Friends with benefits 6.

29. září 2012 v 23:55 | Saline A. |  Friends with benefits

Tlačil se mi na rozkrok svým vzrušeným klínem, zatímco se nade mě skláněl a tvrdě mě líbal. Nepoznávala jsem ho, oproti tomu, jak jemný byl normálně a možná bych se ho i bála, nicméně tentokrát mě to vzrušovalo ještě víc. Bezmocně jsem zacloumala svázanýma rukama, tak moc jsem ho chtěla chytnou za ramena, zarýt do nich své nehty a pevně se k němu přitisknout!


Jak se jeho polibky stávaly dravějšími, rukou mi proklouznul pod kalhotky a zajel do mě dvěma prsty. Samým šokem a překvapením jsem zalapala po dechu, což Patricka povzbudilo - prsty do mě začal přirážet s takovou vervou, až jsem jen zoufale kňučela, žadoníc o víc. Po několika minutách, kdy už jsem se opravdu zalykala slastí a všelijak se pod ním kroutila, ze mě konečně strhl kalhotky, nahrazujíc své prsty penisem. Nezmohla jsem se na víc, než slastně vykřiknout.

"Tak se mi to líbí," zamručel spokojeně, načež se sklonil k mým prsům, které pevně stisknul v dlaních a mezi zuby bral bradavky, nepřestávaje ani na okamžik tvrdě přirážet. Nevěděla jsem, co dělat dřív - sténat, křičet jeho jméno, zoufale lapat po dechu nebo se snažit vykroutit z toho proklatého šátku, který mi znemožňoval veškerou možnost Patrickovy dotyky oplácet. Jemu to tak ale zřejmě naprosto vyhovovalo, jelikož mi mezi přírazy vzrušeně sténal do rtů, nejspíš se mu naprostá kontrola nad mým tělem zamlouvala.

Nicméně, mně se víc zamlouvala jeho výdrž. V tom smrtelném tempu, které si sám nasadil, vydržel úctyhodnou hodinu, než ze mě vyšel a s hrdelním zasténáním se mi udělal na břicho. S úlevným výdechem dolehl vedle mě a spokojeně se usmál, zatímco mi jednou rukou ležérně uvolnil uzel na šátku. Vyčerpaně jsem spustila ruce do peřin a vydýchávala tu akci.

"Díky bohu, že jsem už nechtěla čekat," pousmál jsem se a vzhlédla k němu. S úsměvem mě sledoval, načež si mě přitáhl k sobě a s jemným polibkem do vlasů přes nás přehodil peřinu. Už to byl zase ten starostlivý a ohleduplný Patrick.

"Byla jsi skvělá," zamručel mi do ucha.

"Vždyť jsem nic neudělala," tiše jsem se zasmála. "Jen jsem zoufale kňučela a snažila se ti vycházet vstříc."

"Bylo to perfektní, ještě pár věcí a je to přesně podle mých představ."

"Něco ti chybělo?" zvědavě jsem se opřela bradou o jeho hrudník a vzhlédla k němu. No vážně, co mu mohlo chybět při sexu tak tvrdém a divokém, že mi až drkotaly zuby?

"Brzo ti ukážu, co," konejšivě mě políbil, ale na oba už padala únava, takže jsme velmi brzy usnuli.

*

Když jsem se vzbudila, bylo něco kolem půl druhé odpoledne a místo vedle mě bylo prázdné. Podle chybějícího Patrickova oblečení jsem usoudila, že jel domů nebo do studia. Labužnicky jsem se protáhla, než jsem zamířila do sprchy smýt zaschlé sperma na mém břiše a zároveň i místo rovnou natřela, aby mi tam nevyskákala nevzhledná vyrážka.
Poté, co jsem se upravila a převlékla, jsem zamířila k Nyzemu, nechtělo se mi zůstávat doma, když mám zrovna volno. Ani nevím, co bych dělala. Překvapeně jsem zamrkala, když mě u Nyzeho uvítalo naprosté ticho. Nikdy tu nebylo ticho, dokonce ani když byl pryč, jelikož vždycky zapomněl něco vypnout, většinou televizi. Tiše jsem prošla celým bytem, abych Nyzeho našla zavrtaného v peřinách, neklidně spícího.

