi si jistá?" znenadání ustal v pohybech, když dlaní sjel až k mému podbřišku, kde se zastavil u lemu kalhot. "Víš, že na tebe nijak nenaléhám, klidně ještě počkám, pokud budeš chtít, mně to nevadí."

"Jsem si jistá," přikývla jsem a sama mu svlékla tričko. Prsty jsem mu přejela přes vypracovaný hrudník a tiše zavzdychala. "Nikdy jsem si nebyla jistější," zamumlala jsem.

Gabriel si povzdechl, asi by mě i zkoušel přemlouvat, kdybych nezakroužila pánví proti jeho klínu. Skutečně jsem si asi nikdy nebyla v ničem jistější, přestože jsem Gabriela znala jen pár dní. Nevěřila jsem, že by v něm mohlo být něco zlého, a že by byl schopný mi ublížit. Mlčky mi svlékl kalhoty i kalhotky, ležela jsem teď před ním úplně nahá, oděná pouze vlastním studem, zatímco on si mě se zájmem prohlížel. Pohladila jsem Gabriela po ramenou a pohledem mu naznačila, aby se i on svlékl. Pobaveně se ušklíbl, ale bez váhání se posadil a svlékl se. Zvědavě jsem si ho prohlížela, byl... velký. Dřív, než bych si to rozmyslela, jsem ho k sobě přitáhla a vpustila ho mezi svá stehna. Ještě jednou ke mně tázavě vzhlédnul a když jsem přikývla, spojil naše rty v polibku, během kterého do mně opatrně proniknul.

Bolestně jsem lapla po dechu, byl to první sex po hodně dlouhé době a Gabriel byl tak velký, že mě to trochu zabolelo, ale díky Gabrielově ohleduplnosti jsem se rychle vzpamatovala a mohla mu tak dát najevo, že se může začít pohybovat. Jednou rukou jsem ho objala kolem pasu, druhou mu zajela do vlasů a slastně se prohnula v zádech, tiše sténajíc. Gabriel si své tempo našel celkem brzy, přičemž zároveň vyhovovalo i mně, takže jsme mohli splynout v jedno tělo. Ani na okamžik jsme se nepřestali líbat, jakoby se snad naše rty k sobě přilepily. Gabriel mě při jednotlivých přírazech střídavě držel za boky nebo hladil v pase, ale ani na okamžik nepřestával být něžný.

Po několika minutách Gabriel s hrdelním stenem dolehl vedle mě, vydýchávajíc své vyvrcholení. Aniž bych na okamžik zaváhala, přitulila jsem se k němu, objímajíc ho kolem pasu.

"Děkuju," zašeptal mi do vlasů, přičemž mě objal kolem ramen. "Děkuju, že mi věříš."

"Děkuju, že mi tu možnost dáváš. Zamilovala jsem se do tebe, Gabrieli," přiznala jsem tiše. Gabrielův stisk kolem mě zesílil a něžně mě políbil. Nevadilo mi, že neodpověděl. Důležité bylo, že zůstal.

* O.o. *
Když jsem se ráno vzbudila, místo vedle mě bylo prázdné. Vyděšená z myšlenky, že se na mě Gabriel vykašlal, jsem si rychle oblékla kalhotky a tričko a spěšně vyběhla do domu, snaživě ho hledajíc. Poté, co jsem prošla všechny místnosti a Gabriela nikde nenašla, propadla jsem panice a jen přemáhala slzy. V tu chvíli jsem ho ale konečně spatřila na terase, sedícího v křesílku a užívajícího si ranního slunce.

"Odešel jsi," hlesla jsem na prahu terasy. Hned na to se Gabriel prudce otočil s omluvou vepsanou ve tváři.

"Moc se omlouvám, Zoe," vstal, aby ke mně mohl přijít a konejšivě mě obejmout kolem pasu. "Vstal jsem hodně brzy a nechtěl jsem tě vzbudit mým vrtěním, tak jsem si s čajem sednul sem. Myslel jsem, že se stihnu vrátit, než s vzbudíš, ale musel jsem zapomenout na čas. Moc se omlouvám."

"Šíleně jsem se lekla, že jsi odešel, Gabrieli. Že jsi mě tu nechal," pevně jsem se k němu přimknula. "Prosím, už nikdy neodcházej, aniž by ses rozloučil. Slib mi to."

"Slibuju, Zoe," jemně mě políbil. Díky prožitému šoky jsem ani neměla příležitost přemýšlet o tom, že na verandě stojím polonahá s mužem, se kterým jsem se minulou noc vyspala. V daný okamžik pro mě bylo důležité jen to, že jsme spolu, a že mě drží ve svém náručí. "A slibuju, že to pomůžu zlepšit život."

