BURLESQUE 3.

20. září 2012 v 10:01 | Saline A. |  BURLESQUE
Pairing: Bill/Bushido

Po snědení palačinek, které byly nelepší za celý můj život, včetně mnou vlastnoručně dělaných, vypití jedné láhve vína a načetí druhé (obojí já sám, protože Anis řídí) se s Bushidem už bavím naprosto uvolněně, přičemž nijak neprotestuji, když mě rukou pohladí po stehně. Dokonce se k němu o trochu víc natočím a svou ruku položím do těsné blízkosti té jeho, naoko lhostejně prsty přejíždějíc po jeho pokožce.

"Jak ses vůbec dozvěděl o klubu?" podívám se na něj po krátké chvíli tichého kochání se nočním panoramatem Berlína.

"Copak je v Berlíně někdo, kdo o Burlesque neví?" pousměje se pobaveně a bez rozpaků mě chytí za ruku. Okamžitě mi naskočí husí kůže a v břiše se mi rozletí miliarda motýlků. Romantika, které nedokážu a ani nechci vzdorovat. "Mluví o vás, a o tobě především, celé město. Bylo frustrující ze všech stran poslouchat vyprávění o nádherném a dokonalém Billovi, aniž bych věděl, co je na tom pravdy. Musel jsem to zjistit na vlastní kůži."


"A co jsi zjistil?" zašeptám.

"Ž nikdo z nich nemá sebemenší ponětí o tom, jak moc okouzlující jsi. To, že bereš dech všem přítomným, když jsi na podiu, je jedna věc. Ale v soukromí jsi opravdový skvost. Veškerá divokost a dravost z tvých vystoupení je nahrazena plachostí a studem a já se opravdu bavím tím, jak ti červenají tváře při každé lichotce," klouby prstů mi lehoučce přejde přes líčko.

"Vlastně sám sebe nepoznávám," tiše se zasměju. "Obvykle bývám stejně sebevědomý, jako na pódiu, ale... Nevím, v tobě je něco, co mě nutí pokoře, a to se mi hrozně líbí. Imponuje mi to na tobě."

"A mně se líbí role tvého ochránce," s úsměvem se ke mně nakloní a za boky mě postaví, aby si mě vzápětí mohl obkročmo stáhnout do klína. Překvapeně zamrkám, ale nijak neprotestuju, když si položí dlaň na můj zadek. Trochu nejistě ho obejmu pod sakem kolem pasu. "Je ti zima?" zamračí se při pohledu na husí kůži, která se mi objeví.

"Nic, co by se nedalo vydržet,"zavrtím hlavou. Bushido se pobaveně ušklíbne, ale hned mi přes záda přehodí okraje jeho kabátu. Zcela automaticky se k němu přitisknu, takže teď jsem schovaný v jeho saku i objetí. Slastně zafuním. "Děkuju."

"Není vůbec zač," s úsměvem mě pohladí po zádech. "Pokud jsi ospalý, řekni a pojedeme."

"Nechci," přiznám tiše a zadívám se na řeku. "Sice teď budu znít hrozně romanticky, dětinsky a bůh ví, co ještě, ale dokázal bych takhle sedět celou věčnost. Je mi krásně."

"Netušil jsem, že udělám tak skvělý dojem hned na prvním rande," zasměje se tiše, ale pevněji mě obejme.

"Skvělý dojem jsi udělal už prve," s úsměvem k němu zdvihnu pohled. "Ale to je ti určitě jasné. Už jen z toho, jak tu sedíme. Je to vážně moc pěkný večer, Bushido, děkuju ti za něj."

"Ale už je pozdě a ty budeš muset jít, že?" platil mi pohled. S povzdechem jsem přikývl s už otevíral pusu, abych něco řekl, ale skočil mi do řeči. "Vůbec se neomlouvej, vždyť já to chápu. Jsi unavený z práce a zítra máš další směnu, musíš být vyspalý. Však se nevidíme naposledy," jemně mi zajel rukou do vlasů.

"Ne?" spokojeně přivřu oči, opírajíc se do jeho dlaně.

"Stoprocentně ne," zasměje se a skloní se ke mně, načež se rty lehounce, jako motýl, opře o ty mé. Tiše vydechnu, opětujíc mu polibek na stejné rovině nevinnosti, v níž ho sám Bushido započal, ale už po krátké chvíli se odvážím trochu zariskovat a pootevřu rty, lehoučce vystrkujíc jazyk ven. Bushidův stisk kolem mého pasu zesílí. Samozřejmě téměř okamžitě využije příležitosti a polibek prohloubí, i když se vší opatrností. Pro dokázání, že nejsem porcelánový a nic se mi nestane, jazykem vyjdu vstříc tomu jemu. Jakmile se protnou, není cesty zpět. Společně s Bushidem zasténáme, polibek najednou nabere na razanci. Naléhavě se na sebe tiskneme,zatímco si navzájem vášnivě pleníme ústa.