"Nyze," s rozněžnělým úsměvem jsem se k němu posadila a pohladila ho po zádech. "Vstávej, něco se ti zdá."

"Co?" trhnul sebou nechápavě a vyděšeně zároveň, jak se probral ze spánku. Krůpěje potu na jeho těle dokazovaly, že mu není nejlépe.

"Měl jsi nějaký špatný sen, úplně jsi se zmítal," jemně jsem mu otřela čelo. "Je ti dobře? Jsi úplně zpocený a máš horečku."

"Šíleně mi třeští hlava," přiznal a znovu vyčerpaně zavřel oči. S povzdechem jsem vstala, ale jeho dlaň na mém zápěstí mě zastavila. "Kam jdeš?"

"Udělat ti čaj a najít prášek," konejšivě jsem se usmála. "A taky ti udělám něco k jídlu. Jestli chceš jít se mnou, tak se pořádně oblékni, potřebuješ ze sebe dostat všechny bacily, které jsi nasbíral."

"Za chvíli jsem u tebe," přikývl znaveně, jeho ruka se svezla zpět do peřin.

Mlčky jsem tedy přešla do kuchyně, abych mohla uvařit zázvorový čaj, na který jsem naštěstí minulý týden nakoupila - jako bych to tušila, a zároveň jsem se dala do vaření kuřecího vývaru, vděčná, že mě ho maminka učila tak dlouho, dokud jsem ho nedokázala sama uvařit i ve tři v noci. Ostatně, tímhle způsobem mě naučila vařit všechno.

"Bože, asi se mi ta hlava za chvíli rozskočí," zaúpěl mi za zády Nyze. Lítostivě jsem se na něj otočila a rovnou mu do dlaně vtiskla prášek, který se mi tu podařilo najít.

"Tohle spolkni a zapij to zázvorovým čajem, já ti zatím uvařím polévku. Bez kuřecí kostry to sice nebude ono, ale nějaké vitamíny tím do tebe přeci jen dostanu," posadila jsem ho ke stolu, pedantsky mu vytahujíc límeček od svetru trochu výš, aby ho náhodou neofouklo. "Bolela tě hlava už ráno? Zdál ses být v pohodě."

"Jen trošku, plně se to rozběhlo až později," objal mě kolem pasu a opřel si hlavu o mé břicho. Něžně jsem ho začala hladit po hlavě. "Děkuju, že jsi tu, jsi hodná. Ale nechci ti kazit den."

"Nic nekazíš," usmála jsem se. "Patrick odešel a já teď stejně chtěla být s tebou. Sice venku, ale když ti není dobře, můžeme si pustit nějaký film, však nemusíme pořád courat venku."

"Budeš nemocná," povzdychl si, nicméně bylo jasné, že je za mou přítomnost rád.

"Toho se nemusíš bát, beru různé vitamíny a stravuju se převážně ovocem a zeleninou, nemocná jsem už pár let nebyla. Vypij ten čaj, dokud je teplý. Uvařím ti další do termosky," něžně jsem ho políbila na čelo, přecházejíc k lince s konvicí na vodu a chystajíc další čaj.

"Budeš skvělá matka," hlesl.

"Cože?" nechápavě jsem zamrkala.

"Jednou budeš opravdu skvělá matka," pomalu ke mně vzhlédl. "S tvojí laskavostí, něhou a starostlivostí ti ta role půjde výborně. Tvoje děti tě budou milovat."

"Nyze, o čem to..."

"Nemusíš reagovat," s úsměvem mi skočil do řeči. "Jen to konstatuju, nic víc za tím nehledej. Možná jsem prostě jen dojatý z toho, že se o mě někdo stará, když je mi špatně. Obvykle jsem byl na všechno sám."

