BURLESQUE 7.

28. října 2012 v 17:48 | Saline A. |  BURLESQUE
Intenzivně přemýšlím o pozastavení této povídky... Rozhodnutí a důvody, proč o tom vůbec přemýšlím, vám napíšu do článku v týdnu. Nyní krásné počtení.

Pairing: Bill / Bushido

Z mé představy velkého kina sešlo hned, jakmile jsem spatřil maličkou budovu - Bushido rozhodně nelhal když říkal, že je to spíše rodinné kino. Všechno to působilo útulně, bylo tam jen něco málo kolem padesáti míst, přičemž některé byly dvojsedačky a my samozřejmě do jedné usedli. Myslel jsem, že ani nebude příležitost se k sobě tisknout, ale jakmile začal film a všude se objevily krev a zabíjení, jednoduše jsem hlavu strčil k jeho krku a film sledoval jen tak, aby se neřeklo.

Po skončení filmu jsme se s Bushidem vydali na procházku nočním Berlínem, při které jsme si sáhodlouze vyprávěli naše životy a poznali se do větší hloubky. Byl jsem upřímně šokován, když mi vyprávěl o své těžkém dětství s despotickým otcem, až mi z toho vhrkly slzy do očí a musel jsem ho pevně obejmout. Bože, nikdo by neměl mít takové dětství, které musel mít on.


"Bushido?" tiše k němu zašeptám poté, co zastaví před naším domem.

"Copak, maličký?" oplatí mi pohled s něžným úsměvem a pohladí mě kloubky prstů po tváři. Přivřu oči a lísavě se k dlani přitisknu, chytajíc ji do své ruky.

"Nechci ještě domů," prosebně k němu vzhlédnu. "Vím, že musíme oba zítra ráno do práce, ale bylo mi s tebou dnes tak moc hezky, že nechci, abychom se museli rozloučit. Ještě se mi od tebe nechce."

Bushido se usměje, sklánějíc se ke mně, aby mě mohl jemně políbit. "Chceš jít dnes večer ke mně? Ve vší počestnosti, samozřejmě. Můžeme si uvařit horkou čokoládu a podívat se ještě na nějaký film."

"To zní opravdu moc dobře," přiznám s úsměvem. Přestože za normálních okolností bych s tím za žádnou cenu nesouhlasil, v tuhle chvíli mě dost uklidňuje skutečnost, že Bushido je můj přítel a navíc sám řekl, že to bude ve vší počestnosti Je na místě překonat veškerý strach a stud a zkoušet nové věci. Nikdo nebude čekat věčně, že?

"Chceš si skočit nahoru ještě pro nějaké věci a říct to Tomovi, nebo mám prostě rovnou jet?" pohladí mě po ruce.

"Prostě rovnou jeď," nervózně se zasměju. "Myslím, že kdybych měl teď překročit práh našeho bytu, asi bych se vyděšeně stáhl a nikam nešel. Naštěstí s sebou nosím "nouzový balíček" a Tomimu můžu napsat."

"Bille, jestli ke mně nechceš jet, tak nemusíš, byl to jen návrh. Rozhodně,..."

"Já chci," skočím mu do řeči a prsty pohladím starostlivou vrásku, která se mu udělá mezi očima. "Opravdu chci, nemusíš se bát, že bys na mě tlačil nebo tak, jsem jen trošku nervózní, ale to je normální, víš? Chci zbořit některé ze svých hranic a k tomu potřebuju překonat svůj strach. Nechci se s tebou v ničem omezovat."

"Hlavně se k ničemu nenuť, maličký," povzbudivě mě políbí. "Jak jsem už několikrát řekl, budu čekat tak dlouho, jak budeš potřebovat, i kdybychom měli zůstat u pár letmých polibků. Nechci, abys něco uspěchal a pak měl třeba nějaké trauma, bille. Chci, abys byl o všem pevně rozhodnutý sám, bez něčího nátlaku."