"Rozhodně ne," udýchaně se od něj odtrhnu po nějaké době, rudý rozpaky. "Teď se mi chce domů ještě méně!"
"Můžeš jít ke mně," ušklíbne se pobaveně.

"No jasně," se smíchem zavrtím hlavou. "Na to si počkáš, Bushido. Budu si důkladně prověřovat, jestli si mě zasloužíš tak moc. Nedám svou jedinečnost jen tak někomu, kdo by toho mohl zneužít a ublížit mi."

"Myslíš, že bych ti mohl ublížit?" zamračí se dotčeně.

"Nevím, známe se jen pár hodin," připomenu mu, ale obejmu ho kolem krku a opřu si mu hlavu o rameno. "Nemyslel jsem to nijak zle, jen nechci, aby se povídačky o mně a klubu staly skutečností, jsem ohledně vztahů hodně opatrný a pečlivě si střežím, komu dám své prvenství."

"Počkej, ty jsi panic?" překvapeně vydechne, načež se rozesměje. Krvavě zrudnu a dotčeně se odtáhnu, doufal jsem, že to pochopí. "Ne, počkej, nesměju se tomu, že jsi stále panic, to mi přijde okouzlující a půvabné," hned si mě stáhne zpátky do objetí. "Směju se tomu, že někdo tak cudný dokáže být na pódiu samotným ďáblem. Vážně, podle toho, jak se pohybuješ na pódiu jsem si myslel, že za sebou máš divokou sexuální minulost, jen jsem překvapený, vážně je to svým způsobem krásné."

"Jakým?" zabručím.

"Jsi jako princezna čekající na prince, kterému bude moci svěřit sama sebe. Je to kouzelné," políbí mě na čelo s úsměvem.

"Není to o čekání na prince nebo tak," zamumlám tiše se sklopenou hlavou. "Jen jsem do teď nebyl připravený na to, abych vztah dotáhl až do téhle fáze, protože všichni, se kterými jsme doposud byl, na mě, na můj vkus, příliš spěchali a já přece nemohl dát bez výčitek své tělo nějakému hulvátovi, kterému jde jen o sex!"

"To tě šlechtí, dělá tě to výjimečným, Bille," pohladil mě po vlasech něžně.

"Pokud se vážně chceš vidět znovu, hlavně na mě nespěchej, prosím. Utekl bych," prosebně k němu vzhlédnu.

"Budu rozvážný," přikývne s mírným úsměvem, načež znovu polapí mé rty, tentokrát však už ani jeden z nás nikam nespěchá, jen si oba užíváme ty droboučké dotyky, ačkoliv by Bushido možná chtěl víc, znovu už se ani jeden z nás tolik nerozvášní.

*

Když mě Bushido doveze domů, je už něco málo po jedenácté a já se těším domů, protože se mi chce spát, ale stejně si neodpustím několikaminutové loučení v podobě polibků. Oceňoval jsem, že si Bushido mou radu vzal k srdci a nespěchá, opravdu byl opatrný a dával si pozor na to, jakým způsobem se mě dotýká, ale já věděl, že jestli takhle pozorný a milý bude ještě chvíli, sám budu žadonit o to, aby se mě dotýkal víc.

Poté, co mi přislíbí, že se brzy určitě uvidíme, se vydám k sobě do bytu, který je prázdný. Dřív, než by se mi začalo stýskat po Tomovi nebo Bushidovy společnosti se rychle osprchuji a zalezu do postele. Druhý den mě čeká roznášení v kavárně a večer vystoupení, potřebuji být alespoň trochu vyspalý. Jediné co mě těší je, že pozítří mám nadvakrát slíbené volno. Jsem nadšený už jen z vidiny dlouhého spánku.

Když mi druhý den ráno zazvoní budík, mám sto chutí vyhodit ho z okna, přestože se mi vstává o něco snáze, než včera, ale už jen vidina toho, že budu sedm hodin pobíhat mezi stolky a roznášet kafe, načež se budu muset sebrat rychle přeběhnout do Burlesky, vyzkoušet si šaty, připomenout choreografii a udělat zvukovou zkoušku... Chybí mi ten včerejší den, kdy jsem měl mít volno.

Tiše, abych nevzbudil Toma se upravím, obleču si roztomilou plyšovou mikinu s oušky na kapuci, kterou si rovnou narazím na hlavu a s rozpustilým úsměvem, kterého se od včerejšího večera nemůžu zbavit, načež vyběhnu do sychravých ulic. Celou noc pršelo, díky čemuž já si celou cestu až k metru vesele přeskakuju jednu louži za druhou, nedbajíc nechápavé a otrávené pohledy kolemjdoucích. Po dlouhé době mám dobrou náladu hned od rána a rozhodně se jí nehodlám vzdát jen kvůli tomu, že... Vyděšeně vypísknu, když mě kdosi pevně obejme kolem pasu a přitiskne na své tělo, okamžitě sebou zazmítám.