"Teď už nikdy na nic sám nebudeš, dobře?" spěšně jsem k němu přešla a pevně ho objala, dojatá jeho přiznáním. "Slibuju, že tu pro tebe budu za každé situace. Nikdy tě neopustím."

"Děkuju," fňuknul mi do ucha. S drobným úsměvem jsem mu vrazila do ruky termosku s čajem a pokynula mu hlavou, aby si šel lehnout.

"Za chvíli k tobě přijdu, neboj." Vděčně se na mě usmál a loudavým krokem se odebral do ložnice, zatímco já se vrátila zpátky k plotně.

Líbila se mi tahle Nyzeho stránka, kterou konečně dával najevo, že to není bezcitná bestie. Samozřejmě jsem věděla, že má dobré srdce - když se něco dělo, vždycky byl po ruce, aby mohl pomoct, ale jindy tuhle svou stránku téměř neukazoval, což je obrovská škoda, protože je to ve skutečnosti neuvěřitelně milý, ohleduplný a pozorný muž. A navíc vás střeží jako oko v hlavě, jakmile se mu dostanete pod kůži. Jakmile mi jen hrozilo nějaké nebezpečí, vždy okamžitě zasáhl.

S miskou až po okraj plnou polévky jsem za ním zamířila. Způsobně seděl v polštářích, zabalený v peřině a při sledování televize na mě čekal. Musela jsem se usmívat.

"Opatrně, je to horké, akorát se to dovařilo, tak ať se neopaříš."

"Děkuju," vděčně ke mně vzhlédl, načež mu hlasitě zakručelo v žaludku. Se smíchem jsem ho pobídla, aby e směle pustil do jídla, zatímco jsem si hledala to správné místo vedle něj.

Poté, co se Nyze najedl, se mi stulil do náruče a usnul jako malý kluk, nechávají se ukolébat ke spánku, až jsem si opravdu připadala jako matka, ale vůbec mi to nevadilo, naopak jsem ještě Nyzeho hladila po hlavě a div mu nezačala zpívat. Samozřejmě jsem ho celou dobu bedlivě hlídala, sledujíc jeho stav a když mu horečka stoupla, doběhla jsem si pro žínku a něžně ho s ní otírala ve snaze alespoň trochu teplotu snížit.

Po několika dlouhých hodinách, kdy jsem stihla usnout i já, se přeci jen Nyzeho zdravotní stav začal lehce zlepšovat - horečka pomalu ustupovala a zimnice, kterou ještě před okamžikem trpěl, už byla také na útěku. Úlevně jsem zase složila hlavu do polštářů, když mě Nyze pohladil po břiše.

"Cítíš se lépe?" propletla jsem s ním prsty a přitulila ho k sobě. Opravdu jsem o něj měla starost.

"Trochu," přikývl rozespale. "Kolik je? Měla bys jít domů, určitě máš nějaké povinnosti."

"Nesmysl, žádné nemám a ty to moc dobře víš," zavrtěla jsem hlavou odmítavě. "Psala jsem Patrickovi, že jsi nemocný, a že s tebou zůstanu, dokud se neuzdravíš. Nebudu riskovat, že sebou kvůli horečce někde sekneš."

"Jsi hodná," s povzdechem mě objal kolem pasu a pokračoval, "ale opravdu ti nechci zadělávat nějaké potíže u Flera, určitě se bude cítit ukřivděný, když v začátcích vašeho vztahu budeš se mnou."

"Chápe to, Nyze. Ví že jsi můj přítel a nemá nic proti tomu, že jsem tu s tebou. Jsme přátelé a to přátelé dělají - pomáhají si, když se cítí mizerně. Nicméně si nemyslím, že by ti někdo z kluků vyvářel kuřecí vývar. Bill možná, ale ostatní?"

"Jsem rád, že jsi tu ty," políbil mě na tvář. "S nikým jiným bych tu zůstat nemohl, nevydržel bych to."

"Měl bys spát," začervenala jsem se. "Spánek je nejlepší obrana na bacily, takže zavřít oči a spát, ráno ti udělám na snídani koláč, všimla jsem si v lednici višní."