Zářivě se usměju a dlouze ho políbím, hladíc ho po krku a tvářích. "V tuhle chvíli už nemám nejmenších pochyb o tom, že chci dnes večer usínat vedle tebe. Děkuju, Bushido, opravdu moc si toho vážím."

"Není vůbec zač," věnuje mi něžný úsměv, načež se znovu vrátí k řízení, aby mohl vyjet n cestu k jeho domu. Jakmile se zařadí do provozu, mlčky vyhledá mou ruku, poplétajíc naše prsty. Rozněžněle místo našeho spojení sleduju, myslíc na to, jak moc dobrým partnerem Bushido je.

Za celý život jsem poznal desítky, možná i stovky dospělých mužů, ale převážná většina z nich se pouze dospěle tvářila, zatímco duší byli stále ještě nevybouření puberťáci. S jistotou ale můžu říct, že Bushido je první muž, který skutečně ví, jak se vůči ostatním chovat, což na něm nesmírně oceňuji. Ví, že musí být opatrný, abych se nepolekal a neutekl. Ví, že se nic nemá uspěchat. Je starostlivý. Dbá na mé pocity. Je příliš brzy na to být zamilovaný...?

Spokojeně se usměju, když mě prstem pohladí po hřbetu dlaně, načež spojené ruce zvedne a ještě na tu mou vtiskne polibek. Ústa se mi roztáhnou v upřímném širokém úsměvu a možná bych i něco řekl, kdyby mě neupozornil na to, že už jsme téměř na místě. Téměř okamžitě se začnu rozhlížet, tipujíc, který dům by mohl být jeho. Bushido nepatří zrovna ke staromódním mužům, takže bych ho tipoval na nějaký atypický moderní dům, možná trochu výstřední.

"Tamhle ten červený?" ukážu prstem.

"Těsně vedle," s úsměvem zavrtí hlavou. "Ten žlutý vedle."

"Bože, ten je obrovský!" vykulím oči v upřímném údivu. "Skutečně tam žiješ sám? Vždyť se ti tam musí vejít snad půlka města!"

"Věř, že nevejde," pobaveně se ušklíbne, zajíždějíc na pozemek. "Ale ano, žiju tu sám. Nicméně to není jediný pozemek, který vlastním a tenhle patří k největším, ale je to můj domov. Kupoval jsem ho s vidinou velké rodiny uvnitř."
"Už velkou rodinu neplánuješ?" nejistě vylezu z auta, čekajíc na něj u vrat od garáže. "Nebo co se změnilo?"

"Co se změnilo? Z dívek jsem se přeorientoval na mladé krásné chlapce s uhrančivým pohledem," pobaveně mě obejme kolem pasu. "Ale z původní idey se toho jinak moc nezměnilo, po dětech toužím pořád. Jednou bych chtěl mít velkou rodinu."

"To je krásný," opřu se dlaněmi o jeho hrudník. "Já po velké rodině také toužil, než jsem začal pracovat v Burlesce. Pak mi bylo řečeno, že žádné dítě by nemělo mít otce kabaretního zpěváka vydávajícího se i za ženu. Musel jsem s tím souhlasit."

"S tím nesouhlasím zase já. Ale probereme to uvnitř nad šálkem té čokolády, dobře? Protože tuhle myšlenku bys v hlavě mít neměl. Pojď," políbí mě na čelo a pokyne rukou směrem, kterým mě vzápetí odvede k jeho domu. Hned v předsíni mě samozřejmě uvítá luxus, se kterým jsem už tak nějak i počítal, přesto mi to nedá a musím se zvědavě rozhlížet kolem, vypadá to tu jako v paláci, jak moc velké a luxusně zařízené to je.

"Máš to tu krásné," obdivně vydechnu, zatímco za ním bosky cupitám. "Takhle chci, aby jednou vypadal i můj dům!"

"Uvidíme, kam jednou dospěje náš vztah," pousměje se. Překvapeně se k němu otočím od obrazu, do kterého jsem se zadíval, a pozvednu obočí. "Nedívej se na mě tak," zasměje se. "Pokud nám to bude klapat a vydržíme spolu, třeba bychom spolu mohli začít bydlet."