"O čem to mluvíš?" nechápavě jsem k němu vzhlédla. Ve většině případů jsem rozuměla tomu, co říkal, ale pak přišly okamžiky jako tenhle, kdy jsem neměla sebemenší ponětí o tom, co říká.

"Mám pro tebe překvapení," s tajemným úsměvem zašeptal a otočil mě zády k němu, takže já měla možnost dívat se do hravých ohníčků v očích Davida, mého bratra. Šokovaně jsem zalapala po dechu, ale hned vzápětí se mu vrhla do náruče, ani se nenamáhajíc zastavit slzy překvapení a dojetí.

"Davídku," tiskla jsem se mu k hrudi. Za těch několik měsíc odloučení neuvěřitelně dospěl a zmužněl, ale z tváře se mu nevytrácel punc jemnosti a hravosti. "Ale co tady děláš? Budeš z toho mít potíže, měl bys jít!" plačtivě jsem mumlala.

"Zoe," chytil můj obličej do dlaní a zářivě se usmál, když jsem k němu vzhlédla. "Jsem tady na trvalo. Už nikam nepůjdu, zůstanu tady, pokud mi stále držíš pokoj."

S kývnutím jsem se zasmála skrze slzy. "Jak se ti povedlo přesvědčit je?"

"Mně nijak, všechno to spáchal Gabriel. Mně to oznámili jako hotovou věc," rozesmál se. "Ale kdybys viděla jejich obličeje, když mi to oznamovali!" Naprázdno jsem otevřela pusu a tázavě se otočila na Gabriela, kterému na rtech pohrával pobavený úsměv.

"Davide, co kdyby sis šel vybalit? Já zatím Zoe vysvětlím, jak se to stalo," stiskl Davidovi rameno.Ten jen s úsměvem přikývl, mě políbil na čelo, popadl své věci a zamířil do patra.

"Jak jsi to dokázal?" okamžitě jsem Gabriela chytila kolem pasu. Zasmál se a odvedl mě do obýváku, kde se usadil na pohovku a mě si stáhl k sobě.

"Víš, ta včerejší charitativní akce, kterou pořádali mí rodiče, nebyla jediná akce, u které jsou pořadatelé. Ročně jich je několik desítek, tady i jinde po světě. Jejich jméno je tak docela známé a jak jsem si všiml, tví rodiče hodně dbají na to, aby měli komu lézt do zadku, nebo-li chtějí, aby se o nich vědělo, přestože sami nic moc nedělají. A právě na to jsem kladl důraz, když jsem jim dnes ráno volal. Stačilo pohrozit, že je nechá navždy vyškrtnout ze seznamu hostů a div nenavrhl, že Davida odvezou sami. Samozřejmě se snažili vyhrožovat, ale naše jméno přeci jen znamená něco víc, než to vaše."

"Jejich," opravila jsem ho. "Já se nechala přejmenovat na babiččino rodné příjmení, jsem obyčejná Daniels. Ale jsem ti nesmírně vděčná, Gabrieli. To, že tu se mnou David bude žít, pro mě hrozně moc znamená, nevím, jak se ti odvděčit."

"Odvděčila ses mi dostatečně už v noci," spokojeně mě pohladil po stehně. Do tváří se mi nahnaly ruměnce. "Tohle je ale pouhý začátek, Zoe. Mám v plánu postavit tě na vlastní nohy a dát tvůj život zase do pořádku a nevzdám se, dokud to nedokážu," rozhodně se na mě podíval.

"Děkuju. Za všechno," lehce, ale dlouze jsem ho políbila.

"Co je k snídani, hrdličky?" nadšeně mezi nás vpadl David. Všichni jsme se rozesmáli; věci se vracely k lepšímu, díky mému andělovi Gabrielovi.
 


Komentáře

1 katie | 15. října 2012 v 23:17 | Reagovat

Jeeeeeeeeeee♥ uz se tesim na dalsi :-)

2 Saline A. | E-mail | Web | 16. října 2012 v 19:25 | Reagovat

[1]: Děkujiii :* Budu se snažit ho nějak napsat. :) :D

3 flixo | E-mail | 29. listopadu 2012 v 22:43 | Reagovat

nádherná kapitola. :) úžasně popsaný sex, to se ti skutečně povedlo. jsem ráda, že se začnou osudy zase obracet, Gabriel mi takhle imponuje ještě víc. :)

4 Saline A. | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 23:10 | Reagovat

[3]: Ach, moc děkuji! Z toho sexu jsem měla trošku obavy, proto jsem vážně ráda, že se líbí. :)
A co se Gabriela týče... No, zřejmě něco s anděli mít společného bude. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.