"Koláč? Mňam!"

"To ale musíš nejdřív spát, abys dostal koláč," pobaveně jsem se zasmála. "Dobrou noc, Nyze."

"Dobrou noc, sestřičko Viktorie," zazubil se, než konečně zavřel oči a znovu usnul, nedlouho na to následován mnou.
 


Komentáře

1 Danchen | 30. září 2012 v 10:04 | Reagovat

Tak s kym ona je vlastne spi s Nyzem  je s  Flerem nebo ja to uz vubec nechapu? :D

2 Saline A. | E-mail | Web | 30. září 2012 v 12:29 | Reagovat

[1]: Vždyť s Nyzem nespala O.o Je s Flerem, dokonce to v tomhle díle i výslovně zaznělo, drahá.

3 katie butterfly | 30. září 2012 v 13:19 | Reagovat

Aa ee ii.. jako kvuli tobe se neucim a ctu tohle :-D je to bezvadny :-D po dlouhy dobe mam zas motyly v brise pri cteni neceho :-D hlavne toho dilu s tomem.. neznustky jo to je moje :-D

4 Saline A. | E-mail | Web | 30. září 2012 v 13:29 | Reagovat

[3]: Však máš ještě týden, jen si čti. :D
Jé, tak to jsem ráda! :D Doufám, že tě to bude bavit i dál ^^ ♥

5 katie butterfly | 30. září 2012 v 13:41 | Reagovat

Nemam.. zitra v pul 9 :-D DRZ PALCE PROSIIM :-D:-)
Ja myslim ze jo.. dokonce jsi me navnadila povidkove takze doufam ze si k tomu tenhle tyden sednu :-)

6 Saline A. | E-mail | Web | 30. září 2012 v 13:42 | Reagovat

[5]: Aha! :D Tak to se vypadni učit. :D A budu držet, neboj! Všechny, i na nohou! :D
Jééééééééééé!!! Že bych se dočkala Vzpomínky? :D

7 Pétina | Web | 30. září 2012 v 14:27 | Reagovat

Nyze jako nemocný a bezmocný v posteli je prostě sladká představa :D
Už aby táhla od Flera a nechala bodat svým mečem zase Nyzeho xD

8 Saline A. | E-mail | Web | 30. září 2012 v 14:29 | Reagovat

[7]: Že jo, viď? :D Mně se taky líbí představa Nyzeho s šátečkem kolem krku a teploměrem v držce, jak čeká, než ho Viky ošetří.:D
No, to si ještě počkáš. :D

9 Pétina | Web | 30. září 2012 v 14:30 | Reagovat

[8]: absolutně:D
no, to je mi jasný, že si počkám xD

10 Saline A. | E-mail | Web | 30. září 2012 v 14:34 | Reagovat

[9]: A zatraceně dlouho, muhaha :D

11 Pétina | Web | 30. září 2012 v 14:39 | Reagovat

[10]: achich oooooooooooouvej :D

12 Saline A. | E-mail | Web | 30. září 2012 v 14:40 | Reagovat

[11]: :DDD <3

13 báři | Web | 1. října 2012 v 12:46 | Reagovat

Téda, takové péče bych po tak vysilujícím sexu snad ani nebyla schopna. :D :D

14 Saline A. | E-mail | Web | 1. října 2012 v 15:10 | Reagovat

[13]: Vždyť se vyspala! :D

15 Pétina | Web | 1. října 2012 v 16:43 | Reagovat

Sakra, lidi, naučte se vnímat děj u povídek :D :D :D . . .u těchto  "úrovňových" je to třeba! :D

16 Saline A. | E-mail | Web | 1. října 2012 v 17:46 | Reagovat

[15]: Ty jsi blbá. :D :D :D :D ♥

17 báři | Web | 1. října 2012 v 18:07 | Reagovat

[14]: No, to jí přece nemohlo stačit. :D :D

18 Saline A. | E-mail | Web | 1. října 2012 v 21:07 | Reagovat

[17]: Jak vidíš, tak stačilo. :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.