"To je sladké," zazubím se. "Musím uznat, že žít tady by byla pohádka, a to jsem zatím viděl jen dvě místnosti. Máš zahradu?"

"Samozřejmě," s kývnutím začne chystat horkou čokoládu. "Poměrně velkou, s vyhřívaným bazénem."

"Hotový ráj," se slastným povzdychem přejdu k Bushidovi a opatrně ho obejmu zezadu kolem pasu. "Je to, jako kdybys mi vykradl všechny moje sny o ideálním bydlení a zařídil podle toho svůj dům."

"Je vidět, že máme podobný vkus, což je rozhodně plus," s úsměvem mě za ruce chytí a natočí hlavu tak, aby na mě dobře viděl. "Věci jsou pak mnohem jednodušší, jde-li o nějaké rozhodování."

"S tím nemůžu jinak, než souhlasit," pousměju se. Zároveň na to se postavím na špičky, abych mohl naše rty spojit v polibku. Téměř okamžitě se mi zrychlí srdeční tep a jsem nucen pevněji kolem něj sevřít své ruce, když mi najednou není dostatečně blízko.

"Máme tady tu horkou čokoládu," po chvíli se ode mě Bushido odtáhne. "A já bych si opravdu rád vyslechl tvou historii v Burlesque."

"Oh jasně," zamručím a s kývnutím od něj poodstoupím, natahujíc se po svém hrnku. "Ukaž mi cestu do obýváku, nejspíš?"

"Přesně tam," vezme si svůj hrnek a jemným stiskem mého pasu mě chodbou odvede do obýváku. Jakmile tam vstoupíme, jen šokovaně naprázdno otevřu pusu. Jestliže jsem o jeho kuchyni a předsíni řekl, že jsou luxusní, tak věřte nebo ale, ale oproti obývacímu pokoji je to naprosté nic. Téměř bez dechu přejdu k obrovské pohovce, na kterou se hned posadím se slastným povzdechem. "Líbí?"

"Chci na ní umřít," přitakám nadšeně. "Je to prostě splněný sen, ni nevím, jak ti dát najevo všechny pocity, které se teď ve mně mísí."

"Nemusíš říkat vůbec nic," s úsměvem dosedne vedle mě. "Ale pokud by ti to nevadilo, opravdu rád bych si vyslechl tvou minulost, Bille."

"Není to nic extra zajímavého, jen spousta slz, nedorozumění a depresivních stavů," povzdychnu si. "Jak už jsem říkal, k Burlesque jsem se dostal přes Toma. Získal tam práci barmana a já jim tam občas vypomáhal jako číšník. Ke zpěvu jsem se dostal tak o čtvrt roku později. Jedna ze zpěvaček zemřela při nehodě, takže se uspořádal konkurz a Tom mě do něj přihlásil, protože věděl, jak moc zpěv miluju. Jenže jsem nesplňoval jediný požadavek, a to, že nejsem žena," s povzdechem odložím hrnek na stůl a zapřu se do pohovky.

"Tom je uprosil, aby mi dali šanci, a když dali, tak... Řekli, že něco vymyslí. Samozřejmě je nenapadlo nic chytřejšího, než udělat ze mě ženu. Už předtím jsem se trošičku líčil, takže v tohle nebylo to ejhorší, ale najednou jsem na těle nesměl mít jediný chloupek, musel jsem začít nosit boty na podpatku, sukně a tak. Myslím, že bych to snášel normálně, kdyby se nenašli takoví lidé, kteří si ze mě kvůli tomu dělali neustále legraci.

Tenkrát jsem se setkal se šikano ze stranu přátel, známých i rodiny. Kvůli tomu jsme se s Tomim odstěhovali, nemohl se dívat na to, jak mě otec trápí... Málem jsem ze samého stresu odešel i z Burlesque, než se tam objevil nějaký muž, který ze mě v místních novinách udělal hvězdu.