"Neříkali ti doma, že když budeš skákat přes kaluže, nakonec do jedné spadneš?" dolehne mi k uším pobavený hlas. Prudce se otočím, abych se mohl utvrdit v tom, že je to Bushido.

"TY!" zabuším mu pěstí do ramene. "Co tě to popadlo? Šíleně jsem se lekl, tohle už vůbec nikdy nedělej, rozumíš? Nemůžeš mě takhle lekat!" zamračím se. "Co tu děláš?"

"Jel jsem kolem a viděl přeskakovat nějaké roztomilé koťátko přes kaluže. Bál jsem se, aby se nenamočilo," s úsměvem zatahá za ouško na kapuci, díky čemuž se mi na rty vkrade rozpustilý úsměv.

"Mňau!" pohladím ho po tváři. "Bohužel musím jít, potřebuju být v práci v čas, dnes odcházím dřív."

"Parkuju támhle přes ulici, odvezu tě," s úsměvem ukáže rukou směrem, kde ponechal své auto, ale já jen zavrtím hlavou.

"To od tebe nemůžu chtít, je to přes celé město a ty určitě musíš někde být. Pojedu metrem, jsem na to zvyklý a mám tam oblíbené místo. Ale jsi moc hodný, děkuju," natáhnu se k němu, abych ho mohl políbit na tvář.

"Nemám vůbec nic. Pojď, trvám na tom," s úsměvem se ode mě odtáhne a chytne mě za ruku, proplétajíc se mnou prsty. Překvapeně na naše spojené dlaně shlédnu a zkusmo zapohybuju prsty. Po pár vteřinách tichého obdivování a uklidňování motýlků v břiše, kteří se tam zběsile rozlétli jeden přes druhého, k němu s úsměvem vzhlédnu.

"Tak dobře, když jinak nedáš," přikývnu. Hned vzápětí mi opětuje úsměv a dlaň lehce stiskne, načež se vydáme na cestu k jeho autu.

"Jak to, že budeš z práce odcházet dřív?" zvědavě se na mě podívá.

"Kvůli vystoupení v Burlesque. Budu si muset vyzkoušet šaty, choreografii i soundcheck s kapelou, aby všechno bylo perfektní a pak se začne pracovat na tom, aby ze mě udělali Billa, hvězdu klubových prken," potěšeně se usměju. Bushidův zájem o zdánlivě nedůležité věci mi lichotí a dělá dobře, co si budeme nalhávat. Pocit, že někoho zajímá to, co děláte, je kouzelný.

"Tak ty dneska vystupuješ a vůbec nic mi neřekneš?" s pobaveným úšklebkem mi otevře dveře od auta. "Že ti to není blbý!"

"Neptal ses," tiše se zasměju a krátce ho odvážně líbnu na rty. "Budu rád, když přijdeš, pokud budeš mít čas."

"To si za žádnou cenu nemůžu nechat ujít," usměje se, přičemž mě znovu políbí, ale tentokrát trochu déle.

"Musíme jet," sklopím hlavu cudně, když Bushido jazykem přejede přes mé rty. Přestože jsem ho včera nechal zajít i za bránu zubů, dnes už k tomu tolik odvahy nemám, jsem hodně rozpačitý.

"Jasně, tak nasedni," nijak to naštěstí nekomentuje. Vděčně nasednu i s Bushidem a vyrazíme na cestu, při které mě nezapomene držet za ruku.
 


Komentáře

1 NikiTHa | 20. září 2012 v 18:29 | Reagovat

nádhera :) další suprová povídka u které se budu těšit na další díly :) šup sem s dalším :D

2 Danchen | 20. září 2012 v 19:03 | Reagovat

Opravdu nadherny dilek :)
Tohle bude spise z toho romantickeho prostredi, jak vidim :)
A strasne se mi to zamlouva ^^

3 Anett | 22. září 2012 v 18:17 | Reagovat

Aaaaaa! Já skáču radostí za Billa! :D Nejroztomilejší bylo, když Bill s kočičkovskou mikinou skákal přes kaluže, jůů :D ^^

4 Saline A. | E-mail | Web | 22. září 2012 v 22:33 | Reagovat

[1]: Moc děkuji, to jsem ráda! :) Díl zase někdy v týdnu. :))

[2]: Děkuji :*
No, z romantického... Ne pořád, takhle to řeknu. :) Jsem ráda, že se to líbí. :)

[3]: Skákej, skákej! :D Tahle scéna se mi také zamlouvá nejvíc. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.