Najednou se vůči mně všichni začali chovat mile, nikdo už si ze mě nedělal srandu a já si tak konečně mohl začít užívat ten pocit, když jsem na pódiu. Ale byla to opravdu hodně dlouhá cesta."

"Mrzí mě, že sis tímhle musel procházet," s povzdychem odloží hrnek a přitáhne si mě k sobě do objetí. "Mohl bych se zeptat i na tu situaci ohledně nevhodnosti dětí?"

"To... šlo o mého tehdejšího přítele," promnu si obličej. "Udělali jsme si poznávací den, kdy jsme jeden druhému pokládali různé otázky a museli na ně odpovídat. Když jsem mu pověděl svou představu o dětech a rodině, vysmál se mi a odvětil, že mé děti by z hanby musely chodit kanálem, protože žádné dítě nechce mít z otce po nocích matku. Prý stačí, že bude mí traumatu kvůli mé homosexualitě," pokrčím rameny a vzhlédnu k němu. "Tehdy jsem z toho byl opravdu v háji, ale Tom mě z toho dostal, ostatně jako ze všeho."

"V tom případě upřímně chci, abys věděl, že žádné dítě se nestará o to, kdo je nebo jak vypadá jeho rodič. Těm dětem záleží hlavně na tom, jestli je má rád nebo jestli si s ním hraje a tak. Děti potřebují lásku a já vím, že ty bys byl skvělý otec a ty děti by tě milovaly. O tom nepochybuju."

"Děkuju," vděčně ho políbím, ignorujíc slzy, které se mi naženou do očí. Bushido mě za to pevněji obejme kolem pasu, polibek ochotně opětujíc. Zajede mi rukou do vlasů. Rozrušeně vydechnu a omámený situací polibek prohloubím, téměř se mu stěhujíc na klín. Dnes by to mohla být ještě dlouhá noc...
 


Komentáře

1 Danchen | 28. října 2012 v 18:46 | Reagovat

To nedelej, nepozastavuj to . .ja si to moc rada ctu :) Ta povidka, je neskutecne nadherna :)
a proc ja od tohodle dilu cekala sex? :D

2 Saline A. | E-mail | Web | 28. října 2012 v 19:26 | Reagovat

[1]: Uvidím, musím to hodně důkladně zvážit, ale podrobnosti se dozvíš někdy v týdnu. :)

Protože jsi stará čuňa, která sex číhá snad všude. :D

3 Anett | 28. října 2012 v 19:40 | Reagovat

Pozastavení??? Neee :( to bych byla nejvíc smutná. Na tenhle díl jsem čekala nejvíc netrpělivě a témeř každý den kontrolovala, jestli tu není další pokračování :)
Každopádně se budu asi po tisícáté opakovat, ale já tu Anise nesmírně miluju! (Pořád sním o tom, že někdo Anise naklonuje a jednoho klona dá mě!! :DD)

4 Saline A. | E-mail | Web | 28. října 2012 v 19:52 | Reagovat

[3]: Já vím, že jsi tak moc zlatá a to je samozřejmě jeden z faktorů, ke kterým budu při rozhodování přihlížet. :* Nicméně kdybych pozastavila tuhle, určitě bych se pustila do jiné, už se mi i trošku rýsuje nápad v hlavě. :))

A ano, přesně o tomhle přemýšlím pokaždé, když to píšu, i já. :D ňuch!

5 Mykerina | 29. října 2012 v 15:44 | Reagovat

yeah..Anis je tady opravdu skvostný....fakt prostě chlap, kterého bych si přála :D ale hold ho ulovil Bill :D jinak...nebudu tě přemlouvat..jestli máš k tomu své důvody, ok, věřím že to dopíšeš :))

6 Saline A. | E-mail | Web | 29. října 2012 v 16:28 | Reagovat

[5]: To asi každá z nás, Myky :))
Děkuji za podporu :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.